Manželství z rozumu nebo hledání ideálního muže?
Ahoj všem.
Potřebuju radu nebo aspoň nezaujatý pohled na svět.
Je mi 35, manželovi 40. Jsme spolu 15 let a máme 3 syny. Pár letmých známostí jsem měla, ale nic vážného. Neměla jsem snadné dětství a strašně jsem se bála, že si dovedu domu někoho, kdo bude jako můj otec. Manžel není nijak zvlášť můj typ, ale v sexu nám to vždy nadstandardně fungovalo. Byly pro mne důležité hlavně vlastnosti. Je to slušný férový člověk a chová se hezky ke mě i k dětem. Bohužel je to dost introvertní typ a těžko vyjadřuje svoje pocity. Dost často netuším, co si vlastně myslí. A čím je starší, tím je to horší.
Poslední dobou se dost hádáme, protože se mi zdá, že zlenivěl a všechno je na mě. Oba pracujeme, na mě je všechna péče o domácnost i o zvířata. Když ho poprosím, tak pomůže, ale mě štve, že mu musím říkat. Není přece dítě. Navíc má kecy, že se to přece dělat nemusí. Že to chci já a že to není důležité. Že klidně bude žít ve špíně.
Přijde mi, že jsem akorát za uklízečku a že si mě vůbec neváží jako ženy. Řešili jsme to už několikrát, vždycky se chvíli snaží a pak to sklouzne zpátky a je to ještě horší. Třeba před měsícem jsme byli s klukama nemocní, on přijel po týdnu domů a místo aby se doma zapojil, sedl si a šel surfovat po internetu. Ráno vstal a šel si po svých zábavách. Automaticky počítá, že se o děti postarám já.
K tomu se mi v práci začal líbit jeden kolega. Je empatický a chová se ke mě jako k princezně. Je na něm strašně vidět, jak je mnou uchvácený. Přijdu si vedle něj tak výjimečná. Něco, co jsem nikdy nezažila
Jsem z toho nešťastná. Samozřejmě nehodlám zahodit dlouholetý vztah kvůli jednomu pobláznění, ale víc o svém vztahu přemýšlím. Co když to je od začátku vztah z rozumu? Na jednu stranu tu často čtu, jak ženské žijí s hovadem, co si jich neváží, takže si říkám, že mě třeba jen pálí dobré bydlo a na druhou chci být v životě šťastná. Dá se opravdu najít ideální partner nebo mě na každém bude něco štvát?
Stručné shrnutí
- Dlouhodobé vztahy, kde je partner spolehlivý a „slušný“, ale emocionálně uzavřený a málo se zapojuje do domácnosti, vedou často k frustraci jedné strany a vyhledávání emocionální pozornosti mimo vztah.
- Praktická řešení diskutovaná v komunitě zahrnují vytvoření pevného rozvrhu domácích povinností, jasné hranice (např. krátkodobý odjezd na den/noc jako důsledek nezapojení) a vyhledání externí pomoci (psychoterapie, úklidová služba, snížení úvazku).
- Názory se liší, zda je chování „povahou“ nebo volitelným přístupem; konsenzus je, že „ideální muž“ je relativní a na vztahu je nutná práce a ochota změny ze strany obou partnerů.
Nejčastější otázky
Q: Jak postupovat, když se partner nezapojuje do domácnosti a péče o děti?
A: Doporučované kroky jsou sepsat a dohodnout rozvrh povinností (konkrétně kdo co dělá který den), najmout úklidovou pomoc nebo zkrátit pracovní úvazek, a vyzkoušet krátkodobé důsledky typu odjezd na den/noc, aby partner pocítil následky nezapojení.
Q: Pomáhá psychoterapie při nerovnováze moci a sebevědomí v rodině?
A: V diskuzi byla psychoterapie zmíněna jako účinná metoda; jedna uživatelka uvedla, že práce na sebevědomí v terapii vedla k lepšímu vyrovnání sil a snížení konfliktů doma.
Q: Jak oživit vztah a zlepšit citové projevy partnera?
A: Navrhované metody zahrnují partnerské kartičky pro páry, společné víkendové aktivity, plánované společné časy (procházka, společenská hra, společné jídlo) a sledování videí typu "Jak si vážit své ženy" na YouTube jako inspirace pro konkrétní kroky.
Q: Kdy zvažovat ukončení vztahu místo práce na změně?
A: V diskuzi zazněly dva postoje: ukončení vztahu je doporučeno při dlouhodobém soustavném zanedbávání a ponižujícím zacházení; jiné hlasy doporučují vyzkoušet dohodu, terapii a praktické kroky nejprve, zejména kvůli dětem.
Q: Je normální cítit přitažlivost k jinému člověku v dlouhodobém manželství?
A: Ano, přitažlivost k jinému (např. empatickému kolegovi) byla v diskuzi popsána jako běžný signál, že v současném vztahu chybí obdiv a emoční potvrzení; většina rad však varuje před okamžitým vstupem do nového vztahu, zejména se spolupracovníkem.
Q: Jaké konkrétní taktiky mohou fungovat, aby partner začal více pomáhat?
A: Konkrétní taktiky z diskuze jsou: přestat mu permanentně připomínat povinnosti a nechat ho nést důsledky (např. odjezd na den/noc), zavést písemný rozpis povinností, najmout pomůcky (úklidová služba) nebo upravit pracovní zařazení (zkrácení úvazku).
Závěry z diskuze
Shoda
- Ideální partner je relativní a většina lidí se shoduje, že na vztahu je třeba pracovat a dělat kompromisy.
- Praktická opatření jako rozpis povinností, terapie nebo pomoc v domácnosti mohou situaci zlepšit.
- Není možné změnit partnera bez jeho vlastní ochoty; změna musí vycházet z něj.
Sporné názory
- Někteří zastávají, že nedostatečné zapojení je „povaha“, kterou nelze zásadně změnit, zatímco jiní tvrdí, že lenost a neochota jsou volitelné a lze je změnit tlakem a důsledky.
- Někteří radí opustit vztah při dlouhodobém zanedbávání, zatímco jiní doporučují nejprve pracovat na vztahu a hledat kompromisy (např. terapie, rozvrh povinností).
Otevřené otázky
- Zda a jak dlouho mohou krátkodobá opatření (např. odjezd na den/noc) přinést trvalou změnu v chování partnera.
- Do jaké míry introvertní, emocionálně uzavřený partner dokáže naučit projevy náklonnosti bez vnitřní motivace.
- Jaké konkrétní kroky fungují nejlépe u párů s malými dětmi při omezených možnostech hlídání.
Zmíněné značky a firmy
YouTube
Zmíněné produkty a metody
kniha "Supermatky nemusí být šílené", partnerské kartičky, video "Jak si vážit své ženy" (YouTube), psychoterapie, rozvrh/domácí rozpis povinností, odjezd na den/noc jako důsledek, najmutí úklidové pomoci, zkrácení pracovního úvazku, oživení vztahu (víkend, společné aktivity)
Místa a osoby
žádné
@jijulka To je zajímavé, jak to každý vidí jinak. Pro mě je toto definice líného a bezcitného parazita.
Ale co bych si dovolila rozporovat, je smetení problému argumentem: je to povaha, takového sis ho vzala.
Tohle nemá s povahovými rysy, co dělat. Uvedu příklad (vymyšlený): pokud jsem si jako zralá a dospělá žena vzala cholerika, zřejmě u nás občas bude řev a poletí vzduchem třeba pantofle. A já jako zralá žena vyhodnotím, že je to jeho temperament, že je takový, že jsem to věděla, a že to, že na mě jednou za rok v afektu zařve, že jsem krááááva, neznamená, že mě nemiluje a zvládnu se s tím srovnat. Potud dobrý.
Pokud ale žiju vedle někoho, kdo mě soustavně zanedbává, nic nedělá a má mě jen jako matraci a služku - není to o jeho povaze. Takový naturel neexistuje. Prostě je to líné a sobecké hovado.
@orchidis do puntíku s tebou souhlasim. Ale mne z úvodního prispevku nic takového nevyplývá. introverta co NIKDY neprojevoval city proste nepredelas. Tim mam na mysli to, ze takového si ho brala a nepredela ho. Z věty o nadstandardním sexuálním životě ut vubec nevnimam to, ze z ni ma matraci.
A neni v silách nikoho zmenit druhého člověka, on musi chtit sam. Takze ne, nezmeni ho. A ano, vedela koho si bere. Nicmene opakuju, nikdo ji nenutí v tom setrvávat a je jen na ni jak se k tomu postaví.
@jijulka Já myslím, že klíč je jinde... musíme oddělit introverta, který má problém projevit city a ten zbytek.
Tzn. jsem zralá a rozumná žena, vědomá, koho jsem si vzala, tudíž nebudu dělat scény, pokud mi každý den neřekne "miluji tě", ale i introvert má mozek v hlavě a vidí, že je jeho žena a děti nemocná a měl by se dle toho zařídit...
stejně tak nemusím být obří romantik, ale můžu sebrat koule a jednou za měsíc přijít a říct: "Zlato, jak se cítíš, nezajedeme na večeři/do kina/na procházku?"
Prostě projevit snahu a lásku jinak, ale aspoň trochu.
Já myslím, že si v zásadě rozumíme.
Být autorkou, oddělovala bych, promyslela to a v tomto dále nesetrvávala.
Sobecký, líný a poškozený muž se nezmění. Vydrží se přetvařovat, ale jen chvilinku a jen proto, aby mu ta služka a matrace neutekla.
Chtelo by to srovnat se sama se sebou, zvysit si sebevedomi, a doma se pak sily a pozice lepe vyrovnaji. Radim z vlastni zkusenosti. Ja furt ustupovala a nakonec nebyla dobra k nicemu a ja v depresi a chlap na koni. Pomoci psychoterapie jsem na sobe zapracovala a uz to jde i doma mnohem lip ( napr.nema tolik kecu, a kdyz jo, tak to obratim do vtipu, zasmejem se a kazdy dela dal to svoje a neprudi uz druheho) je potreba vyrovnat sily i nejake povonnosti vyvazene rozdelit.
Pokud bych mela tri male deti, tak bych z takoveho vztahu neodesla. Ale urcite bych zapracovala na svem sebevedomi a udelala razne zmeny k tomu, abych byla spokojena. Ja osobne bych si zkratila uvazek v praci, treba na polovicni a sehnala si pani na uklid. Nebo cokoliv ti pomuze byt spokojena a vklidu. Pokud je muz v tydnu od rana do vecera pryc tak ma asi nejakou slusnou karieru?
Jakoze věřící člověk? A takový chování? Taková neúcta k ženě a k životu obecně? No tvl…