• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Manžel s ničím nepomáhá, rozčiluje se kvůli blbostem

1. dubna 2013 
autor
Holky, dostala jsem se k PC až teď, takže jsem vaše názory a rady pečlivě přečetla a moc za všechny děkuju. Nejvíc se ztotožňuju s tím, co napsala brisalek. Myslím, že můj manžel je prostě sobec, je to smutné, ale je to tak. Zkusím s ním všechno pořádně v klidu probrat a snad se to zlepší. On mě dost zklamal už od začátku, když byla malá miminko. Moc se jí nevěnoval, pořád se vymlouval, že je malá a že až bude větší, tak pak si budou spolu hrát. No a teď ve 2 letech, když po něm něco chce, tak se mu to zase nelíbí,protože ho tím asi otravuje a on by radši koukal na televizi na nějaký kraviny :frowning2: Taky jste hodně psaly, že nemůže vstát, protože je sova a tak se mu ráno špatně vstává. A kdo se ptá mě, jak se mi vstává, kdo se ptá mě, když mě bolí hlava a není mi dobře, atd. já prostě musím fungovat a on si chrápe, mně by na jeho místě bylo trapně!!! O penězích to taky není, práci má tak nějak průměrnou a vydělává celkem dobře, domu chodí kolem 17,30 hod. a že by se nějak předřel, to se říct nedá. Fyzickou práci nedělá. Někdy si s malou hraje hodinu a už mu tečou nervy, tak já k ním musím jít, aby se uklidnil. Nesnáším, když na ní řve! Takže pak se většinou kvůli tomu hádáme a tak je to pořád dokola. Manžel je z rodiny, kde spolu moc nekomunikovali a nikdo se o nikoho nezajímal, taková ta rodina, ve které nežijou spolu, ale vedle sebe :frowning2: Jak píše kefir, někdy jsem ráda, když za ním ráno zaklapnou dveře, odjede do práce a my máme s malou klid. Než se na něj koukat, jak sedí neschopnej ničeho na židli a ještě zavírá pořád oči, jako že se mu chce strááášně spát a už je třeba 7,30, takže já už jsem vlastně 2,5 hod. vzhůru, když vstávám v 5 hod, že :frowning2: Nechápu, že mu to fakt není blbý. Co já prochodila nocí s malou v náručí, protože hodně plakala, pak byla každou chvíli přicuclá k prsu, já jsem usínala, únavou jsem někdy i brečela a co on? Teď když mi může pomoct, tak se na mě vyprdne! No nevim, jak tohle vyřeším :pensive: Poslední dobou ani nemám chuť a sílu s ním něco probírat. Mluvíme spolu jen o takových těch organizačních věcech, nic jiného se mi ani nechce mu říkat. Taky nás vtáhne do hovoru dcera, protože pořád vypráví, on jí někdy nerozumí, takže já jsem tlumočník. Tím jeho chováním trpí celý náš vztah, je mi to fakt moc líto. :pensive: Jak z toho ven ....... Napsala jsem to, jak mě to napadalo, asi je to pátý přes devátý, ale každopádně všem moc děkuju a dobrou
7. únor 2011 ve 23:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@marjama je to vsude stejny :grinning: ten muj nepomaha, ani nic neopravi, nepredela kdyz je treba a kdyz si vezme volno, tak ho cele prospi. Uz jsem mu rikala, ze si musi brat min 2 dny, aby to alespon k necemu bylo (1 prospi a 1 stravi s nami). Hrozne me tim stve, nekdy rvu a sproste mu nadavam.. Ale i tak je bajecnej :wink: :grinning:
7. únor 2011 ve 23:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jo a v nekterem prispevku tady zaznelo, ze maji chlapi porad tezsi praci nebo ze vic pracuji nez zeny, ted to nemohu najit....??? kde jste na to prisli?? Mozna kdyz on dela fyzicky. Ale jaky je rozdil muz- zena kdyz je urednik, ekonom, prodavac, lekar, pravnik, rozpoctar, manager....??? Mozna jen k pristupu k veci ne??
Jeden priklad:
Mam(teda pred materskou jsem mela:slight_smile:) docela narocnou a slusne placenou praci, kde jsem asi 4x -6x do mesice musela cestovat a resit veci po cele republice s partnery pracovnimi....
Takze v Brne jsem se domluvila na 8 hodinu, vstala v 5.30, v klidu se nasnidala, oblekla (obleceni jsem si dala do obyvaku, abych manzu nebudila:slight_smile:), v 6 vyjela prazdnou Prahou a pred 8 byla Brne. Pracovala do 1 hodiny, pak se stavila u sestry a rodicu, kteri bydli po ceste, ve 3 vyjela domu,ve 4 v Praze , praha krasne prujezdna, takze jsem nakoupila a pripravila pohosteni pro dost velkou navstevu, ktera prisla v 7(protoze manzel nechtel jit do hospody doma mame prece spoustu dobreho vina, tak nebudeme utracet jinde a za horsi:slight_smile:). V1 v noci jsem sla spat a druhy den v 8 uz jsem v praci psala zpravu ze vcerejska.
Muz typu manzela zakladatelky by si schuzku domluvil na 10, budika dal na 7 vstal pred pul 8 vsim triskal protoze je rozespaly a nastvany, ze musi tak brzo vstavat. Bez snidane v 8 vyjede. Praha uplne stoji, tak vola do Brna, ze prijede tak na 11, cely uhoneny s vyrazem nekoho kdo zarizuje svetovy mir a omlouva se na neodkladnou praci v kancelari po ranu. Do Brna prijede v 11.30 a tam sli vsichni na obed, pracovat zacneteda v 1 a ve 4 konci, protoze tam na nej nejsou dele zvedavy. Ma hotovo sotva pul nez bylo potreba Prijede do Prahy okolo 6 a uz je zase ucpavka, takze doma je v pul 8. Hrozne grogy si po veceri sedne k televizi, ze zase chudak nestihl ani zpravy a cely den ani poradne nejedl a z toho stresu nemuze ani usnout, takze usne v 11 a druhy den musi po tak narocnem dnu spat nejmene do pul 9. Do prace se dostane okolo 10 a nejaka zprava musi pockat , protoze vlastne vcera skoro nic nestihl:slight_smile:.
Mozna proto je pro nektere muze prace tak narocna, ze uz pak nemohou nic delat:slight_smile: a jeste davaji na obdiv jak jsou bussy!!!
7. únor 2011 ve 23:34  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@brisalek tvůj poslední příspěvek mě úplně odboural, asi měl jiný účel, když tak promiň, ale já jsem tuhá :grinning: :grinning: :grinning:
jinak toto téma jsem si dala do oblíbených, měla bych k němu také dost co napsat, snad, až budu mít více času, je to na dýl...
7. únor 2011 ve 23:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
A jeste k te narocnosti materske. Ano uznavam, ze ve 2 letech uz je to skoro dovolena i kdyz i tady jsou urcite v narocnosti rozdily.
A take chapu, ze kdo nezazil opravdu narocne dite nikdy nepochopi. Ale ono je fakt rozdil, jestli vam 3 mesicni dite spi 10 hodin v noci a 6 pres den...nebo 8 hodin v noci a sotva 2 pres den. Je rozdil, jestli uz od 3-4 mesicu spi celou noc nebo vstava 1-2x...nebo v tom ,kdyz od 3 mesicu do 12 vstavate za 6 hodin" vaseho spanku" treba i 10x. Je rozdil, jestli uz ve 3 mesicich mu staci, ze jste okolo neho a sma kouka na 2 hracky na hrazdicce....nebo uz nekolik mesicu cele dny chodite a chodite a nosite a psychicky na dne zkousite mozne i nemozne , protoze place jak zastavite nebo si sednete, place v autosedacce, place okamzite jak ho polozice spiciho do kocarku....je rozdil, jestli vam v 10 mesicich jeste soi 2x 2hodiny nebo 1x hodinu...ten cas va chybi. Je rozdil jestli ve 12 mesicich vydrzi hrat si pul hodiny s nadobim a vareckama sam nebo s nim musite sedet i u Krtecka na dvd a jinak porad dokola cist rikanky, stavet stavednice...
Je take rozdil, jetsli mate babicky nebo ne....


A jtem vztahum jeste jak ted psala@dana3262 mozna staci i to ,kdyz vam dava lasku, pocit, ze vy jste ta jedina , nej, ze muzete vedet , ze mate oporu, zastani...pak radi bude i pri unave sbirat jeho ponozky.
Ale chlap, ktery vidi, ze se jeho zena uz 10 mesicu nevyspala vic jak 2 hodiny v kuse a podobne a nedokaze sam prijit a pomoc a nepomuze ani kdyz se "ponizite a prosite ho" a vysvetlujete asi bude tezko nekomu oporou.
7. únor 2011 ve 23:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, přečetla jsem celou diskuzi a připadám si trochu jako exot, protože si myslím, že být na mateřské je jednodušší než být v práci :slight_smile:. Ale všechno asi spočívá v tom, co je popsáno v předchozím příspěvku - záleží na náročnosti dítěte. Já ráno vstávám kolem osmé, když manžel za sebou zavírá dveře při odchodu do práce (snídani si dělá sám). Malého převleču, nasnídáme se, roztaháme nějaké hračky a pak vyrazíme na cca hodinku ven - to spojíme s nákupem pečiva atd. 1x za 2 dny vařím - a to zásadně jednoduchá a rychlá jídla. Po obědě ho uložím ke spánku, spí většinou 2,5 - 3 hodiny a většinou s ním spím i já :slight_smile:. Odpoledne si spolu hrajeme a já se snažím dělat domácí práce, do kterých čím dál víc zapojuju i malého - jeho to hrozně baví, akorát mi to s jeho pomocí trvá 10x déle než kdybych to dělala sama :slight_smile:. Ale beru to tak, že to raději budu dělat pomaličku s ním, než aby mi to zbylo na večer. Manžel chodí z práce cca v 17:30, ale spíš později. Po příchodu se nají, "aklimatizuje" a věnuje se synkovi, abych já mohla aspoň umýt nádobí za celý den (to s malým ještě dohromady nezvládám :slight_smile: ). Manžel má taky na starosti koupání a před spaním jdeme všichni tři na postel dělat blbiny - je to takový náš večerní rituál. Malý je zvyklý usínat sám v postýlce a v noci se vzbudí max. 1x, takže my s manžou máme od cca osmé hodiny večerní "volno".
Před mateřskou jsem chodila do práce jen necelý rok a mateřská mi přijde méně náročná než ta práce. Sice si teď nemůžu říct, že mám v 17:00 padla, ale zato nejsem v žádném stresu, prostě pohoda. Proto jsme se s manželem dohodli, že po něm nebudu žádnou práci doma chtít, jen mi jde o to, aby se po příchodu z práce věnoval malému, abych mohla nerušeně aspoň umýt to nádobí a uvařit malému kaši nebo puding na večeři. Naštěstí mají spolu krásný vztah, malý je hrozný tatánek, pěkně si spolu vyhrají.
Myslím, že náročnost práce nezávisí na tom, jestli člověk pracuje hlavou nebo rukama. Manžel pracuje hlavou, v práci se opravdu snaží co to jde, aby si mohl říct o vyšší plat, celý den se musí soustředit... myslím, že já mám větší pohodu než on, i když večer už toho kolikrát mám taky plné zuby.
Nechci tímto příspěvkem nikoho provokovat. Možná to vyznívá až moc idealisticky, ale tak ideální to taky není. Taky mám často vztek, že jsem na všechno sama, že chce manžel o víkendu celé dopoledne spát, že se kolikrát z práce vrátí, až malý spí, že se sám o žádnou práci doma nezajímá... Ale to už k tomu patří.
Nemám žádnou radu, jen přeji maminkám náročných dětí, aby z toho ty dítka rychle vyrostly a vy jste si mohly tu mateřskou aspoň trochu užít. :slight_smile:
8. únor 2011 v 01:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jajulin ja si taky myslim,ze je to o detech, pristupu k veci a vychove manzela (mysleno v detstvi matkou, ne nyni manzelkou). :slight_smile: Ono je dite a dite, ja za cely den napr neudelam skoro nic,nam je sice 17 mesicu,ale nechodime,nemluvime,hrat si s hrackama 2 minuty a slus, sam si nehraje uz skoro vubec,max rozkramovat kuchyni,hyperaktivni az beda, proste ja jsem uz v poledne vyflusana tak,jak z prace nikdy :grinning: takze ono jako skoro nic v zivote, proste nejde srovnavat,kazdy ma uplne jine podminky, moznosti a hlavne nervy :wink:
proto me docela zarazeji nektere prispevky :unamused:
8. únor 2011 v 07:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brisalek Naprosto s tebou souhlasím..je to jen o povaze toho člověka...manžel taky pracuje fyzicky a je unavený..ale přesto jak příjde domů hned se hrne k malému nakrmí hraje si s ním večer ho koupe a je nadšený (i když je unaveny i když ho do toho nenutím). A o víkendu k těmu i vstává..malý nám nespí celou noc a je to zabíračka..někdy se budí co 2 hodiny..takže prostě říká ať se alespoň jednou za týden vyspím :slight_smile:
A když taky někteří píšou, že zvládájí všechno samy..ok já taky, ale dítě potřebuje otce i fyzicky né že ho zabezpečuje materiálně..dítě pak strádá..vím to ze své zkušenosti..taťka v práci hodně cestoval a nebyl moc s náma..
Podle toho co čtu jsou to jen výmluvy aby nemusel nic dělat. A z vlastí zkušenosti vím, že i když je chlap unavený i když maká tak mi dokáže pomoct..
8. únor 2011 v 08:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jajulin Tak to máš fajn..když já rozeberu co bylo náročnější jestli práce nebo být doma mát to 1:1 a taky jak kdy :slight_smile: Když jsem vstávala do práce vstávala jsem v pět, a i když jsem mohla nerušeně spát stejně to nešlo protože jsem měla stresy a myslela jsem na práci, jestli jsem něco neudělala špatně..atd. Teď vstávám taky v pět..ale spím přerušovaně co dvě hodiny..
Je to prostě o tom dítku, mimčo je ještě maličky, ale vím jak mi říkala mamka..já byla čert pořád uřvaný pořád jsem vyžadovala pozornost a pro mamku to bylo náročné (navíc taťka ještě na vojně a ona byla na všechno sama). A jak se narodila ségra byla pravý opak a mamka o tom říkala, že to bylo fajn mateřství resp. moc nebylo náročné..
No a jak tak zjišťuju malý je asi někdy po mě :slight_smile: :slight_smile:
8. únor 2011 v 08:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
A ještě k tématu. Myslím, že to, že manža nepomáhá a nezajímá se není jen o náročnosti či nenáročnosti práce nebo o tom jaký je spáč, ale spíš o tom, že ten vztah je narušený...Čím, to už musí vědět sama zakladatelka. Připadá mi, že její muž prostě o ni a o malou nemá moc velký zájem, jinak by se jí přece snažil alespoň občas pomoci. Taky nevím, jak se choval dřív, jestli chtěl dítě atd. Není zvyklý, že se kolem něj celý život skáče a teď je najednou ve středu zájmu dítě? :sweat_smile: Ono si asi moc chlapů není schopno uvědomit, co to znamená mít dítě a starat se o něj. A pak najednou zjistí, že je kolem dítěte spousta práce, nervů, že vše není růžové...
8. únor 2011 v 10:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@consti ja spis myslim ze on ani v oodstate netusi, nema predstavu co po nem zenska chce.. vemte to z pohledu jeho... zijou spolu x let , vzdycky vsechno v pohode, zvladala, lita kolem nej... podstrojuje mu snidanema atd a najednou BUm a chce po nem to a to.. tezka rana :grinning: navic spouste chlapu to nedocvakne (coz vetsina zenskych ocekava) .. ona se urazi, oba jsou unaveni, napruzeni a uz to jede :wink:
8. únor 2011 v 10:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@beruska2x Tak pokud kolem něj doteď takto všichni lítali, tak to jo. Jsem asi naivka, ale pokud ten chlap svou ženu miluje a váží si jí, tak to nenechá zajít takto daleko. Třeba můj brácha je taky mamánek, je zvyklý, že kolem něj všichni skáčou. No a asi rok a půl má přítelkyni a lítá kolem ní jak hadr na holi, pomáhá jí do kabátu, nosí snídaně do postele. Takže i někdo takový se dokáže v případě zamilovanosti a úcty k tomu druhému se změnit. Ale vše je to o komunikaci. Pokud to ta ženská nechá od začátku takto a stará se o něj, tak asi nemůže čekat, že dítě něco změní (spíš naopak se to ještě zhorší) :sweat_smile: .
8. únor 2011 v 10:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@consti no hlave mu to musi na rovinu rict .. co kde kdy jak.. nikdo neni jasnovidec a cekat ze to uhadne :sweat_smile: a nastavit si urcity pravidla - kdyz uz to nejde samo od sebe...

nj v zamilovanosti clovek dela lecos :D
8. únor 2011 v 10:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lítat kolem manžela? hahaha :grinning: proč? ještě že jsem to ani nezavedla...ono taky záleží, jak je manžel zvyklej z domu...manželova maminka dělala služku celý rodině, hlavně teda tátovi, což m. shledával jako hodně špatný :unamused: navíc pyk byl dlouho sám na kolejích, pak když jsme spolu začali bydlet, tak jsme měli ještě spolubydlícího, bylo to takový spíš studenstský, prostě žádná vymydlená domácnost, takže jsem ho nezvykla na žádný rochcapování, což se v budoucnu hodí...vemte si, když jsou třeba dvě, nebo tři děti a ženský skončí mateřská a jde do práce...i k práci musí stíhat pečovat o děti, protože takhle malinký děti prostě samostatný nejsou, musí je odvést a přivést ze školky, dělá s nima úkoly, k tomu práce + péče o domácnost...chlap, kterej byl zvyklej, že z práce přijde a hodí si nohy nahoru, tak v tuhle cvíli se už asi pomáhat nenaučí...(beru to obecně, samozřejmě je to jiny, když ženská dělá dejme to mu 8 hodin, nebo má třeba zkrácenej úvazek a chlap je v práci od nevidím do nevidím...)
8. únor 2011 v 10:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
nečetla jsem vše, jen první příspěvek a pak jsem to prolítla a rozhodně bych to neřešila tak, že se začnu ještě víc přizpůsobovat tím, že si navařím dopředu, půjdu spát dřív atak..
Změnit by se měl on a né ty Marjano.
V první řadě bych se mu vykašlala na snídani a celkový obskakování.
Nevím, jestli tohle má nějaký řešení. Sobeckej chlap se podle mě jen tak nezmění a rozhodně né tím, že mu to manželka řekne :confounded:
Je to asi i výchovou, ne ? Že prostě doma nemusel nic dělat a maminka ho obskakovala, ne ?

Já mám v tomhle kliku, tak mi je vždycky líto ženskejch, co jsou na vše samy a to, že chlap používá , že dítě hlídá by mě taky pěkně vytáčelo. Taky jsem se s tím setkala u chlapů kamarádek.:stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes:


Nevím, co bych ti poradila, nemáš to lehký. Chápu, že chceš druhý mimčo, ale do tohodle bych ho asi nechtěla, to bys byla fakt jen otrok a nezbyla by ti síla na to, si mateřství nějak užít. :pensive:


kefir : promiň, ale tvůj manžel má teda taky grády... :stuck_out_tongue_closed_eyes: Neskutečný chování, že dítě ani nepřebalí, to buzení atak..nemám slov.

Jsem si myslela, ze nase generace uz má ty chlapy celkem funkční, co se dětí a domácnosti týče a koukám, že ne...přesně takhle se choval třeba můj otec...
Naštěstí jsem si vzala jeho pravý opak.
8. únor 2011 v 10:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@consti : souhlasím s tím, co píšeš...
V tomhle bude zakopaný pes a také má podle mě velký vliv to, jak ho doma vychovali.


A casto se setkavam s tim, ze na zacatku vztahu, v zamilovanosti se chlap chova jako svatousek a po svatbe jak kdyz utne (verim, ze to musi byt pro mnohe holky fakt sok, ze to pred svatbou nebo spolecnym bydlenim casto nelze odhalit, ajk se ten covek bude chovat) a nejvetsi omyl je, verit, ze se to zmeni s prichodem ditete. Na to dojela i moje mladsi segra...(uz je rozvedena)

S ditetem se to casto jeste vic zhorsi. :unamused:


A
8. únor 2011 v 10:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ffiinnkkaa to co jsi napsala o tom,že dítě potřebuje otce i fyzicky a ne jen materiálně zabezbečit to se mě moc líbilo a dávám ti za 1 :wink: To je totiž opravdu pravda a prostě jsou chlapi co si myslí,že když makají a nosí peníze,tak zbytku rodiny to stačí :confounded: Když byli moje děti malinké,tak ho taky moc nebrali :grinning: ,to jenom jedí a spěj,nebou brečej :grinning: ,ale jak začali vnímat a reagovat na něj,tak se to obrátilo o 180stupňů,ale je fakt,že ten chlap prostě musí sám,já taky vím,že je unavený a hned ve dveřích mu nezačnu diktovat co by se mělo udělat a pod,jsou dny,kdy ho to napadne samotného a někdy bych ho k tomu snad ani nedokopala :grinning:
Pak tady zaznělo,že je mateřská fakt odpočinek-no nevím,jak kdy,ale když jsem chodila do práce,vstávala jsem o půl 5 a domů chodila ve 4,ještě jsem měla fyzicky náročnou práci a teda to,co je teď na mateřský,tak se to nedá srovnat-občas si říkám ZLATÁ PRÁCE :grinning: Děti mám jak z divokejch vajec,takže je od někud neustále sundavám a tahám,ale i u toho zvládnu uvařit a vyžehlit :sweat_smile: Takže je to fakt i o dítěti,když vydrží dítě sedět na zadečku 2 hodiny,tak fajn,jen gratulace,ale tohle fakt u mě teda nehrozí :grinning: Takže jen si vždycky říkám-vydrž holka vydrž,jednou z toho vyrostou :grinning: :grinning:
8. únor 2011 v 11:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@crca Ano člověka nesmíš nutit, musí chtít sám...ale to je na povaze člověka..a dřív než si někoho vemu a pořídím si s ním děti tak bych jeho povahu měla sakra dobře znát..
8. únor 2011 v 11:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky,
ja teda mam v tomhle chlapa zlatyho, ale taky jsme si zezacatku museli par veci vyrikat............. mel trosku strach z maly a tak, ale nejak jsem mu v tom neustoupila, takze si v pohode dneska uz rano vystacej a maminku nechaj vyspat..., nez jde v osm - devet do prace, tak od pul sedme si s ni hraje, pripravujou snidani, nakrmi ji, a dela mu spolecnost i v koupelne pri holeni :slight_smile:, je to spis jen o zvyku a asi i potlacit ty pocatecni vymluvy, ze nevi co by s prckem delal, a neumi ho zabavit............. chlapi maji obecne asi i trosku vetsi strach, ale nesmi se jim moc ustoupit :slight_smile:
jinak mam taky malou neposedu, ale celkem se to da, akorat se mi porad mota pod nohama, pochoduje kolem vseho, hrozne rada preladuje stanice na radiu, a porad neco povida a povida.............tak s ni i ledacos clovek udela.... pac ona si vydrzi chvilku hrat sama....kdyz se nudi, stoupne si k nabytku a obchazi ho........ a nelibi se ji kdyz ji dam zpatky na zem..........a se spanim, pres den mi spi tak rano 45 minut odpo 30 minut pokud neni v kocarku, to ted pres zimu nebylo tak jednoduchy, v nem spi celou prochazku, ale zase v sest je total unavena, a v pul sedme uz chrni a s jednim krmenim mlikem v deset spinka do 6.30-7 rano takze na tohle je zlata....
proste varime co dva dny, na dalsi den dopredu, a tim ze manzel chodi spis na nocni, tak spis jen teply obedy, a vecere si nejak odbydu sama.... a s uklidem, proste kdyz je manzel dopoledne doma, tak mu dam malou, a kdyz neni, tak kolem pate kdyz prijde, tak jde s ni na hodku ven, a kdyztak si uklidim..............
myslim si ze chlap musi byt k tomhle vedenej uz od mala, pokud za nej maminka vsechno dela, tak moc praktickej a napomocnej ve svy vlastni rodine nebude............ a asi bohuzel velke zmeny nikdo nemuze cekat...........
a nikde to neni dokonaly, ja mam sice bajecnyho chlapa co mi pomuze v domacnosti, ale zase tchyni ktera by nejradsi u nas byla kazdy den, ale s tim nesouhlasim ale to je na jiny povidani................. takze.................
holky, kazda mame neco :slight_smile:
ale kazdopadne nesmime nechat ty chlapy zakrnet :slight_smile:...... i po narocnym dni v praci jsou prece schopni si s deckama pohrat, vykoupat, precist pohadku.......... jak jsem koukala nekdo tu psal ze chlapi hlidaj.............. ale dyt to decko je i jeho ne? tak jaky hlidani......... :slight_smile::slight_smile::slight_smile:.........
hodn stesticka vsem :slight_smile:
8. únor 2011 ve 12:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, nějak jsem to nezvládla všechno dočíst, pár příspěvků jsem prolítla a nedá mi to.
Když se mi chce večer spát, vykašlu se na vaření, tohle se dá trochu eliminovat, navařím kotel na více dní nebo občas i přes den udělám jenom rychlovku... Chápu, že je marjama unavená, když její malá potřebuje hodně pozornosti, ale představte si, že ten chlap je unavený také, většinou do práce nechodí odpočívat.
Z celého toho prvního příspěvku na mě dýchá jenom já, já, já mám nějaké potřeby, ale to soužití je o kompromisu, vy dva byste se měli shodnout na tom, jak to dělat. Manžel si může vzít malou např. ráno o víkendu. Nebo si jdi lehnout po obědě s malou, co já vím :wink: .
Nebo máte možná jenom obyčejnou ponorku :grinning:.
8. únor 2011 ve 12:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
můj manžel taky není ranní ptáče. ale časem jsem ho vycvičila, že prostě ráno bude přebalovat a oblíkat malého on. zezačátku brblal ale ted to dělá. nesmíš mu ustoupit! proč mu chystáš snídani? já nechystám nic. má dvě ruce, může si uvařit čaj a nasypat něco do misky.
večer vaření je unavující, nemůžeš to přesunout conejvíc na dopoledne? radši si už večer odpočiň. a za to jaký je tak bych mu nic nevařila.
prostě nemusíš brblat, ani se s ním hádat, prostě pomalu vynechávej tyto věci, a když začne kecat tak mu jasně řekni že máš toho dost, že jsi unavená a potřebuješ pomoct, tak at aspon nachystá snídani on nebo at večer uvaří on, když ti ta dopoledne nevycházejí!
chlapům to trvá než to dojde, ale musíš si ho trochu "vycvičit" jinak se nezapojí nikdy. :slight_smile:
8. únor 2011 ve 12:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@meleri - presne tak, nenapsala bych to lip :slight_smile:, proste pevnou ruku a nepolevit, oni si casem zvyknou, manzel dycky prskal ze rano musi prevlikat z pyzama do obleceni, ted uz to zvladnou a dokonce si ho i nachysta.......
8. únor 2011 ve 12:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@marjama - asi to bude ve většině domácností podobné. Přítel se s pomocí také nepřetrhne. Malá (16m.) je od malička pořád se mnou. Jako maličké miminko ji jednou vzal na procházku s kočárkem a asi 2x vykoupal (tedy, začal koupání a když měl umýt julinku, tak mi řekl, že se cítí blbě, ať to dokončím). Vyjímečně si s ní chvilku pohraje, ale až tak od roka a ještě musím říct, ať si spolu chvíli hrají. Už jsem se ´´naštvala´´, že malá nemůže být pořád jen se mnou a za posledních 14 dní využila dva dny, kdy byl doma, malou jsem oblékla a ´´vyhodila´´ je ven :wink: Jednou tam byli hodinu, podruhé hodinu a půl. Malá přišla jak čuňátko, ale spokojená a já mezitím v klidu uvařila. Další věc, za tuhle dobu už přítel 2x koupal :confused: Prostě jsem řekla, že jsem vyřízená, že dnes musí vykoupat on. Sice jsem připravila na koupání a vodu do vany, ale pak jsem je nechala, ať dělají, co umí. No a pak jsem zase musela všechno sklidit. No a další, co jsem téměř úplně přestala dělat, je mýt nádobí. Takže jeden den není třeba umyté, druhý řeknu příteli, zda bude tak hodný a umyje ho, nebo ho to vyjímečně napadne samotného. Takže posledních 14 dní, měsíc, se snažím ho nenápadně zapojovat, i když 99 procent činosti v domácnosti je na mě. Jo a už jsem přestala řešit, když něco není hotové. Stlaní postelí.........však se večer půjde spát znovu, nevyluxováno..........zvládnu to druhý den (třeba nestihnu něco jiného, ale to se přežije). Prostě nechtít mít všechno dokonale hotové, nějaký ten nepořádek se zkousne. Musela bych uklízet 5x denně, protože malá se snaží krmit sama, tak to podle toho vypadá :stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning: No, ať se snaží. Využiji čas a najím se také. Nesnáší bryndák, takže ji po jídle pravidelně převlékám, peru každý den a pořád hromady špinavého prádla, žehlení už neřeším. Bylo by toho asi spousta, prostě jsem musela ustoupit ze svých nároků a říct si, že jsem také jen člověk, zvládnu co půjde, hlavně, že si najdu čas se věnovat malé. Za chvíli vyroste a nějaká matka pro ni bude naprosto nezajímavá :wink:
Omlouvám se za dlouhý příspěvek, nějak jsem se rozjela :sunglasses:
8. únor 2011 ve 12:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ija1 no u nás to bylo tak že zezačátku strašně moc pomáhal, prostě byl skvělý ale časem viděl že mi to jde od ruky a dobře, tak polevil....tak jsem zase přitvrdila :sweat_smile: a ted je to lepší....opravdu chlap na toto většinou není stavěný prostě si myslí že žena je doma a že nic nedělá jen si válí kity, nejlepší je vypadnout někde na celý den a nechat ho at si to zkusí se vším všudy.. :sweat_smile:
i když jeden den je málo. já jsem zvědavá co bude říkat ten můj až budu v porodnici myslím že to pochopí ještě víc...
8. únor 2011 ve 13:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ahoj holky, nestíhám vám odepisovat, nemám přes den moc čas a večer se musím u PC vystřídat s manželem, který ho okupuje třeba 2 hod. :angry:

@petruna No o té výchově jsem také přemýšlela. Manžel je z rodiny, kde nikdo nic neřešil, nebavili se mezi sebou, jeho matka moc neuklízela, nevařila, v bytě neustálý nepořádek, tak nevím. Manžel prostě vyrostl v tom, že uklízení a domácí práce se asi nemusí dělat vůbec :angry: U nich ten bordel nikomu nevadil, ale my už jsem spolu 12 let a u nás doma je uklizeno tak nějak průměrně. Akorát on má prostě jiné kritérium pro čistotu a pořádek než já. Za tu dobu co jsme spolu jsem ho samozřejmě trochu vychovala,ale ten základ z rodiny si nese s sebou. Většinou jsem byla zvyklá uklízet já a i ty snídaně mi nějak nevadilo dělat. S příchodem dítěte jsem tak nějak automaticky počítala, že se prostě manžel víc zapojí, vždyť je to logický, že nemůžu s malým prckem zvládat vše jako dřív. Když mu o nějakou pomoc řeknu, tak on to udělá, ale mě mrzí, že ho to nenapadne samotného. No musím to s ním probrat.
@knuffel Docela mě zarazilo, že na tebe můj příspěvek působí v duchu - já, já, já :frowning2: Manžel mi prostě moc nepomohl když byla malá miminko, tak jsem si myslela, že teď když jí jsou 2 roky a už si s ní v pohodě může hrát, tak se víc bude snažit a zapojí se. Nikam moc nechodím, jsem pořád s malou, tak snad po 2 letech bych se mohla aspoň trošku vyspat a on s ní může ráno vstát. To vstávání a nevyspání dělá hrozně moc! On to nemůže pochopit, protože celý ty 2 roky krásně spokojeně spinká :frowning2: a já k malé vstávám a pak jsem jak chodící mrtvola!
@meleri Jo, jo asi musím přitvrdit a prostě převorat naší dosavadní organizaci domácnosti atd. a víc ho zapojit.
@beruska24.9. Víš, já když o něco manželovi řeknu, tak to udělá, ale je mi líto, že mu musím říkat, běž si hrát s malou, ať ví, že má taky tatínka. Vždyť on by to měl cítit tak, že se na ní po celým dni stráveným v práci těší, ne? Úplně mu to vidím na očích, jak si říká, jé zase musím stavět nějaké věže z kostek nebo číst z knížky :frowning2: Prostě je mi z toho smutno. A taky jsem unavená z toho věčného organizování všeho, ale musím to nějak vymyslet, takhle to dál nejde.
8. únor 2011 ve 14:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@marjama Jak říká můj muž,když po mně něco chceš musíš mi to říct,já nejsem jasnovidec. Takže říkat co má udělat a nejlíp i kdy. páč prosba umyj nádobí, může znamenat,že ho umyje až žádné nebude čisté. Taky ten můj byl z domova zvyklý na bordel,takže ti fakt nic jiného nezbyde než mluvit a mluvit. Jo a chválit,víme jací jsou chlapy na pochvaly:slight_smile:
8. únor 2011 v 15:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@marjama - tak tohle nějak neřeším. Poznala jsem dost chlapů a oni to mají asi nastavené jinak, než my ženské. Vím, že doveze nákup, koupí, když je něco potřeba (to stačí poslat sms), ale aby jen tak šel si s malou hrát?! To není základní zabezpečení rodiny, na které je chlap nastavený.
Znám to i z domova. Nepamatuji si, že by kdy táta šel a jen tak si s námi začal hrát. Když něco dělal, tak jsme mu pomáhali, to se nám při tom věnoval, chodil do práce, aby nás uživil (zůstali jsme 3 holky sami s tátou), ale domácnost, učení atd. byla na nás. Už od malička. Ve věku, kdy jsme museli zvládnout uvařit, si některé děti ani neumí ukrojit chleba.
Takže možná i proto to neřeším.
Je to dáno vývojem. O děti a domácnost se starala matka, otec zajišťoval zdroj potravy.
A jak píše @benjik - chlapovi musíš říct konkrétně, co po něm chceš. A i kdyby to udělal za rok a celý rok jsi mu o to říkala, tak ho nakonec ještě pochválit.
8. únor 2011 v 15:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@marjama Pokud jde o ranní vstávání, oba vás docela chápu. Pro mě je osm hodin spánku naprosté životní minimum a po šesti až sedmi hodinách bych reagovala úplně stejně jako tvůj muž, prostě bych jen seděla a hleděla do blba (odtud mimochodem vznikla i má přezdívka, kamarád mne jednou viděl po ránu...) Po pěti a méně hodinách bývám histerická a agresivní, a to ani trochu nepřeháním. Manžel mne tak zažil třikrát a velmi rychle pochopil, že to je stav blízký živelné katastrofě a není radno si s tím zahrávat. Oproti mě, můj muž je naopak docela nespavec, stačí mu mnohem méně. V létě, když bývá déle světlo, tak není schopen pořádně usnout a po ránu je narozdíl ode mne nejvíc aktivní, chce si povídat a já mám v tu chvíli chuť tak akorát ho umlčet. Nevím proč to tak příroda zařídila, že to má každý jinak.
Co se týče toho, že tvůj muž má úplně jiné normy pro pořádek než ty, tak i to chápu. Také jsem o poznání pořádnější nežli manžel a dělá mi to problémy. On se například oholí a vůbec mu nedojde, že na umyvadle jsou jeho vousy a krvavé kapky. Nevzpomínám si, že by někdy otřel stůl nebo nedejbože sporák. Vůbec ho neznepokojuje bílý ubrus v obýváku pod počítačem, který je samý flek. Nicméně i tak je jakási dělba práce nutná. Už když jsem se k němu stěhovala, prostě jsme se dohodli, že zatímco já budu mít na starosti koupelnu a prádlo, neb tohle je pro mě základ hygieny a on by to fakt nedal. Tak on bude mít na starost odpad a podlahy. Ano občas nám přetéká odpadkový koš, o tříděném odpadu raději nemluvit. Ze země se u nás také jíst nedá, ale mě to prostě netrápí. Když je to neúnosné, upomenu ho, ale rozhodně to za něj nedělám.
Dítko se nám má narodit za pár dní a už teď jsme domluveni, že koupání bude prostě jeho starost, takže si na internetu hledá návody jak na to. A už teď jsme domluveni, že jakmile se situace trochu zklidní, budeme mít každý nárok na jedno volné odpoledne v týdnu.
Z tebe mám trochu pocit, že sis toho na sebe nabrala moc a teď to prostě nezvládáš. Nezbývá než trochu slevit. To abys mužovi dělala snídaně po tobě určitě nikdo nechtěl a ani nepíšeš, že by si na tobě někdo vynucoval denodenní vyvařování a perfektní úklid.
Nechala bych manžela ráno klidně vyspat, když je tak nepoužitelný, ale odpoledne bych ho teda rozhodně zapojila. Dej mu na výběr, jestli chce hlídat dítě nebo vařit, a nemluv mu do toho. Když na to budete dva, dřív se dostanete do postele a lépe se vyspíte. Že to s malou neumí? No tak se to prostě naučí. Asi jim to spolu nepůjde hned, když spolu nikdy sami čas netrávili, ale někdy si k sobě tu cestičku najít musí. Hlavně se jim do toho ty nesmíš plést, aneb děj se vůle boží.
Nejhorší totiž je, předpokládat, že se domácnost nějak zorganizuje sama. U nás jsem to taky já, ta co to řídí a říká manželovi, co je třeba udělat (sám si málokdy všimne, že je potřeba umýt nádobí). Manžel zase řídí finance (takže má na starost i nákupy).
A trošinku si rýpnu. Jako nastávající matka si to zatím představuju asi příliš růžově, ale dvouleté dítko bych přecijen už trošku osamostatňovala. Chápu, že u některých je to náročnější, ale ve třech se nastupuje do školky a tam se dítku taky nikdo nonstop věnovati nebude.
Jinak na takové ty stížnosti typu, jak je ten druhý sobecký jsem trochu alergická. Sama jsem to doma poslouchala od mamky pořád, že jsem sobecká a myslím jenom na sebe a opravdu mi to vadilo. Moudré studie však tvrdí, že každý je trochu sobecký. Sobeckost je prostě vrozená vlastnost, která pomohla lidstvu přežít. Kdybychom tuto vlastnost neměli, dávno bychom vyhynuli. Má rada tedy zní, buď taky trochu sobecká a vůbec se za to nestyď. Nejdůležitější je, abys přežila ve zdraví a spokojenosti ty, ostatní (jak manžel, tak i dítě) ač to zní krutě jsou až na druhém místě.
Jo ještě tady občas píše jedna paní o tom, jakého má strašného muže. Ten je teda opravdu vyvedený. S tím by mě ani nenapadlo si pořídit dítě a s díky bych ho vrátila jeho mamince. Nějak moc nevěřím na to, že tyhle typy se změnily až po svatbě. Takhle dlouho se zvládá přetvařovat opravdu málokdo. Spíš mi vždycky zní v uších věčná věta mojí maminky, která říkala, že prostě věřila, že tatínek se po svatbě změní. No a hádejte co, ono nic. Málokterý muž se po svatbě nebo po narození potomka změní a když tak jen k horšímu.
8. únor 2011 v 15:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@marjama no, u manžela v rodině zas bylo zvykem že se starala maminka. Dost dlouho už je v důchodu, takže pro ni není problém brzo vstát a umýt nádobí, navařit, uklidit, stejně nemůže spát...manžel bydlel doma v podstatě do svatby, pak jsme teprve začali žít spolu. Jelikož jsem po dobu manželství buď chodila do školy, byla na pracáku nebo na mateřské, tak rptostě beru, že o domácnost se povětšině starám já i o vaření i o malého. On chodí do práce abychom měli z čeho žít. Ale musela jsem si ho malinko převychovat za ty roky, prostě říct, nemohl bys to a to dělat tak a tak, uvidíš že to bude lepší, nebo přála bych si abys to dělal tak a tak, pomohlo by mi to...Dneska se sám od sebe o víkendu sebere a jde umýt nádobí, zásadně vynáší koš, protože já chodím ven vlastně jen s malým a nemám tolik rukou. Na velký nákup taky jezdí sám. Mezer to má ještě hodně, ale postupně to půjde.
Myslím, že jsi udělala chabu i v tom, že jsi ho nezapojila hned jak se malá narodila, ale myslelas, že to přijde samo od sebe až bude větší. To mi ale přijde jako přílišný optimismus. Tatínkové se učí jak být tatínky, my to máme v sobě, hormony pomůžou...My jsme k malému chodili oba když byl miminko a bolelo ho bříško, v létě jsme kluky poslala ven ráno, abych se v klidu najedla, umyla...když měl manžel dovolenou tak si ráno bral malého, oblékl ho, přebalil a hrál si s ním, abych se pomalu probrala, případně trochu dospala...sice v noci se o malého starám já, protože kojím, ale jinak manžela zapojuju do všeho. Nenapadlo by mě myslet si, že když na to budu teď rezignovat, tak s úderem třeba 2 roku to u něj naběhne samo a bude se moc přetrhnout.
A souhlasím, že když po chlapovi něco chceš, tak mu to řekni holou větou, jako psovi :sweat_smile: když budeš chodit kolem horké kaše a doufat že se sám dovtípí, nedosáhneš obvykle ničeho, jen budeš víc naštvaná - to je vlastní zkušenost. :wink:
8. únor 2011 v 17:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj nedá mi to a musím napsat jednu větu, která mluví za vše: Uklizený dům/byt svědčí o přemíře volného času :sweat_smile: :sweat_smile: Radši budu mít doma neustláno a kolem tisíc hraček, hodím si nohy nahoru a budu relaxovat třeba právě s manželem než se honit za zbytečnostma :wink: :wink: je to vše jenom o organizaci a prioritách :wink: Toť vše.
8. únor 2011 v 17:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek