Manžel mne již nemiluje
Ahoj,
jsme s mužem 7,5 let, 3 roky po svatbě, máme dceru 16m. Celkově náš vztah kolotoč kolem dítěte vyčerpal, a tak když si manžel jel v srpnu odpočinout na pánskou jízdu, zamiloval se tam do 20 leté slečny (on 33 let, já 32). Když přijel, hned se mi ke všemu doznal. Tři týdny jsme se v tom plácali, já začala zlepšovat věci, které mu vadily, ale přesto mi sdělil, že si oním flirtem se slečnou uvědomil, že mě asi nemiluje, nechce se mnou trávit čas, netěší se na mne z práce, má mě rád, ale nejsem na prvním místě. Jelikož si s tou holkou stále psal na FB, navrhla jsem 3 měsíční odluku, během které si má uvědomit, kde je jeho místo. V úterý se odstěhoval k bratrovi a jelikož jsem na tom byla velmi psychicky špatně, v pátek jsem zašla k psychologovi. Ten mi řekl, že manžel neměl odcházet, že mu musím dát najevo, že ho potřebuji. Paradoxně jsem v pátek dostala i střevní chřipku a jelikož mi bylo moc zle, zavolala jsem mu, ať se vrátí na víkend postarat se o malou. Opět jsme si popovídali a já ho požádala, ať se vrátí, že zkusíme tomu dát čas, že se nechci odcizit ještě víc a hlavně ho potřebuji (dělám si dálkově ještě VŠ). On se na to moc netvářil, ale že teda jo, příští týden se zpět přestěhuje, minimálně tomu dá 2 roky, dokud si nedodělám školu a nevrátím se do práce. Ale znovu zopakoval, že mě nemiluje a momentálně ke mně cítí lítost. Já chci minimálně rok docházet na terapie, posilovat sebevědomí, ať se od něj citově odpoutám a pokud se náš vztah neobnoví, ať mě jeho odchod nesemele jako teď. Možná jsem stále naivní, ale věřím, že ten náš vztah zase dáme dohromady, když na něm budeme pracovat a říkám si, že teď je pod vlivem hormonů k oné slečně, že až se vyplaví, zase se to utřepe. Se slečnou to nemá budoucnost, bydlí 50km od nás a studuje 170km od nás. Máte některá podobnou zkušenost? Dá se cit i po letech vzkřísit?
U nás je krize od narození malé (má rok). Cítím to hlavně v sobě. Měli jsme náročný šestinedělí, kdy malá jen plakala, my nevyspalí, pořád sme se hádali... Dost se mi odcizil. Nemůžeme se shodnout na chodu domácnosti (on je přesvědčený, že jeho jediná povinnost je chodit do práce a doma chce hlavně klid) a z toho pramení další hádky. Nemáme tady žádný příbuzný, žádný hlídání, na všechno sme sami, takže čas jen na sebe skoro nula. Zatím si teda nikoho nenašel, ale kdoví.. Chtěla sem jít sama do nějaké poradny, ale nemám hlídání, tak nevím jak to budu řešit...
@mrkvicka88 Já po téhle zkušenosti bych o vztah pečovala už dřív, i když je to vše kolem dítěte náročné a vyčerpávající. Zkus se přemoci, dokud není ještě pozdě.
@mrkvicka88 Pokud to lze, zkuste ho zapojit aspon do pece o malou. Nenasilne: "potřebuju skočit do obchodu (dovarit,..), hodinku si s ni pohraj (nakrm ,vykoupej)". Kdyz ho pozadate bez výčitek, tak to taky neudela? O víkendu naplánujte treba společný výlet. Proste aby byl součástí rodiny a ne jen vy a dítě a na druhé straně on.
@japona To zas, když někam jdu, tak jí pohlídá.. To bych mu křivdila. Když sem doma, tak je to horší. On to vždycky slíbi "já jí vykoupu" "nechto já to umeju" a pak je devět hodin a už se mu nechce. Takhle převlíkal postel týden, než sem to udělala sama.. 😀 Společný výlet by byl fajn, až nebude tolik v práci, tak to zkusím navrhnout.
@tesorino1234
Hrozne jsi me pobavila a moc ti za to dekuju💗😉 mas naprostou pravdu! ;)
Tohle mi napsala vztahová koučka paní Konopová v idnes poradně:
Dobrý den,
neznám ani jeden případ, kdy by se do milenky zamilovaný muž se vším všudy vrátil k manželce jen na základě lítosti. Kdysi jsem se na tohle téma bavila s jedním vztahově velmi zkušeným kamarádem, 52. To, co mi řekl, zní velmi brutálně: záletný muž prý „se srovná“ jen tehdy, jde-li o peníze. Vyprávěl mi příběhy svých známých a všechny měly tento společný jmenovatel. Moje zkušenost je ta, že se záletník musí spálit a také cítit, že na něm manželka nevisí, po jeho odchodu se nesesype a je schopna žít bez něj, ať už po boku někoho jiného nebo sama. Podívejte se na skvělý film: Jako jed. Lépe se to vystihnout nedalo.
Můžete samozřejmě zkusit nějakou lhůtu, ale osobně se domnívám, že váš manžel je nezralý a má potřebu dohánět, co zameškal nebo si jinde ověřovat svou atraktivitu. Čím rychleji se od něj citově odpoutáte, tím lépe pro vás. I za situace, kdy povedete společnou domácnost a on se samozřejmě bude podílet na jejím provozu a výchově dítěte....přeji vše dobré a na terapii choďte.
Jinak, manžel se vrátil, vydržel s námi pět dní a poté mi oznámil, že takto nemůže a chce rozvod. Já už si věci studovala, tak byla na tuto variantu připravená, řekla jsem mu bez emocí, jak to bude, na co mám právní nárok, dcera bude výhradně v mé péči, on ji bude mít o víkendu 1x14 dní atp. Bere to ode mne jako mstu, že ho chci oškubat a nedopřát mu dceru. Směšné.
@mkaj Ahoj Mkaj, je mi moc líto, čím procházíš, a chci tě povzbudit. Neupínej se na to, co ti napsala paní Konopová. Sice to je velmi sympatická dáma (osobně jsem se s ní sešla), ale je to bývalá učitelka psychologie a jako psychoterapeut nebo přímo klinický psycholog nikdy nepůsobila. Ty rady sice zní "atraktivně", protože jsou velmi přímočaré, ale život není černobílý.
Já bych ti spíš poradila knihu "Partneři a rozchody" od naprosto skvělého psychologa Klimeše. Přiznám se, že jsem nečetla celou diskuzi, takže je možné, že už o panu Klimešovi někdo psal. Tato kniha mi zachránila duševní zdraví při rozchodu s mým bývalým po desetiletém vztahu. Mimo jiné je zde skvěle popsaná "mechanika" rozchodu - kdy se kdo jak cítí, a v jaké fázi je šance na návrat a v jaké nikoli. Když se po mnoholetém vztahu rozcházela moje sestra (resp. její přítel s ní), knihu jsem jí koupila a taky jí to moc pomohlo. Pan Klimeš je prostě génius, a ta kniha je navíc velmi čtivá. Držím ti moc palce, ať je brzy lépe!
Držím ti palce, ať to vše zvládneš. A na manžela opravdu neber ohled, ať si myslí, co chce. Jde teď o tebe a tvou dcerku, aby vám bylo dobře.
Ahoj, pokračujeme následovně. Poprosila jsem ho o půlroční lhůtu a pokud se ke mně nebude chtít vrátit, až poté zažádá o rozvod. Jednou za měsíc zajdeme na kávu, abychom viděli jestli se "hnuly ledy". Dceru si bere jeden týden středa až čtvrtek, druhý týden pátek až neděle. Jsem z toho nešťastná, protože dcera spí s ním u jeho matky, kterou nemám ráda. Teď ještě míň, protože se postarala o veškěré vybavení jeho pokoje u bratra, nakoupila mu nové oblečení, i pro vnučku nakoupila všechny potřebné věci na spaní u ní. Jsem strašně zklamaná z té nepodpory od rodiny z jeho strany. Místo aby chtěli zachránit naši rodinu, tchýně se sama ocitla ve 2 letech v dětském domově, tak synovi vyšli ve všem vstříc a spikli se proti mně. Nevím, jak to ustát.
jo a dala sem se na karty, kyvadlo a andílky, strašně moc mi to pomáhá se se vším srovnat, kdyžtak písni ip
@dita1979
@obyvatelka holky hrdost, nehrdost, to mi připadá nezralé s prominutím. Raději být naoko hrdá a trápit se, sžírat, že jsem nezkusila něco udělat nebo být ta, která bojovala (samozřejmě se snahou, aby vše proběhlo v poklidu a bez citových výlevů, ač je to jistě těžké) a mít za nějakou dobu čisté svědomí, že udělala maximum? Pak to bude mít v sobě konečně vyřešené. To je podle mě větší hrdinství. A pokud si po té cestě sama uvědomí, že za to nestojí/nestál, tak se přeci nic neděje 😉
Nečetla jsem všechny příspěvky, klobouk dolů že to s ním chceš vydržet já bych na to neměla. Můžu ti to podat z verze dítěte. Když byl bráchovi asi rok a mě dva táta si taky našel jinou a mamka se s ním rozvedla. Zezačátku si nás prý bral, ale ta jeho nová nám bulíkovala že se nesmíme bavit s mamkou a ostatními postupně si nás přestal brát úplně. (Myslím že si nás chtěl brát po jednom, ale na to mamka nepřistoupila..) S tou ženskou nevydržel a našel si další a další... My se s ním nestýkali, on zájem začal projevovat když mi bylo 15 let, ale to už jsem zájem neměla já ani bratr. No sice bylo období kdy jsem chtěla aby mamka někoho měla, ale ne jeho prostě někoho kdo si jí zaslouží. Ona si nikoho jiného nenašla doteď, ale je spokojená. Vše zvládla na jedničku. Necítila jsem nijak ochuzena o to že se s ním nestýkám. Před dvěma lety zemřel, sice jsem mu to nepřála, ale pro mě to byl cizí člověk. Takže důvody pro udržení vztahu kvůli dětem chápu, ale ne za každou cenu... Nijak mě nepoznamenalo vyrůstat bez otce snad jen tak že na chlapy až tak nespoléhám a snažím se být soběstačná ikdyž mám úžasného přítele s kterým čekám dítě pořád počítám s variantou že jednou tu pro mě nebude...
A k těm antidepresivům, ano jistě i zakladatelka ví, že to nejsou neškodné lentilky (vlastně ani ty obarvené sladké bonbony nejsou až tak neškodné 🙂 ), ale v její situaci to chápu.
Takže pokud máš pocit, že je to s nima lepší, chápu Tě, ono je někdy lepší je třeba půl roku rok brát a fungovat, než mít bez nich deprese a pocity hluboké beznaděje. Něco jiného je "obrečet" partnera na střední škole a starat se do toho o dceru, domácnost a studovat. Sice jim taky nejsem moc nakloněna, trpím na panické ataky (někdy víc, jindy méně, ale celkově se stav spíš zlepšuje a taky mi pomohla psychoterapie, sebepoznání, spolehnutí sama na sebe, vyšší sebedůvěra, víc žít podle sebe a nehledět na názor cizích lidí, víc si vážit blízkých, nehledat na jiných ani na sobě zbytečně chyby...) a taky jsem se vždy snažila bojovat bez nich, ale toto je mimořádně obtížná akutní situace, možná ne tak dramatická, ale podobně těžko se s ní vyrovnává jako s odchodem blízkého člověka (můžeš to ovlivnit jen částečně), tak tady bych asi proti až tak nebyla...
Obdivuji jak hezky a vyrovnaně to píšeš, ikdyž seš určitě nadně...víš co? polož si otázku jak moc ho vlastně miluješ ty? ses mlada holka..vlastně jsme skoro stejně staré..taky mám po rozchodu s bývalým se kterým mám dítě, ale pravda ukončila jsem to já...a vím, že štěstí se dá znovu nalést. ono každý konec je kouzelný v nových začátcích..nové vášně, zamilování...proč lpět na něm...položte si skutečnou otázku jestli byl pro vás opravdu až takovým přínosem, opravdovým životním partnerem...máte celý život před sebou...vztah z lítosti nemá cenu...ta mladá kočanda mu jen pomohla se rozhoupat...chlapi jsou obecně v tomto sráči a neodejdou od ženské aniž by někde neměli zadní vrátka...
a proč vyhrávají milenky??? alespon ze startu? Mají pro ně vždy pochopení, mnohdy nemají žádné povinosti nebo závazky takže jim ukážou jaké je to zase být free..plus nový sex atd...to všechno jednou zase pomine...otázkou vždy je co pak s takového vztahu zbyde...co je tím základním kamenem...
vím, že je to teď pro vás hrozně težké ALE vás teď má čekat kadeřník, kosmetika, utrata v butiku s luxusníma šatama a párty s kamarádkami...taky máte nárok zase pocítit svobodu..nalezt své sebevedomí...NEJSME JEN MATKY NEBO MANŽELKY...JSME HLAVNĚ ŽENY
držím palce at se z toho co nejdříve dostanete
@daasenka85 naprosto s tebou souhlasím, nejde o hrdost, tu ženská, kterou chlap jakýmkoliv způsobem opustil stejně nemá, ale jde o pocit, že ona udělala vše, co šlo,aby se to zachránilo nebo v poklidu nějak vyřešilo, jde o její svědomí a o to, aby se svému dítěti jednoho dne mohla podívat do očí s pocitem, že ona se fakt snažila a že po to ten chlap (samo to neplatí o všech)
@daasenka85 Je to přesně jak říkáš. Beru půl prášku a jsem hodně vysoká, takže to pro mne nejsou žádné koňské dávky, ale cítím se mnohem lépe než na začátku. Může to být placebo, ale díky bohu za to. Na psychoterapii docházím a jejím účelem budou všechny ty věci které zmiňuješ a které potřebuji jako sůl.
Tohle mi poradila paní doktorka Jitka Douchová v idnes poradně:
Dobrý den, myslím ,že tu odluku potřebujete, a to cca do Vánoc. Do té doby se musí manžel postarat 50:50 o dceru, měli byste si domluvit peníze. Manželovu zamilovanost do slečny, s níž je vztah neperspektivní, bych neoznačovala jen jako důsledek hormonů. Je to klasický důsledek plíživě se rozvíjející partnerské krize, kdy jste spolu přestali komunikovat na důležitá témata a podcenili jste partnerský vztah. Je to problém vás obou. Ale v této fázi z něj proaktivní motivaci z lásky k vám nevyrazíte. Je emočně jinde. Bylo by fajn, kdybyste si díky odluce mohli oba uvědomit, kam patříte a proč, a na to potřebujete čas. Ale do práce vašeho psychologa se plést nechci. Je fajn, že máte možnost mluvit s odborníkem, je skvělé, že na sobě chcete pracovat. Děláte to i kvůli sobě 🙂
A tohle mi ještě znovu napsala paní magistra Konopová také v idnes poradně jako reakci na to, že se manžel vrátil a za pět dnů zase odešel a že můj psycholog mi nyní radí absolutní pasivitu:
Dobrý den,
souhlasím s vaším psychologem, nepodnikejte nic, nechte to prostě být, plynout. Žijte svůj život a myšlenkově se vůbec neupínejte k návratu manžela. Možná zjistíte, že je vám bez něj líp a časem si najdete jiného partnera. Dokud totiž člověk vězí v určité situaci, těžko si umí představit něco jiného. Jeden můj známý si několik let myslel, že není schopen žít bez partnerky, která mu svou žárlivostí a hysterií pravidelně dělala ze života peklo. Teprve když sama odešla, zjistil (po pár měsících), jak se mu volně dýchá a že jsou jiné, pro něj daleko vhodnější ženy.....takže vytrvat a myslet na sebe.
Uz jen to ze se rozhodl 2 roky zustat je pro Tebe velke plus.Neboj vse bude zase jak ma byt.Uvidis ze budete zase spolu stastni a bude Te zase milovat...Budu Ti drzet palecky kdykoli mi muzes napsat 😉
ahoj mkaj, určitě nehaž flintu do žita, život je opravdu na takový věci dost dlouhý a potká to skoro každýho a v jakýmkoliv věku, takže bych určitě už pro to mimčo to zkusila dat dohromady zvlášt pokud ty ho máš porád ráda, ale zase na druhou stranu pokud bych videla treba i po pul roce nezajem z manzelovi strany, tak si myslim ze to dal smysl nema a zbytecne ti to bude ubirat cas silu energii.tim padem bych vyuzila max. manzela na klidne dostudovani skoly a pomoc s ditetem a azacala se soustredit na sebe, vysla si s kamaradkama nebo zvazila jake mas moznosti napri.prestehovani k rodicum k sourozenci..treba nakonec tebe nekde ceka prave stesti...myslim si ze jemu ten vztah urcite nevynde, dle toho co pises to byva hodne pomijive takove vztahy s mladou kočkou a jeste na dalku, a bohuzel si toho ten druhy uvedomi az treba ty budes nad veci a v pohode..coz mi pripomina jeden dil soukromych pasti myslim si ze s brodskou vylozene ukazkova vec..moje kamaradka zjistila taky ze ju manzel podvadi maji spolu dve deti, ale tam byl problem ze on tak nejak mel rad obe dve a nedokazal se od nich odpoutat a uz se v tom placaj skoro rok a to pak neni ziti ale prezivania duvera je uplne v prcicich, takze bych to zkusila a dala tomu cas ale moc casu zase ne, protoze te to uplne vysaje..a muzes tu energii takhle vkladat do sebe do sveho ditete a na svoje veci aktivity apoteseni..kazdy strujcem sveho stesti on zjisti driv ci pozdeji co ztratil nebo co ma..a bude se bit jednou do hlavy..to je proste zakon schvalnosti
tak já s přítelem byla necelých 8 let, měli jsme 3 měsíce před svatbou když mi oznámil,že se nechce ženit (nepřiznal teda pravdu proč nechce) ale potom jsem zjistila že si našel o 7 let mladší přítelkyni ☹ já se teda ještě před definitivním koncem snažila to zachránit, jelikož jsem to nechápala měsíc před tím jsme byli koupit svatební košili s kravatou, vybrali jsme prstýnky které jsme rovnou objednali...no ale v den definitivního rozchodu (v den kdy to oznámil svým i mým rodičům) mi řekl že už měsíc ví že se nechce ženit a dva měsíce mně už nemiluje ☹ ty první měsíce byli hrozný...teď mám nového přítele se kterým v únoru čekám mimčo....tak že si říkám že všechno zlé je k něčemu dobré, ale nevím jak bych se zachovala kdybychom s bývalým měli dítě....jestli bych se snažila udržet vztah za každou cenu (jak se znám tak bych mu už nedokázala věřit že se to nebude opakovat) a být ve vztahu kde partnerovi nevěřím jako dřív bych asi nedala ☹ ale držím Ti pěsti ať to dobře dopadne 😉
Chtěla bych Tě povzbudit, možná by bylo dobré dát tomu čas...ale já bych už svému muži nevěřila a žít bych s ním nechtěla. Promiň, asi jsem Ti moc nepomohla.
Ahoj já osobně bych za těchto podmínek raději byla sama s dítětem, něž žít a vychovávat dítě v nefunkční rodině, vše cítí pozná to a je to pro něho mnohem horší než žít jen s maminkou, a nutit manžela aby s tebou byl se taky nedá, oba dva byste byli neštastní a ty máš právo si také najít někoho kdo si tě bude vážit a budeš pro něho ta pravá, když už nejsi pro svého muže.
@sukenikova65234 Ne ne, 2 roky si rozmyslel. Je z domova a momentálně tvrdí, že počkáme do února a "uvidí se"-. Děkuji za tvá slova, moc bych jim chtěla věřit.
@mkaj Já bych AD volil jako naprosto krajní variantu. Určitě jsou situace, kdy jsou potřeba, ale s ohledem na to, jak přehnaně plošně se s nimi nakládá a jak bezmezně se na ně spoléhá (i přes to, že je okolo nich dost problémů), volil bych jinou cestu.
Pro jakýkoliv vývoj, jakoukoliv cestu z této situace by bylo nejlepší co nejdříve se dát "dohromady". Protože to není vůbec jednoduché a protože se zabývám emoční terapií (EFT, FasterEFT), nabízím Ti (zdarma) pomoc po skype. Za jedno "sezení" se dá udělat velký kus práce.