Mít druhé dítě, když na něj budu sama?

Můžu ti napsat zkušenosti a pohled ženy co zůstala v podstatě "sama" na dvě děti s malým věkovým rozdílem.
Když bylo synovi půl roku, začala jsem zjišťovat že život s jeho otcem nebude pro mě hezký. Tehdy jsem ale nedokázala odejít a než jsem stačila domyslet důsledky, otěhotněla jsem podruhé. Tehdy jsem ještě doufala že budeme úplná rodina, že to soužití zvladnem. Už rok jsme od sebe, ale nedokážu si představit že by odešel dřív, první dítě zlatý, nenáročný, druhý ďábel co potřebovalo do 24 měsíců pozornost na 120%. Dokud jsem neměla druhý zvládala jsem si privydelavat, udělala kurz, byla to pohoda. S druhým jsem musela odsunout vše a dokonce i první dítě o které se převážně staral partner. Díky bohu!
Dnes už jsou obě děti ve školkovem věku, chodím do práce, ale pomoc z rodiny a od jejich otce je nadprůměrná, jinak nevím jak bych fungovala. Mám o něco větší příjem než ty a vyjdu tak tak, pravda je že platím nájem. Ale máma mi občas vypomuze, nakoupí ,pořídí dětem boty... A otec dětí pomáhá s hlidanim,taky můj táta, moje babička,proste kdo může, pomůže,stejne je občas problém třeba jen půl den, kdy se to nikomu nehodí a já mám nervy jak to udělat abych mohla do práce .Mám výčitky že jsem špatným výběrem partnera ovlivnila životy lidí kolem sebe, že děti nemají standardní rodinu,spatny vzor do života, mám strach jak moc je to ovlivní.
Já už na tom nic nezměním, musím bojovat.Kvuli dětem se do nového vztahu nehrnu, ale je mi to často moc líto a říkám si že s jedním dítětem bych měla víc šancí na lepší život pro sebe i syna. Všechno je to samo jen kdyby a možná.
Děti jsou pro mě všechno, někdy je to ale moooc těžký ustát.
Když to shrnu, za mě NE.

no znam zenskou, ktera ma dve deti, kazde s nekym jinym, ani s jednim muzem nikdy v podstate nezila, je zajistena ale velmi dobre alimenty, proto si nestezuje, jelikoz si muze dovolit byt doma na materske se druhym...Myslis,ze na materske budes mit porad pocit dobre zajistenosti, kdyz nebudou ani alimenty?

@maruzi ja teda musim rici ze vidim probem uplne jinde a to v genetice .... nevim jestli bych s takovym blbem jak popisujete chtela druhe z tohoto pohledu.

Tak já přidám ještě jeden pohled na věc - vždycky jsem chtěla minimálně dvě děti (jsem ze 3 sourozenců) a to nejlépe do třicítky. Skončilo to tak, že ve 30 jsem byla sama, bez chlapa, bez dětí. Momentálně mám 40, chlapa, kde to občas skřípe (občas hodně), děti nemám vůbec a při troše štěstí se dohrabu aspoň na to jedno (přirozeně se nějak nedaří, zkoušíme IVF). A kladu si otázku, zda "nezahodit" posledních pár let soužití s ním a nenajít si někoho jiného. Jenže to by pravděpodobně znamenalo, že se k dítěti nedostanu už vůbec (leda najít rozvedeného s dětmi). A když se na to dívám takto, tak raději dítě, i kdybych třeba měla zjistit, že na něj budu sama, že se tatínek nebude umět postarat, že třeba nebudeme bydlet spolu či cokoli - než prostě být bez dítěte.

A mít možnost mít 2 děti nebo jít do rizika, že prostě zůstanu s jedním - asi bych volila ty dvě. Pak si možná i nadávala, že to byla blbost, řešila, jak to všechno zvládnu, ale přijde mi, že pokud se holka fakt snaží, zvládnout se dá všechno. Nesmí si stěžovat, musí se snažit - ale ať je to jak je, tak bohužel bez chlapů si dle legislativy ČR to dítě prostě nevyrobíte ani umělým oplodněním. A po čtyřicítce to s těmi dětmi (jako pořizováním) jde fakt blbě.

@maruzi Malinko me prekvapilo, ze to tu nikde jeste v diskuzi nepadlo, ale opravdu neni nejaka sance, jak zapracovat nejdrive na vztahu s partnerem? Podle toho co popisujes jde o to najit zpusob, jak spolu fungovat v jedne domacnosti, najit kompromisy a tak. Co treba manzelska poradna? At spolu nebo uz zvlast? Treba vam to pomuze se najit jako partneri a rodice, pak i porizeni druheho ditete by bylo idealne do uplne rodiny. Opustit se da vzdy, ale za sanci by to stalo (treba se jeste da spravnymi metodami "predelat"🙂

Počkala bych až si najdu někoho,kdo bude milovat mě a já jeho a sním bych do toho druhého dítěte šla.Být matka samoživitelka se dvěma dětmi není žádný med.

@maruzi Nevím jaká je u vás situace, ale touhu po dítěti - sourozenci pochopit dokážu. My ženské jsme v tomto bohužel v nevýhodě.
Co se týče finanční náročnosti - my máme syna 4 roky a téměř 8 let. Ono školné, strava, SRPŠ atp. se platí všude. Jsou i bezplatné - nebo za minimální poplatek ( i když asi jak kde ) kroužky v rámci ZŠ. Syn třeba navštěvuje několik let atletiku, kde se platí 2000,-/rok. Takže, pokud bys měla příjem jaký máš + podporu rodiny, zvládnout by se to dle mě, finančně dalo.
Druhá věc je, nakolik je to vhodné - když si s partnerem nerozumíte. Tedy nevím, zda spolu bydlíte nebo ne, nebo jak bys to udělala - habaďůra na něj, že o tom nebude mít tucha....co jsem pochopila ve výchově, financích by se neangažoval.
Na duhou stranu lepší asi žádný otec než špatný otec.
A na závěr napíši - závidím ( v dobrém slova smyslu ) všem soběstačným ženám, co jsou na děti samy a dokáží se postarat.
Nám to mužem už delší dobu neklape, v lepší zítřky to nevidím.
Raději bych byla bez něj, ale děti ho milují ( věřím, že taky někdy prozřou a pochopí mé občasné jednání ) a taky v mém případě hrají roli hlavně finance. Na mou rodinu - která je zdaleka se spolehnout nemůžu. A to mě štve nejvíc, že nejsem schopna se o ně postarat sama ( i když on by se - alespoň finančně angažoval ) a tím pádem vzorec chování pro naše děti není příliš dobrý. A to mě štve snad zdaleka nejvíc. Přitom vím, že by se nám oběma ulevilo, jen pro děti by to bylo bolestné.

Ale o mě tento příspěvek není. Přeji Vám hodně sil a správné rozhodnutí.

@pajaaaa Myslím, že matkám, co jsou na děti samy, není co závidět - ani v případě, že se o ně dokáží finančně plně postarat 🙂.

Přirozené to totiž není. Rovněž to není jenom o těch penězích. Ano, nikdy nevíme, co nás čeká a někdy nemůžeme ovlivnit běh událostí. Než žít s psychopatem, to raději rozvod, souhlasím.
Ale i přes svůj věk, nepřestávám žasnout, kvůli jakým ,,blbostem'' se lidi v dnešní době rozvádějí.................Teď píšu obecně, ne ke konkrétnímu příspěvku.

Každý by si měl uvědomit především to, že sám, do konce života asi nebude chtít zůstat. A až si za nějakou dobu najdu jiného partnera, jestli třeba nezjistí, že má vlastně to samé, od čeho předtím odešel. Ne-li ještě horší 😉 .

My budeme mít letos 4 roky od svatby. Vdávala jsem se v den svých 22 narozenin. A první dva roky byly nejtěžší 😀 . Před tím jsme spolu rok a půl bydleli, je to kratší doba, ale zase to nejsou jenom nějaké dva měsíce chození, že bychom se vůbec neznali.

Lidi se spolu ale musí naučit žít. Jakmile opadne to zamilování, přijdou problémy. Přes to všechno, mám vůči rodině úctu. A pokud by moje rodina nefungovala, rozhodně bych do ní plánovaně nepřiváděla další dítě.

@maruzi - jak tak popisuješ svého partnera, tak je to opravdu chlap, se kterým by chtěl být asi málokdo 🙄 Co se týká ne/úplné rodiny - ty už teď víš, že s ním stejně nebudeš. Možná, že ve třech (2 děti a ty) se vám to potáhne lépe, než ve dvou (1 dítě a ty). Ten sourozenec je možná stejně důležitý, jako otec. Kor jestli tenhle otec jako otec nefunguje. Navíc kolikrát kolem sebe vidím případy domácího násilí, kdy se ženský nechaj týrat (ať už psychicky, nebo fyzicky) a myslím, že taková "úplná" rodina je pro děti větší stres, než kdyby žily samy se spokojenou matkou. Pro mě by tedy absence otce nebyl problém. Stejně jako otec nefunguje, jen vnáší do výchovy stres a zmatky.
Ale promiň, že se tak blbě ptám - tvůj partner chce s tebou další dítě a pak dobrovolně odejde, nebo to ještě neví, že se ho hodláš zbavit? Jen mě tak napadá, aby se pak chtěl od rodiny trhnout. Jasně, vyhodit z bytu ho asi můžeš, kor jestli je tvůj, ale co když bude o děti bojovat - znám muže, kteří ani něvěděli, že už je jejich dětem 6 let, ale když je žena vykopla, tak natruc zažádali o střídavou péči. Pořídit si děti s takovým egoistou a manipulátorem, kterej mi nedovolí nosit, co se mi líbí....bála bych se, že mi bude dělat problémy. Ale to víš asi nejlíp ty, co od něho můžeš čekat. Ptala jsi se na peníze.
Máš jistotu, že o byt nepřijdeš ?? Počítej s každou situací - ztráta práce, nemoc. Na druhou stranu - píšeš, že bys chtěla děti cca 2 roky od sebe, takže máš ještě nějaký čas na to, aby ses začala finančně zabezpečovat. Máš vlastní příjem, můžeš někde ušetřit ?? Nejdůležitější je bydlení, pokrytí provozních nákladů, jídlo....to jsou největší výdaje, pokud tohle dokážeš pokrýt svým výdělkem (a případně počítat i s pomocí rodičů, pokud se něco většího pos...), tak bych do toho asi šla. Já mám děti dvě, nejsem na ně sama, zatím jsou malé, ale už teď vidím, že to nebude zdaleka tak hrozné, jak mě straší švagrová. Já už teď vím, že moje děti (se na rozdíl od jejích) obejdou bez značkových hadrů, bez dotykových mobilů, bez tabletů, bez vlastních noutbuků (nechápu, proč má někdo doma 4 noutbuky 🙄 ), bez nového lyžařského vybavení každou zimu (kvůli týdnu na horách??!!) , možná, že je ochudím i o školu v přírodě, kdo ví...ale já jim peníze vynahradím láskou. Když vidím, jaký to jsou parťáci, když jim vyprávím, jak na sebe musí být hodní, jak si musí pomahát, jak se starší strachuje o malého a pomáhá mu.....nechtěla bych jedináčka. Pokud by mi ujížděl vlak, asi bych do toho šla a tatínka neřešila. Nikdy nevíš, koho potkáš, nakonec je stejně všechno jinak, než si plánujeme.

Ja bych nad tim jeste pouvazovala..vsak mas cas ;)