Může mít chlap dítě z předchozího vztahu rád jako své vlastní?
Zdravím, chtěla bych se vás poptat jak se vaši chlapi chovají/li k dětem z předchozího vztahu? Mají je rádi jako své vlastní nebo to jde mimo něho a řeší spíše vaše společné děti? A nebo u něho přišla ta láska třeba později, že mu spolu s časem přirostlo k srdci?
Přemýšlím nad tím a nedá mi to občas spát. Partner mi řekl, že se to v něm hrozně bije, protože by mi rád pomohl v tíživé situaci (jsem na MD a sotva vycházím) , ale zároveň si říká, že postarat by se měl hlavně otec dítěte (ten platí alimenty, ale navíc na botky nebo sedačku nepřispěje ani korunu a stále tvrdí, že platí až moc a měl by platit míň). Prý má moje dítě moc rád, ale prostě to není jeho krev a nechce se mu proto sypat peníze, když otce má jinde a starat by se měl hlavně on. Jsme spolu asi 3/4 roku, tak si říkám jestli třeba časem by se to zlepšilo a potřebuje jen více času nebo aby jsme pak neměli naše společné a on pak viděl moje dítě jako přížívníka. Momentálně u něho čerstvě bydlíme a to po nás nic nechce. Občas i něco koupí nebo zaplatí plínky, tak nevím co si o tomhle, co řekl mám myslet. Nejsme spolu dlouho zatím, ale dítě je pro mě na prvním místě a vždy bude.
@somalicats souhlas...
Anonymni,bydlite spolu zstim jen dva mesice a i proto si drzi odstup,proste mu dej cas a uvidis jak na tom bude za dalsiho pul roku,drzet odstup si vecne nevydrzi,jestlk ma tve dite rad,jak tvrdi...
Já si myslím ze bude primárně problém to rychle sestěhování. Jste spolu par měsíců a už musíte resit věci praktického rázu, navíc pro nej s mimcem který není jeho. Ten vztah proste ještě nedozral, nedorostl do rozměru - miluju te a i s tvym dítětem, chceme byt kompletní rodina.. a postarat se o vás.. casem si pořídit společného potomka a budem šťastná rodina. Ps: sama jsem z rozvedené rodiny, mamka se hned brzo znovu vdala, ale nebyla to žádná tlacenka, ale hezké vyústění vztahu dvou lidi, kteří se milují a chtějí spolu byt stůj co stůj.
Situaci jsem nezazila, ale z toho co pises, tak mi prijde, ze ti pomaha financne. Pokud u nej bydlis a on po tobe nechce pulku, tak to bych rekla, ze je velka pomoc. A mas rodicak a alimenty a to opravdu nestaci, Pokud mas bydleni zdarma? Pokud ale ocekavas, ze bude platit za vsechno, tak to mi prijde po 3/4 docela dost brzy.
Často když přemýšlím o nějaké situaci,snažím se představit si být na te druhé straně..udělat si názor jako bych v te situaci byla já sama. Ono se pak někdy lépe chape chování druhých 😉
1) Mam dotaz - kdyby to bylo naopak..dokázala bys sama milovat “cizi” dítě, které bys s chlapem “vyvdala” stejně jako tvé vlastní??Bala by ses o nej stejně,zajímalo by te stejně,byla k němu stejně ohleduplna,nedavala mu v ničem přednost a ze srdce milovala a přála tem dětem úplně nastejno? (Žijí s partnerem,mam 15-ti letou dceru s kterou žijeme 9 let společně. Partner má dvě děti z předchozího vztahu,které jsou u nás obvíkend od patku do neděle..a bohužel samozřejmě i tím,ze s námi nebydlí mi neprirostli k srdci jako má dcera..bohužel je to tak..a holt mě můžete odsoudit...a i přestože žije dlouhodobě přítel s mou dcerou,má ji moc rad,vůbec ji o vanocich narozkach nezanedbava..všímá si ji,jidlo kupuje samozřejmě i ji,když se střídame v nákupech..občas ji koupi maličkost..ale proste ty jeho pokrevní holky jsou pro nej v srdci o drobek víc..a chápu to protože to holt mam také tak obráceně..ale to neznamená,ze by ji rad neměl,zanedbával a choval se zle..
2) Kdyby sis takhle nastehovala pritele do bytu s jeho ditkem,zaplatila jim nájem což je velká pomoc ..chtěla bys hned po třičtvrtě roce vztahu (docela krátká doba) ještě okamžitě začít živit jeho dítě (tedy nemyslím nerozdelit se o jidlo..) ale spis jako ze bys mu hned šla koupit nove boticky a přispívat hned na veškeré oblečení..?
Já nevím,myslím ze nějakou dobu trvá najít cestu k dítěti druhého,zvyknout si ze jsem se stal najednou rodičem,kterým jsem predtim nebyl..nebo byl,ale přibylo mi další dítko.. a trochu chápu,ze nechce po tak krátkém vztahu sponzorovat komplet vše v domácnosti..možná to píší trochu útočné určitě to není tak myšleno..😉.ale zkus se na to kouknout z jeho strany..jak by ses citila ty..☺️A jak by ses zařídila atd 😉
Držím palce..nám se má narodit první “spolecne” ditko..a myslím ze nám ty čtyři budou bohaté stačit a také jsem zvědavá,jak to vše bude fungovat..ty vztahy mezi námi..dětmi apod 😉
@mariegroth to vůbec neočekávám. Já s tím co mám vyžiju, ale nijak moc nepomůžu, na sebe si taky nic nekoupím. Můžu tak max. Udělat pár větších nákupů. On má hypotéku a má ji schválně nastavenou vysoko, takže abych mu mohla přispívat půlku, to bych rovnou odevzdala celý rodičák ... Spíš mi jde třeba i o to, že se bude muset vyřešit časem pokojík a na to já třeba sama nemám, abych zařídila celou místnost a koupila postel, nábytek, stůl apod. Pak je to sice pro moje dítě, ale do společné domácnosti a je to nad moje možnosti.
@romi85 já po něm ale opravdu nechci aby mě sponzoroval a živil moje dítě. To chápu, že není jeho povinnost. Naopak mě to velmi mrzí, že mu finančně pomoci nemůžu. Jde mi spíše pak o ty větší výdaje do domácnosti, kdy já z rodičáku třeba nezařídím dětský pokojík. Já to na něm vidím, že je toho na něho moc. Byl sám a žil dlouho sám a ty výdaje se prostě o dost zvýší. Jsme celý den doma, vaří se každý den, tím pádem je i větší spotřeba vody na nádobí, praní. V noci se často moc nevyspí a není zvyklý na chaos kolem dětí, kdy hračky jsou všude a prostě ne vždy je čas hned uklízet kvůli jiným činnostem. Ale tento krok jsme udělat chtěli, protože bydlíme od sebe daleko a pak jsme se málo viděli a dojíždění bylo taky celkem stresující a lezlo to do peněz. Já ho ve všem chápu, financuje nás bydlením a všechny ty méně pozitivní záležitosti kolem dětí musí snášet a ani se neměl čas se na rodičovství připravit a ještě chodí do práce nevyspalý kvůli dítku, které není jeho. Jenže já toto nezměním a nevím popravdě jak to vyřešit lépe. Aby vztah fungoval a byly jsme spokojení všichni 3.
Ale prd nejsi vyžírka, chlap by se měl hlavně starat,to je můj názor...o tebe možná bude,ale o tvoje dítě ne... představ si, kdyby se s tebou něco stalo a vy byli manželé, měli dítě,tvoje první dítě podle mě odstrčí... takhle bych to nechtěla.
Tak trictvrte roku je hlavně docela krátká doba.jak dlouho spolu žijete?...předpokládám že nějakou dobu trvalo než dítě vůbec poznal?pak ho viděl párkrát??...asi není možný za pár měsíců milovat cizí dítě,ne?..tolerovat,bavit,ochraňovat,postarat se,ale milovat?to bych nečekala od partnera ani od sebe.muj manzel od začátku věděl že mám děti.vzdycky se o ně svým způsobem nějak zajímal.kdyz jsme spolu začali žít,řekl mi "já je ohlidam aby si nezlomili vaz,namazu jim rohlík,vezmu je na hřiště,ale jinak nějak nevím co s nima mám dělat..."...nějakou dobu taky trvalo,než byl schopný je nějak pokarat,potrestat....a teď?táta na plný úvazek hadr a i mi říká,že nejí možný že nejsou jeho ať se přiznám,že jsem ho zneuzila když si ještě myslel že ho má na curani protože ty děti jsou celej on😂😂😂
Takže já bych rozhodně žádné závěry nedělala.
Chová se k dceři hezky?mluví na ni?hraje si s ní?postará sekdyz s ní musí zůstat sám???
Vzal si vás k sobě,co víc??
Promiň, ohanis se jak ho nechces jako sponzora, ale z tvých příspěvků to tak vyplývá.
@escapelle tak vzhledem k tomu, že nemám žádné hlídání, tak jsme se vždy scházeli i s prckem. Ale znali jsme se už předtim a dost jsme si psali a na rande pak vždy ve 3. Bydlíme spolu ani ne 2 měsíce a přemýšlím, že to zas omezíme. Sestěhovali jsme se hlavně kvůli tomu, že já bydlela u babičky v jedné místnosti, kde to je fakt na mašli, soukromí žádné, respektování poobědového spánku vůbec, ale nájem bych sama neutáhla a on pracuje dlouho a než by dojel ještě kus za námi, tak dojede nejdřív v 6 a od 7 už je večerní rituál a spánek. Takže jsme se skoro neviděli. Sice jsme si neustále psali a volali, ale teď když má fungovat jako rodina, tak je vidět, že je toho na něho moc - ten chaos a noční buzení. Jinak předtím i pohlídal, ať si třeba můžu zacvičit nebo i navrhoval ať si jdu zaběhat, že se postará. Na nákup zajel a teď jsme oba takový dost rozčarovaní on z toho, co malé dítě obnáší a já z toho, že je pak někdy dost podrážděný.
@loylii kdybych byla sama, tak je mi v celku jedno, že mám dítko v posteli do 3 let nebo déle a že se nevyspím, pak bych nastoupila do práce a postavila se na nohy, zařídila pokojík a podobně. Takhle co? On by svoje dítko pak taky chtěl a jednomu pokoj zařídí a já budu řešit jak ze své almužny koupim svému dítěti psací stůl nebo větší postel? Nejde mi o to, aby mě sponzoroval a vůbec ne teď, ale v budoucnu by to byl hodně velký problém, kdyby mi na to řekl, já bych sice mohl něco zaplatit, ale není moje tak nic.
Autorko, jste spolu prilis kratce na to, aby se ted dal hodnotit jeho vztah k Tvemu diteti. Nepises, jak stare mas ditko, ale uvedom si, ze dosud bezdetny partner nemel ani sanci se na jeho prichod pripravit, musi se s nim szit a to nejakou dobu trva. Nech tomu volny prubeh, hlavne se chran, at nejsi hned tehotna znovu, ono si to bud sedne, nebo se ukaze, ze to nepujde, ale v kazdem pripade to chce cas.
Nech to uzrat, sedne si to. A pokud už teď z nej mas pocit, ze bude dělat rozdíly mezi detma, tak s nim zkratka nebuď. Přijde mi, ze chceš hned vše najednou, ale takhle to nefunguje. Pockej 2,3 roky na společného potomka. To už bude jasno jak to je
Nečetla jsem komentáře, ale hodím do placu zkušenost z rodiny. Brácha si našel partnerku s dítkem z předchozího vztahu. Holku měl rád jak vlastní, choval se k ní moc hezky. Vzpomínám si, jak byl vydřenej z toho, když mu malá (tehdy už cca 6 letá) začala říkat tati, sama od sebe. Její tatínek jí umřel, když jí byly asi 2 nebo 3 roky. Mno v lednu 2019 se jim narodilo společné dítě, ještě navíc kluk, a od té doby jsem na bráchu naštvaná, protože je k holce (bude jí 10) hnusnej. Ona se mu všemožně snaží vetřít do přízně, chodí se k němu pomazlit, může se roztrhnout, aby si jí všimnul, a on jí ignoruje. Je to ješitnej debil. Tak oceň upřímnost svého partnera a prostě o tom mluvte. Hlavně ho nenuť mít rád tvé dítě. V živočišné říši žádný samec nepřijme cizí mláďata. V mnohém jsou lidi pořád zvířata.
Často zmiňuješ zařizování pokojíčku pro dítko. Jasně něco to stojí,ale finančně by se na tom měl podílet biologický otec. Dají se sehnat i hezké bazarové věci za rozumné peníze a poskládat to postupně. Zatím bohužel tvoje dítě nebude mít načančaný pokojíček jako z katalogu. Psala jsi, že ještě kojíš, takže psací stůl asi dítě nebude potřebovat za rok... Netlačila bych na partnera. Mohlo by se taky státu, že se hodně rychle budeš stěhovat zpátky k babičce do jednoho pokojíku s prckem. Jste spolu opravdu krátce a na svobodného, bezdětného chlapa je to velká změna. Dej tomu čas a uvidíš. Ono už tím, že u něj nepřispíváš na nájem je v dnešní době na všem se podílet rovným dílem docela vstřícný krok.
Ano jde to a ani bych nebyla s chlapem, který by to tak neměl. Mám doma zdárný exemplář, že to jde a úplně přirozeně. Přítel přišel do naší rodiny jako bezdetny, a už od začátku byl hozen do vody (což zpětně přiznal, že to bylo hodně těžký pro něj někdy, ale víceméně ani já ani dcera jsme nepoznaly, že by se s tím pral), jsme spolu skoro 4 roky a když se na ně dva někdo podívá, tak by nepoznal, že nejsou vlastní. Stará se, mazlí se, vymýšlí spolu věci atd... Udělali si spolu vztah sami, já do toho nezasahovala a říkají si jak se miluji úplně běžně.. Jinak někdy prohlásí, že by tatínek měl přispět, ale není to z toho důvodu, jako že je to tvoje dítě a já nic platit nebudu.. Ale z toho důvodu, že my děláme pro dceru první poslední, platíme vše a tatínek se veze... Teď jsem těhotná a můžu být naprosto v klidu, že nebudou žádné rozdíly, žádné moje tvoje naše atd...
@luckamiksova tak to má byt....
Já bych řekla, že na začátku vztahu je opatrnost a váhavost ve vztahu k tvému dítěti jak emočně tak finančně asi v pořádku. Ale rozhodně bych s ním v takové situaci neměla další dítě, až pokud se to do budoucna srovná...
Každý kdo jde do vztahu s dítětem musí počítat s tím, že se bude muset zapojit jak emocionálně tak finančně. Ono je totiž spoustu lidí, kteří na své děti neplatí alimenty vůbec. Kdyby můj partner me děti jen kvůli mě toleroval, tak bych s ním nebyla i kdyby byl jinak zlatý.
U nás to je opačně, muž má ve střídavce dítě z předchozího vztahu a já jsem ta, kdo vydělává líp. Já platím byt a vše okolo, nákup platí ten, kdo na něj jede a větší výdaje standardně já. Pokojíček jí platil on. Když budeme ve sportu a koupím si tak mikinu a jeho dcera si vybere kalhoty, zaplatím všechno, zaplatím večeři nebo kino, ale nikdy jsem jako separátně neřekla, že zaplatím nevlastní boty. Máme model společné peníze na dvou účtech, takže větší část výdajů platím já, aby se právě nestalo, že to, že dceři muž koupí bundu bude znamenat, že pak nebude mít na velký nákup a já budu vysmátá.
Uprimne reknu svuj nazor a zkusenost od meho otce a od sestry.Nikdy ten protejsek nebude mit rad nevlastni dite,A pote co maji partneri spolu sve dite zanikne ten kousek lasky uplne.Ja jsem tak vyrustala od otce partnerka si privedla 3 deti my jsme byly 3 a nikdy nas nemela rada,nikdy nas nepohlasila,nerekla nic jako by byla nase mama,tak to bohuzel je :-/
@nat chtít, aby nová partnerka měla dítě z předchozího vztahu ráda jako vlastní je jako chtít, abys tchýni milovala jako vlastní mámu. A kolik je tu diskuzí o tchýních. Já taky partnerovu dceru nemiluju jako svou a stejně tak ona nemiluje mě jako svou mámu, úkolem nové partnerky není být druhá máma, ale být prostě nová žena táty, co má dítě ráda, stará se o něj, respektuje ho, pomáhá mu.
Za mě nemůže, nikdy ne zcela. Ale! Pokud se ho snaží brát jako své vlastní, tak mu neupírá jeho potřeby, jen protože je jeho tatínek vůl. Můj přítel je s námi od synových sedmi let, dnes teď šestým rokem a i když se na ex dost často a právem zlobí, protože furt řešíme vymáhání alimentů a on si jednou za půl roku přijede jak frajer s darkama, tak ve vztahu k synovi to opravdu nepromitá. Jediné v čem cítím rozdíl, je v tom, že je přísnější a důslednejsi než já, což není na škodu, protože se to týká rozumných požadavků. Můj dojem je takový že kdyby byl jeho vlastní tak na leccim mavne rukou práve pod vlivem neobjektivních rodičovských citu 😁😁😁😁
Můj muž si mě našel s dcerou a vždycky platil za obě. Neměl nikdy problém se o nás postarat. Máme společné druhé dítě a fungujeme jako rodina. Kdo nás nezná, nepozná, že dcera není jeho..ex alimenty neplatí, nebo hodně nepravidelně... Nikdy proti tomu neřekl nic.
Asi by se mi nelíbilo kdyby se takhle odvolával na mého ex..
Deleni na moje a tvoje by mě odradilo pořádně a hned