Muž v krizi středního věku. Jak to zvládnout?
Máte někdo zkušenost s mužem v krizi středního věku? Jak se to dá přežít? Mám pocit, že u nás se řítí někam do temna a já už se na to nemůžu dívat. Klasika - nemá zájem o pomoc, jeho chování mu nepřijde zvláštní, do práce chodí (zatím). Ale začal pít. Několikrát týdně a ne málo. Ke mně se poslední dobou chová, jak ke kusu hadru. (Snažím se mít pro jeho krizi pochopení, tak mu jdu radši z cesty.) Ale dneska mám pocit, že už mu totál hráblo. Byla jsem s dětmi na akci, kde dostaly balonky. Po akci jsme byli domluvení, že sjedem na nákup. Přijdem domů, muž naváto. Říkám ok, jedu na nákup sama, pohlídej děti, dohlídni, ať si udělají úkoly. Přijedu z nákupu. Úkoly nic. Syn nešťastný, že mu táta schválně propíchl balonek párátkem. Dcerka si ho schovala. Než mi to syn stačil říct, tak muž byl někde fuč a není ho. Kde navátej, v dešti, potmě lítá, netuším. Tohle není první ani jediný exces. Já už na to poslední dobou nemám sílu. Když se zmíním před rodinou, tak mi to nikdo nevěří, protože se tváří maximálně v pohodě. Obávám se, když na něho buchnu, ať se kouká sebrat a něco dělat, tak se sesype úplně nebo se rozvedem.
On pije a ty si myslíš, že má krizi. Buď přestane nebo je konec, přece nebudeš žít s alkoholikem. Je otázka času, kdy přestane chodit do práce.
To ze pije určitě nesouvisí s krizí středního věku. Co to je za blbost?🤷🏼♀️ to je jen omluva proto, že zacal chlastat. Krize středního věku je, ze si chlap koupi motorku, vyrazu s kamarády na extrémní sjezdy na kolech, atd.
Upřímně, nemazala bych se s nim... mas syndrom "hodne holčičky": snažím se mu klidit z cesty. Ve společném domove? Proc jako? Rekla bych mu, že odejdes i s detmi, když s tím nezačne něco dělat. A trvala na tom, dala termín. Jo a na zbytek rodiny se vykašli. Ty v tom žiješ, Vaše děti to vidí. Nemusíš nikomu nic vysvětlovat, vykreslovat nebo nějaký jiný nesmysl.
Jestli má krizi, je to jedna věc, ale že to řeší alkoholem, je věc druhá.
@felis Krizi středního věku chápu spíš jako dojem, že cca půlku života už mám za sebou a děsí mě to. Někdo reaguje tak, že chce ze života urvat ještě co jde, dokud má síly, jiný upadá do letargie, nezájmu o cokoliv, až třeba deprese. Myslím, že to pití by s tím souviset mohlo, ale příčina by se musela zjistit, pán by musel chtít...
Každopádně vzhledem k mnoha zkušenostem s alkoholiky i zde na koníku asi nemáš jinou možnost než na něj fakt uhodit. Jasně, bez příkras, v klidu, ale s nabídkou pomoci a trpělivosti, pokud bude ochoten s tím něco dělat. Pokud ne, tak upozornit, jak to může dopadnout... A bohužel, začala bych si chystat plán B, pro případ, že to nevyjde. Nevím, jak to máte s financemi, dokud snad nějaké jsou, kdo co vlastní, ale pojistila bych se, abys jednou o vše nepřišla a měla s dětmi kde a z čeho žít. Je to asi drsné a věřím, že hodně bolavé, ale dokud on sám nepochopí, bude pomalu ničit celou vaši rodinu. Zkusila bych se ho v nějaké lepší chvilce zeptat, co se děje, že na něm vidíš, že není šťastný, co by mu mohlo pomoct cítit se zase líp?
Máš strach, že se sesype? Tvl. ten by letěl. Dobytek! Jak se to chová? K tobě, k dětem. Prdlajs krize, ožrala a primitiv. Bouchni do stolu, ať se probere, nebo ať táhne k matince.
Upřímně si myslím, že když odmítá pomoc, tak bys měla přijít s rozvodem ty, i když tě rozvod děsí. To by ho mohlo nakopnout, aby to začal řešit. Někdy druhým nejvíc pomůže, když je přestaneme zachraňovat, ale dáme jim jasnou zpětnou vazbu, že tohle tolerovat nebudeme.
Když to řešit nebude, akorát naseká dluhy. Ty to budeš splácet vše ze svého platu, protože on svůj propije a pak se konečně sebereš a rozvedete se. Dojde na to, čeho se nejvíc bojíš. Jeho agrese se a zlost se bude stupňovat, vybíjet si to bude na tobě a dětech.
Matky samoživitelky to mají sakra těžké, ale je lepší odejít, když nejsi v totálním finančním průseru a nemusíš řešit dluhy manžela.
Někdy bohužel rodina jako záchranná síť nefunguje. My se svěříme s problémy a dostane se nám bagatelizace, výsměchu.
Za alkoholismem může být neléčená deprese, ale prostě si dej pozor, abys alkoholismus neomlouvala krizí středního věku.
Jestli nevíš kudy kam, najdi si psychologa pro sebe, to ti pomůže utřídit si myšlenky, vytvořit plán.
Já znám krizi středního věku spíš takovou, že si chlap najde milenku a utíká za mladší než k lahvi.
Chlastá takhle dlouho? Děti bych v tom rozhodně nenechala. Natvrdo si s ním promluv.
Tvůj muž nema krizi středního věku , ale chlastá. Dej mu nůž na krk, buď se vzpamatuje, půjde se léčit nebo rychle od něj ruce pryč.
Jen jestli si o tu pomoc neříká spíše jinde....v jiné náruči...
Pije, žádná krize to není. Já znám krizi, že si chlap pořád na něco stěžuje a není s ničím spokojený.
Neber na něj žádný ohledy, když se chová jak debil. Naopak mu řekni, že jestli se neprobere a nezačne normálně fungovat a chovat se slušně, že končíte. Taky mě napadlo, jak už tady někdo píše, jestli nemá ženskou...může kvůli pocitu viny chlastat. Hnusně se může chovat taky proto, že vlastně chce, abys ho vykopla, aby on byl ten chudáček odvrženej, který nakonec musí odejít k couře. Ale těžko říct...každopádně nějakou krizí středního věku bych ho neomlouvala.
Tohle není krize středního věku, ale alkoholismus. Zda počínající anebo rozjetý, záleží, jak moc pije...každopádně řešit a neomlouvat nějakou "krizí". Já mám taky jakousi "krizi" pravděpodobně z perimenopauzy, málo energie, jsem občas startovací jak čert z krabičky...ale to je jen MŮJ problém. Nikdy by to neměly schytat děti a nikdy by se podobné "depky" neměly řešit alkoholem (který stejně nepomůže, nikdy nepomůže). A jako jestli chcete spolu žít jako partneři, musí se jako partner chovat, spolupodílet se na chodu domácnosti a na výchově (tj. třeba na dohlížení ohledně těch úkolů), ne že bude k "deprese" utíkat k lahvince...rozhodně řešit!!! Tohle není pro děti dobrý prostředí a dobrý příklad. A ta ženská za tí klidně může být nebo problémy v práci...nebo skryté dluhy, o kterých nevíš...člověk přece nezačne chlastat z ničeho nic jen tak, že přehoupl třeba čtyřicítku??
No, ona to možná bude depka, co přerostla v depresi. Plíživě se to vleče dlouho. Nebyl spokojený v práci, takové dalo by se říct vyhoření. Tehdy začal s pitím. Tehdy jsem ještě měla chuť a sílu to řešit. Děda, kterého jsem nepoznala, byl alkoholik, táta v tom vyrůstal, moc o tom nemluví, ale ze střípků jsem pochytila, že propil, co mohl, pravděpodobně tam bylo i násilí. Taky se upil. Takže jsem tehdy bouchla a říkám takhle ne. Prve jsem byla za hysterku, co to hrotí a tlačí, ale nějak se z toho sebral. Dal výpověď. Přestal. Nicméně po podpoře nemohl najít práci, takže to začalo plíživě znovu. Nakonec si práci našel, ale není tam rád. Bylo to takové, že musel něco už vzít. A tehdy to začalo víc a víc. Já končím rodičák, v září jdu do práce. Nicméně celou tu dobu, co chodí do práce se nezapojuje do chodu rodiny, domácnosti. Max. nakoupí, když to má cestou. (Já nemám auto.) Za něj je to tak v pořádku, stačí, že nosí výplatu a víc po něm nemám nárok chtít. Já když si to po sobě čtu, tak si říkám no tvl! Co tu ještě dělám. Možná jsem si říkala, že nám nic nechybí, fyzicky nám nikdo neubližuje, ale ten vzor dětem je šílený. Ještě jsem ta špatná já, protože jsem věčně nespokojená.
Asi sis odpověděla sama. Chápu, že když je žena na rodičáku, tak je velmi těžké se sebrat a odejít, protože finance. Počkala bych do září a pak pár měsíců, snaž se něco našetřit a mezitím si s mužem opakovaně vážně promlouvat, žemá fakt problém a že je potřeba ho řešit. A pokud nebude chtít (a nebude chtít ani provést změny v nastavení chodu domácnosti), tak jako ádijé. Tohleto nesnáším, ženská doma, tak se má starat o všechno a pán tvorstva donese výplatu (ještě kolikrát bůhví jakou) a jako už hotovo, nic víc se po něm nemá chtít...
Takže:
1) vážná promluva o budoucnosti a nastavení fungování doma, dát mu "nůže na krk", aby jako viděl, že takhle s tím nejsi OK. Konec pití a ať se kouká doma zapojit
2) psycholog nebo poradna, pokud bude ochota z jeho strany
3) pokud je to jeho pití v rozvinuté fázi, tak protialkoholní léčba jako poslední "šance" před rozvodovýma papírama.
Obávám se, že pokud nepohrozíš, že se jen tak něco nezmění, ne samo od sebe...
Tady není problém krize středního věku. Tady je problém nespokojený chlap, který jediný má tu možnost to změnit, ale není toho schopen. Všimla sis, že při každém problému utíká k lahvi? To není omluva ani důvod, to je výmluva. Plus se u vás doma stává normou, že je vše na Tobě, protože má věčně upito. V takovém stavu mu dávat hlídat děti, to je na pováženou. Tak k čemu pak taková "rodina" je... A ještě je za chudáčka. Za mě je to zamindrákovaný srab.
To ze pije určitě nesouvisí s krizí středního věku. Co to je za blbost?🤷🏼♀️ to je jen omluva proto, že zacal chlastat. Krize středního věku je, ze si chlap koupi motorku, vyrazu s kamarády na extrémní sjezdy na kolech, atd.
Upřímně, nemazala bych se s nim... mas syndrom "hodne holčičky": snažím se mu klidit z cesty. Ve společném domove? Proc jako? Rekla bych mu, že odejdes i s detmi, když s tím nezačne něco dělat. A trvala na tom, dala termín. Jo a na zbytek rodiny se vykašli. Ty v tom žiješ, Vaše děti to vidí. Nemusíš nikomu nic vysvětlovat, vykreslovat nebo nějaký jiný nesmysl.