Manželův syn. Co si myslíte, poradíte?
Ahoj holky
Jdu si k vám pro radu, jsem z toho celá smutná a strašně mě to mrzí. Manžel má z prvního manželství syna 9r. Kterého si čas od času vezme tchýně na víkend, nebo zrovna teď na prázdniny k sobě. Žijeme ve třígeneračním baráku, my mladí (já a manžel), tchýně s partnerem, manželova prarodiče. Takže si ho sice bere na starost k sobě tchýně, ale je současně mezi námi všemi. S manželem jsme se dali dohromady když jsem čekala svého prvního syna, otcem není, ale nechal se sám uvést do RD jako otec, protože se syn narodil, už do plnohodnotného vztahu. Máme spolu dalšího chlapečka a čekáme znovu mimi.
Ale co mě trápí, manželův syn je na toho mého prvního vyloženě nenávistný. Nedávno jsem ho načapala jak mi ho na dětském hřišti fackuje. Je něj zlý, ostrkuje ho, nadává mu, rozkazuje mu, že on tohle a tamto nemůže atd. Mému synovi nejsou ještě ani 4roky. Nehledě na to, že pořád chodí a vykládá jak Vítek není jeho brácha. A to i přesto, že ví že se to u nás říkat nesmí. Protože to chceme co nejdéle před ním udržet pod pokličkou. Vykládá to dětem od švagrové, že to nejsou vlastní bratranci. Ty děti byli malé když se Víteček narodil, takže oni vlastně nemají ani tušení, že Víteček není manželův..
Když ale tomu manželovému synovi Matesovi něco řeknu, tře co týče toho jak ho fackoval na hřišti, tak Mates, tchýně se tvářejí ještě dotčeně, co jsem si to jako dovolila mu vynadat.
@muhehehe
maminka by hlavne mela srovat v rodine to,aby mu neco takoveho ostatni deti nerikaly.
kromě urgentní návštěvy psychologa doporučuji zvážit možnost, že by nevlastní syn bydlel u vás napořád, aby si připadal víc "váš", aby se necítil tak odstrčený a nežárlil, aby jste mu mohli věnovat více času, takhle se u vás cítí vlastně pořád jenom na návštěvě, nechci si ani představit, až se narodí váš společný syn, co bude dělat jemu, i když to bude jeho polorodý brácha
co na Matesovou chování říká jeho otec, tvůj manžel? zastává se ho, uzná svůj podíl viny, že na něho má málo času nebo jak je to?
Chudák kluk, vidíš na něm jen to špatné a to jak píšeš o jeho mámě... zamysli se. Sama nejsi žádná hvězda, máš dítě sotva 3,5 roku bez vlastního otce a za tu chvilku jsi stihla splodit další dvě, jak jistá menšina. Dost možná syn přestane vyvádět až se mu jeho vlastní otec začne věnovat jak by si zasloužil.
@avadake Tím svým výplodem jsi chtěla říct, že každá, která má víc dětí, je jak jistá menšina?
@lucifux Chybu děláte vy dospělí. Toho devítiletého jste evidentně do rodiny vůbec nezačlenili. Přístup tchýně je očekávatelný - je to její vnuk, a snaží se mu vynahradit nezájem rodičů, ale špatně (tím mám na mysli to, že ho sama nekoriguje, když někomu ubližuje). Souhlasím s tím, co tu už bylo napsáno, chce to co nejdříve začít doopravdy řešit, a zapojit se musíte všichni.
@muhehehe Dceři bude v srpnu pět 🙂 Asi dost záleží na tom, jestli a jak s dítětem doma mluvíte, u nás se mluví o všem, takže pak není problém probrat i závažnější věci... Snažila jsem se zakladatelce nastínit, co se tak zhruba dá tříletému dítěti říct, aby to pobralo. Vítek potřebuje vědět, že máma i táta jsou hodní, nikdo nic zlého neprovedl a brácha je hrozně nešťastnej a proto se občas chová ne úplně hezky. Situace by byla jiná, kdyby se o tom v rodině nemluvilo, ale když už se mluví, tak bych to s kluky probrala. Ten Mates vyvádí, protože prostě není fér, aby se vlastní táta staral víc o cizího kluka, než o něj a taky by mu prospělo, kdyby to mohl s tátou probrat. Snad se plošně shodneme, že v devíti už otázky formulovat umí, jen je potřeba aby věděl, že má prostor se ptát, že dostane odpovědi a ne vynadáno.
@lucifux Tomu diteti chybi bezpodminecna laska a zazemi. Zadne posuzovani jaky je nebo neni. Mam rada heslo “miluj me, kdyz si to nejmin zaslouzim” a vidim, jak s mymi detmi to dela zazraky. Samozrejme, ze ho nemuzete ublizovat ostatnim, ale z vasich prispevku citim, ze chcete, aby dite ocenilo, co pro nej delate a chovalo se podle vasich pozadavku, jinak na nej koukate skrz prsty a hodnotite ho. Ale tak to nefunguje a spousta dospelych se tak citi nedocenena, co vlastne pro ty deti dela a ony na to nic, takze si udelaji zaver, ze jsou psychicky labilni:( Zkousel jste se nekdo toho kluciny zeptat, jak se vlastne citi? Ze to je asi na prd, kdyz nema zadny pevny rad, zazemi? Co ho vlastne stve?
Věřím, že Vám to dělá starosti a že, i když ne úmyslně, taky z Vašich zpráv cítím trochu zloby k tomu devitiletemu. A je to pochopitelné, protože ubližuje Vašemu synovi. Myslím, že všechny matky jsme ochranarske. Ale jak tady holky píšou, tak je to podle mě volání o pomoc. Protože vidí to zázemí, že Vaše děti jsou s tatínkem pořád o on ne. A bohužel podle Vašich zpráv má maminku jakou má a ta mu rozhodně zatím nevytvorila žádné zázemí a pocit jistoty a bezpečí. Dle mě by bylo nejlepší si ho vzít k sobě bydlet. A dát mu konečně ten pocit jistoty a bezpečí. Musí to být pro něho hrozně těžké stěhovat se stále někam, poznávat nové strejdy či tatínky a kdo ví, jak se oni k němu chovají a nebo staví. Třeba jsou na něho zlí, dávají mu najevo, že oni nejsou jeho tatinci. A on se nedokáže otevřít a říct Vam, co ho trápí. Jen volá tím chováním o pomoc.
@victress Ale i s tim se da preci dobre pracovat. Jasne, ze se rodice k sobe nevrati, ale kdyz se o tom s ditetem nekdo bavi, tak dite vi, ze na to neni samo, ze tam je nekdo pro nej. Ale tady ten kluk asi nikoho takoveho nema. Mnohdy proste staci dat diteti najevo zajem, jak se citi a co ho trapi.
@avadake Dobře ty, napadlo mě to totéž 😀 Moralizovat o tom, kdo to má jak s chlapama není v případě autorky zrovna na místě 🙂 Souhlasím s
@zelenaesmolda že se dětem mají takové věci říkat od začátku, adekvátně k věku. Čekat až z toho bude mít rozum? To ho akorát víc semele. Neumím si představit, že bych teď svojí sedmiletou posadila za stůl a oznámila jí to. Navíc vzhledem k tomu, co se u Vás děje, se to stejně dozví dřív a od cizích a bude Vás za to nenávidět. Myslím, že malé dítě to nemusí nutně pochopit, ale přijme to. Vždyť i při procesu adopce chtějí, aby od začátku se s dítětem mluvilo o tom, že se narodil někomu jinému. Samozřejmě to nepochopí hned, ale postupem času se bude ptát a vy mu budete odpovídat. Ale zatloukat to a čekat na vhodnou dobu, notabene kdy o tom ví celá vesnice, to mi přijde fakt nešťastné řešení.
@avadake mám milující manžela, máme se rádi, máme rádi děti a oba jsme chtěli velikou rodinu. Nevím, co je na tom špatného. Jsme finančně celkem dobře zabezpečeni, myslím, že našim dětem máme co nabídnout. A vůbec nechápu co tě vede k tomu, aby si tu soudila maminky co mají více dětí. Nebo, že mají jedno dítě s jiným, než ty ostatní... to je dneska naprosto běžné. A nedej bože aby se to třeba taky nestalo tobě. Náhoda je blbec. Tím ti ale nic zlého nepřeji, neznám tě, a nemám právo tě k někomu řadit, podle toho kolik máš dětí a s kým.
@pavlajc dělá mi to starosti. A opravdu z celého srdce si přeji to vyřešit v klidu a ve prospěch všech. Protože si moc dobře uvědomuji co Máťa doma prožívá, už jen proto, že jsem to jako dítě měla stejné doma. Takže světě div se, ano vím jak se ten devítiletý chlapec cítí, i přesto, že jsem mladá. V podstatě je mi ho líto, ale taky mi je líto mého syna. Snažím se Matýskovi opravdu věnovat, spím s nimi pod stanem na zahradě, vytvářím s ním rùzné aktivity, bojovky... snažím se mu to tu zpříjemnit. Někdy se zapojí a někdy taky ne... nejsem proti němu zaujatá, to v žádném případě, mám ho ráda. Občas je velice milý, přátelský, pomůže mi, ale někdy je to opravdu na prd. Umí změnit své chování během vteřiny. Máme spolu třeba něco naplánované a pak najednou přijde s tím, že nic a žádném případě mi neřekne důvod změny názoru. A há v tu chvíli opravdu netuším co se stalo, nebo jestli jsem něco špatného třeba neřekla a to si fakt dávám pozor na svou pusu, už jen proto že vím jak je to s ním občas těžké. A u nás se sprostě nemluví, nenadává se, nevyhrožuje...
@zelenaesmolda omlouvám se, ale svému synovi teď nebudu lít do hlavy něco jako tvùj tatínek není tvůj tatínek. Na to je dost malý a nezralý, vždyť by ani nechápal co mu to říkám. Nehledě na to, že to chceme tutlat co nejdéle to půjde. Už jen kvůli jeho dětství.
@lucifux
to tezko ututlas kdyz se mu ostatni deti z rodiny smeji
@lucifux já teda musím souhlasit se @zelenasmolda. Tyhke choulostivé věci by se dětem měli říkat co nejdřív, malé děti je přijímají mnohem přirozeněji a prostě jako fakt. I většina adoptivních rodičů se na tom shodne. Když s tou informací děti vyrůstají od mala, je jim to citlivě vysvětleno, není to pak pro ně většinou tak bolestné. Dá se to podat nejdřív jako pohádka, určitě by někdo z adoptivních rodičů poradil, jak to co nejlíp udělat. V pubertě jsou děti na tyhle věci hodně citlivé, berou to dost často od rodičů jako zradu, podvod, lež, mají třeba i tendenci biologického rodiče hledat, což se samozřejmě může stát, i když to to dítě ví od mala, ale i tak si myslím, že to malé děti přijímají snáz a já jsem přesvědčená, že dítě by mělo znát pravdu co nejdřív. Musí se jim to samozřejmě podat úměrně věku. Tady navíc hrozí, že mu to řekne někdo cizí, tím spíš bych to svému dítěti řekla, aby to slyšelo ode mě, aby mělo pravdivé informace a ne nějaké zkreslené od dětí nebo někoho cizího, které by ho mohly ještě víc ranit a navíc úplně zmást.
@lucifux právě dle Vašeho popisu vidím, že se mu snažíte věnovat, když u Vas je. A proto jsem přesvědčená, že by mu možná bylo lépe u Vas. A třeba by se změnilo jeho měnění názoru a nálad. On jen si v tuto chvíli neumi sám s tím vším poradit. V tuto chvíli by měl být pro něho největším vzorem otec. S kterým je bohužel méně. Uvidíte. Jen ať mu toto neublíží. Ať se pak nechytne nějaké party. Roky běží. Teď pro něho můžete udělat nejvíce. Držím moc palce.
@lucifux Kamarádka se dozvěděla, že její otec, který ji vychovává, není její biologický otec. Nesla to dost špatně. Když Matěj všude vykládá, že Vítek není jeho tatínka, nemohl se Vítek s touto informací už setkat?
Já docela Matěje chápu, že nemá Vítka rád. Jeho otec, kterého on měl, tráví více času s "cizím" dítětem než s ním. Vítek je mladší a je snadný terč. Já bych Matějovi řekla, že u nás milujeme všechny děti stejně, bez ohledu na to jakého mají tatínka nebo maminku. Na druhou stranu musí respektovat, určitá pravidla. Nesmí být na Vítka zlý ani si na něm vylívat svoje frustrace, ale když to dělá, tak ho za to netrestat. Matěj se musí naučit zacházet ze svými emocemi. Chování Matěje je volání o pomoc. Plus je otázka, co mu doma říká jeho biologická matka.
Určitě není dobré, že se tchýně bojí, že se sekne, že už k vám nebude chtít jezdit, myslím si, že to ví a že toho může zneužívat, ale není to primárně, že by byl zlý, ale je to zase jen volání o pomoc, kdy touží po pozornosti a lásce.
@lucifux Zapomněla jsem napsat, že té kamarádce bylo cca 15, když to zjistila.
@lucifux Padlo toho tu celkem dost. Já si také myslím, že byste se měli synovi od manžela více věnovat. Primárně bych udělala to, že by jezdil především k vám a u babičky spal jen občas. Možná se to nezdá, ale on to opravdu bude vnímat negativně. Další věc je, že v 9ti letech už může mít i pubertální chování a to jsou emoce jak na houpačce. K tvému synovi, ona samotná informace, že manžel není jeho biologický otec mu v jeho věku bude celkem k ničemu. Toto bych řešila až bude trochu starší. Když s tím přijde domů teď, určitě mu to vhodně vysvětlíte, ale rozhodně bych si ho ve 3,5 nezavolala a neřekla mu, že "táta není jeho biologický táta". Stejně mu to bude jedno, pro něj je důležité, že ho má rád a stará se o něj. To, že to zakazujete ostatním dětem si myslím bude k ničemu. Čím více jim to budete zakazovat, tím více to budou dělat. Takové jsou děti. Návštěva psychologa by byla fajn, ale jděte tam vy dva, netahejte tam dítě, pokud to psycholog vyloženě nedoporučí.
@lucifux ještě jednou se zeptám. Jak často a jakým způsobem se mu otec věnuje? Jen jemu, jen oni dva?
A ano, mladí nehraje roli, že bys neměla vědět, jak se děcko cítí. To ty ovšem absolutně netušíš. Celý tvůj příspěvek je o tom, jak je syn špatný, zlý atd. Ani náznak nějaké empatie vůči němu, že by ses treba zamýšlela, co mu vadí.