Nenaplněné mateřství ve vztahu s mužem, který má děti...
Zdravím a přeji pěkný den. Nikdy jsem do podobných diskusí nepsala a ani nepřispívala. Ráda ale pozoruji a vnímám co řeší v životě třeba ostatní lidé a reakce ostatních. Nicméně se zapojit jsem nikdy nepotřebovala, na to se mi moc nechtělo dávat energii ani čas 🙂 Po delší úvaze jsem se ale rozhodla že to nyní zkusím s tím, že by mě zajímal pohled jiných žen, který mi může ukázat něco nového, co mě třeba dříve nenapadlo. Nicméně řešení a rozhodnutí, zpracování problému je samozřejmě na mě..
S čím by mě zajímal Váš pohled? Je mi 29 let, příteli 36. Má dvě děti z předchozích vztahů, každé s jinou partnerkou (10 a 5 let). Jsme spolu necelé dva roky. Před ním jsem měla pouze jeden dlouholetý vztah s manželstvím, ale bez dětí. Do vztahu jsme šli oba po celkem zásadních rozchodech a u mě to bylo o to těžší že šlo i o rozvod. Nic konkrétního jsem nečekala,oba jsme si na začátku řekli náš pohled na to jestli chci mít dítě, jestli on.Já svým způsobem v té době přibližně rok před koncem vztahu poprvé v životě začala trochu uvažovat nad tím,že bych ráda dítě někdy v životě měla. Do té doby, jsem děti vlastně nechtěla a svým způsobem mě děti a vůbec mateřství děsilo. Nicméně necítila jsem to nějak silně, neboť s předchozím manželem jsem v tom necítila že by to byl ten správný partner a byly tam věci které mi v představě dítěte s ním neseděli.
Zpět ale k novému vztahu. Jelikož od začátku je plný vzájemně silného citu, mnoha společných věcí - zájmy, pohledy na věci, názory, tak jsem ještě navíc po poznání jeho dětí zjistila že začíná silně cítit to, že on je ten se kterým bych si přála mít dítě. Otevřít se tomu..Ne ho mít za každou cenu. On mi řekl že dřív o dalším uvažoval ale v minulém vztahu do dalšího byl tlačen a to ho asi ovlivnilo a necítí se na to. V mezi čase jsme bohužel začali řešit určité problémy, které jsou dost způsobeny mými špatnými zvyky a programy které mám ve své hlavě (brali mu jeho já a určitou vnitřní svobodu..) Dost s tím pracuji,myslím a i on vidí že se to dost zlepšilo ale ne stále tak aby to bylo v pohodě.
Šla jsem do toho že to půjde i s tím, že má už děti (nemá je v péči, ale pravidelně si je bereme). Je to jeho součást. Jenže tím jak se ve mě začala ozývat ta mateřská stránka a to, že on se na další dítě ještě necítí mi dalo zabrat prostě přijmout to, že tu jsou oni, svým způsobem přetrvávající minulost (nejmladšího syna chtěla má partnerka spíše jako hračku, on sloužil jako dárce života..ale je si vědom že prostě neviděl určité věci a že to nebyla vhodná partnerka). Obě mám moc ráda, jsou fajn a mají mě rádi. Za tu dobu už mezi sebou máme nějaké pouto a všichni pak fungujeme jako opravdová rodina..Jsem za to vděčná že jsou a i za to jaký je on muž, partner a vidím jak úžasně se o děti stará. Oba máme velmi podobné, i kolikrát stejné názory a vidění toho jak přistupovat k dětem, výchově. Dovedeme se na věcech domluvit..A náš samotný vztah je opravdu silný. Jenže stav je takový že to cítím pořád že bych si přála dítě mít. Ale cítím to tak, že jen že s ním,je to pro mě spojená nádoba. Jak se říká, aby vzniklo "z lásky". Sama pro sebe to nepotřebuji, není za tím ani to chtění za každou cenu..A on říká že to stále neuzavřel, že si i říkal že bych mohla být ta pravá se kterou by se tomu rád otevřel, ale nyní to ještě necítí. A nemůže nic slíbit.. Má na to samozřejmě právo a respektuji to. Už asi dobře ví, že je to hodně zásadní rozhodnutí.
Jenže nevím jak se srovnat s tím, že to opravdu třeba nikdy cítit nebude. Jsem v ním zajedno v tom, že vztah by měl fungovat, jelikož s dítětem problémy ještě mohou vzrůst a může to skončit opravdu špatně..A nestojím o to tím zabít vztah a být pak na dítě sama..To celé pak postrádá ten smysl. Bojím se ale že prostě ty určité problémy (jedná se komunikaci a přístup k některým věcem, pramení především ode mě a pracuji na nich) se nepodaří odstranit a nikdy se tomu neotevřeme. Nedovedu si ve výsledku představit že se tohle v našem vztahu nenaplní (aspoň to "zkusit", nejsem moc příznivce za každou cenu, jako například IVF a podobně) a že nebudu nikdy matkou..Co s tím? Říkám si a funguji tak že to nechávám plynout, pracuji na tom aby podmínky byly. Bude mi brzo 30 ale není to ještě snad tak hrozné, ale trochu mě to číslo děsí. Nehledě na to že moje tělo je na to nabuzené už dlouhou dobu, ale nejde to se asi řídit jen biologickou potřebou..
Říkala jsem si, že by mi na tohle asi kde kdo řekl, ať tedy odejdu a najdu si jiného partnera. Co bude se mnou chtít mít dítě nebo prostě bude bezdětný a bude o to větší šance že ta touha přijde. Jenže tohle tak nevidím. Pro mě je ten vztah pořád na prvním místě a on je myslím pro mě vyjímečný člověk, i když neříkám dokonalý, ale kdo je..Nedovedu si představit že bych našla někoho jiného. Nestojím o vztah, který ženy často popisují..ignoraci, nezájem, nevěry, nevážení si partnerky..
Tak tím bych asi tento román uzavřela. Kdo dočetl až dokonce, má můj velký obdiv. Pokud by jste měli k tomu nějaký pohled, názor, budu moc ráda.
Za mě - hledej bezdětného může, kde se zamilujete oba a budete chtít spolu rodinu..
Ono by to zprvu bolelo všechny opustit, ale tady jde hlavně o tebe!
@srdcoholka ahoj. Necetla jsem vsechny komenty...nedam ti ani radu...jen svoji zkusenost. V 23 letech jsem sla do vztahu s muzem o 13 let starsim, kt. mel 2 deti (taky katde s jinou). Dcera 16 let - neplanovane dite v jeho 20, manzelstvi po 12 letech krachlo (neofic nefungovalo delsi dobu), pote mel 5lety vztah, ze ktereho ma syna. Tehdy bylo malemu 2 roky. Sam on a casem i jeho ex priznali, ze po 3 letech vztahu ona chtela dite, ac jim to uz neklapalo..a kdyz byli malemu 2 roky, on se zamiloval do me a bylo...moje "vyhoda" oproti tobe byl muj vek...byli jsme spolu nekolik let, nez jsme se zacli pokouset o mimi...ale od zacatku vedel, ze jsem mlada a ze rodinu chci a on se tomu nebranil. Stesti nam nepralo a o prvniho synka jsme bohuzel prisli...za par dni privitame na svet druheho synka (ja nyni 31, pritel 45let). A do budoucna se nebranime jeste jednomu miminku...
Zpetne ale vim, ze kdybych chtela dite po 2 letech vztahu, asi by taky byl jeste v rozpacich...ac vedel, ze se mnou chce byt, prtz me po roce a pul pozadal o ruku (doted nejsme svoji, ale to je zase z me str, svatbu uplne nepotrebuju...). Kazdopadne o diteti jsme pak mluvili cca po 4 letech, kdy chtel "vice" on nez ja, kvuli veku...
Ja osobne bych nechtela nemit sve vlastni!!! Musis taky pocitat s moznosti, ze mit spolu deti nebudete...tobe tve biol.hodiny prestanou uz odbijet a treba se neco stane a vy se za 10 let rozejdete a ty zustanes sama a bezdetna...
@srdcoholka ahoj nečetla jsem ostatní komentáře, napíšu svůj osobní názor, jak to mám a cítím já 🙂
Vztah k chlapovi a vzal k dítěti, jsou dvě absolutně odlišné věci (to asi každý chápe) a já osobně bych nikdy nevymenila to - být mámou- ani za sebeskvelejsiho chlapa. Nikdy 🙂
A i když mohu říct, že manžela miluju, tak na prvním místě pro mě budou vždy děti (a já sama 🙂) Ale samozřejmě je důležité, aby to chlap nikdy nepoznal 😜
Chápu, ze ne každá musí mít 3 děti, taky jsem si to o sobě nikdy nemyslela, že je budu mít, ale proste být mámou alespoň jednou, to je věc, o kterou (pokud ta žena tu možnost má) by se neměla dobrovolně připravit.
Ale nejsem si moc jistá co ti poradit, protože ono není zase tak úplně jednoduchý potkat hned jinyho fajn chlapa, hodnyho, který to má srovnané a se kterým si sednete.
Taky na jednu stranu chápu postoj tvého partnera (v jeho situaci)
Já bych mu asi narovinu řekla, ze vzhledem k tvému věku a tomu co mas za sebou, bys potřebovala aby se rozhodl co nejdřív. Ze jeho i jeho děti milujes, ale musí pochopit, ze potřebuješ vědět, na čem jsi....
Přeju hodně štěstí 🍀🍀
Ja se nechci zastavat nikoho a niceho...ale opatrne s temi soudy, ze uz opustil 2 partnerky a deti...o deti se stara. Ktera z vas vi, proc sly ty vztahy do haje. A co vic, byl to pokazde on, kdo odesel? Mam doma taky chlapa, ktery ma 2 deti a k nim 2 maminky...jsme spolu 9 let a verte mi, ze odsoudit ho za to, je strasne jednoduche...kdo ho ale poznal, zmenil nazor.
@zlorenka vsak tohle je kazdeho vec. Nikdy jsem neplanovala byt s muzem, ktery uz ma zavazky...natoz dve deti a kazde s jinou...ale ja mela "stesti", ze on vazne je proste schopny a hodny chlap, za deti by dychal...musim ale priznat, ze okoli nam to davalo sezrat. Ovsem s maminkou toho mladsiho ditete vychazeji doted naprosto v pohode, proste rodice. Nebylo to jednoduche, ale rodina i blizci vedi a jsou uz ok. Navic...jsme spolu 9 let. 7 let bez deti, pak nam teda kloucek umrel a to nas semklo jeste vic!
Me vztahy do te doby byly proste o dvou mladych lidech, kdy to nevyslo...az na posledni vztah, kdy jsme spolu uz "bydleli", mluvili o rodine a ja pak ciste nahodou prisla po roce na to, ze on zije dvoji zivot a podvadi me snad od sameho zacatku. A kdyz se pri mem odchodu napil alkoholu, rozmlatil pulku bytu...mazec
@jitulka87 Souhlasím, že tyhle předsudky jsou zbytečné. To je jak předsudky typu nechoď do vztahu s mamánkem, který je do skoro třiceti doma. Jednoho takového jsem si vzala a je to ten nejúžasnější chlap. Jen proto, že žil dlouho s rodiči, neznamená, že je nějakej vadnej nebo nedejbože závislej na mamahotelu a doma není schopen zastat domácí práce.
To, že jsou chlapi, kterým to nevyjde s jednou, ani dvěma, je smutné, ale nemusí to nutně znamenat, že je ten chlap špatný. A to, jaké má kvality, ví sama zakladatelka nejlépe, z jejího popisu si nemyslím, že by tenhle chlap byl ten typ. Chápu, že to může být určitě znamení, ale zakladatelka dotazu se nezdá být lehkovážná a zcela jistě i nad tímhle přemýšlela.
Jsem jiny clovek, nez ty, uvazuji jinak. Presto napisu, co bych delala ja. Pokud by uz dite nechtel a ja dite chtela tak silne jako ty, nedokazala bych s nim bez deti zit. Ty mu plnis jeho vnitrni svobodu a tvoje niterni touha je pritom v haji. Clovek by se nemel obetovat pro druheho az takhle. Deti jsou zrovna to, ceho zeny v pozdejsim veku lituji, ze je nemaji. Asi bych si s partnerem promluvila na vaznou notu, ale predtim bych si rozmyslela, jestli, kdyz rekne "dite uz nechci", s nim budu stastna. Prijde mi, ze moc premyslis, jak zdokonalit svoje vzorce chovani a vztah k nemu, tak snad stejne premysli i on. Jak tebe udelat stastnou. Abys casem nesplakala nad vydelkem. Partneri by nemeli nutit toho druheho se zmenit, meli by se brat takovi, jaci jsou. Tot muj pohled.
@srdcoholka jeste mne napadlo - zkus si zjistit o jeho predchozich vztazich informace z jinych zdroju, nez od nej. Abys mela objektivni nahled😊.
@srdcoholka Rádo se stalo😊
@srdcoholka Já bych hledala jiného. Vadily by mi nejvíc tyto věci:
1. má 2 děti každé s jinou ženou. Jak to, že není ani s jednou z nich dál? Stane se, jednou. A podruhé? Je to vhodný partner pro rodinný život? V tomto ohledu bych si o něm zjistila víc.
2. kdyby mi řekl, že možná bych mohla být partnerkou....(mohlo by to být, mohl bych se otevřít, ale nic neslibuji) to by mě urazilo. Proč tedy se mnou vůbec je. Proč to neví, jaký možná?