Můj partner nechce naše dítě. Jak by jste se rozhodly?

zdarec
29. črc 2008

ahoj všem,

dnes jsem se zaregistrovala, ač sem chodím poměrně dlouho, přes rok určitě. doma jedno dítko mám, na dnešní dobu jsem ho měla brzy. o tom ale nechci mluvit, samy víte, že je diskutabilní kdy dítě mít, nebo ne...a já ho měla tak, jak jsem se cítila. bohužel, s jeho otcem, který nejevil pražádný zájem jsem se rozvedla a na výchovu i finance byla sama. trvalo mi leta, než jsem se z toho vyhrabala, mateřská byla v té době 2500,- kč.
časem jsem si našla partnera, mladšího partnera, o celé čtyři roky. tvoříme rodinu a ničemu to nevadilo. až teď. zjistila jsem, že jsem těhotná. partner naše dítě nechce. kvůli bydlení, kvůli financím, že se necítí...mě však bolí srdce z toho, že bych ho měla dát pryč. ☹ absolutně nevím, co dělat. finančně bych byla nahraná, žili bychom jen z mateřské a z alimentů, které nejsou bůhvíjaké...není kde bydlet. nemám od nikoho podporu. jsem absolutně v šoku, poněvadž on má děti moc rád! malé, větší...proto jsem si ho taky tenkrát i přes ten nízký věk vybrala.
je hrozné, když čtu, jak jsou tady ženské nešťastné, potratí, nemohou otěhotnět, nejde to...a já dostanu takový dar, zcela lehce a mám ho dát pryč...srdce volí jiné, než rozum...a děsně to bolí.
jak by jste se rozhodly? ocitly jste se někdy v podobné situaci?
pojďte si popovídat a třeba se i povzbudit...co se týče moralistek, děkuji, vím jak by to mělo nebo nemělo být a takové řeči tu nepotřebuji, opravdu mi to nic nedá...díky za pochopení.

zuzanka68
14. říj 2011

@zdarec ahoj, jsem teď v podobné situaci......mám partnera, který má strašně složitou povahu, jsme spolu rok, od začátku vztahu začal mluvit o rodině a o svatbě, všechno bylo úžasné, on byl pozorný a já byla střed jeho vesmíru....samozřejmě jsem se jeho řečí chytila a ačkoli jsem ještě děti v žádném případě nechtěla úplně jsem té touze podlehla......pak jsem ovšem procitla, najednou mu všechno bylo protivné, zjistila jsem, že má velké dluhy a začal je splácet až na poslední chvíli, takže peníze teď nejsou, pak začal být znechucený, že chci dítě a začalo to mezi námi být špatné, pořád mi vyhrožoval rozchodem, snad každý měsíc, teď na konci léta jsme dokonce byli od sebe, ale pak jsme se usmiřovali a já jsem teď zjistila, že jsem těhotná....on je na mě strašně naštvaný a podezřívá mě, že jsem to udělala naschvál, dítě nechce, nejdřív říkal, že jen kvůli penězům, ale já vím, že ho nechce vůbec, bohužel mám ještě k tomu docela rizikové těhu a snažím se zůstat v klidu, ale jsem ze všeho strašně znechucená a smutná, cítím jeho nevraživost, když mám nevolnosti tak se mi pomalu vysmívá a nezajímá se jak to zvládnu, nevím vůbec co mám dělat, jestli od něj odejít a odstěhovat se se sklopenou hlavou k rodičům, nebo se na to vykašlat a doufat, že ho to přejde až se dítě narodí, jenže vůbec nevím, jestli chci zabít 9 měsíců čekáním na to jestli se ten chlap vzpamatuje, věk na to má, v únoru bude mít 32......hlavně že říkal, že když otěhotním přirozeně, tak bude rád, léčila jsem se totiž hormony kvůli zamrzlému mens.cyklu po antikoncepci, vím, že můj příspěvek ti asi moc nepomůže, nevím, jak ti poradit, spíš jen abys věděla, že v tom nejsi sama

kludsisek
16. říj 2011

@zuzanka68 a tak to klidně jdi k rodičům ale s hlavou vztyčenou!!! jinak se budeš stresovat a to si miminko nezaslouží! milému mužíkovi řekni, že jsi šťastná že miminko bude a chceš být prostě v klidu a že je pouze na něm jestli si toho daru začne vážit!!! A taky to že jste u výroby byli oba, nikdo ho nenutil 😠 a že nosíš pod srdcem i JEHO dítě, kterému bys jednou chtěla vykládat o tom jak se na něj tatínek těšil. Hodně štěstí a miminku zdraví a šťastnou maminku....

mrygarova
12. led 2012

Ahoj tak koukám že nejsem sama jsem úplně ve stejné situaci jen s tím že u nas v domě bydli jeste möji rodiče a bojim se ze pokud se rozejdeme bude se muset stehovat cela moje rodina. Přesně vím jak se cítím. Moji blízcí příbuzný si adoptavali dítě protože své nemohli mít a já bych se svého měla zbavit jen proto že partner už se na dítě necítí. Myslím že prožívame přesně to samé. Držím ti palce.

marry26
18. led 2012

Ahoj, ja som tiez otehotnela s EX, on dieta nechcel, kvoli financiam, byvaniu ... no to vsetko sme mali, brala som to, ze on je sam asi decko nevyspele i ked mal vtedy 29r. Aj tak som si dieta nechala, ved jedno dieta zvladne zena aj sama, cakala som nejaku zmenu z jeho strany, no ani po porode moc o malu nejavil zaujem, ledva si ju pocas dna vsimol a to bol cele dni doma, z nicim nepomohol, vsetko bolo na mne. Ked mala dcera 6mes. odisla som k našim a vtedy si ex uvedomil, ze ked tam nie som, bude musiet prispievat na vyzivne, tak navrhol cez pravnika dohodu o striedavej starostlivosti a snazi sa mi malu "vziat" vraj ju chce vychovavat. To uz je ale iny pribeh, ja by som si dieta vziat nedala, no bolo to 1.dieta, takto by som mala dilemu, no skor by som si vycitala keby som isla na potrat a videla potom mamicku s rovnako starym živým dietatom, vzdy by mi to pripomenulo. A ked navaríš obed pre 1 dieta, urcite sa uživý aj to druhe

marry26
18. led 2012

@zuzanka68 chlap sa nezmeni, alebo az ked bude neskoro

adlaj
31. led 2016

Ahoj holky, no upřímně jsem v podobné situaci byla před pár dny. Dlouho jsem žila s partnerem, který chtěl mimo. Pak jsem se rozešli a já se rozhodla pro karieru, jsem poměrně mladá 25let s tím, že dítě nikdy jak ve 30ti a s manželem a baráčkem. Jenže co člověk nechce, přijela jsem ze služebky a volala mi bývalý studující kolega, že se rozešel s babou, picnul se a já ho odvezla ke mně domů s tím, že mě miluje .. no, vyspali jsem se spolu s veškerým opatřením a ani to sex nebyl A po Novém roce jsem si dělala test a 2 čárky .. šok největší, já dítě nemůžu mít, já mám kariéru, svůj mezonetový byt a prostě ne, nejde to. Tak jsme se rozhodli pro potrat, nikdy si nikdo nedokáže představit jaké to je rozhodnutí, on happy, že je mladý a dítě ho znčí, tudíž dát ho pryč ideální už jen tím, že spolu nejsme. Dobře, rozhodla jsem se pro to papíry jsem měla vyřízené, mohu Vám říct, že mi bylo tak moc špatně, v životě jsem nebyla tak nešťastná, moje mamka mi nahrávala at nejsem na děcko sama, at mám karieru atd ...v tu chvíli jsem měla problémy s ledvinami a s krví s tím,že mi potrat udělat nemohou, postupovala jsem ve, abych na ten potrat jít mohla, ted postupuji vše abych vše donosila.. Já byla neustále ubrečená, v depresích ve všem. Mamka to řekla zbytku rodině a v pátek tento týden jsem měla jít na potrat. rodina mi řekla, že mi se vším pomohou a já mohu i chodit do práce, protože teta je i nyní na MD. Do nemocnice jsem opět nedojela a vykašlala se na vše, ted už beru jen prášky pro miminko aby se mělo dobře, mám problémy se štítnou žlázou, špatně funguící ledviny a vysokkou chudokrevnost, takže hitparáda, ale prcek je to nejepší co mě mohlo potkat, už to vím. Otec to už ví, hroutí se, nejraději by mi udělal potrat doma a nejlépe by to vyhodil, je mu 23let, což je samozřejmě strašné, chápu, ale já po něm téměř nic nechci a uvidíme jak se k tomu bude stavět. Já jen vím, že děcko si nechám, ví to celá rodina a už ted se na něj všichni strašně moc těšíme a obdivuji veškeré ženské co na potrat jdou, je to snad to nejhorší co může ženu potkat. Já se sice musím stěhovat, zrušit služebky, zvolnit v práci, ale to asi tak má být. Ted vím jedno, že hladím bříško a omlouvám se mu neustále a přeji si už tu průkazku a vše špatné překlenout. Nyní jsem 6-7tt. Všem holkám držím palce a třeba se i mladas u mě ještě oklepe a bude i fungovat jako táta na víkendy 🙂 nic mu odpírat nebudu, i kdyby za námi přišel za pár let, chápu ho a já budu mít prdolu sama pro sebe s mou rodinou 🙂

adlaj
31. led 2016

@zuzanka68 seber se a jdi klidně k rodičům, než se trápit s chlapem, který nestojí za nic a ještě má dluhy, tobě jde o tebe a mimčo, tudíž ne o nějakého chlapa a kolik bab to zvládlo samo, nebudeš první ani poslední 🙂 Moje mamina říká, že když se nás někdo zeptá na otce mého pupíku, říká: Nás otec nezajímá, :D a je to tak. Co by ne 🙂

bibam
1. únor 2016

ahoj. Vydrž.
můj milovaný manžel nechtěl naše třetí dítě, jako lékař mi vyhrožoval potratovou injekcí ve spánku, vydíral atd.. bylo to strašně těžké ustát, ale dnes je synovi 13 a manžel ho velmi miluje. Od téí doby jsem po 11 letech otěhotněla a bylo to podobné, ale nako

bibam
1. únor 2016

Mužům trvá 3 měsíce po porodu, než dítě přijmou. Neboj. bude to krásné děťátko a tatínek ho bude milovat. Pro chlapa je to těžké, a v takové chvíli ani neumí být oporou. čím víc si připadá hroznýu, tím víc se chová blbě... Moc s Tebou cítím. rok po 4, děťátku se mi podařilo znovu otěhotnět a tentoktrát s dvojčátkama. Nechi tady rozvádět, jak to bylo bolavé, manžel chtěl utéct... atd ... dnes je jim 10 měsíců a jsem krásná šťastná rodinka... tatínek je miluje, pořád je fotí a rozesílá fotky...
vydrž. bude líp

78marcela
8. únor 2016

@adlaj udelalas dobre..vetsinou si clovek muze planovat jak chce, ale stejne je to nakonec vsechno jinak. Ja jsem se svoji dcerou taky sama, ale nevadi mi to, je uzasna, nadherna a ja jsem moc rada, ze ji mam..a ze k ni byla cesta strasne trnita. Ale ona je to nejhezci a nejlepsi, co mam.