Nechal mě a tři děti.
Ahoj holky, potřebuju to ze sebe vysypat, protože to vlastně pořádně nemám komu říct...
V podstatě ze dne na den ode mě a dětí odešel manžel.Spolu jsme byli 5.5 let, manželé jsme 3.roky.Dětem je 1.5 , 4 a 9...
Prý od tě doby, co je na světě ten nejmenší, žiju jen dětma, neumim přijít pohladit ho, dát mu pusu atd.
Úplně pravda to není, netvrdím, že sex jsme měli jak na začátku(myslim frekvenkci), ale měli...A když byl, tak byl dokonalej, to sám on psal a říkal, ještě před deseti dny...Stejně jako že mě miluje, že jsem nejlepší ženou jakou si mohl najít...
No a v neděli napsal z práce, v sobotu jsme se "pohádali" kvůli kravince a v neděli napsal, že už nemůže, že se dál nechce snažit...Ještě dva dny přišel domu, pak sbalil kufr a šel k rodičům...
Vím, že zoufalé ženy si neumí připustit chybu, ale já ano...Neříkám, že jsme se mazlili a milovali jako dřív, ale opravdu jsme si denně psali že se milujeme, plánovali jsme ještě 14.dní zpět výlety, dovolené, vánoce, dokonce jsme se bavili o baráku...Nikdy jsme se za těch pětl let ani pořádně nepohádali, a to opravdu...Myslela jsem, že je to ten on, že spolu zestárnem, on mi to říkal taky...Dokonce jsem si dneska jak blázen, pročítala naše konverzace od 1.6. a nikde žádnej náznak, spíš naopak, jakobychom znova ožili...
Řekl mi, že si píše s jinou, že ona mu aspoň umí napsat, že je kus...No tak ale to já mu říkala a psala taky, a to opravdu nekecám...
Tvrdí, že mě sní nepodvedl, dokonce tchýni řekl, že jí ani neviděl a vidět nechce, že tim jen "zabíjí" čas...
Do poradny jít nechce, na cokoliv, co jsme krz nás dva probírali, píše stále dokola tu samou větu, že on se snažil...
Holky, pro mě to je tak obrovskej šok a rána, že už čtyři dny pořadně nespím, nejim, nemít děti tak snad ležim v lihu a to nepiju...
Řikala jsem mu, že na tom zapracujem oba, že já se tedy budu snažit, ještě víc, že teď může jít na hlídání i ten nejmenší a můžem "začít žít" i my dva...Že on by měl začít víc mluvit, ale on pořád říkà to samé dokola...
Jediné o čem jsme se vlastně teď pobavili, že okamžitě rozvod podávat nechce, že si chce brát děti pokaždé když bude moct a domluvili jsme se co teď s penězma...
Mě je tak hrozně zle, prostě si vyčítám, že jsem nic nepoznala, že jsme ale opravdu neměli problémy, vyčítám si, že opustil a rozbil dětem rodinu, prostě šok...
Vůbec nevím jak dál, pro mě je rodina na prvním místě, jsem ochotna zamakat, jít do poradny, cokoliv...On nechce...
Vůbec netušim kudy kam dál...Představuju si věci jako Vánoce, výlety, že to bude vždy jen semnou nebo s ním a je mi zle 😕
Jsem moc ráda, že aspoň takhle jsem to mohla ze sebe vypustit...
@tridetiaja u nás to dopadlo katastrofálně. Nevím znáš můj příběh. Já si taky myslela, že všechno dobrý. Až zpětně jsem si uvědomila, že jsem vlastně i tak byla pořád sama a čas spolu žádný. Jako bychom ho omezovali. Ale tam toho bylo tolik. Taky jsem ze začátku byla v šoku.
U vás to bude úplně o něčem jiném když to fungovalo. A vůbec se mi nechce věřit, že je důvod j rozvodu jen takový. Asi bych pořád hledala nějakou pravou příčinu
Uf, teda, zakladatelko je mi to moc líto. Vím, že se to takto zvenčí posuzuje snadno a neznáme ho, ale nemůžu si pomoci a tvůj muž na mě působí jako neskutečný sobec, že mu hanba není. Co pro váš vztah udělal on? Jakým právem se jen tak sbalí a zbaběle uteče? Tohle není chování dospělého muže. Co si vlastně o sobě vůbec myslí, že bys ty měla být taková a maková. On je asi svatoušek, že, když se nezmůže na nic jiného, než že nemá zájem pokračovat dál. To je fakt teda hodně ubohé... Až si říkám, že jestli je někde v tobě chyba, tak hlavně v tom, že jsi mu měla někdy všechny děti hodit na krk, ať se stará. A jít si sednout s kámoškami na kafe, do kina, ke kadeřnici, na masáž nebo chodit pravidelně na cvičení. Možná by se teď choval jinak. Ono totiž spousta chlapů vystřízliví a začne si svých žen vážit až ve chvíli, kdy doopravdy pocítí a zažijí jejich každodenní realitu a že to fakt není prdel. Jak se říká, některé věci jsou nepřenositelné a je potřeba je zažít... Samozřejmě je jasné, že pokud chlap vydělává a žena zůstává doma na mateřské s dětmi, tak logiky spadá většina péče o děti a domácnost na ni a je to tak v pořádku. Ale pro mě to neznamená automaticky to, že pro ni její vlastní osobní život skončí, že partner je z toho vyňat a nemá se též alespoň nějak angažovat, nějak doma a s dětmi pomáhat. Tohle by neměla být otročí služba 24/7, 365 dní v roce, rok za rokem, bez nároku na svůj vlastní odpočinek, své koníčky, zájmy a potěšení. Vždyť děti si udělali oba! Ale bohužel existuje stále hodně takových panáčků, co jdou do manželství, pořídí si děti a diví se, že žena vážně není robot, který zvládne dokonale všechno zaráz jako top manažerka (ovšem setsakramentsky mizerně placená), ještě u toho zůstane smyslnou a vášnivou sexbombou, která ho bude ideálně několikrát týdně svádět jak první rok jejich intimního života a nebude si nikdy a na nic stěžovat, nedejbože mít touhu mít taky nějaký čas pro sebe a nebát se nastavit pravidla. Takto to fungovalo kdysi - chlap vydělává, tak ženo drž hubu a krok, starej se o domácnost a ne abys ho s něčím ohledně dětí a domácnosti obtěžovala. Tohle bych já dnes prostě nedala...
@zoditka Smutné, moc ti přeju hodně sil 🍀 Děti tě potřebují, věřím, že všechno zvládneš.
@tridetiaja Musí to být opravdu těžké, ale věř mi, že žádný zodpovědný chlap se ze dne na den nesbalí a neopustí rodinu. Buď jste museli mít nějaké fatální problémy už před tím, nebo je to totální nevyzrálý blbec. A pokud někdo ze dne na den opustí rodinu, tak to není jen o lepší komunikaci. Ty by ses na něj měla v první řadě pořádně naštvat. Neznáme vás nikoho víc, než z pár řádků této diskuze, ale toto není o tom, že jste se měli oba víc snažit, v tom bude něco zásadního. A pokud je to opravdu jen o tom, že mu vadilo, že není středobod tvého vesmíru, tak v první řadě on by ti měl udělat takové prostředí, aby se jím mohl stát, když je to pro něj tak důležité. Potřebuje, aby ses mu víc věnovala? Tak ať ti zařídí víc času, abys to nedělala na úkor svého času. Myslím, že by sis měla dovolit mít na něj pořádný vztek!
@tridetiaja Nejprve musím napsat, že je mi to hrozně líto, trhá mi to srdce kvůli Tobě i dětem, ale také Tě obdivuji, jak k tomu přes to všechno přistupuješ racionálně, věcně, konstruktivně, sebekriticky, to je v takových situacích dost neobvyklé.
Myslím si, že to je zkrat na jeho straně, asi z únavy. (Něco jako "únava materiálu" - kvůli špatně zatíženému šroubku pak spadne celé velké letadlo plné lidí. Stačilo by, že by byl našroubovaný třeba v trochu jiném úhlu a nic by se nestalo.)
Cizí ženská v tom být naplno opravdu nemusí, klidně si mohou "jenom" psát ono to někdy je až až. A přestože to zní překvapivě, i chlapovi to může připadat romantické, že si "jenom píšou", zvláště pokud jste měli dostatečně živý intimní život vy dva.
Jestli "přileze" nevím, určitě dřív nebo později vystřízliví. (Ono ani není žádoucí, aby byl ponížen, aby tak říkajíc "přilezl", zvláště pokud bys ráda vztah zachránila, to se jen do budoucna zadělává na nové problémy, spíš je potřeba, aby to v sobě nějak rozebral a přehodnotil.) Nedá se ohledně toho nějak působit přes tchýni? Asi jsou tím s tchánem také zaskočení, nemohli by s tou situací pomoci zvláště pokud u nich teď bydlí?
Nevím, jestli není už mezitím něco nového nebo jestli není už všechno jinak. Tvé děti moc lituji, asi bych jim řekla, že tatínkovi není dobře a že je proto u babičky a že se to snad spraví.
Divím se, že mu dáváš hlídat i to nejmladší. (Fakt jenom divím, možná je to v té situaci nutné.) Máme s manželem pět dětí, nejmladší je také rok a půl a asi bych ho na dýl nikam ještě neposlala ani s jeho (velmi pečujícím) tatínkem. Kromě toho být v Tvé situaci a bez všech dětí, i bez toho nejmladšího, tak mi asi pukne srdce.
Tak moc bych Ti přála, aby se to spravilo! Domnívám se, že se to později, v případě, že to dáte opět dohromady, už nemusí opakovat, že to může být taková ta krize, po které přijde zlepšení. Hodně v tom všem bude asi hrát roli, že je zřejmě introvert nebo že přinejmenším dost nekomunikuje.
Nechceš-li to už rozebírat veřejně, můžeš napsat sz. Moc vám držím palce, Tobě i dětem (a samozřejmě vlastně i jemu), je to pro vás hrozně těžká situace.
@tridetiaja jak jste na tom ted? Ja prozivam neco podobneho, partner v cervnu odesel po 16 letech.
@ive747ta Manzel je zpet doma 🙂Bylo to narocne, hodne opravdu...Ale meli jsme po peti letech vikend jen pro sebe a hodne nam to pomohlo, mluvili jsme a mluvili, poslouchali jeho druheho....Je doma a je to dobry, myslim, ze se k sobe chovame lepe nez kdy predtim a hlavne spolu mluvime...
u vas teda po 16 letech to je hrozny, nejaky duvod?😔
@bombat ja si az ted vsimla tve odpovedi, hrozne moc ti dekuju!!!Tolik milych a rozumnych slov...Urcite pisnu do ip🙂
@tridetiaja pry jsem mu nedavala najevo lasku, neobjala, nedala pusu. Byla jsem porad protivna. Pry uz to dal nemohl vydrzet. Ze semnou byl posledni 4 roky jen kvuli detem. Odesel k rodicum, ze chce byt radsi sam nez se mnou. Nikoho pry nehleda ani mi nikdy nebyl neverny. A pred trema tydny mi oznamil, ze ma uz 14 dni kamaradku a jestli mi nevadi, ze vezme deti s ni na veceri.
@tridetiaja a super, ze vam to klape. To u nas se bohuzel konat nebude.
@1eso1 To me tak mrzi😕Vis u nas je nejhorsi, ze on s nima takhle cas travil, nebo my jsme travili , vzal je obcas i ven sam...Proto vubec netusim, co se stalo, opravdu ne😕Co se tyka deti a veci provozu, to spolu mluvime uplne normalne, v klidu...Jen co se tyka nas, nechce resit uz nic