Neustálé srovnávání
Dobrý den, holky, obracím se na Vás s žádostí o radu, jak se mám ke své situaci postavit. Musím říct, že jsem už v koncích. Ale popořádku - vše začalo už během těhotenství, které jsem měla bezproblémové a pracovala jsem až do 6 týdnů před plánovaným porodem. Malý se narodil přirozeně den před řádným termínem. Už oznámením o těhotenství jsme si s přítelem naběhli, protože svatbu jsme plánovali později a mimi přišlo dříve. A tehdy to začalo. Jeho sestřenice otěhotněla po IVF a čekala dvojčata, těhotenství měla rizikové, my za ní chodili, aby se necítila v Praze tak sama. Porodila na konec o cca 7 týdnů dříve dvojčata - dva kluky. Když jsme přijeli na první návštěvu po 6nedělí, tak mi bylo neustále předhazováno, jak to ona zvládá výborně, že její muž ani nemusí přebalovat (můj přítel se rád angažuje), že kojí bezproblémově (já jsem kojila s potížemi cca 4 měsíce), že vše zvládá sama. A to trvá dodnes. Ať řeknu cokoliv, neustále se vše točí jen kolem ní. Nemyslete si, že jí závidím, to ani omylem. Jen by mě potěšilo, kdyby někdo toho našeho prcka pochválil :nevim: je to velký šikula, v 7 měsících sedí, v 8 měsících se staví, nyní už zkouší chodit sám. Vše je od nás druhořadé 😒 Hrozně moc mě to mrzí, že jak se snažím sebevíc, vše je v niveč - od způsobu jeho výživy, po způsob výchovy. Zkoušela jsem to řešit mezi 4 očima, ale nemá to smysl. Výsledkem je, že když k nim máme jet, už pár dnů předtím mám zažívací potíže a stejně pak spěcháme domů…Přítel mi řekl, že oni to prostě vidí tak, že my máme dítě přirozeně, kdežto jim přispívala celá rodina na IVF, tak to nyní vidí jinak. Stejně mě to pořád trápí… :? Nějaké rady, jak to mám řešit? S přítelem se za měsíc bereme a už vidím, jak na svatbě se vše bude točit jen kolem nich a my zase druhé housle…
@astyna rekla bych, ze tam taky hraje roli to, ze to jsou deti dcery, vnucky. Ty jsi pro ne jen cizi zenska, ktera jim porodila dalsi vnouce/pravnouce 🙂 Asi s ni prozivaly to tehotenstvi atd....Nevim no, tak to na me pusobi. A je fakt, ze lidi taky nejak vic tihnou k dvojcatum....Kazdopadne neprijemny, nezavidim, chce to se nad to nejak povznest 😒
Urcite to neni prijemne, budes se muset povznest, nebo ty navstevy omezit. Vetsinou to byva tak, ze ti samostatni, co vse zvladaji, jsou brani jako samozrejmost, a ti slabsi jsou protezovani. A v pravem svetle se ukazou, az jim nikdo nebude stat za zadkem a budou se muset prat se zivotem sami.
V tomto pripade nemusi byt na vine sestrenice. Ta je jiste rada, ze je rada. A na muzi, co se do pece o deti nezapojuje, neni nic k chlubeni. Mozna ma snahu nejak kompenzovat to ivf, tak se prezentuje jako superzena. Ale nemyslim, ze se zlym zamerem. Spis zaslouzi litost.
U nas od detstvi srovnavali me s vnuckou babicciny sestry, jsme stejne stare, tak se to asi nabizelo. Silene mi to vadilo a z duse jsem ji nesnasela. Promluvily jsme si o tom az na dedove pohrbu, to uz nam bylo pres 30, a teprve jsem pochopila, ze za to vubec nemohla, dokonce se citila podobne. Ze to ty dve babky mely potrebu soutezit, a my byly jen prostredek.
Sestřenka to všechno zvládá sama.. co jí taky zbývá, že jo, když se její chlap dětí štítí a proto zřejmě nehne ani prstem. Tohle nechápu. Proč si člověk s takovým postojem k dětem, děti vůbec pořizuje? A ještě takhle na sílu? 🙄
Máš jedno dítě přirozeně, sestřenice dvojčata přes IVF což bohužel je pro rodinu mnohem zajímavější, nezbývá než se s tím smířit a nechápu proč tě trápí sestřenice? Pochopila bych kdyby to byla ségra, či brácha...
@astyna - tak třeba mě by tohle vyloženě lezlo na nervy, kdyby pořád někdo probíral moje děti - a to myslím i v dobrém, jako že by je někdo pořád vychvaloval. Svoje děti znám dobře, vím, v čem jsou dobří, co jim jde, v čem jsou lepší, než děti ostatní, ale vím i to, co jim nejde nebo kde mají něco dohánět a nepotřebu slyšet, jak na ně někdo pěje ódy, já si je umím pochválit sama.
Úplně nesnáším, když slyším pořád dokola, jak mám krásné dětičky, jak jsou hodné a šikovné, jak jsou úžasné... Samozřejmě by mi i vadilo, kdyby o nich někdo mluvil špatně, ale to bych toho člověka mohla s klidem poslat do háje, ať se stará o sebe. OVšem když o dětech mluví tak sladce, jde to hůř, ale jsem to ochotná udělat i v tomto případě.
Nicméně v tvém případě bych se na to vykašlala, ty znáš svoje dítě nejlíp a víš jaké je. Nikdo jiný ti přeci nemusí lézt kamsi a říkat, jak je úžasné, protože ty to víš a ono to ví také, protože mu to určitě říkáš. Sice chápu, že pár pěkných slov o tvém dítku by tě potěšilo, ale co. Jediné, co by mohlo být do budoucna nepříjemné by bylo, kdyby ony dámy začaly tyto své názory říkat tvému dítku, u kterého by to mohlo způsobit pocit méněcennosti. To bych je na to rázně upozornila a důrazně je varovala, že pokud takto před ním budou mluvit, tak se s ním prostě vídat nebudou.
A šmitec. Musíš si uvědomit ale, že tím, že se kvůli tomu budeš stresovat ty, tak nevědomky stresuješ i své dítě potažmo manžela. Tenhle boj vyhraješ jen tím, že ti to bude úplně jedno. Ty víš, jak úžasnou máš rodinu a kde má každý člen své rezervy. A to úplně stačí, nikdo jiný to vědět nemusí 😉 😉 😉 .