Manžel má delší osobní krizi, co byste dělaly vy?

@lu777 ahoj, je mi to moc líto, protože to psaní je fakt smutné 😢 . Jediné, co mě napadlo: jste v tom prostě zamotaní, zacyklilo se to, začarovaný kruh, který jen tak sám nezmizí. Vy sami na to asi už nemáte sílu. Asi by to chtělo intervenci zvenku, pokud by se ti podařilo manžela přimět k návštěvě poradny, bylo by to asi fajn. Někdo jiný by mu řekl, že se musí stát něco zásadního, něco, co změní ten špatný stereotyp. Praktické věci jsou jasné, ale myslím tím takové to - aby koukal na tu situaci úplně jinak, než dosud. rezignoval,a to je špatně. A co se týká výkyvů náladad - antidepresiva už dávno, dávno nejsou žádný strašák, neberou je jen blázni, jsou to moderní účinné látky, které na přechodnou dobu dokážou člověka dostat ze dna a odrazit se, třeba by dokázal jinak uvažovat a jinak řešit věci, pokud by byl co se nálady týká stabilní a pořád "čerstvý" 😉 . Těžko takhle radit, nikdo z nás není v tvé situaci, ale sama za sebe - takhle - jen ve dvou - pořád ve stejné situaci - to asi nejde přeprat. Někdy je lepší špatné rozhodnutí než žádné, zkus ho přimět, že najdete někoho dalšího, kdo vám pomůže. Stojí to za to, jste chytří lidé, máte děti....
Moc moc držím palce, at to zvládnete.

Pomůže buď psycholog , nebo ještě lépe psychiatr a nebo rozvod. ale to už je ta poslední možnost. jestli tě tento stav vyčerpává a nemůžeš se plně soustředit na děti - což je jasný, protože kde brát sílu když ti ji manžel bere , je nutný to řešit. Navíc manžel není nejmladší, časem se může objevit nějaká nemoc a ty se zhroutíš úplně. jinak pokud manžel pomoc odborníka odmítá, zajdi alespoń ty a třeba Ti poradí jak na manžela, jak se z toho nezbláznit a pak se třeba nechá přemluvit i manžel. Moc Ti přeju, abyste to překonali a taky, abys měla hodně sil to zvládat. Jinak manželova krize je pochopitelná- přišel o práci ve věku , kdy už je těžké najít novou , ale co je nepochopitelné, že svoje problémy nechce řešit s tebou.

@lu777 ahoj, teď budu hodně ošklivá. Osobně nechápu, co vede člověka, najít si o 23 let staršího partnera, založit s ním rodinu a čekat, že to zvládne jako o hodně mladší ročníky. Já bych do toho teda nešla. Hold každej na to není. Podle mě si tvůj muž vzal na "stará" kolena velké sousto v podobě mladé manželky a dětí. On ani mladší člověk neví do čeho jde, než si pořídí rodinu, natož člověk starší, který by už měl pomalu pomýšlet na to, jak si život užít a ne jak zabezpečit rodinu, vychovat děti a splatit hypotéku. My také máme hypotéku, já jsem nyní na mateřské a vidím, jakou cítí manžel obrovskou zodpovědnost a kolikrát je v silném stresu. Zkus se vžít do jeho role a představit si sebe v jeho věku a možná to líp pochopíš. Vzala sis staršího muže a ten hold nezvládl to, co jste si spolu naplánovali. Aspoň na mě to tak působí. Radit se dá těžko, dopřej mu občas nějakou relaxaci, snaž se ho "nezatěžovat" starostmi o děti. Vyjeď si někam s nimi sama třeba s kamarádkou na chalupu nebo já nevím. Ať jste chvíli od sebe a ty i manžel si uvědomíte, co vlastně cítíte a chcete od života dál. Držím palce nebude to lehké.

@stavba no to je jednoduché co k tomu člověka vede - velká láska 😉 my jsme spolu chodili několik let než jsme se vzali a ještě předtím jsme byli blízcí přátelé.....

ono manžel takovýhle nebýval, hodně ho ničí to že je doma delší dobu bez práce.... jinak zvládal všecko poměrně dobře mi přišlo, naopak i líp než mladší (slýchávám to denně od kamarádek, že plno mladších chlapů nemá motivaci vyrazit na výlet, něco opravit, zájem o sex, začít podnikat apod. - tak to u manžela naprosto neznám), je poměrně akční.... oni to mají v rodině, jeho sestře je 55 a každé ráno 2 hodiny cvičí, i na dovolené, to co zvládne ona, bych já nezvládla ani náhodou, když přiletí, tak já jsem unavená jen z toho když se na ni dívám 😅 😅

jeho mamince bylo teď 80 a je to pořád dost pěkná ženská, má zájem o chlapy, ven nevyjde bez nalíčení, ráda létá letadlem, řídí auto, hraje tenis.... když to porovnám se svými rodiči tak ten rozdíl 20 ti let mezi nimi není vůbec znát, naopak ona působí mladší... i tak přemýšlí, pořád něco plánuje, studuje atd...
já dodnes ten rozdíl moc necítím, jde spíš o to, že je muž v jiné etapě života (že např. odcházejí jeho kamarádi) a samozřejmě se ho víc dotklo že přišel o práci a hůř se mu hledá než kdyby mu bylo 25.... a taky si nemůže dovolit vzít něco míň placeného když to visí na něm teď

jinak relaxace má dost, si myslím, já ho pořád někam posílám, často i dost zostra na pivo, na motorku, na večeři s někým, zaplavat si, protože jsme oba společenští a běda když nemůžeme ven... někdy ho doslova vyštípu, protože vím, že ven prostě musí 😉

jinak nezatěžovat starostmi o děti, to asi moc nepůjde, protože já žádný únik z MD nemám vůbec, jakože bych měla nějaké hlídání nebo mohla jen tak chodit cvičit večer, to nehrozí.... mimoto musím dost hlídat sama sebe, protože jsem měla únavový syndrom a roky jsem se z toho léčila a chodím na kontroly na kardiologii navíc, takže v tom tahání pilky se střídat i musíme 😉 u nás to vypadá tak, že muž je nemocný jednou za rok na 3 dny a já v létě jakžtakž ale od října do dubna je to katastrofa jedna věc za druhou a to se pořád něčím dopuju.... takže to je taky velká psychická zátěž, ale já jsem moc ráda, že vůbec funguju takhle výborně po tom a mám dvě zdravé děti 😵 spíš mě deptá, že mi to muž už někdy teď i předhazuje, protože on má výborné geny opravdu.... ťuk ťuk ťuk

@ange_de_la_morte díky moc za příspěvek, oceňuju to 😉 asi jsi se trefila s tím pocitem zbytečnosti.... 😕 to bude hodně ono, to cítím z jeho poznámek.... 😕

je to celé i tím, že jak je člověk na MD tak je v takové nezvyklé situaci vlastně a má úplně jiný den než ten partner.... hůř se pak hledají styčné body, témata (kromě dětí a praktických záležitostí apod.) než když spolu žijí dva lidi, kteří studují nebo pracují.... u prvního dítěte mi to tak nepřišlo ale jak je člověk doma déle, tak je to vidět víc prostě.... je to vlastněn dočasná situace ale po 5 letech si to člověk už ani neuvědomuje....

jinak co se týká věkového rozdílu, tak okolo nás je takových párů víc a právě jsem se ptala postupně jak to u nich vypadá .... a s krizí jsme zatím jediní 😒 a to tam jsou i manželé o kus starší.... a to jsou někteří spolu i 15-20 let a manželé jsou třeba už i v důchodu... takže nějakou roli to tam hraje, ale klíčovou ne

@lu777 naprosto souhlasim s nazorem psycholog a psychiatr.... otazka je, jestli Tvuj muz bude ochoten k nekomu zajit. Ale jine reseni nevidim. Pak uz jedine ten rozvod, ale to bude jako krajni reseni az vse selze. Kdybys potrebovala, v Brne o nejakych odbornicich vim, mozna i v Praze, Kromerizi, Jeseniku, Olomouci.

@stavba tak to ja zase chapu, proc si berou zeny starsi muze a starsi muzi mladsi zeny... vede k tomu hned nekolik psychologickych teorii a vis co? Moje teta ma manzela o 13let starsiho a jsou stastni 25 let, kamaradka ma manzela starsiho skoro o 30 let, jsou spolu skoro 10 let a nemuze si to vynachvalit. Ja myslela ze uz zijeme v liberalni zemi, kde se necumi na to, kolik komu je 😉

@mitote ano, já to taky nikomu neupírám a chápu, že se můžou do sebe zamilovat i lidé s větším věkovým rozdílem, to co spíš nechápu, je to, že si se staršími pořízují děti a hypotéku. V tomto případě je vidět, že to nebylo úplně nejlepší rozhodnutí.

@lu777 jak říkám, i mladší lidé mají občas krizi, ať je to ze ztráty zaměstnání nebo tím, že prostě jsou unavení z práce a přemíry zodpovědnosti za zabezpečení rodiny. Nezbývá než si v klidu sednout a o všem si v klidu promluvit a snažit se tu situaci co nejdříve řešit, aby to krásné, proč jste spolu nezakryli jen starosti a trápení. Každý vztah si tímhle projde dřív nebo později, otázkou je, zda jsou s tím schopni a ochotni něco dělat případně si nechat poradit od odborníka. Není to vůbec žádná ostuda, že už člověk prostě někdy nemůže a potřebuje pomoc, ne každý to ale dokáže.

@stavba to je pravda... ono fakt prostě je, že ten každodenní tlak je velký... obzvlášť v dnešní době, kdy není jistá práce a bydlení je hodně drahé....
ten tlak rozbije půlku manželství a i ty co vydrží, mívají krize nebo nefungují.... 😔

já to dřív až tak nechápala, ani s jedním dítětem, mnoho věcí mi došlo až s druhým.... a v duchu se teď omlouvám často svým rodičům, co jsem se jich nakritizovala a dneska bych si nafackovala, neměla jsem ponětí !!
je to opravdu tak jak říkali někdy "počkej až budeš mít svoje děti":..

každopádně náročné to je, člověk neví co se v životě odehraje plus se oba partneři časem mění víc nebo míň a při tom všem je pořád potřeba udržovat ten vztah, není to jednoduché....
teď se rozvádí naši kamarádi, není jim ani 30 a on má taky nějakou krizi, ona se snažila stihnout všechno, naplno pracovala, u toho 2 malé děti a on si našel jinou, protože na něj neměla čas.... tak jsem z toho taková smutná, že se rozvádějí, nejhorší je to vždycky pro děti

jinak ad ten věkový rozdíl ještě: tak mně se starší muži obecně líbí (pokud nejsou pohodlní a jsou v dobré kondici, starají se o sebe, tak na nich oceňuju sečtělost, nadhled, větší laskavost, toleranci atd.) .... ale třeba u mého muže to ani tím moc nebylo, protože on vypadal v 55 na max. 40, často si lidi mysleli, že si dělám legraci když jsem jim říkala kolik mu je a divila jsem se, že to neřeší... až v posledních pár letech vypadá víc na svůj věk....

je pravda, že tady v Čechách je k tomuhle hrozně malá tolerance a to jak směrem nahoru tak dolů... celkově k životnímu stylu, pořád jsme zvyklí, že všichni musí mít víceméně to samé.... 😝

mě to nikdy netrklo dokud jsme neměli plno přátel ze zahraničí a najednou jsem zjistila, že okolo nás je pestrá směska od lesbického páru po pár kde je manželka starší o 10 let než manžel například.... a když se zeptám ze které země někdo je, tak často dostanu tak zamotanou odpověď, že se musím smát tomu, že to skoro nechápu.... nebo se zeptám jestli je dotyčná na MD nebo chodí do práce už a vyjde najevo že rozjela nějaké zajímavé podnikání.... nebo se lidi hodně stěhují, tady když řeknu že bysme se stěhovali i jen někde po Evropě, tak se plno lidí chytá za hlavu, že by se z místa nehlo....
sama na sobě vidím jak moc mě ten komunismus ovlivnil v tomhle.... 😖

občas je to ale legrace, teď jsme byli 2 týdny u našich na vesnici a potkám sousedku a ta hned se mnou do řeči a za chvíli z ní vypadlo, že se musím mít moc dobře, když jsem si vzala bohatého Američana 😀 já už mám co dělat, abych nevyprskla smíchy jak je to vidění zjednodušené a lidi vůbec netuší že v Americe většina lidí musí tvrdě makat a plno lidí na tom není vůbec dobře a denně se bojí o práci (obzvlášť proto, že výpovědní lhůta tam je tak 2 týdny a hypotéky jsou šílené)....

to jen tak na okraj... život není černý a bílý, to by to bylo moc jednoduché....

každopádně můžu říct, že ať to dopadne jak dopadne, tak jsem ráda, že jsem si tehdy z lásky vzala svého muže.....
já bych to ani jinak neuměla, kdykoli jsem si něco hodně plánovala rozumem tak to nevyšlo, takže z toho jsem nějak vyléčená, zvážím to rozumem ale konečné rozhodnutí je na intuici... a velký kus toho vztahu byl naprosto úžasný, takže i tak to stálo za to a mám vzpomínky na celý život.... 😵 😵
tak snad ten kapitál nepromarníme