Manželství z rozumu nebo hledání ideálního muže?
Ahoj všem.
Potřebuju radu nebo aspoň nezaujatý pohled na svět.
Je mi 35, manželovi 40. Jsme spolu 15 let a máme 3 syny. Pár letmých známostí jsem měla, ale nic vážného. Neměla jsem snadné dětství a strašně jsem se bála, že si dovedu domu někoho, kdo bude jako můj otec. Manžel není nijak zvlášť můj typ, ale v sexu nám to vždy nadstandardně fungovalo. Byly pro mne důležité hlavně vlastnosti. Je to slušný férový člověk a chová se hezky ke mě i k dětem. Bohužel je to dost introvertní typ a těžko vyjadřuje svoje pocity. Dost často netuším, co si vlastně myslí. A čím je starší, tím je to horší.
Poslední dobou se dost hádáme, protože se mi zdá, že zlenivěl a všechno je na mě. Oba pracujeme, na mě je všechna péče o domácnost i o zvířata. Když ho poprosím, tak pomůže, ale mě štve, že mu musím říkat. Není přece dítě. Navíc má kecy, že se to přece dělat nemusí. Že to chci já a že to není důležité. Že klidně bude žít ve špíně.
Přijde mi, že jsem akorát za uklízečku a že si mě vůbec neváží jako ženy. Řešili jsme to už několikrát, vždycky se chvíli snaží a pak to sklouzne zpátky a je to ještě horší. Třeba před měsícem jsme byli s klukama nemocní, on přijel po týdnu domů a místo aby se doma zapojil, sedl si a šel surfovat po internetu. Ráno vstal a šel si po svých zábavách. Automaticky počítá, že se o děti postarám já.
K tomu se mi v práci začal líbit jeden kolega. Je empatický a chová se ke mě jako k princezně. Je na něm strašně vidět, jak je mnou uchvácený. Přijdu si vedle něj tak výjimečná. Něco, co jsem nikdy nezažila
Jsem z toho nešťastná. Samozřejmě nehodlám zahodit dlouholetý vztah kvůli jednomu pobláznění, ale víc o svém vztahu přemýšlím. Co když to je od začátku vztah z rozumu? Na jednu stranu tu často čtu, jak ženské žijí s hovadem, co si jich neváží, takže si říkám, že mě třeba jen pálí dobré bydlo a na druhou chci být v životě šťastná. Dá se opravdu najít ideální partner nebo mě na každém bude něco štvát?
@la_amanita z toho co o nem pise mi nevychází ze by byl hulvat a líný lempl.
@jijulka To je zajímavé, jak to každý vidí jinak. Pro mě je toto definice líného a bezcitného parazita.
Ale co bych si dovolila rozporovat, je smetení problému argumentem: je to povaha, takového sis ho vzala.
Tohle nemá s povahovými rysy, co dělat. Uvedu příklad (vymyšlený): pokud jsem si jako zralá a dospělá žena vzala cholerika, zřejmě u nás občas bude řev a poletí vzduchem třeba pantofle. A já jako zralá žena vyhodnotím, že je to jeho temperament, že je takový, že jsem to věděla, a že to, že na mě jednou za rok v afektu zařve, že jsem krááááva, neznamená, že mě nemiluje a zvládnu se s tím srovnat. Potud dobrý.
Pokud ale žiju vedle někoho, kdo mě soustavně zanedbává, nic nedělá a má mě jen jako matraci a služku - není to o jeho povaze. Takový naturel neexistuje. Prostě je to líné a sobecké hovado.
@orchidis do puntíku s tebou souhlasim. Ale mne z úvodního prispevku nic takového nevyplývá. introverta co NIKDY neprojevoval city proste nepredelas. Tim mam na mysli to, ze takového si ho brala a nepredela ho. Z věty o nadstandardním sexuálním životě ut vubec nevnimam to, ze z ni ma matraci.
A neni v silách nikoho zmenit druhého člověka, on musi chtit sam. Takze ne, nezmeni ho. A ano, vedela koho si bere. Nicmene opakuju, nikdo ji nenutí v tom setrvávat a je jen na ni jak se k tomu postaví.
@jijulka Já myslím, že klíč je jinde... musíme oddělit introverta, který má problém projevit city a ten zbytek.
Tzn. jsem zralá a rozumná žena, vědomá, koho jsem si vzala, tudíž nebudu dělat scény, pokud mi každý den neřekne "miluji tě", ale i introvert má mozek v hlavě a vidí, že je jeho žena a děti nemocná a měl by se dle toho zařídit...
stejně tak nemusím být obří romantik, ale můžu sebrat koule a jednou za měsíc přijít a říct: "Zlato, jak se cítíš, nezajedeme na večeři/do kina/na procházku?"
Prostě projevit snahu a lásku jinak, ale aspoň trochu.
Já myslím, že si v zásadě rozumíme.
Být autorkou, oddělovala bych, promyslela to a v tomto dále nesetrvávala.
Sobecký, líný a poškozený muž se nezmění. Vydrží se přetvařovat, ale jen chvilinku a jen proto, aby mu ta služka a matrace neutekla.
Chtelo by to srovnat se sama se sebou, zvysit si sebevedomi, a doma se pak sily a pozice lepe vyrovnaji. Radim z vlastni zkusenosti. Ja furt ustupovala a nakonec nebyla dobra k nicemu a ja v depresi a chlap na koni. Pomoci psychoterapie jsem na sobe zapracovala a uz to jde i doma mnohem lip ( napr.nema tolik kecu, a kdyz jo, tak to obratim do vtipu, zasmejem se a kazdy dela dal to svoje a neprudi uz druheho) je potreba vyrovnat sily i nejake povonnosti vyvazene rozdelit.
Pokud bych mela tri male deti, tak bych z takoveho vztahu neodesla. Ale urcite bych zapracovala na svem sebevedomi a udelala razne zmeny k tomu, abych byla spokojena. Ja osobne bych si zkratila uvazek v praci, treba na polovicni a sehnala si pani na uklid. Nebo cokoliv ti pomuze byt spokojena a vklidu. Pokud je muz v tydnu od rana do vecera pryc tak ma asi nejakou slusnou karieru?
Jakoze věřící člověk? A takový chování? Taková neúcta k ženě a k životu obecně? No tvl…