Nešťastná babička: Problémy s rodinou a vánočním dilematem

@prosimporad
Už jsem si s dcerou ujasnila problém, Jde částečně o nedorozumění. A proto tady končím. Mějte se krásně a doufám, že už nikdy nebudu potřebovat vaše "rady".

@prosimporad Jen takový detail, v úvodním příspěvku píšeš, že starší dcera žije s přítelem. To pro mě znamená, že spolu bydlí, mají společné bydlení se vším všudy. Ale pokud tam ona jezdí na víkendy, tak s ním nežije. Tohle je podle mě celkem rozdíl. Z pohledu matky je to smutné, vidět, že jeho dítě k někomu dělá služku a když jí něco řekneš, jsi za tu nejhorší. Stále platí, že pokud dcera nebude chtít, nic s tím neuděláš. Radu na to nemám, spíš si najít psychologa, který tě navede jak to řešit nebo jak se s tím srovnat.

Proč to tak má, netuším. Ale zažila otce alkoholika a to je náročné, třeba to její opovrhování tebou, pramení z toho, že jsi nezabránila tomu, aby musela žít s otcem, co pije. Dům jste přepsali na mladší s tím, že ji vyplatí, třeba i když souhlasila si připadá odkopnutá, ale jen domněnky. Důvody můžou být jiné. Chápu dobře, že je rozvedená, tak se třeba bojí samoty a myslí si, že už nikoho lepšího nepotká.

Dcera mi vůbec nevyčítala jejího přítele, ale banální věci z dětství, jako že musela hlídat svoji mladší sestřičku, že jsem si vybrala manžela alkoholíka atd. A uznala, že to jsou banality, kvůli kterým si nebudeme kazit naše vztahy.
takže děkuji za rady, které mi stejně nepomohly.

@levandule_k
Toto je další rozumný argument a ukázalo se, že pravdivý. Díky.

@prosimporad to co popisujete mi vůbec nepřijde jako banální věc, je ale dobře, že jste si to vyříkaly. Nicméně byste mohla přestat omílat, jak Vám nikdo neporadil a nepomohl - nechtěla jste to. Chtěla jste si postěžovat. Pokud byste to chtěla, nenapadala byste slovně ostatní, kteří se Vám snažili ukázat pohled z druhé strany a byla byste schopná připustit, že s Vámi někdo nemusí souhlasit. Osobně taky doufám, že “radu” už potřebovat nebudete, protože by to nikam nevedlo.

@prosimporad Za mě ty věci rozhodně nejsou banality, i když se staly už dávno.

Dcera uznala, že jsou to banality, nejsem si jistá, jak moc to bylo upřímné uznaní. Tak se nedivte, kdyby to zase někde skřípalo ve vašem vztahu. Občas se stane, že si myslíme, že máme nějaké téma zpracované a ono je jen potlačené.

Takže otec alkoholik je banalita? No ty kraso!! Asi je to banalita jen proto, že to byl VAS manžel. Kdyby to byl váš zetak tak by byl oheň na střeše. No vy musíte být dáreček.

@prosimporad

@levandule_k
Překvapila mne Tvoje odpověd, která opravdu trefila do černého. Asi jsi dobrý psycholog. Skutečně jsem použila rady psychologa, protože už teď vím, co mi dcera má za zlé. Vůbec ne to, že jsem jí řekla svůj názor na jejího přítele. Zakopaný pes byl (je) v tom, že tady hraje roli-( obdivuji,jak Tě to napadlo) alkoholismus mého býv. muže).
Názor psychologa: obě jsme ustrnuly v období dětství. Ona v období kritiky rodičů a já v období výchovy. U mne snaha stále vychovávat pramení z toho, že jsem se snažila nahradit výchovu z období manželství s opilcem.
U ní - opět z období manž. s opilcem. - Nenávist na něho (ona ho fakt nenáviděla) a na mne, že jsem si ho vzala a jí zničila dětství.
Všechno jsem jí napsala a dodala k tomu, že jsem o jeho alkoholismu nevěděla, když jsem si ho brala.
Já s tím, abych ji přestala vychovávat, problém nemám. To dělám už od našeho posledního rozhovoru. jde jen o to, jestli ona zvládne mne neustále kritizovat.
Takže to je vše, děkuji za Tvůj (jediný) dobrý názor. Ostatní nesmysly a urážky nebudu vůbec číst. děkuji a přeji Ti, abys nikdy nemusela řešit podobné problémy.

@prosimporad Díky. Nejsem psycholog, já dělám ve financích. Psychologii a osobní rozvoj mám ráda, občas si něco přečtu, občas poslechnu přednášku na internetu 🙂

To, že jste si správně pojmenovaly problém je velký krok, teď to bude chtít asi chvíli čas než to sedne, ani Řím nebyl postaven za den. Občas na nějakou konzultaci, terapii psychologa klidně využívej dál. Nějakou dobu jste jely v určitých kolejích, tak to chvíli trvá než z nich úplně vystoupíte.

@levandule_k
To je mi jasné. Raději si zatím píšeme mejlíky. Co se týká psychologů, tak máš opět pravdu - jejich rady jsem používala před rozvodem. Vždycky měli pravdu. Řeknu Ti ale, že teď jsem stejně strašně nejistá, jak to bude pokračovat. Hodně budu přemýšlet nad každým slovem.
Jak úplně jiná je moje mladší dcera! S tou si objednáváme šatičky na Aliexpressu a každou chvíli ke mně chodí. Dokonce mi nosí buchty a něco dobrého v kastrůlku.
S touto starší se stejně ten náš vztah vyhrotil až s tím jejím přítelem. Ona si to teď dokonce přiznává, že je jiná. I ten bývalý její manžel řekl, že to už není ta jeho . . . .No, uvidíme, co bude dál. Drž mi prosím palce. Díky za zprávičku. Pa.

@prosimporad víš, mě udivuje, že si přijdeš pro řadu a názor a když tě všichni nehladi po srsti, tak označis tyto příspěvky jako hlouposti a názor, který ti vyhovuje, jako jedinou pravdu.
Netvrdím, že všechny příspěvky musí být přínosné, máme příliš málo informací a pohled z jedné strany... Ale cítím z tvých příspěvků jistou dávku arogance a nadřazenosti. Nejvíc ke škodě je to tobě samotné...

Vrhli jste se na mne jako ti supi. Jako kdybych si zasloužila přinejmenším oprátku, nebo zastřelit. Přitom problém byl úplně někde jinde, ne v tom, že bych byla tchyně striga. Nejste psychologové, ale také ne jednostranní soudci (tedy ti jednostranní soudci byste neměli být).
Moje dcera i já jsme obě uznaly, že výrok psychologa je naprosto úžasně výstižný. S dcerou už jsme začaly spolupracovat a snad časem (jak píše i @levandule-k) bude náš vztah opět krásný , jako s druhou dcerou. Ta otci odpustila s tím, že dostal do vínku geny po svém otci a se svojí slabou vůlí se neuměl ovládat.
Nesnáším arogantní lidi a nadřazená se vůbec necítím. Ale když jde o napadání mé osoby a vycítím nepřátelské prostředí téměř podobné šikaně, umím se bránit.

@prosimporad a to teď myslíte vážně?🙂

@prosimporad a ještě trochu té sebelítosti... A promiň, tě pohádce o tom, jak během pár hodin máte s dcerou polojasno, když jsi předtím byla nešťastná, nevěřím. No, je to tvůj boj. Držím palce, ať je pro tebe vítězný.🙂

@elvira Mě se taky nezdá že by tak narychlo sehnaly psychologa a hned se to vyjasnilo 🤨

Nedá mi to a oživím trochu diskusi tím, že ji shrnu svýma očima. Protože mě prostě fascinuje, kolik lidí neumí číst (respektive čte/slyší jen to svoje, svojí optikou navzdory tomu že to přímo odporuje něčemu z napsaného) - například dcera o pomoc na zahrade poprosila tak proč by maminku měla hnát když ta prosbu vyslyšela? 🤔 Zničil to zeť a tím evidentně zničil i snahu vlastní ženy o zvelebení konkrétního kusu zahrady. Fakt mi to v souvislostech zní spíš jako malý kluk - a jeho žena (dcera autorky) jako rozumná ženská se kterou se jde domluvit a taky to nemá lehké, ale taky jako člověk, co pro dobré vztahy radši ledacos prehlédne (třeba mě kdyby manžel urážel matku vtipy při kterých ostatní ztichnou by si něco vyslechl, minimálně to že to absolutně není vtipné... Ale já jsem úplně jiná povaha a asi bych i na dětství prohlížela méně velkoryse, spíš jako ta starší dcera, možná).
Na tuhle diskusi jsem narazila náhodou (spíš osud 😁) protože mám rodiče, co se doopravdy vměšují a cítím se taky dost v pasti (ale už seto začalo hýbat). A tedy vměšování rodičů vypadá dost jinak. Naprosto chápu autorku, že se cítila bezmocná z toho jak nikdo nechápe co ona říká a neposlouchá, a z toho se pak za dost dlouho vynořil vztek - který pak už taky vedl k tomu, že občas autorka četla hůř a hůř a bránila se proti víc a víc nevinným komentářům, ale divíte se? Po stopadesátém komentáři, který ignoruje půlku faktů? Fakt to hejno supů mi přišlo trefné, když se vcítím. Všechno se bortí a ještě člověk vyslechne něco, co je minimálně hodně přehnané, pokud vůbec pravdivé - předtím autorka za názory děkovala, i když nesouhlasila že je to to o co doopravdy jde. Vidím za tím naprosto logické vyústění situace (někdo s jinou náturou z toho mohl mít solidní trauma a pocit viny který by stejně nebyl k ničemu). A naprosto očividně si autorka pro radu šla a radu (jiný pohled) i dostala - ale ne od těch kdo říkali, že chyba je JEN na její straně aniž znali situaci. Tohle celé píšu proto, že mi absolutně hlava nebere, jak někdo kdo zná jeden střípek je tak hrozně chytrý a "přesně ví". A tolik lidí. Já sama si u mnoha komentářů říkala "to je scestné, vždyť tam autorka přece psala, že... Tak tenhle dohad nemůže platit". A když se autorka ohradil že tak to není, dostala sekec mazec, že si nechce nechat poradit. Pro mě nepochopitelné. (a jasně, pak už byla autorka zbytečně ostrá, ale nedivím se tomu)
Ja sama třeba hledám cestu jak zlepšit rodinnou situaci (s těmi rodiči, kvůli dětem) a hledám hlavně co můžu změnit já - vměšování našich nezměním a tak se snažím hledat kroky jak reagovat klidně, jak (když kecani do života je zrovna na mě krátké) zabránit mamce nosit mi domů krámy a nechávat je na místech kde je najdu až za týden, a jak... To je jedno, co vlastně. Jsem taky v dost patové situaci, ale je mi jasné, že cesta díky změně úhlu pohledu je možná a tuším, kudy tak může vést. Ale ne jednoduchá, protože ani s mými rodiči není jednoduché vyjít. No co, vybrala jsem si to sama složité kam se narodím, asi si o sobě někde v hloubi myslím, že jsem šikovná 🙂 ať už mi rodiče vnucují opak (což je někdy až vtipně absurdní, když má člověk kousek nadhledu. Ale bohužel když ho nemá, uvěří - nebo má tendenci uvěřit - a buď se trápí, nebo je v odporu a nic z toho mu ani trochu nepomáhá. Lepší podporovat - zde ty rodiče co mají strach a tak se vměšují - než odporovat).
Taky si moc přeju respekt a komunikaci ve vztazích (respekt k pocitům ostatních, a tak dále) a přijde mi, že by to mělo být normální. Ale není a blahořečený každý, kdo to aspoň trochu umí (i já sama to umím jen někdy, ačkoli vidím co chci umět, v naší rodině se to rozhodně neučilo). A všichni se máme asi hodně co učit vnímat, číst, slyšet, vidět atd... pravou podstatu věcí, ne náš pohled na ně 🙂

@prosimporad jak to dopadlo? Hodně by mě to zajímalo 🙂 Podle mě alkoholik trochu poznamenal starší dceru i v tom, že je normální něco svému partnerovi trpět.
Jinak mě zaujala věta vůči zdejším "supům" (umím se bránit). Za mě možná až moc. A vím o čem mluvím, taky se (ne)umím bránit. A do podobného fóra bych nikdy nešla takhle s kůží na trh s prosbou o pomoc, na to mám až moc zkušeností z vlastní rodiny (hodně lidí se nevcítí a vidí to jen skrze vlastní zkušenosti a kolikrát i strachy, což je nejhorší).
Nevim, jestli tenhle můj "pamflet" k něčemu bude, možná jen jsem si trochu urovnala myšlenky a vyjádřila údiv, který jsem cítila během celé diskuse.

Každopádně moc děkuji všem, že tahle diskuse tady proběhla, i za to že takhle vyeskalovala ad absurdum, a že já jsem toho takhle po roce mohla být svědkem a vidět a slyšet a vnímat zjevné i skryté mezi řádky 💗 Protože je to pro mě další dílek skládačky.