Nepřející rodiče
Předem říkám, že nejsem z těch, co by chtěli rodiče škubat. Ale když tak slyším od lidí okolo, jak jim rádi rodiče finančně vypomůžou, že jejich rodiče například zdědili dům po babičce, a tak ho přenechají svým dětem, tak si říkám, zda jsou takový všichni, nebo ne.
Moji oba rodiče zdědili po svých rodičích dost. Nějaký ten milion to bylo. Moc jsem jim to přála,mohli si splnit svůj celoživotní sen. Na to nakonec nedošlo, ale je to jejich věc. Mě jen mrzí jedna věc. Zdědili i garáž. Oni jí nevyužívali, a tak se rozhodli, že je jim k ničemu a prodají ji. My jsme je prosili, ať si ji nechají, že bysme ji chtěli na své auto, a budeme jim platit nájem. To rázně odmítli, a garáž prodali, navíc hluboko pod cenou. Utekl čas, a před nedávnem jim došel dopis, že se přišlo na nějaké pozemky, které by měli dědit po dávno zemřelém příbuzném,společně ještě asi s dalšími 5 dědici. No a naši řekli, že to nemá cenu řešit, a svůj podíl přenechali ostatním. A mě to docela mrzí, mohli ten svůj podíl přenechat raději svým dětem, nám by každá koruna bodla. Nějak to nechápu, sama mám dítě, a jednou mu budu chtít dát co budu moct. Taky máte takové rodiče, co dají radši cizím než vlastním?
Stručné shrnutí
- Rodiče mají právní právo nakládat se svým majetkem podle vlastního uvážení a děti bez závěti nebo darovací smlouvy na dědictví právně nárok nemají.
- Pokud dítě chce konkrétní věc (např. garáž), praktická řešení jsou nabídnout odkoupit ji nebo dohodnout pronájem; u pronájmu je třeba počítat s přiznáváním příjmů v daňovém přiznání.
- V diskusi se objevily konkrétní formy pomoci rodičů jako jednorázové částky 15 000 Kč, 200 000 Kč na stavební spoření nebo 80 000 Kč na svatbu, a doporučení řešit situaci nastavením hranic a budováním vlastní finanční samostatnosti.
Nejčastější otázky
Q: Mají děti právní nárok na rodičovský majetek, pokud rodiče nezanechají závěť?
A: Ne; v diskusi zaznělo, že "právně samozřejmě nároky nevznikají" a rodič může majetek prodat, darovat nebo přenechat komukoli jinému.
Q: Co mohu udělat, když rodiče prodají garáž, kterou chci používat?
A: Možnosti jsou nabídnout rodičům odkoupit garáž nebo dojednat nájem; diskutující upozorňovali, že nájemné musí být přiznáno v daňovém přiznání a znamená každoroční papírování.
Q: Co znamená, když rodiče přenechají svůj podíl ostatním dědicům?
A: Znamená to, že rodiče svůj dědický podíl vzdali nebo ho nepřeváděli na děti, což je legální postup a děti v takovém případě nedostanou žádný podíl.
Q: Jaké konkrétní finanční částky pomoci od rodičů byly v diskusi uvedeny?
A: V příspěvcích se zmiňovalo 15 000 Kč (jednorázově pro každé dítě), 200 000 Kč naspořených na stavební spoření a 80 000 Kč jako příspěvek na svatbu; jinde bylo uvedeno "desítky tisíc" na rekonstrukci bytu.
Q: Jak nastavit hranice s rodiči, kteří po vás často vyžadují pomoc, ale nevracejí podporu?
A: Diskutující doporučovali nastavit jasné hranice, naučit se říkat "ne" a omezit očekávání pomoci od rodičů; jako dlouhodobé řešení bylo doporučeno soustředit se na vlastní finanční soběstačnost a vzdělání.
Q: Jak reagovat, když rodiče preferují jiné dědice nebo cizí osoby před vašimi potřebami?
A: Diskuse nabízela dvě cesty: akceptovat, že rodiče mají právo rozhodovat o majetku, nebo omezit kontakt a přestat od nich očekávat pomoc; někteří radili dbát na vlastní zabezpečení a nepočítat s dědictvím.
Závěry z diskuze
Shoda
- Rodiče si mohou se svým majetkem dělat, co uznají za vhodné, a právo na dědictví bez závěti dítěti neplyne.
- Očekávání pomoci od rodičů je v diskusi považováno za riziko a řada lidí doporučuje spoléhání se hlavně na vlastní finanční nezávislost.
Sporné názory
- Na jedné straně část diskutujících tvrdí, že rodiče by měli děti podle možností finančně podporovat (příklady: 15 000 Kč, 200 000 Kč, 80 000 Kč); na druhé straně jiní hájí právo rodičů užívat a prodávat majetek podle vlastního uvážení, i když to znamená pro děti ztrátu.
Otevřené otázky
- Proč někteří rodiče prodají rodinný majetek pod cenou místo toho, aby ho nabídli dětem?
- Jak se má dítě strategicky chovat v situaci, kdy rodiče odmítají nabídky na odkup nebo pronájem majetku?
- Do jaké míry by rozhodnutí rodičů o majetku měla ovlivnit budoucí péče dětí o rodiče ve stáří?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
stavební spoření, nájem, pronájem, daňové přiznání, dědictví, obecní byt, hypotéka, jednorázové finanční dary (15 000 Kč, 200 000 Kč, 80 000 Kč), odkoupit garáž
Místa a osoby
žádné
Tyjo, to je dost smutný všechno. A úplně tě chápu, u nás je to fakt podobně. Je to smutné, ale přijde mi, že s takovými lidmi je lepší "moc nepocitat". My máme vztahy na zdvořilostní úrovni, mrzí mě, ale jinak to nejde, je to taková sebeobrana už. Tak moc držím pěsti.
Ty jo, to je celkem drsné. Na jednu stranu jsem zastáncem toho, že vaši se svým majetkem mohou nakládat, jak uznají za vhodné, ale na druhou stranu jejich přístup vůbec nechápu a mrzí mě, že tohle musíš prožívat. Podle mě by bylo nejlepší si nastavit jasné hranice, měla by ses naučit říkat NE a trvat na něm, pokud se ti pro ně něco nebude chtít dělat. Protože takhle, jak to popisuješ, to vypadá, že tě vlastně dost využívají. Není to férový vztah. No a kdyby ani tohle nezafungovalo, tak jedině přerušit kontakt. A nic od nich neočekávat. To je asi jediné řešení.
Já i ségra jsme byly vychovane k tomu, abychom byly maximálně samostatne a sobestatcne, od rodičů jsem nikdy nic nečekala, v jednadvaceti jsme jakekoliv finanční vazby odstrihli a od té doby jedu za své. Ale to co popisujes, je uz krapet extrém. Nasi před tremi lety prodavali dům, dost věcí se potrebovali zbavit a to nam se segrou proste rozdali ( věci typu sekačka, segre nějaký nabytek)... manzelova rodina je přesný opak, tam by všechno davali dětem, ale taky to pak radi vytahuji ( přispěla jsem ti na auto, tak koukej jezdit casteji) a o to teda fakt nestojíme, třeba manželova babička má takhle celou rodinu omotanou kolem prstu a určuje všechno, tchýně s tchanem jsou vlastne její otroci a poslusni psi, jejich mladší děti taky stále jen čekají s natazenou rukou.... naštěstí manzel takový není, diky bohu. Sami jsme si postavili, sami se o všechno postarali a jedeme si život po své ose.
Skáčeš, jak oni pískají, protože se jim stále snažíš zavděčit a vlichotit se jim, aby tě měli konečně rádi a chovali se k tobě tak láskyplně, jak si zasloužíš. To bohužel nikdy nenastane. A čím víc se jim budeš podbízet, tím víc po tobě budou šlapat.
Anonym: jo ty máš něco jako já nebo můj muž. Syndrom černé ovce tomu říkám. Nejodstrkovanejsi a nejméně oblíbené dítě od rodičů dostává pomyspne přes hubu a za odměnu má ještě snahu rodičům pomáhat. Já nevím jak to nazvat takovou hlouposti, nebo poslušnosti. Že to opovrhovane dítě má tendenci projevovat dobrou vůli. Obcas si říkám, že by si za to měl dát člověk do držky, aby, se probral.