Manžel mne již nemiluje
Ahoj,
jsme s mužem 7,5 let, 3 roky po svatbě, máme dceru 16m. Celkově náš vztah kolotoč kolem dítěte vyčerpal, a tak když si manžel jel v srpnu odpočinout na pánskou jízdu, zamiloval se tam do 20 leté slečny (on 33 let, já 32). Když přijel, hned se mi ke všemu doznal. Tři týdny jsme se v tom plácali, já začala zlepšovat věci, které mu vadily, ale přesto mi sdělil, že si oním flirtem se slečnou uvědomil, že mě asi nemiluje, nechce se mnou trávit čas, netěší se na mne z práce, má mě rád, ale nejsem na prvním místě. Jelikož si s tou holkou stále psal na FB, navrhla jsem 3 měsíční odluku, během které si má uvědomit, kde je jeho místo. V úterý se odstěhoval k bratrovi a jelikož jsem na tom byla velmi psychicky špatně, v pátek jsem zašla k psychologovi. Ten mi řekl, že manžel neměl odcházet, že mu musím dát najevo, že ho potřebuji. Paradoxně jsem v pátek dostala i střevní chřipku a jelikož mi bylo moc zle, zavolala jsem mu, ať se vrátí na víkend postarat se o malou. Opět jsme si popovídali a já ho požádala, ať se vrátí, že zkusíme tomu dát čas, že se nechci odcizit ještě víc a hlavně ho potřebuji (dělám si dálkově ještě VŠ). On se na to moc netvářil, ale že teda jo, příští týden se zpět přestěhuje, minimálně tomu dá 2 roky, dokud si nedodělám školu a nevrátím se do práce. Ale znovu zopakoval, že mě nemiluje a momentálně ke mně cítí lítost. Já chci minimálně rok docházet na terapie, posilovat sebevědomí, ať se od něj citově odpoutám a pokud se náš vztah neobnoví, ať mě jeho odchod nesemele jako teď. Možná jsem stále naivní, ale věřím, že ten náš vztah zase dáme dohromady, když na něm budeme pracovat a říkám si, že teď je pod vlivem hormonů k oné slečně, že až se vyplaví, zase se to utřepe. Se slečnou to nemá budoucnost, bydlí 50km od nás a studuje 170km od nás. Máte některá podobnou zkušenost? Dá se cit i po letech vzkřísit?
Nejdříve posílám můj obdiv, není jednoduché takovouto situaci zvládat, vedeš si dobře.
Před několika lety jsem si prošla něčím podobným. Měla jsem dvě malé děti, muž se zakoukal do kolegyně v práci. Rok jsme se plácali ve stavu nestavu. Řešili jestli odluku, či to zkoušet nějak ustát společně. Snažila jsem se doma jak to jen šlo, chodila také k psychologům, na kurzíky, měla kolem sebe fajn kamarády, co mě vždy vyslechli. Ale jak psal někdo tady přede mnou, lásku k druhému si nevynutíš a čekat jestli se někdy dostaví! To je ponižující, ale tenkrát jsem to také viděla jinak. Byla jsem máma od dvou malých dětí a nebyla jsem schopná si představit, že se rodina rozpadne.
Muž od nás nakonec asi po dvou letech odešel a založil novou rodinu. Myslím, že je spokojený a našel lásku, kterou hledal a u mě jí tenkrát nenašel. Mě je dnes 45, jsem podruhé vdaná, mám ještě nově dvouletou dcerku a super manžela, který má velmi hezký vztah i s mými dětmi z předchozího manželství, které mám ve své péči.
S velkým odstupem času mohu říci, že každá rada je drahá a žádná univerzální neexistuje. Jen čas nám ukáže, kam nás naše rozhodnutí zavede. Jen Ti doporučuji neztrácet energii, čas a svoje zdraví pro někoho, kdo vlastně netuší, co chce. Nějaký čas v sobě tápat můžeme, ale s ohledem na druhého to nejde protahovat věčně a čekat až to bude "ono".
Také jsem dost pracovala na sobě a ve finále si uvědomila, že i kdybych chtěla, tak svému bývalému muži už nikdy věřit nemohu a to je pro mě určující.
Držím palce, ať máš hlavně dobrý pocit sama ze sebe a děcko má veselou mamku. 🙂
@mkaj u tvých příspěvků a hlavně u příspěvku @katakunc je zřetelný jeden společný rys, který odpovídá i mé zkušenosti. Důležitá je změna, která se v tobě odehrává, která z vnitřku prostupuje na venek. Začneš na něj jinak působit a on má šanci se do tebe znovu zamilovat. Důležité je také ujasnit si, co chceš a podle toho se tak chovat. Když máš jasné, že ho chceš zpět, dělej kroky, které k tomuto cíli povedou. Člověk paradoxně něco chce, ale dělá ve skutečnosti úplný opak..:o). Takže ještě k té změně, já doporučuji k dosažení cíle dostat muže zpět, opravdu razantní změny - jsi-li tmavá, buď blondýna, nemaluješ-li se, začni se malovat, nesportuješ-li, začni sportovat, jsi-li silná, zhubni, jsi-li tichá a plachá, směj se nahlas a pracuj na sebevědomí, nosíš-li kalhoty, začni nosit sukně.....snad rozumíš, co tím chci říct. Chlap je změnou vždycky šokován. On vypráví, co mu na tobě vadí a najednou mu to, co mu vadí, mizí před očima.
Přispěji také svou zkušeností. Prošla jsem několika rozchody. Jeden byl ale hodně bolestivý. Jednalo se o mého pozdějšího manžela. Asi po roce chození jsme se rozešli. Vztah byl psycho, já nešťastná, utrápená, boubelatá, unavená, vyšťavená, nemilovala bych se taky. Rozešli jsme se a já prožívala peklo, nic nemělo smysl. Nicméně poučena, že chlap se se nemůže nikdy znovu zamilovat, začala jsem na sobě pracovat, abych z toho pekla vyšla. Donutila jsem se chodit cvičit, hodně jsem četla, donutila jsem se chodit zase do společnosti s přáteli, trávila spoustu času v práci, dokonce jsem začala jezdit i na podnikové akce. Nové zážitky a vzpomínky na veselé historky z akcí mi ulehčovaly trápení. Zhubla jsem během půl roku 16 kg, změnila vlasy (dala jsem mikádo) i styl oblíkání (z nevýrazného usedlého jsem přešla na upnutá trička a těsné džíny), bylo mi 31, no, doma jsem se pustila do generálního úklidu a našla ještě jeho věci. Napsala jsem mu, co s nimi mám dělat. Přijel si pro ně a po půl roce jsme se poprvé viděli. Byl v šoku. Začal mi psát a dali jsme víkend, který nás svedl opět dohromady. Nedala jsem se mu ovšem zadarmo, s někým jiným jsem se začala mezitím stýkat. Každopádně happy end a svatba se tehdy konaly..:o).
Takže chceš-li ho zpět - jediná šance - změna, změna, změna....
Ahoj
To je těžký. Já jsem zažila taky takovou bezmocnost. Když můj manžel po 10letech našeho soužití přestal brát vážně a dává přednost partě.
Já to vyřešila, řekla jsem mu co se mi nelíbí a jak to zlepšit. A už nečekám jestli si mne všimne. Taky jsem byla v poradně, ale nic mi to nedalo. Zvedla jsem si sebevědomí sportem a začala jsem o sebe více dbát.
Vím, že jsme spolu jen kvůli dceři. Přestala jsem doufat, že to bude lepší. A strašně se mi ulevilo. Žiju ze dne na den a je mi fajn a moje tři skvělý děti jsou štěstím.
Držím palce
Soda
Ahojky, já mohu mluvit spíše z příkladů z okolí. Mé známé poradil psychiatr, aby vydržela s manželem, snažit se udržet relativní klid v rodině a počkat aspoň rok, protože tak dlouho může trvat zamilovanost.
Mezitím se držet pomocí antidepresiv a čekat. Povedlo se a vztah se obnovil. Já za sebe bych asi volila stejnou cestu, přestože bolest z nevěry musí být veliká a pachuť z toho bych v sobě nosila velmi dlouho.
Já ti přeji, aby se povedlo, to, co ty sama chceš a potřebuješ. Hlavně se nesesyp, prostě žij ze dne na den.
Ahojky no nevera ze vzdy bolestiva zvlast kdyz spolu mate dite asi byste to meli zkusit to slepit ale musite to chtit oba dva jinak to nemuze funkovat.a aby si se porad trapila to taky neni dobre to ani pro to dite vyciti to.
terapie je dobrá volba a co bude slečna dělat se starochem, brzo se začne nudit, manžel pak bude rád, že je s Vámi doma
Premyslela jsem nad tim cely den. Jsem schopna odpustit ledacos,ale neveru ne. Porad by to doutnalo pod povrchem a pri kazde prilezitosti bych to vytahla. Ja jsem v tomhle zatvrzela,nezapominam.
Je dobře, že jste získala jistotu sama se sebou to je velmi důležité. Co se týče mně, také jsem měla problém od partnera odejít, přesně proto, že jsem se bála, že to sama nezvládnu. Odpustit jsem mu ale nedokázala i když zachránit vztah jsem se snažila..ale dopadlo to tak, že si nakonec našel jinou novou a je s ní dodnes pokud vím. Samozřejmě bych vám přála, aby to dobře dopadlo. Každý jsme jiný, já už bych něco takového od současného partnera asi neustála. Jen by to asi vedlo k hádkám, ale jak říkám, každý jsem jiný. Důležité je že jste našla sama sebe a pak druháv ěc je co si uvědomí (nebo neuvědomí) on! Přeji hodně štěstí a držím palečky aby jste to zvládla 🙂
@kessien Přesně,nakopat ho....a rozhodně se neponižovat ve vztahu s někým kdo řekl, :"že mě asi nemiluje, nechce se mnou trávit čas, netěší se na mne z práce, má mě rád, ale nejsem na prvním místě" Měla byste znát svojí cenu a ne lézt do zadku někomu, kdo o to nestojí. Třeba když mu ukážete jak jste silná a zvládnete to bez něho, tak pak ještě přileze s prosíkem. Muži nemají rádi chudinky, ale silné sebevědomé ženy. A toho psychologa bych taky vyměnila, tím že jen mluví, příčinu neodstraní. Je spousta metod, které by pomohly víc....
ahoj,tak já ti napíšu trošku o sobě.....tohle mi udělal můj již exmanžel 😒 byla jsem tenkrát z toho hotová,několikrát se složila a odvezla mě rychlá.Pak jsem si řekla,že se nevzdám.Sice jsem se upravovala,ale teď ještě více,to,co mu jsem si říkala vadilo,jsem vylepšovala co to šlo,koupila si nové prádlo,oblečení,domluvila se s kámoškou,že si ji uložím pod jménem chlapa a že si budem psát......no,dopadlo to tak,že jsem nastoupila do práce po mateřské,on přestával si s ní psát,scházet se,pak přišel s tím,že si uvědomil,že miluje nás a né ji,že to zkusíme.já ale nějak přestala mít už chuŤ.v práci jsem se seznámila se spolupracovníkem,který nemá ještě děti,já už měla a máme krásný vztah,vzal i cizí dítko jako by bylo jeho.u mě tam hrálo i roli,že mě několikrát napadl a byly tam zlomeniny a když jsem poznala nynějšího přítele.......jsem za to rozhodnutí ráda,ale ty zkus naše ženské zbraně,jelikož to funguje,jen já dala asi výhybku 😀
Pisi dalsi vyvoj situace: Manzel me pozval do kina, na naseho oblibeneho Bonda. Cestou tam jsme se bavili o dceri, jeho praci, ptal se me na konferenci v Brne, kde jsem byla. Vykladal jako by nic. V kine taky dal vykladal, jestli jsem videla to a to v TV, co nasi, ze na novy rok jede na sluzebku. Behem filmu nic, nechytl me za ruku. Ja delala mrtveho brouka. Po kine me vezl domu. Povidali jsme o filmu, u domu mi rekl, ze si to zase muzeme zopakovat, az bude neco pekneho v kine, ja ze ok (v duchu jsem si rekla, ty jo, to muzeme misto manzelstvi zalozit filmovy klub). Zaparkoval, rozloucili jsme se, on mi popral dobrou noc. Celou dobu jsem byla mrtvy brouk, zadne vlezdoprdeleni. Nesapala jsem se na neho, on je chlap, on to ma delat. A jelikoz se nesapal, tak tehle jeho hre uz fakt nerozumim. Nechapu, co tim sleduje. Chvilemi vypada, ze i jo, ale jinak ne. Jsem zmatena.
jo holka, oni asi nevěděj, co chceš, v neděli po mě muž chtěl sex, byl milej hodnej všechno, včera se ke mě choval jako k největší krávě na světe
Ony tyhle návraty do původního vztahu nejsou nic jednoduchého ani pro jednu stranu. Nemůžeš od něj hned čekat zázraky. Ber to, jako když spolu začínáte znovu chodit. Chce to čas. Pokud jste oba rozhodnutí, že to zkusíme znovu, bude to asi chvíli trvat, než bude vše jako před tím. Ale ono už to nikdy jako před tím nebude.
Zkusila ses někdy na celou věc podívat jeho očima? Nechci tvého muže hájit, ale Ty vztah breš jako osudový, bere to také tak i on? "Nesnaží" se o návrat jen proto, že je to rozumově správné a blízké okolí to od něj tak očekává. Pak se v tom bude nějaký čas plácat, ale konec přijde tak jako tak.
Chápu, že bys měla už ráda jasno, ale v životě to tak nefunguje. Zkus se opravdu soustředit sama na sebe a děcko a netlač na pilu. Klidně občas někam s mužem zajděte, ať vidí tvůj zájem, ale nečekej hned zázraky. Zkus si v hlavě představit i situaci, kdy zůstaneš sama, jak se budete prakticky o děcko střídat, kdy a jak budeš potřebovat pomoc, abys dostudovala a pod. a možná zjistíš, že to není tak nereálné, jak to vidíš dnes. Tahle mezidoba může ještě nějaký čas trvat. U mě to byly dva roky. Stálo mě to plno sil, energie a zdraví.
Je těžké se od té situace odpoutat, držím palce ať se Ti to daří.
Tak k memu uzasu manzelova milenka nejspis take napsala do idnes poradny. 100% si nemuzu byt jista, ale podobnost s mym pribehem, vcetne jejiho uvedeneho jmena je vysoce podobna. Jinak uverejneni dotazu v poradne trva vetsinou mesic a je to mesic, co mi manzel zacal tvrdit, ze to je na dobre ceste a chova se ke mne zase hezky. Ale cemu mam verit?
Jsem ve vztahu se ženatým mužem. Přišel s tím, že doma oznámil, že je jejich manželství v troskách a myslí na mě. Jeho žena o nás ví již delší dobu. Protože cítí zodpovědnost za rodinu, mají dcerku a žena je na mateřské, tak řeší, zda to takto držet dál (manželství), nebo vyčkat do konce mateřské a pak se rozvést. Já řeším, jak se zachovat, abych ho nechala svobodně rozhodnout, ale zároveň, aby beze slov z mojí strany vycítil, že nejsem ochotná snášet další čekání a byla pro něho tak trochu nedostupná, ale nepřehnala to. Aby si měl možnost uvědomit, jak by ho mohla případná ztráta mě zasáhnout a jestli opravdu má smysl z manželství vystupovat. Já jeho miluji, to vím, ale nechci bořit manželství, kde bych hrála roli povyražení. I když to z něho takto necítím, ale přeci jen...do hlavy nikomu nevidíme a občas sám člověk neví co chce, natož aby to poznal ten druhý z jeho chování. Jak si zachovat důstojnost a naznačit, že tu jsem pro něho, ale ne pro vždy, když bude své rozhodnutí dálit?
Pokud je to skutecne ona, tak jsem byla velmi naivni, kdyz jsem si myslela, ze i slecna musi pochopit, ze to nema budoucnost. Zasekla drapek a nechce se pustit. Manzelstvi jsme v troskach opravdu nemeli, je s podivem, ze veri, co ji manzel pripadne navykladal.
Tohle ji odpovedela Dr.Douchova:
Dobrý den. Důstojnost si zachováte přesně tak, jak popisujete v závěru vašeho dotazu. První krok váš přítel udělal, dejte mu prostor pro pokračování v dalších krocích, ale nesmí být do ničeho tlačen. Má zodpovědnost vůči své rodině - jak matce své dcery, tak vůči dceři. To byste měla ocenit. Rozhodnutí je na něm do určité míry - vaše trpělivost má své meze. Zkuste se ale vžít do role jeho ženy a představte si v ní i sebe samu. Jste již spolu, máte spolu dítě. On se potká s novou ženou, která jej bude zajímat a zamiluje se. Ale vy dva spolu budete mít rodinu... Je to situace, v níž je nyní on i jeho žena, i jeho dcera. Pokud byste si jej měla vážit a mít v něj do budoucna důvěru, měla byste vidět, že vše skutečně velice zodpovědně rozebírá ze všech stran...
Jinak manzel v tydnu prijal me pozvani na veceri k nam domu. Choval se zase mile a pri dezertu mi rekl, ze se zatim boji vratit, aby nemel zpatky ty nespokojene pocity, ale Vanoce chce travit s nami a kdyby to slo, tak se tu zase prestehovat, ze se uvidi. Ja uz fakt nevim, hraje to nejspis na obe strany.
Tak to koukám, co jsou to za psychologické rady .. zacílit svůj hněv na sokyni. Kdyby to bylo o pár století dřív, znamenalo by to, že by ona sokyně přišla o hlavu? Ach jo. A stejně ... jenom ona je ta ,,vinná"? Manžel ne? Ty ne? No joooooo, ale to by bolelo ... ono by se s tím něco muselo dělat víc ... Manžel s tím něco udělal ... rozhodnul se, že bude s Vámi po dobu studií. I to je fajn ... i to je pro Vás všechny šance. Sice jenom fyzická, ale máš možnost jej přesvědčit, aby se mu chtělo po ty dva roky s Vámi být i psychicky ... doopravdy. I pak ... i potom .... Ty jsi se rozhodla pro zlost ... prožívat ji .... takže pak je v tom stres ... a když taková budete, ustresovaná, naštvaná .... komu se budete líbit? Kde bude láska? Nezaslouží si Vaše dítě něco lepšího než naštvanou maminku? Krom toho svým postojem jenom přesvědčíte manžela, že s takovou ženou být nechce ... tu bude ,,ten tón" .... tu bude přímá narážka .... a kdo v tom má být? Každopádně jestli je Tvůj partner jinak fajn, nedávej příležitost jiné ... máte spolu dítě ... a asi jako tatínek funguje? Jsi v jeho blízkosti Ty ... a měj se ráda sama sebe! Každopádně přeji hodně štěstí, zdraví a lásky!
@chayla Manzel se odstehoval k bratrovi, uz dva mesice s nami nezije. Psala jsem to tu. Dva roky s nami zustat si brzo rozmyslel, protoze vztah se slecnou dal udrzoval/udrzuje. Pro zlost jsem se nerozhodla, zvolila jsem nezavislost, pasivitu, nechat vse plynout. Dekuji, tobe preji totez.
Maminky co mám dělat ??? Muj přitel mě nemiluje drží ho jen náš syn ;(
@makuulinka Položil bych Ti otázku, jak víš, že je to pravda? (Netvrdím, že to pravda není, ale jak to víš? - Lidi často tvrdí něco, co není pravda - z různých důvodů. Lidi se taky často chovají špatně, nepěkně, buransky - a mnohdy taky z úplně jiných důvodů, než jim přisuzujeme.) Proto se ptám, jak to víš?
@makuulinka A jak si představuješ být milována? Víš, že je pět druhů jazyků lásky? 🙂 Je na to dokonce celá kniha! 🙂
@mkaj
ahojky, procházím si něčím podobným. Přítel s kterým mám 2 malí děti mě začal podvádět s mou sestrou která mi děti oobčas hlídala.... dala jsem jí pěstí a mě se ulevilo,, zkus to na tu mladou kravku taky..... odstěhoval se od nas asi před měsicem a furt mi říká, že mě už nechce a že jsem neschopná. Jsem z toho zoufála a nevím co mám dělat. Mooc chci aby se vratil:'(.
Ahojky tak to je mi líto.Takovou zkušenost nemám,ale s přítelem jsem měla taky krizy jsme spolu 5 let máme 2 syny i když důvod naších hádek byla smrt naeho syna,ale kluci nás zase daly dohromady taky jsem byla neštastná a jsem ráda,že je to za náma.Držím ti palečky.