Manžel mě vytáčí.... Rady, co s tím?
... a už ani se nemám zájem s ním o čemkoli bavit. Chuť na sex s ním mě už přešla dávno. Hlavně po nějaké hádce se mi hnusí jen když se ke mě přiblíží. Ještě dnes odjel na pár dní na služebku. Dobře, že ho pár dní neuvidím. Jinak bych se na něho nemohla ani podívat.
Má časově náročnou práci, kterou si musí brát i domů a pracovat po večerech a o víkendu. Prostě má moc práce a má z toho deprese. O tom, že by si měl najít jinou, nechce ani slyšet. Žeprej nikde jinde by mu nedali tolik, kolik vydělává.
Jak je z té práce nervní, tak ho občas chytne rapl. Mluví se mnou, jako bych za všechno mohla já. Pak ještě obviňuje děti. Žeprej nemá na nic čas, protože se o ně musí furt starat. Kvůli nim nemůže doma (po práci a o víkendech) v klidu pracovat. Žeprej si mám najít nějakou výpomoc, nic nestíhám, jsem totálně neschopná apod.
Máme 3 děti, jsem na rodičovské, každý den vařím, chodím s dětmi ven, doma máme většinou uklizeno, víceméně stíhám všechno. Občas jsou sice výjimky, ale u koho ne, že? Náš nejmenší (9m) je takové uplakané dítko, takže večer musím často obsloužit první jeho a dát ho spát a když se mu nedaří, tak ječí a ječí. A manžel musí nachystat na spaní další 2. A to je ono, co mi vyčítá - že se musí pořád starat o děti. No přidám, že někdy jim musí dát i večeři. Večery jsou pro nás prostě nejnáročnější část dne.
Když bych si našla nějakou výpomoc na ty večery, tak bych to musela plánovat nějak dopředu. Jak budu zrovna vědět, že to bude časově náročnější? Někdy jde malý spát dřív a zvládnu dát i ty dva další spát v dobu, kterou chci, aby chodili spát. Nikdo mi nepřijde na zavolanou a obzvlášť ne večer. Bydlíme daleko od příbuzných.
Nejvíc mě naštve o víkendu kolem poledne. O víkendu většinou nevařím rychlovky, jak přes týden a zrovna když potřebuju být v kuchyni a malý zrovna řve, on vytáhne počítač a chce pracovat. Když jsem mu řekla, že ať jde vařit teda on, když nechce být s malým, tak řekl, že to je další věc, kterou dělat nechce.
No a tak všeobecně, když řeknu nějaký názor nebo tak to považuje za směšné. Když mám nějaké přání, tak jsem sobecká, pořád po něm něco chci apod. Na výlety nechce nikam jezdit, žeprej nemá čas. Když na půl dne s dětma vypadnu, aby měl čas pracovat (protože říkal, že potřebuje), tak se pak dovím, že nic neudělal, protože se mu zrovna pracovat nechtělo. Četl si místo toho zprávy na netu či se díval na youtube. Ať dělám cokoli, tak se mu nezavděčím. Snažit o nějaké zavděčení se jsem už vzdala.
Občas na mě křičí kvůli kravinám. Dnes jsme jeli autem a když jsem vyjížděla, tak zakřičel bacha. Dupnu na brzdu a co je? No žeprej sejmu popelnici (pokračoval v křičení), pokračovala jsem ve výjezdu, tak jak bych pokračovala, kdyby nic neřekl. Popelnici jsem nesejmula. Snad ji vidím, ne? Tak jsem se s ním pohádala, protože na mě křičí kvůli kravině. Nedávno na mě taky v autě ječel kvůli něčemu obdobnému a dnes mě už vytekli nervy.
¨
Když kojím, tak si ležím v posteli a u toho čtu knížku. On říká, že mám čas na čtení a ležení, on na nic takového čas nemá. Já se osočuju, že přece nebudu při kojení čumět do zdi.
Žeprej on chodí do práce, já jsem doma, práci nemám, nic nedělám, mám to jednoduché, bla bla bla...
Byli jsme o víkendu u našich a malý lozil po zemi. On na mě zvýšeným hlasem, že tam někde jsou nějaké malé části, ať na něho dávám pozor. Řekla jsem mu, ať mi je teda ukáže. Nic tam nebylo. S našima jsem vyjela autem nakupovat. Oni auto nemají, tak ať si mohou nakoupit ve velkém. A protáhlo se to na 3 hodiny. Odjeli jsem, když šel malý spát. Muži jsem řekla, ať mu dá pak přesnídávku, kterou normálně sní skoro celou. Když jsem se vrátila, doma řev, malý měl hlad, on mu dál přesnídávky snad jen pár lžiček a hádal se se mnou, že mu to stačí. A žeprej jak jsem si dovolila být tak dlouho pryč, že nic jiného nedělal, než ho měl v náručí a neměl čas na nic jiného. Prostě se musí pořád starat o děti!
Ale klidně si může vyrazit do hospody po práci. Klidně i o víkendu, když chce. Já s tím problém nemám. Ale jako že já bych si někam na 3 hodiny nějak vyrazila nepřipadá v úvahu. Furt by do mě ryl, že si mám najít někoho, kdo ty děti pohlídá. Jako otec takové věci nedělá???
Když se opovážím si na něco stěžovat nebo vyčíst jeho chování, tak to vždy obrátí proti mě. Já jsem ta špatná a za všechno si můžu já.
Dámy, omlouvám se za takovou obsáhlou esej, chtěla jsem napsat jen pár vět, ale nějak jsem se rozjela. Napište mi prosím nějaké rady, co s ním dělat. Děkuji.
Najdi hlídání na jeden večer, musíte si vážně promluvit. Nějak diplomaticky mu řekni, že takhle to nejde. Takový manžel nemůže být lepší než žádný manzel... Žádné prachy na světě za tohle nestojí.
@vineta Už to nijak nejde než jeho stav ignorovat. Zkoušela jsem mu pomoct kde jak- skoro všechno jsem doma dělala sama, hledala novou práci, brala děti ven a na výlety, když si stěžoval, že potřebuje pracovat a nemá klid... atd. Už mě přešla trpělivost. Nejsem otrok. A navíc s tím jeho jednáním může jít tak někam.
@mourovatakocka Ano, souhlasím.
No, taky jsme to ze začátku museli upravovat ten systém než si to sedlo. Máme teda jen jedno dítě , ale to se nám narodilo dřív, než jsme měli první výročí. Takže jsme se sžívali spolu a v zápětí na to, se k tomu přidal i syn. Taky měl období kdy si myslel, že je naprosto ok aby chodil 5x do týdne po práci zevlit s kámošema a že já jsem vlastně v pohodě a zvládnu si to sama. Zvládala jsem, dokud mi nebouchly saze. Řekla jsem mu, že on má práci, já domácnost, ale dítě je náš společnej projekt a on bude fungovat jako táta nebo jdu do pr*ele. Bylo to pro něj jak facka, od tý doby je fantastickej táta. Ale jak moc psycho je to u vás, se člověk nedozví , když to celý nevidí. Pokud je ti už odporný s nim i spát,tak už jen poradna a nebo rozvod.
Moje rada ne rozváděj se vše se sklidni až povyrostou děti.Nepije,dluhy ti neděla,peníze ti dáva,ne mláti te ,sex te nebaví poněvadž je na tebe toho moc .Až děti vyrostou tak s ledačim pomůžou a už nejsou tak náročny na péči.
A ja umím být taky protivna když jsem utahana z práce .Třeba má toho moc nebo ho tam někdo prudí pak po nem ty chceš doma pomoc což je v tvém případe pochopitelné.Já mám sousedy ty po sobe pořád ječeli deti vyrostli a vodí se za ruce a je tam kupodivu klid.A oni v druhých líbánkach.
Možná ti to bude znít divně, ale prostě máte ponorku. Ty jsi doma po 3 dětech, on cítí zodpovědnost za financování velké rodiny a zůstává v zaměstnání, kde je silně pod tlakem.
Vyhořelí jste oba.
Ty za něj jeho práci nevyřešíš, je dospělý a svéprávný, navíc tohle si nechá líbit jen opravdu málokterý muž.
Zajisti vám hlídání, zajděte si na večeři. A řekni mu na rovinu, že už jsi unavená také. A jak tě bolí, když se pod tlakem chová podobným způsobem. Ale že chápeš (tedy doufám, když jsi psala, jak ses mu snažila situaci ulehčit) a ceníš si toho, co pro vás dělá. Ale že kvůli tomu všemu - prostě je to určité životní období - nechceš zakopat manželství a váš vztah, protože jednou jednomu z vás dojdou síly úplně.
Zvaž, jak moc jsi unavená, abys minimálně 1-2 x týdně mohla odejít mimo domov - zacvičit si, projít se, klidně koukat v obchoďáku na lidi - prostě ven. Nadechnout se.
A přežít, že on se bude ze začátku hroutit, že musí trávit čas se svými dětmi - je jen potřeba, aby získal jistotu v péči o ně, aby si to spolu začali také užívat.
A zorganizujte si to tak, abyste vy dva mohli 1-2 měsíčně mohli spolu ven - do kina, na večeři, na procházku - pryč, mimo dosah dětí.
Když teď nemáš sílu - zvaž tu poradnu pro sebe. Třeba ho to časem začne zajímat a najde odvahu tam zajít sám. Když ne, no a co, tohle může být třeba ten čas jen pro tebe. Trávený rozmluvou s člověkem, který na tebe není vázán, nejde o kámošku, co "by mu nejraději nakopala...".
Zkus se znovu nadechnout...
Než bude pozdě a začneš balit.
Je to prostě jen náročné období v životě rodiny s vícero malými dětmi...
@brunetka11 přesně a zcela výstižně napsáno
Takže jediná rada, kterou jsi chtěla slyšet, je, že se máš rozvést? No, aspoň sis to ujasnila. Pokud už nemáš vůli nic zachraňovat, tak je asi každá rada zbytečná.
Považuju se za emancipovanou ženu, ale někdy je mi fakt líto, co je na ty muže kladený za nároky. Má vydělávat, dělat doma, věnovat se dětem- fajn, pokud má práci, která mu to umožňuje, je to hezký. Pokud padá na hubu a nechce z práce odejít kvůli penězům, vymyslela bych primárně, jak snížit náklady, najít si přivýdělek, podělit se o péči o děti a získaný čas věnovat pomoci s živením rodiny, sejmout tak z něj část zodpovědnosti výměnou za to, že on jí část sejme ze mě ( teda vycházím z předpokladu, že jím vydělávaný peníze jdou do rodinného rozpočtu a ne na nějaké jeho drahé koníčky). Jako péče o tři děti dá zabrat, ale na druhou stranu to znamená, že kolik let? Třeba 8, 9 let je odpovědnost uživit rodinu výhradně na něm? Prostě bych vymyslela, jak tohle rozdělit, aby on mohl trávit kvalitní čas s dětma a já prací. Když se rozvedete, jednodušší to mít s největší pravděpodobností nebudeš.
@vineta konečně názor, se kterým 100% souhlasím. Občas mi přijde, že na rodičovské úplně zapomenou, jaké je to mít náročný a stresující zaměstnání. Já jsem po některých, zvláště vícedenních, službách měla problém i s tím, jak na mě koukají, nedej bože po mě něco chtít. Nejsem vybuchující typ, já přestanu mluvit a můj muž veděl, že je třeba mě nechat být, protože kloudná domluva se mnou nebude.
Chápu, že uživit pětičlennou rodinu není prča. Že to samo o sobě musí být docela stres, který na sobě nese jeden člověk. Je práce a práce. Můj muž se o dceru stará hodně, přesto že má náročnou práci, do které ale chodí opravdu na osm hodin. A já jsem z něj sejmula část břímě s financema, spokojeni jsme oba. Od nového roku ale začne chodit do směn a fakt si neumím představit, že bych po denní dvanáctce čekala, že se dcery ujme, vím, jaké to je a budou to dny, kdy se o dceru budu starat jen já. On se bude starat jiné dny, kdy zas budu v práci já.
Nevím, jestli je jeho práce hodně dobře placená, pokud ano, asi bych si našla výpomoc - paní na uklízení, někoho, kdo vezme mimčo ven v kočárku nebo kdo pohlídá věcer, až usne, abychom mohli být chvíli sami spolu. Pokud je to nejlepší možná práce, ale není placená zlatem, asi bych si zkusila vymyslet přivýdělek anebo bych to prostě brala jako dočasné těžké období, které jak budou děti větší, skončí.
Ale rozvádět se s mužem, který je nervózní z toho, že se snaží uživit rodinu, to mi přijde docela husté.
@caverina ty jo, to fakt hezky nebylo.
@sudylichozrout no jo,ale s tim se tady prece musi pocitat nebo ne? A pravda to proste je...nebo ty mas rada,kdyz ti radi nekdo kdo o dane situaci nema ani poneti,protoze ji nezazil...urcite ne...a nemyslela jsem to zle,ale proste to tak je...
@mourovatakocka Tak hlavně, že se to tu jinak hemží samými názory praktickými, který situaci v rodině, kterou taky nemůžou znát, znají dostatečně.
@caverina Ja dnes nemam uplne naladu na nejake modrokonske strkanice, takze jen strucne
Nekolikrat jsi mi tu u ruznych debat psala, ze mam byt v ramci komunikace tady empaticka. Tak mi do toho tenhle tvuj kousanec do citliveho mista uplne nestymuje. Vim, ze to od tebe nebylo mysleno ve zlem, ale to je vlastne ve vysledku jedno.
@caverina to by ale nemohly radit žádné jiné maminky, které třeba mají jen jedno dítě, protože nemají tři a neumí si to představit. Podle mě to byla zbytečná poznámka...
@sudylichozrout proste jsem jen napsala pravdu...vis to i ty...kdybych to napsala nekomu jinemu,tak by jsi to prehlidla..
@martiina_k ale ty si to aspon dokazi jakz takz predstavit...
@mourovatakocka A má rada tedy nebyla tolerantní v čem? Že jsem jí hned nehodila jako možnost rozvod?
Jinak souhlasím, že může být manžel jen přepracovaný, nebo lehce před "zhroucením". Já chodím do práce, manžel je na mateřské, tak to vidím z pozice toho "chlapa", jsou dny, kdy přijdu z práce a sednu na gauč k PC a nechci nic, nejlépe být neviditelná, vypnout hlavu a ať po mně nikdo nic nechce. A manžel to naštěstí vidí, chápe a nechá mě aspoň hodinku odpočinout. Když vidím, jak některé ženy (např. jedna moje známá) vrazí manželovi tři děti a běž s nima ven ještě ani neotevře dveře domu, tak to bych jí asi brzo poslala do háje. Chápu, že rodiče na mateřské (ať už žena, nebo muž) to mají těžké, vůbec to není dovolená, ale ti pracující to také nemají snadné. Zase - není to tak u všech profesí, někteří mají v práci v podstatě veget a přijdou domů a můžou fungovat, nebo mají více energie, nebo více chuti, je to jedno... každý má jiné výchozí podmínky, u každého je ta situace lehce jiná... mít malé děti zkrátka není vždycky procházka růžovou zahradou, ač je to často krásné, radostné, veselé...
@caverina já si teda nemylsím, že porozením dítěte získá žena patent na rozum a hodně mě irituje věta "až budeš mít děti, tak to pochopíš" nebo "nemáš děti, tak do toho nemáš co mluvit" - to jakože do té doby je žena vlastně úplně blbá a nedokáže si to představit? Nechci se tady hádat, nemám to v povaze, ale narozením syna se nijak extra nezměnily moje představy o fungování světa... nemyslím, že bych najednou "viděla" a před tím nevěděla nic o fungování rodin. Myslím, že jsem měla poměrně reálná očekávání, možná mnohdy ještě horší a ve výsledku je to krásné... ano, někdy jsem na sesypání, někdy bych potřebovala vypnout, ale mám úžasného muže a když vidí, že potřebuju opravdu ale opravdu vypnout, tak odjede s prckem na víkend k rodičům a já zregeneruju a můžu fungovat dál.
@caverina Muj bracha ucil 10 let v kuse a pak vyhorel. A choval se jako naprosty kreten, byt je to jinak strasne fajn chlap a mame se moc radi. Potreboval dostrkat k tomu, aby dal vypoved. Jakmile to udelal, bylo mu lepe. A postupne se zase stabilizoval. Syndrom vyhoreni neni uplna legrace, chce to ze strany rodiny intenzivni podporu.
Jakej sobec hned? Leží na něm starost o živobytí 5ti členný rodiny, je z toho pravděpodobně docela normálně v poměrně velkým stresu a vyhořelej k tomu. Ignorování jeho stavu a vyčítání povede tak akorát k ještě větším konfliktům.