Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Manžel je pořád pryč

liska1812
15. zář 2017

Asi jsem jedna z mnoha, co má tenhle problém..Máme 14 měsíčního chlapečka, který je hodně hodně aktivní dítě, nemůžu z něj chvíli spustit oči aniž by nezpůsobil nějakou katastrofu (to asi znáte). Manžel je workoholik a jelikož stavíme, vše dělá svépomocí. Víkendy (někdy včetně pátku) tráví celé na stavbě, doma nespí jelikož přespává u táty na vesnici, kde si může připravovat věci na stavbu. Když mu řeknu, že se nám stýská tak mi vynadá, že ušetříme a že to dělá pro nás.V týdnu když přijde z práce se synovi sice chvíli věnuje, ale mě nepomůže vůbec s ničím a ještě prohlásí, že když to tu uklidí, že to stejně zase hned (já??!!) rozbordelím.Takže v domácnosti neudělá nic.Jsem asi sobec, ale ty víkendy kdy je muž na stavbě, jsem někdy na zhroucení fyzicky i psychicky.Je to hrozný pocit být na všechno sama...Někdy bych si třeba připlatila jakoukoliv částku za práci na stavbě, jen aby byl s námi ☹ Jsem asi sobec co?

merunkova
15. zář 2017

@liska1812 Nevidím do vašeho soužití, ale upřímně mě tedy dost zarazilo, že když muž chodí do práce, a k tomu staví dům, tak by měl ještě pomáhat ženě v domácnosti a uklízet.....Občas člověk nemůže mít všechno, musíte si ujasnit priority - buď nestavět a být jen spolu a nebo stavět a tedy něco chvíli vydržet a nefňukat.

eviicka
15. zář 2017

@merunkova no taky do soužití nevidím, ale paní chápu. Sama píše, že by se to dalo pořídit i jinak. Barák není všechno, každý máme priority někde jinde, a pokud je s dítětem sama, tak proč si nepostěžovat. Zase na druhou stranu, chlapi se nějak realizovat potřebují.

elu
15. zář 2017

Chapu te a je to spatne...vetsinou se do toho domu ani rodina nenastehuje, protoze se driv rozpadne, chce to si udelat aspon jeden den v tydnu pro celou rodinu..tak bude dum postaven o par mesicu pozdeji ale bude se mit kdo nastehovat 😁😂😃rozhodne nejsi sobec...takove ty kecy..ja to delam pro vas....te nemuzou nechat myslet si, ze tvoje pocity jsou sobecke....nicmene ze zivota tak celkem vyplnulo..ze ti chlapi si budou stejne delat co chteji...tak asi nezbybva nez vydrzet...ale s pocitem..ze mi to vadi opravnene !!!

herminka
15. zář 2017

Zažila jsem totéž, prováděli jsme svépomocí kompletní rekonstrukci domu, stěhovali jsme se tam v 10 měsících prvního syna a manžel tehdy trávil mimo domov drtivou většinu času - buď byl na stavbě nebo v práci, obojí dlouho do noci (do půlnoci, někdy i do dvou ráno),;jediný den, kdy ho syn viděl, byla neděle (jsme věřící, v neděli se nepracovalo). Bylo to náročné období, syn byl hodně uplakané miminko, potom pěkný akčňák, špatně spal v noci, a vše bylo na mně. Nepříliš ráda na tu dobu vzpomínám, ale popravdě by mě nenapadlo ještě chtít po manželovi nějakou práci ve stávající domácnosti.

Pokud to vnímáš jako velký problém, promluvte si o tom v klidu, zkuste najít nějaké východisko - určit si dobu, kdy se manžel bude věnovat rodině, propočítat si, jestli by se na nějaké práce přece jen nedal někdo najmout...

mourovatakocka
15. zář 2017

Myslím, že sobec nejsi. Jak už psala herminka, zkuste si o tom vážně promluvit. Třeba bys tačilo jen vyrazit na rodinný výlet, prostě se vzdát stavby na jeden den v měsíci v měsíci, stavbě to neublíží a oba se odreagujete 🙂

liska1812
autor
15. zář 2017

Právě-přijde mi, že jak není doma, že nás to nějakým způsobem odcizuje.Někdo by se najmout dal, ale manžel chce ušetřit za každou cenu. Za cenu toho, že není s námi.Já ho obdivuju jak je šikovný a pracant, ale na druhou stranu žádnou šílenou domácí práci jsem po něm nechtěla.Jen když synovi rostly zoubky a nemohl spát, požádala jsem ho aby umyl 2 talíře od večeře. Byl to problém, takže už po něm nic nechci. Nějak to vydržíme, ale příští rok plánujeme druhé mimi aby mi to vyšlo do délky rodičovské, tak jsem z toho trochu na rozpacích...🙄

liska1812
autor
15. zář 2017

Každopádně díky za reakce, určitě to nějak zvládnu, jen jsem se potřebovala vypovída 😇

sarad
15. zář 2017

Ja si myslim, ze by ti mozna pomohlo vypadnout z domu a chvili se nevenovat diteti. Mas neco takoveho? Jako pravidelne pondelni vecery, ze jdes na jogu nebo neco. Ono pak prijdes domu odpocata a tu praci mas hotovou 2x rychleji. Asi nejlepsi by bylo nekam s manzelem, ale je mi jasne, ze nepujde. Nechce utracet fajn, ale to neznamena, ze ty si neco doprat nemuzes:D

mariti
15. zář 2017

@liska1812 jojo, taky to znám, taky manžel všechno sám, hlavně ušetřit. Jediný rozdíl je, že my se stěhovali do starého baráku, když bylo synovi 14 měsíců a já byla těhotná (rizikově). Takže to nebyla stavba ale rekonstrukce. Už jsme tu třetí rok a zdaleka to není hotové. Bydleli jsme v patře, koupelna a záchod dole, topení - kamna na dřevo jen v jedné místnosti. Zpětně nechápu, jak jsem to dala. A druhou zimu, když byl mladší dceři necelý rok, odjel manžel na 3 měsíce pryč do zahraničí (služebně). A to už jsem teda nedala - zdravotně. Odcizení a odlišné priority a nepochopení občas pociťuju dost, ale - kupodivu - je to s druhým dítětem lepší, protože člověk má víc starostí a radostí a není tolik fixovaný na muže, aspon tedy já to tak měla. Je fakt, že kolikrát slyším od kamarádek nebo i mamky, jak jsem si to špatně zařídila. Jenže zjistila jsem, že když si stěžuju u muže, stejně si jede po svým a je dotčen, že to dělá pro nás. Takže co mě pomáhá - humor, nadhled, věnovat se dětem a aspoň občas sobě (u mě meditace, plavání, výuka angličtiny, a - velmi důležité - dobré kamarádky, které Tě podrží a můžeš jim říct všechno). Drž se, přejde to - a bude líp!

verinka88hb
16. zář 2017

@liska1812 Ahoj, jsem na tom podobně. Barák sice máme dostavěný, ale pořád je co dělat (podle manžela),v červenci se nám narodila dcerka, je to strašně náročný, protože chce pořád nosit a brečí, trápí ji bříško. Manžel chodí do práce, po práci vypije kafe a jde zase ven něco dělat a víceméně se o dceru starám já (v noci se mnou na kojení teda vstává, ale spíš si myslím, že mi tím chce zavřít hubu, že se nestará). Mít dítě je strašná změna, jsem tu v krásném domě celé dny sama, brečím, je mi smutno po práci, kterou jsem milovala, cítím se tu jako vězeň, ale on to nechápe..... Vlastně nevím, co ti poradit, protože jsem na tom podobně jako ty. Ono se s uřvaným mimčem těžko někam vyráží na výlet či jen do obchodu. Připadám si strašně sama a je mi to hrozně líto. Pro někoho to asi vypadá, že jsem rozmazlená a nevděčná, ale prostě mi chybí ten sociální kontakt s ostatními a neřešit jenom řev, plíny a obtížné uspávání 😒

sonaxoxo
16. zář 2017

Naprosto ti rozumím.my začali stavět,když jsem byla těhotná.manzel staví svépomocí.takze věčně na stavbě nebo v práci na 12.hod.po porodu mi manžel pomáhal i doma,protože malej trpěl na hrozny koliky cca 3 měs.pak se u nás naplno rozjela stavba.nerada na tu dobu vzpomínám!prozatímně bydlíme v paneláku v pronájmu a manžel staví od nás 3 km ve vesnici,kam zanim nemůžeme s kočárkem,protože tam vede jen silnice a máme jen jedno auto,kterým jezdí manžel na stavbu!mě nejde o to,aby mi doma pomáhal,všechno zvládám sama s klukem,i když je to někdy fakt zahul,ale chybí mi manžel,že jsme málo spolu,nemůžeme spolu déle ležet v posteli,jezdit na výlety apod.rano brzo vstane,udělá kafe,oblékne do montérem a jede na stavbu a já zase v bytě s klukem sama!tak jsem se naučila žít po dobu stavby sama s klukem a směju se,že jsem už jako samozivitelka😔proto abych nebyla furt zavřená doma s klukem,tak chodíme hodně ven i když bez manžela mě to moc neba.doma si vše dopol. Udělám doma a pak chodíme k našim,za příbuznými,s kamarádkami ven.kdyz byl kluk o trochu větší,tak jsem to řešila tak,mám skvělou tchýni,tak jsem kluka dala na hlídání k ní a já jsem s manželem dělala na stavbě.to mě hrozně bavilo!!!o kluka jsem věděla že je dobré postaráno,já byla s manželem a ještě jsem se odreagovala práci,která mě bavila!chtěla jsem právě manželovi pomoc,aby jsme to měli rychleji dostavěné a byli dříve spolu.a pak jsem ještě dělala tak,že dopol byl manžel na stavbě,já uvařila,manžel přijel na oběd a pak jsme všichni jeli na stavbu.manzel makal,já uspávala kluka v kočáře a kdyz usl,tak jsem pomáhala zas manželovi na stavbě.horsi to je teď,když kluk usně v kočáře a pak se probudi,tak kluk začne lítat po stavbě a to je naprd,protože dela hroznej bordel.tak musím většinou s ním zas domu a to mě štve..co ti budu povidat..máme teď štěstí že už máme v podstatě hotovo,dodelavame obklady v koupelne a za pár týdnů se stěhujeme a dodělávky se budou dělat až tam budeme bydlet.🙏a konečně zas budem vsici spolu!🙏takže jediné co ti poradím,je vydržet než se dostaví dům.my měli štěstí,že stavíme přízemní malý domeček,který jsme stavěli necelý 2 roky.takze to vše netrvalo tak dlouho i když mi to někdy přišlo jako věčnost.

anetka1701
16. zář 2017

Já tě chápu a musím ti upřímně říct, že tvoje situace by mně zabila. Úplně si pamatuju, jak jsem měla malý dítě, že jsem odpočítávala minuty až se chlap vrátí domů z práce... Nepotřebovala jsem nějak extra pomoc, ale potřebovala jsem se socializovat, bejt s nim... Pokud by můj jedinej kontakt s mužem bylo praní jeho prádla a vaření jídla, který stejně nesníme spolu, tak bych to neunesla...

sisstin
16. zář 2017

Jojo, znam, chlap 20h denne pryc 7 dni v tydnu. Ja doma sama s detma na vesnici, kde to nesnasim a nikoho neznam😳

yerry
16. zář 2017

Měla jsem totéž, taky stavba svépomocí a manžela v práci povýšili a krom toho že tam musel vývar občas dýl tak měl hrozné nervy.... Stavbu jsme začali když bylo malé 8 měsíců, stěhovali jsme se když mela 23 měsíců... A 2 měsíce před stěhováním mi náhle umřela mamka.... Ale přežili jsme to, taky jsem byla na všechno sama, manžel chodil domu když malá už spala a odcházel když ještě spala....
Nikdy jsem mu ale nevyčetla, že mi doma nepomůže, celé dny dřel jako kůň, a když byl doma nepořádek neřekl ani popel, páč věděla, že to taky nemám lehké....

zabec
16. zář 2017

Na jednu stranu Te chapu, prcek je prcek jen jednou, ten cas uz se nikdy nevrati a kazde obdobi je necim krasne, takhle nejak bych se to asi pokusila vysvetlit i manzelovi, ze mu syn vyroste driv nez dostavi a jednou toho muze litovat, ze s nim netravil vic casu. Na druhou stranu chapu i toho chlapa, pro vetsinu je stavba domu neco, co jim cely zivot tloukli do hlavy (obzvlast na vesnicich - postavit dum, zasadit strom, zplodit syna, chapes 🙂 ). Z mych zkusenosti je nejlepsi hledat zlatou stredni cestu - domluvit se s manzelem, ze treba jednou za mesic si udela vikend pro Vas a pak jednou za mesic prijedes na vikend Ty za nim na stavbu (pises ze spava u otce, tak snad byste se tam nekam taky vesli), pres den Ty muzes brouzdat nekde s prckem po prochazce a pokud by spal, muzes treba manzelovi trochu pomoct a vecer budete mit trochu casu stravit spolu a dozenete tim treba ten vikend, co bude s Vami, kdyz mu pomuzes 😉. Nebo u nas na vesnici se to dela tak, ze kluci co stavi, si pozvou kamarady, koupi se pro ne pivo, manzelka navari pro pracanty obed a pak ta stavba jde hned rychleji, kdyz jich tam o vikendu nabehne 10 😉, jen je treba pak pocitat s tim, ze i tem kamaradum bude jednou potreba pomoci.

karlajasmine
16. zář 2017

Ja te chapu a v takovym vztahu bych nevydrzela. Pro me jsou spolecny chvile strasne cenny a na manzelovi miluju prave to, ze kdyz mu v praci odbije ''8h'', tak se sbali a jde domu, protoze my a cas s name jsou dulezitejsi nez penize. Kazdopadne kazdy je jiny, ale myslim si, ze kdyz budes dlouhodobe potlacovat a nepripoustet si svoje pocity, ze to vasemu vztahu uskodi, odcizite se a on to nepochopi. Tak bych to videla na vaznou rozmluvu. Hlavne bych mu rekla, ze to, ze pro nej je neco priorita a pro tebe ne a naopak neznamena, ze ma pravdu jen jeden z vas. Ze vztah je o kompromisech, jsou v nem dva lide a kazdy ma jinou potrebu a ve spokojenem vztahu je treba najit zlatou stredni cestu a navzajem se prizpusobit. Napr. muj manzel si chtel koupit drahy pocitac, ktery bych ja nepotrebovala, ja jsem zase chtela drahou dovolenou, na kterou by on jet nemusel. Takze jsme nasetrili na oboji, aby mel kazdy z nas radost. Znama je ve vztahu, kde se na dovolene nejezdi, protoze manzel tvrdi, ze jsou to vyhozene penize, ze si radsi neco koupi. Proste pokud je pro tebe priorita spolecne straveny cas a pro nej penize, musite najit kompromis, ne, ze vsechno bude po jeho a pres to nejede vlak. Takhle to nejde.

sisstin
16. zář 2017

Ja na vikendy jezdim s detma k nasim obcas do mesta, aspon mame s dcerou zmenu, obejdu kamosky, jdem do hernicek atd. Doma nic takovyho nemame 🙂

liliana2016
16. zář 2017

Chápu, jsem na tom stejně. Chlap věčně pryč, maká i po práci, protože je takovej vseumel a chce každému vyhovět. Já sama doma na vesnici, kde nemám co dělat ani kam chodit s malým miminkem... Když jsem byla ještě těhu, domluvili jsme se na jednom dni v týdnu, kdy budeme spolu celý den. Jenže pak to zase začal porušovat.

tinaprofi
16. zář 2017

rozmlouvat můžete jak chcete, ale asi ti odpoví že barák se sám nedostaví. projekt se začal a měl by se dotáhnout do konce...nebo můžete být spolu jak zamilované hrdličky v herničce a barák bude frajer stavět 13 let 🙂))) jsme ženské, něco vydržíme 🙂) zaměř se na sebe, užívej si děcko, choď za kámoškama, relaxuj a nepřeháněj to s úklidem 🙂) pokud jsi na vesnici, kde nikoho nemáš - tak si ho najdi přes net, kámošku s dětma co taky nemá kámošku 🙂)) hlavně nesmutni, jednou si celá rodina budete užívat ve svém novém domě zaslouženou pohodu a štěstí a nebudete muset bydlet v králíkárně 🙂)))

anaon
16. zář 2017

Sobec rozhodně nejsi, jsi jen normální ženská, co toho má občas plný kecky. Mě partner s malým pomáhá řekla bych opravdu hodně, dům jsme měli ještě než se syn narodil, o víkendu jsme většinou spolu... Domácnost je teda téměř celá na mě, ale na druhou stranu ode mě zase nevyžaduje, aby bylo pořád uklizeno a navařeno... No a stejně si taky kolikrát připadám na všechno sama, občas to i obrečím. A taky mi chybí takový ten lidský kontakt, vždycky se hrozně těším, až přijde z práce domů a i když pak třeba jen sedí u počítače a dodělává něco do práce, tak je mi prostě líp.
Ohledně toho domu je potřeba najít nějakou rozumnou míru, manžel u malýho přichází o věci, které už pak nikdy znovu nebudou. Uvědomuje si to? Možná se taky potřebuje odreagovat a odpočinout si od toho blázince, co je doma. Ale to množství času, co s vámi takhle není je už fakt moc... Přeci se až tak moc nestane, když bude barák o nějaký měsíc později nebo když si občas raději najmete řemeslníky... Ale neumím poradit, co s tím dělat, jen prostě v klidu vysvětlit, jak se cítíš, kdo to nezažil si neumí představit, jaké to je mít celý den na krku malé dítě a domácnost. Pravděpodobně jsi to už ale zkoušela, některým chlapům prostě nic nevysvětlíš, stejně si jedou podle sebe. Pak prostě nezbývá než to vzít jak to je a zařídit se podle toho, nečekat, že se něco změní. Já jakmile se začnu litovat, tak je všechno akorát stokrát horší a ještě to i přenáším na syna. Když je nejhůř, tak mi pomáhá uvědomit si, že jsem teď pro syna to nejdůležitější, co má, že ho strašně moc miluju a že musím být v pohodě hlavně kvůli němu.

kecalka2
16. zář 2017

Tak můj manžel taky hodně pracuje,plus opravy kolem domů.Vše děláme sami.Ale on je takový,že se i při tom hodně věnuje synovi.Přijde večer domů,hraje si s ním,většinou i koupe.Pokud tedy přijde když je syn vzhůru.Většinou se snaží ale přijít alespoň do 7.Samotnému se pak stýská,když ho nevidí alespoň hodinu.Malýmu jsou dva,k některým pracím si ho bere sebou.Ale ty máš ještě mrnouska co všude šmejdi.Na jak dlouho to ještě zhruba máte?

kecalka2
16. zář 2017

@liska1812 No já taky plánovala druhé dítko,ale kvůli té práci na domě jsem to odložila.Chci jít alespoň na rok.Nedělá mi problém spořit,šetřením i z rodičaku.Chtěla bych aby na to nebyl finančně sám,i když vydělává krásné peníze.Pak bych chtěla něco nešetřit a někoho zaplatit,pokud ještě vše nebude hotové,jako že práce je pořád.Neumím si představit být pořád doma sama s 2 dětmi.

sisstin
16. zář 2017

@kecalka2 ja mam vyhodu, ze synovi uz bude 10 a je zcela samostatny, vecne s klukama venku nebo s chlapem na baraku. Spis s dcerou je to blby, ze jsme furt doma, neridim a u nas nic neni. My rekonstruujem, nebo teda spis chlap (je to jeho dum, jeho sen), ja bych do toho nikdy nesla a nijak se vice mene nezapojuju fyzicky, jen vybiram zarizeni... uz mi to bylo vycteno :p

orchidis
16. zář 2017

@liska1812 Na tomto je nejhorší, že to není projekt na týden... také jsem se toho bála, protože je manžel velmi zručný a schopný a mnoho věcí by si (vzhledem k neschopnosti stavebních firem a taky kvůli penězům), zcela jistě dělal sám.
Vyřešili jsme to koupí cihlového domu (klasický brizoliťák) a brzy jsme se nastěhovali. Postupně zvelebujeme, zlepšujeme, na něco bereme známé a prověřené řemeslníky, sem tam se dělá hurá akce. Situace, kdy máte malé a náročné dítko, manžel pracuje a celý víkend je pryč, je dloudodobě neudržitelná. Toto vydržíte týden, či měsíc, nikoli třeba tři roky v kuse. V klidu si s ním promluv, protože by jistě nechtěl, aby v tom domě nakonec zůstal sám. Chce to nějaký kompromis. I když denně nadávám na křivé rohy a blbej průchod, atp. jsem šťastná, že jsme zvolili ještě relativně rozumnou variantu. Soboty žere domácnost a barák, ale neděle jsou naše!!!! 🙂 Zoo, zábavní parky, les, restarurace, bazény, babičky, návštěvy, hrady, zámky. Aspoň ten jeden den to chce, abyste byli opravdu rodina a žili, ne živořili. Na co pak barák? Aspoň tak to vidím já.

sisstin
16. zář 2017

@orchidis ja uz drzim dva roky v kuse :D a jeste x let me ceka :D

orchidis
16. zář 2017

@sisstin Tak to klobouk dolů... každá rodina je jiná... 🙂.

sisstin
16. zář 2017

@orchidis me vic drti, ze tady nic a nikdo neni, ze je chlap v coudu bych tak neresila, na to jsem zvykla i z predchoziho vztahu...

kecalka2
16. zář 2017

@sisstin Já právě taky neřídim:( Papíry mám ale bojím se.Občas jedu ale jen s manželem.Nemám cvik,jelikož mě nenutí jezdit denně.Trošku spoléhám na to,že příští rok jde do školky,že se třeba díky tomu rozjezdim.Koukala jsem na tvůj profil a máš ještě malou holčičku.V tomhle věku se nedalo dělat nic.Teď jsou mu dva a je to super,mužem dělat s manželem dřevo,bere si ho i na stavbu,když nelezou po vejskach.Už tolik nesmejdi a drží se u táty.Ale taky mám ponorku.Byli jsme na výletě naposledy v červnu,teď se musí co nejvíce udělat,jelikož za chvilku je zima.Taky jsem chtěla navázat rodicak jako zakladatelka,ale být doma 7 let v kuse by mě zabilo.Radši si odskočim do práce a budu se třeba těšit na další rodicak s miminkem

sisstin
16. zář 2017

@kecalka2 my tam obcas s ni jsme, ale je to tam dost nebezpecny - sklo, stroje zemedelsky, tramy atd. a clovek tam furt za ni musi litat, takze stejne chlapovi s nicim nepomuzu, nedej Boze, ze by si ji tam vzal sam treba. My teda byli 4 dny v srpnu na Lipnu po 3 letech bez dovci.

Ja ridit nemuzu, mam ocni vadu a ridit nesmim. Tak aspon ty vikendy u nasich (jako teeba ted), kdy obeham vsechny kamaradky a aspon mame nakej program tady.

marion2017
16. zář 2017

@liska1812 upřímne ti situaci nezávidím. Mam úžasného manžela, který je ve 4 doma a stara se,často vaří, občas uklizi-to nepřehání. ALE, není manuálne zručný a stavět sami bychom nemohli. Dum bych chtěla, takže mě třeba Chybí ted nejvíce, ale ne za každou cenu a jsem radši, když se manžel věnuje dětem a má s nimi krásný vztah. Někdo psal,jak můžeš očekávat od manžela pomoc v domacnosti: většinou jsou to lidi s babičkámi či jinou pomoci a nezávislí to opravdové vyčerpání, kdy nikdo nepomůže. Vstávám po hodině, přes den permanentní pece o mími, pak vodění ditetě do školky a aktivity pote, někdy nestíhám vařit, alespoň uklízím, ale není to ono,porad výtahano..ale rikam si, jsem na MD, tak bych neměla po manželovi úklid chtit. Na druhou stranu, on si odděla 8 hodin a má volno a ja jedu 24/7, tak co by na tom jako bylo? A stejný u vás, koho pobuřuje, že jedete non stop měsíce, než spánku, neustálý kolotoč a ještě byste si "dovolila" něco po manželovi chtit...naši také staveli, nás ale měly babičky a tety..Je to zejména manželova iniciativa a měl by vedeta, že ty roky bez vás a děti Vám nikdo nevrátí a pokud budete bydlet o pul roku později, tak se nic nestane. A také by se měl zajímat o vase přání a pocity a ne sobecky vidět pouze jeho přání. Přeji Vám, ať na vás da a alespoň pár dni v měsíci máte společné aktivity,rodina to potřebuje.

Sem začni psát odpověď...

Odešli