Manžel mne již nemiluje
Ahoj,
jsme s mužem 7,5 let, 3 roky po svatbě, máme dceru 16m. Celkově náš vztah kolotoč kolem dítěte vyčerpal, a tak když si manžel jel v srpnu odpočinout na pánskou jízdu, zamiloval se tam do 20 leté slečny (on 33 let, já 32). Když přijel, hned se mi ke všemu doznal. Tři týdny jsme se v tom plácali, já začala zlepšovat věci, které mu vadily, ale přesto mi sdělil, že si oním flirtem se slečnou uvědomil, že mě asi nemiluje, nechce se mnou trávit čas, netěší se na mne z práce, má mě rád, ale nejsem na prvním místě. Jelikož si s tou holkou stále psal na FB, navrhla jsem 3 měsíční odluku, během které si má uvědomit, kde je jeho místo. V úterý se odstěhoval k bratrovi a jelikož jsem na tom byla velmi psychicky špatně, v pátek jsem zašla k psychologovi. Ten mi řekl, že manžel neměl odcházet, že mu musím dát najevo, že ho potřebuji. Paradoxně jsem v pátek dostala i střevní chřipku a jelikož mi bylo moc zle, zavolala jsem mu, ať se vrátí na víkend postarat se o malou. Opět jsme si popovídali a já ho požádala, ať se vrátí, že zkusíme tomu dát čas, že se nechci odcizit ještě víc a hlavně ho potřebuji (dělám si dálkově ještě VŠ). On se na to moc netvářil, ale že teda jo, příští týden se zpět přestěhuje, minimálně tomu dá 2 roky, dokud si nedodělám školu a nevrátím se do práce. Ale znovu zopakoval, že mě nemiluje a momentálně ke mně cítí lítost. Já chci minimálně rok docházet na terapie, posilovat sebevědomí, ať se od něj citově odpoutám a pokud se náš vztah neobnoví, ať mě jeho odchod nesemele jako teď. Možná jsem stále naivní, ale věřím, že ten náš vztah zase dáme dohromady, když na něm budeme pracovat a říkám si, že teď je pod vlivem hormonů k oné slečně, že až se vyplaví, zase se to utřepe. Se slečnou to nemá budoucnost, bydlí 50km od nás a studuje 170km od nás. Máte některá podobnou zkušenost? Dá se cit i po letech vzkřísit?
Každopádně si myslím, že bys ho měla pustit....pokud bys chtěla vyložit karty, jestli to má cenu, napiš.
Katka
Ahoj co ti poradit. Takovou situaci jsem nezažila.Je mi opravdu lito,že vaš vstah takhle skončil hlavně kvůli dětem.Je to prostě chlap zblbnul se do puberťačky.To nemá budoucnost.Ale žít s chlapem ktérý mě nemyluje.No je to těšké.Nestojí ti za to aby si se trápila.Bude lip nějak to dopadne.Hlavu vzhuru. 🙂
Kamoška s manžou chodili asi půlrok do manželské poradny. Byli prakticky před rozvodem, ona ve stavu, kdy se jí v jeho přítomnosti fyzicky dělalo nevolno, takže neviděla jinou možnost, než rozvod. Ale nechala se ukecat na poradnu. Nekecám - za půl roku se do sebe ti dva znovu "zamilovali". Jsou spolu a šťastní, už je to cca 5 let. Krize také byla po 1. dítěti, teď mají druhé. Pokud tvůj muž chce dát tomu čas 2 roky, jste na dobré cestě 😎
ráda pomohu, neučtuju 😉
Je mi líto, co Tě potkalo. Já jsem vdaná 24 , a za tu dobu jsme prožívali i těžší okamžiky ve vztahu. Ale já jsem vždy cítila, že jsem pro manžela ta jediná, i když jsem to občas skoro nechápala - mám bipolární poruchu a skončila jsem v ID , a vychovávali jsme 3 děti. Nevěra nás nepotkala, u nás by to nejspíš byl konec. A i z toho co vidím v okolí, ty šťastné páry spojuje to, že ten chlap je chlap a má tu svou opravdu rád a je jí oporou. Nemohla bych žít s někým, komu nemůžu důvěřovat. Život je příliš krátký. A děti jsou atmosférou domu hodně ovlivněny, hlavně ve vztazích. A neocení, že rodiče spolu byli kvůli dětem. Nemůžu nikomu radit, ale musíš být sama sebou. Rozvod není jednoduchý, ale bohužel občas chceme něco, co prostě být nemá, i když bychom si to hrozně přáli. A mimochodem, ta AD jsou prostě občas podpůrný krok, já sama nemám ráda prášky, ale abych fungovala, tak už pořád budu nějaké brát.
Měj se hezky, a tak mě napadá, zkus si psát takový pocitový deníček, jen pro sebe každý den pár vět. A psycholog by Ti měl hlavně naslouchat.
A opatruj se. Takové problémy dosti často doprovází nemoci štítné žlázy. Dej tomu čas, ono to nějak dopadne. mě se to kecá, jenže....zemřelo mi dítě a tak jsem trochu cynik, tohle, co Tě teď trápí, není ten nejhoší problém, To má řešení. Máš zdravé děti, tak pro ně teď žij. A na sebe taky mysli. Buď dostane rozum nebo potkáš něco lepšího.
Stalo se mi něco podobného - jen děti byly větší (dcera 8, syn 10 a druhý 12let). Odešel a 3 měsíce bydlel u jiné ženy. Dcera a mladší syn to těžce nesli - nakonec ho děti uprosily, vrátil se, ale v rodinně nepomáhá, nezajímáme ho - stále něco "někoho" hledá.... Někdy si říkám, jak jsem mohla mít klid, kdybych ho nechala jít - faktem však je, že když člověk není zdravý a nemá peníze..... 😢 Každopádně to mají chlapi mnohem jednodušší. Je hezké, že o vztah bojujete - držím Vám palce a budu se modlit, aby se situace obrátila...
všechny chlapi vykastrovat a zavřít do rezervace, už mě fakt děsí, kolik toho je, že chlap je schopnej opustit ženskou s malým dítětem (nedejbože dětmi), dluhy a buhví čím a je to bohužel v poslední době ´´normální´´ a nikdo se nad tím moc nepozstavuje...v jaké době to žijeme ?sebemenší partnerský problém se řeší nevěrou, odchodem a zřeknutím se jakýkoliv zodpovědnosti.
omlouvám se, ale musela sem
@martina1967 Dekuji, i Vam preji, aby situace nabrala lepsi smer. Ano, chlapi to maji jednodussi a kdyz v tom jsou deti, je to vsechno tezsi.
@m21elis Vnimam to stejne, hodne chlapu nemaji moralni zasady. Deje se to mezi znamymi osobnostmi (Borhyova), tak je to spolecenske stigma posunuto, ne-li uplne smazano. Za dob nasich rodicu to nebylo. Rozvod znamenal ostudu v rodine, nedej boze na malem meste nebo vesnici. Lide se vic snazili veci zachranit a hlavne meli svych starosti dost, proc si pridelavat dalsi. Dnes jsou chlapi znudeni zivotem, vysedavaji na PC a od toho uz je k neresti jen kousek.
I když to je těžký, tak bych ho nepřemlouvala a nevnucovala se. Tím si myslím ho jedině odradíš a tím spíš se ještě víc šprajcne. Ono co má být, to bude ..a já osobně sama bych asi nechtěla být ve vztahu, kdy vím, že ten druhej mě nemá rád atd. Samozřejmě to musí být hrozný, ale zkuste to a uvidíte..čas vám napoví 🙂
Rad tu proběhlo moc a stejně si nakonec musíš poradit a rozhodnout se sama. Přeji ti hodně sil, tohle nejde vyřešít za měsíc, byla narušená důvěra a ta se zpět získává hrozně pomalu a někdy to nejde vůbec. Držím palce vám oběma ať to dokážete vyřešit a nějak se lidsky domluvit, hlavně kvůli prckovi.
Ahoj Držím palce ať to dopadne hlavně pro tebe dobře. A jestli je to dobře, že on odejde napořád nebo si uvědomí, že mu chybíš ty i dcera, tak to opravdu ukáže čas. Možná si on opravdu po čase uvědomí, že ztratil to nejlepší, co měl a nebo naopak ty zjistíš, že je ti bez něj vlastně líp. Je to bezpochyby moc těžké, hlavně když už má člověk dítě, tak je rozchod o to horší. Ale neboj, zvládneš to a bude zase líp.
Kdysi jsem se taky rozváděla (naštěstí jsme byli bezdětní), byla jsem z toho úplně v háji, ale nakonec mě to svým způsobem hodně posílilo. Zjistila jsem, že vlastně zvládnu spoustu věcí i sama a situace mě donutila se postavit na vlastní nohy. Ale to jsem samozřejmě ocenila až později. Teď vím, že pokud bych se měla znovu rozvést, že to zvládnu. Bude to bolet, bude to těžké, ale zvládnu to.
Myslím, že teď bys hlavně měla zapracovat sama na sobě. Když jste se poznali jistě jsi nebyla uštvaná, věčně něco potřebující žena. Vzpomeň si jaká jsi byla, co se mu na tobě líbilo, co ho zaujalo. Dej mu dcerku občas na pár hodin na hlídání a věnuj se sama sobě, kromě učení i relaxaci a péči o sebe samou. Přečti si nebo pusť něco co tě přivede do lepší nálady, co tě rozesměje a popřemýšlej sama o sobě. Nebyla jsi dříve ta skvělá soběstačná partnerka kterou musel dobývat?
@elipi Děkuji za podporu, ano pomalu se stavím na vlastní nohy a cítím, že je to důležité. Jen mne mrzí, že jsem nemyslela na zadní vrátka a nebyla sebejistější už dřív. Nikdy by mě nenapadlo, že tohle budu někdy řešit. Svatá prostoto. Přeji ti, aby ses už nikdy rozvádět nemusela 🙂
Ahoj, za 1 je mi to moc líto, dítě udělá ve vztahu často paseku...náš první půl rok byl dost těžký, patrner měl nároky na které jsem po celém dni s malým neměla ani sílu ani náladu, ale čase se to začalo zlepšovat..on to naštěstí neřešil jinou dívkou (aspoň pokud vím) Jde o to že je mi líto to tak říct, ale z mé předchozí zkušenosti a i co vím od jiných ve většině případů je to prostě konec a je lepší se s tím smířit a nakonec tobě bude líp a on bude ten kdo bude litovat co ztratil, protože v jeho věku mu to s 20 letou dívkou pravděpodobně nevydrží. Tím, že budeš chtít aby zůstal s tebou tak o to víc on se bude cítit v pasti a bude chtít pryč. Nechala bych ho ať si jde i když to bude těžké, pokud máš někoho kdo ti pomůže se postarat finančně...ukaž mu že jsi silná a on ti za to nestojí, že se bez něj nezblázníš. Bude to bolet ale časem to bude lepší a lepší. I kdyby zůstal, pořád budeš žít v nejistotě, což vztahu stejně neprospěje a časem by to asi stejně dopadlo stejně. Hlavu vzhůru a hodně sil
Věřte mi, že to poblouznění tou mladou holkou skončí. Jen mu teďka věnuje pozornost a Váš manžel se tím nechal unést. Nemyslím si, že už Vás nemiluje, jen neví co doma má a jestli odejde od takhle malého dítěte, tak není normální. Spíš bych se zamyslela nad tím, jestli mi ten chlap za to stojí.
Moje zkušenost (ve zkratce): Jsem s přítelem přes šest let, poslední rok nám to přestalo vycházet a našel si jinou, vyhodil mě a ja se odstěhovala ke kamarádce. Cítila jsem se trašně, ale po čase jsem zjistila, že mi ten chlap a to vůbec nestojí, že jsem konečně měla čas na sebe, začala jsem po tý době někam chodit a né být pořád zavřená doma a vařit, uklízet atd...vyměnil mě za holku, které chodí na diskotéky, kouří, doma nehne ani prstem a s každým laškuje. Nakonec jim to nevydrželo ani měsíc, protože si uvědomil, že potřebuje ženu, která se o něj stará (což jsem byla já). No prostě jsem se k němu vrátila a zjistila jsem, že některé věci prostě odpustit nejdou... Ať se snaží, jak se snaží, ve mě to pořád je... Je to přes rok a za dva měsíce budeme mít holčičku (neplánovaně). Od té doby se nic takového nestalo, asi si to uvědomil a na mimčo se těší. Pokud bude fajn táta a postará se o nás, tak to tak nechám, mám ho ráda a to se nezmění. Ale dneska už vím, že jestli to udělá ještě jednou, tak od něj odcházíme. Do teď mě trápí co udělal a změnilo to můj vztah k němu - už mu nevěřím a nedám za něj ruku do ohně.
Spousta maminek je na dítě sama a zvládají to, tak nevím proč bych to nezvládla taky a časem si třeba nenašla tatínka, který bude stát za to, pomůže a postará se a bude nás mít rád a neopustí kvůli každé sukni, která kolem projde.
Takže bych popřemýšlela, jestli Vám za to trápení stojí, jestli mu dokážete odpustit, že od Vás odešel a nechal Vás s mimi samotné. Věřte mi, že ikdyž se vrátí, tak stejně nebudete mít jistotu, že s Vámi zůstane napořád. Budete mít spíš strach, kdy to jestli nebo kdy to uděla znova.
Je to, ale můj názor a zkušenost, mě ta zkušenost posílila a zjistila jsem, že se bez něj obejít dokážu ikdyž jsem si celých 5 let říkala, že to nedokážu a že nezvládnu když by jsme se rozešli atd... Není to tak, pokud musíte, tak se sebrete a pro toho vašeho drobečka uděláte cokoliv. Jsme ženské a dokážeme toho spoustu, jen se nesmíme bát! A věřte mi, že je spousta lidí, které Vám budou pomáhat.
Doufám, že se u Vás všechno spraví a budete všichni tři šťastní 🙂 Kdyby jste si chtěla pokecat, klidně můžete napsat 🙂
Moc zdravim...ja take sdilim nazor,ze ted a vlastne stale jsi nejdulezitejsi Ty! Takze bych urcite sla vic do sebe,hledala cesty,jak se mit se sebou co nejlepe a dala mu zcela volnost. Mysleno v teto chvili,obcas ho oozadala,at male pohlida,ze mas program o kterem nemusi nic vedet,at je to kamaradka,terapie ci cokoli,at si neni vubec jisty! A myslim si,ze sebevedoma hrda zena,co by mu posleze vse odpustila, je stoji za to,zvlaste,kdyz je to matka jeho ditete. Pokud by ovsem muz o toto nestal,sex a komunikace se da jiste zlepsit,chcemeli,tak neni duvod stat o takoveho muze! A ted bych ho najednou urcite za veci nechvalila,pozorovala bych,hledala pravdu,jak veci jsou a mlcela! Prozivala,byla vdecna,ze se mohu i diky tomuto mnohe o sobe naucit a kdo vi, treba skutecne za nejakou dobu budes stat uplne nekde jinde v sobe a budto bude muz chtit byt s tebou,ucit se,sebepoznavat ve vztahu dvou zralych lidi,ci mu bude vyhovovat povrchnejsi zpusob zivota a to se mejspis pro vase dobro cesty rozejdou...preji mnoho chuti do uzasne cesty poznani a napada me,ze kazdy diamant potrebuje radny tlak k uzrani!drzte se.
Já osobně tuto zkušenost nemám. Mám přítele, se kterým máme 13 měsíčního chlapečka. Taky jsme si procházeli nedávno krizí. S přítelem jsme spolu 4 roky, vztah před mrňouskem se točil hlavně kolem stavby nového domku, do kterého jsme se přistěhovali měsíc před porodem. Po porodu začal kolotoč kolem mimíska, protože neustále plakal, měl silné bolení bříška a tak přišlo vyčerpání, nervozita, atd. Tím náš vztah šel stranou a veškerá láska šla směrem k prckovi. Začali jsme se odcizovat, ale zároveň víme, že se máme rádi. Byl to začarovaný kolotoč. Přítel se na mě kvůli každé blbosti utrhoval, já taky nebyla moc příjemná, protože jak jsem doma a nemám tady ve vesnici s kým si popovídat, dusilo se to ve mě a už jsem měla totálně černé scénáře. Co teda s tím? Když mrňousek spinkal, sedli jsme si konečně spolu ke kávě a vyříkali si to, co dál, zda to má cenu, když se to bude odebírat touto cestou. Zda je dobré, aby malinkej viděl, jak se rodiče nedokáží shodnout, atd. Nakonec jsme si vše vyříkali, každý den děláme rituál, že když přítel přijede z práce, uděláme si spolu kafčo a popovídáme si. Já osobně jsem šla na tři sezení k psycholožce, která mi trošičku otevřela oči a hlavně mě zklidnila a díky tomu, bych řekla, že začínáme k sobě nacházet opět cestu. Pro ženu na mateřské je horší překousnout nějaké nesváry, protože kolem mrňousků máme hodně práce, teda záleží na povaze prcka a zároveň dost času myslet nad různými věcmi. Teď chodím s prckem do rodičovského centra, kde jsem mezi maminkami a prcek se svými vrstevníky. Díky tomu mám i já na mateřské své dojmy, zážitky a atd, tudíž si máme o čem vyprávět navzájem. Co se týká nějaké odmlky, tak do toho bych nešla. Dvakrát v životě jsem tuto větu vyslovila, ale dopředu jsem věděla, že je to konec. Co se týká chlapů, každému udělá dobře, když na něj zabere mladší slečna, někdo to ustojí a někdo taky ne, ale po čase by určitě zjistil, kdyby měli dítě, že je to stejný kolotoč. Možná by bylo dobré jít do poradny oba, třeba by Vás nasměrovali tím správným směrem a pokud se to dá zachránit, pomůžou Vám. Držím pěstičky
@mkaj ahoj mkaj, mela jsem podobnou zkusenost s tim, ze jsme se s manzelem odcizili po 5 ti letech.... nebyl v tom nikdo jiny jen jsme proste prestali jeden druheho potrebovat. Rozhodla jsem se odstehovat. Po 3 mesicich jsme se k sobe vratili a zacali znovu. Vic spolu mluvime, mame spolecne aktiviti... ted je to dalsich skoro 5 let co nam to skvele funguje. Jen jsme si uvedomili, ze blaznive zamilovani proste neni vse... ale pratelstvi je to co drla vztah pevnym samozrejme se milujeme a vse funguje jak ma 🙂 ... tvuj manzel by na to mozna mohl zkusit nahlizet podobne. Preju moc stesti
Ahoj,
nejsem žádný psycholog či psychiatr, ale v tomto oboru jsem se pohybovala mnoho let, tak snad jsem něco pochytila. Navíc mám osobní zkušenost s bolestivým rozchodem u sebe a hlavně u mé mámy, kdy otec odešel za mnohem mladší kolegyní z práce v době kdy já šla na VŠ, sestra na ní rok byla a brácha byl 12ti letý kluk co potřeboval chlapa jako vzor...
Nejprve si uvědom, že je to běžná (bohužel až příliš) situace a v žádném případě v tom nejsi sama. Snad Tě to posílí. Toto opravdu prožívá mnoho žen a kdoví kolik je jich v Tvém okolí a ani o tom nevíš.
Druhá věc - o lásku se neprosí!!! Nesnaž se mu vlichotit, dotýkat se ho (i třeba jen na procházce za ruku) pokud si nebudeš jista, že o to stojí.
Zachovej běžný chod domácnosti, tvař se neutrálně, spíš příjemně. Komunikuj, per, žehli, vař .... ale standart - nic nepřeháněj. Psychologové tvrdí, že muži jsou velmi konzervativní a neradi se vzdávají svého pohodlí. V ideálním případě časem růžové brýle ve vztahu ke slečně opadnou a zjistí, že doma je doma.
Nekašli na sebe, nenápadně si začni budovat silnou pozici (což chytře děláš - studuješ, zašla jsi za odborníkem atp.) a pokud možno nic mu o tom nesděluj.
Napadá mě ještě spousta postřehů, ale pokud chodíš k odborníkovi, pravděpodobně Ti správně poradí. Hlavně opravdu pevné nervy, i kdybys měla chuť řvát vzteky a kopat do všeho, jdi si zaběhat, udělej 100 dřepů ....alespoň se Ti zlepší fyzička 😉
Mám dvě děti a po 8mi letech manželství už náš rodinný krb také někdy sotva doutná. Děti, práce, starosti o jejich zdraví prověří každý vztah.
Pokud to ale u vás nevyjde, nebuď smutná. Za pár let se nad tím třeba budeš smát a ještě děkovat, že to takhle dopadlo. I takových případu neznám málo.
Hlavu vzhůru!
Hanka
Ahoj, mkaj! taky bych tě ráda podpořila, nedokáži si představit jak to bolí, protože jsem nikdy v takové situaci nebyla a představovat si ji nechci. Ono je vždy důležité, aby na vztahu makali oba partneři, jeden nic nezmůže. Kamarádka, která má za sebou dvacetileté manželství mi říkala, že je důležité se pitvat a rozebírat i v maličkostech, které ti vadí, jelikož se po delší době vynoří v mnohem silnější podobě. Vztah je především o komunikaci, důvěře. /důvěru u tebe ztratil a bude těžké to napravit). Mě samotnou zajímá co s námi udělá dítko, které v březnu porodím, když čtu jak to dokáže i sebelepší pár rozhodit a to někdy navždy ☹... Je to smutné, možná ten tvůj nestihl před rodinou takové ty románky a ještě jeden mu do sbírky scházel, je možné, že se vrátí a vše si uvědomí. Druhou možnost znáš, ale povím ti jedno, pokud o tak silnou ženu, která při rodině ještě studuje nestojí, je to hlupák a čeká na tebe daleko lepší...chlap by se podle mě měl zamyslet nad tím co jsi mu dala, porodila jsi mu dítě a ve dne v noci se o něj staráš, jsi báječná žena a nezapomínej si to říkat sama sobě. Všechny jsme báječné, že to dokážeme a nejsem žádná feministka 😝 😎 držím ti moc palečky, ať ve tvém životě brzy zavládne harmonie!
@vilimkova23 Ano, mlada divka mu posimrala ego, to je chlapovi vzdy prijemne a on to bohuzel neustal. Odpustit bych mu odpustila, nejistota uz by tady byla porad. Ale mame jiste sve partnery? Mozna bych predesla sve situaci, kdybych se k nemu jako k jistote nechovala. Nicmene mate pravdu, ze tyto zkusenosti jsou posilujici. Ja uz ted vim, ze se dokazu o dceru sama postarat, coz jsem si predtim neumela ani predstavit. Je to narocnejsi, ale jde to. Vy to vite dopredu taky, takze se pak muzete ve vztahu k muzu chovat mnohem prirozeneji a to je moc dulezite. Preji bezproblemovy porod, zdrave miminko a dekuji za podeleni se o Vas pribeh.
V tomto se snad ani radit nedá. Přemlouvat, aby zůstal, tak to bych nedělala, nechala bych tomu volný průběh ....