Nevěra manžela. Jak se vyrovnat s jeho odchodem?
Ahoj, těžko se mi o tom píše a asi to nezvládnu napsat stručně. Měli jsme krasne 20ilete manzelstvi, temer bez mracku a 16 ileteho syna. Zili jsme aktivnim zivotem. Nikdy jsem o svem manzelovi nepochybovala. Listopad a prosinec se mi zdal manzel divny. Neplanoval, byl smutny, ja byla taky smutna a on se radeji neptal proc. Po Vanocich jsem se zeptala…. A odpoved byla… ano, nekoho mam. Rekl, ze mesic a pul / ale to lhal/ V afektu jsem rekla at vypadne. A za tri dny byl pryc. V pronajmu, se svou kolegyni z prace, ktera ma 2 kluky ve stridave peci. Planoval to asi dlouho. Mame hypoteku, a nejake mensi nemovitosti. Pry se rozvedene. Chova se ale vstricne, slusne, plati vse, co se tyka bytu. Syna si bere do nove rodiny… My dva spolu komunikujeme slusne.Nevim, jak dlouho spolu vztah udrzovali, nez se odstehoval, mozna i pul roku. Nepoznavam ho… Ja ho miluju, on mne ma uz jen rad… Porad doufam, ze se vzpamatuje.
Jsem s manželem 21 let, takže chápu .... bylo by to peklo na zemi, kdyby odešel, však celý život žijeme pro sebe, pro svoji rodinu. Ach, je to těžké, zažívala jsem tohle před 10 lety s rodiči, moje mamka po 27 letech odešla od taťky s kterým byla od 19 let. Táta se z toho teda nevzpamatoval, nejdřív se asi 7 let soudili o majetky, nikdo to nechtěl vzdát, a to mamku v tu dobu nemohl ani vidět, nakonec to máma vzdala a všeho se zřekla, ale táta je pořád neskutečně negativní, v depresi, ač pracuje, chodí za vnoučatama, nemá radost ze života, je vidět, že to zlomené srdce ho změnilo, jinou ženu si už nehledal, zůstal sám. Ted si staví nový dům vedle našeho, tak doufám, že se mu trochu uleví, když už nebude v tom našem, rodinném, který vybudoval pro rodinu.
@kobla Pokud nejsi pragmatický člověk, ale emotivní, a ta lítost je teď nade vším, racionalizující rady ti nepomohou. Mně v těžkých situacích vždy pomohlo si věci prožít, říct si ok, tak teď mám čas na loučení, na truchlení a dopřeju si ho. Nejenom přiblížení se praktickým věcem života nebo rady najdi si milence, ale čistě možnost ponořit se do té bolesti a vyráchat se v ní tak dlouho, dokud neskončí. Protože to je taky validní cesta, jak jít dál. A očišťuje. Problematická však není sama bolest, ale to, že na něho stále čekáš, a tím mu dáváš moc rozhodnout o vašem vztahu. Kdyžtak napiš do IP.
@petrasipkova1 A mamka je s novým přítelem šťastná a aktivní i s vnoučaty? Pro ni byl ten rozchod přínosem?
@helen_h ano, mamka je od začátku spokojená, velice rychle po rozvodu se znova vdala, odcházela rovnou k jinému muži, postavili si dům a žijí si svůj svět. Mají hodně aktivit, mamce je teď 56, takže v podstatě pořád mladá. Po rozchodu se mi akorát narodila dcera, tak to bylo těžké. Já na ní byla naštvaná, pořád se řešili konflikty v rodině, ona zároveň není kočárková ani nijak extra hlídací babička, ale třeba byla s malou, když se rodil mladší, pomůže když je potřeba. Děti má ráda, teď si je vzala poprvé na noc oba dva. teď po těch 10 letech už emoce upadli, já taky zestárla, a ty vztahy jsou lepší. I táta trochu otupěl, když ji vidí, už to není tak vyostřené.
No, a zazila jsi neco podobneho? Protoze treba, s manzelem jsem financne nestradala a mohla si dovolit temer vse a bez nej temer nic… Ja na neho necekam, jedu dal, protoze zivot jde dal, ono samo te to nekam posunuje, ale dobre se necitim, je mi smutno a uzko. Taky si preju nekoho potkat, ale ono, kdyz je ti pres 50, mas 16 ileteho pubertaka ve stridavce, hypoteku a rozvod na krku, tak po tomhle zbozi ani tak poptavka neni., vis…. A navic ten kadernik, masaz, kafe s kamoskou…. Protoze kdyz vis, ze to delas hlavne proto, aby jsi zapomela, aby jsi umlcela ty vtirave myslenky….. proste to moc nefuguje. Ale na nekoho treba ano…
Ano, prevoznika bych potrebovala, ale musel by to chapat stejne jako ja… Nechci nikomu sobecky ublizovat..
@kobla hlavne delej veci protoze chces.. klidne si sedni v parku na lavicku a jen bud.. jen kdyz ti to pomuze.. ja v ouzkych jezdim autem.. proste jedu.. nevim kam, nevim.kudy.. jen jedu.. soustredim se na cestu a vypnu.. nebo hodim sluchatka do usi a jdu.. co ja toho takhle nachodila.. nevedela jsem kam jdu, kdy se vratim.. bylo to jedno.. nebo jsem si jen tak sedla u stanku u rybnika 🤷🏻♀️ proste co me v tu chvili zrovna napadlo.. a ono to pomahalo a ve finale to nic nestalo..
Jojo, taky hodne chodim se sluchatkama, posloucham nejake vztahove podcasty, nebo muziku. Ano, tohle je ze vseho nejlepsi…., asi potrebuju mnohem delsi dobu.
@l_ přesně!
@kobla Tady nejde říct, co je správně, jak dlouho to bude trvat, co je vlastně nejlepší... Každý tohle máme jinak, každý se s tím vyrovnáváme po svém, každému to trvá různou dobu a ve finále každému pomůže něco jiného...
Jako já jsem se v tom kdysi plácala pěkně dlouho. Měla jsem teda výhodu, že v tom nebyly děti, na druhou stranu mi bylo skoro třicet a měla jsem hrozný strach, že ty děti už mít nikdy ani nebudu (exmanzel byl první láska a já jsem si vážně myslela, že už nikoho nepotkám, že už se nebudu schopná zamilovat)... Vzhledem k tomu, že milenka hned otěhotněla, jsem se v tom utápěla dvojnásob, protože jsem v té době miminko už hrozně chtěla..., na druhou stranu jsem ale věděla, že není cesty zpět, bylo to jednodušší, neživila jsem v sobě plané naděje... Přesto to trvalo dlouho a bylo to náročné období...
Je mi to vážně líto, čím pocházíš... Můžu ti jen říct, že bude líp, věřím tomu, jen teď potřebuješ čas.. dej si ho, nespěchej na sebe❤️❤️❤️.
@kobla to je mi moc lito, dle vyjadreni exmanzela je to definitivni, tak ted jen si to srovnat v hlava a celkove sama se sebou :(
Ze ke kadernikovi jdes ne, abys zapomnela, ale aby ses citila dobre
Ze na masaz jdes ne pro nejakou aktivitu necitit bolest, ale protoze muzes a chces
Ze .... treba zacnes cvicit ne kvuli nemu, ale kvuli tomu aby ti bylo fajn. Do budoucna
Musi to byt moc tezke. Ale je v poradku nebyt v pohode a vyrovnana se vsem hned, je v poradku citit bolest, smutek, zradu a dat si cas na to si to prebrat
Bude zase lepe, jen to chce cas. A nikdo nemuze rict kolik je dost, okoli ma po 3 mesicich obcas pocit, ze uz mas byt uplne v pohode, ale ono to tak rychle proste nejde.
Mamka se z rozvodu (po 20 letech) dostavala v ramci nekolika let. Ted uz je to temer 15 let "stara" zalezistost a porad ji to nekdy semele i prestoze uz davno ma noveho pritele (skveleho), je spokojena, nic ji nechybi a manzelstvi melo velkou spoustu chyb (byli naproste protiklady, jedinne v cem se shodovali byla hadavost..) Ale ten sok z toho co se stalo ji sebral strasne moc :(
@kobla chápu, že je to těžké, chápu, že se snadno radí, ale po pěti měsících už bych se asi snažila se hecnout a sebrat se. Ano, milovala jsi ho, ano, představovala sis, že tvůj život bude vypadat jinak, ale to je holt život - a je moc krátký na to, abys plýtvala časem stýskáním si po někom, kdo o tebe nestojí. Kdo si žije spokojeně svůj život s někým jiným a tebe neřeší. Prostě bych se snažila to myšlení přesměrovat a snažila se najít něco, co mi v tom pomůže. Třeba každý den cvičit, i když to třeba nesnášíš. Prostě jsou v životě situace, které jsou hnusné, ale holt se jim nejde vyhnout. A čím dřív se s nimi smíříme, tím líp pro nás. Znova - život je moc krátký a dějou se horší věci (a tím tvou situaci opravdu nechci bagatelizovat).
Ahoj, koukala jsem na par tvych prispevku, ale tuto, nebo podobnou zkusenost asi nemas… to se pak radi lehce… rady zni logicky, jasne, delat i to co nechces. Ano, delam to, ale ten posin nekam moc nevidim… Jste jako rodina velmi aktivni…. I my jsme byli… byli jsme stastni… ale asi jsem si nevsimla, mezi pranim, zehlenim, nakupovanim a varenim, ze on z toho vlaku tak nejak vyskocil. Ma mne porad rad, vim to, minulost neuzavrel, komunikujeme spolu, zajima se jak se mam, necha mne po synovi pozdravovat, rad by s necim pomohl, s nakupem tezsich veci apod…. Nejsem mu lhostejna, vim to. Ale miluje- je zamilovany - uz do nekoho jineho a ano, zacal novy zivot…Ja jsem ale vcelku samostatna a pomoci se branim. Snad se z toho nejak dostanu…urcite. Chtela bych… aby nadtal ten zlom…
@kobla ten poslední příspěvek byl adresovaný mně? Jestli ano - tuhle přímou zkušenost nemám, mám zkušenost že jsem si od cca. 20 do 30 let vybírala špatné partnery - nebo oni mě. Ať tak, či onak, výsledek stejný, v podstatě 10 let v jednom kuse s i bez partnera. Což pro mě možná byla dobrá škola senaučit s podobnými situacemi srovnávat. Možná. Co se mých příspěvků týče, asi jsem typický produkt sociálních sítích, i když u mě to není potřeba nějaké super sebeprezentace, spíš zásady, že špinavé prádlo se pere doma a toho, že to špatné za sebou tahat a připomínat si nechci - takže sdílím to hezké, co si chci pamatovat. A sdílím tu například to, jak spolu s mým ex skvěle vycházíme - to, proč je můj ex, je něco, co bylo a dál neřeším. To, co jsem ti napsala, nemělo být přezíravé, ani nemělo vyznít, že bych si s tou situací uměla snadno poradit. Já ti věřím, že ten vztah byl kvalitní a mrzí mě, že to dopadlo tak, jak dopadlo - a proto se ti snažím poradit to, co bych poradila svojí kamarádce, i co bych poradila sobě. Nemyslím si, že je to snadné - ani po pěti měsících. Ale myslím, že plýtváš svým životem, když pořád lpíš na něčem, co už není. Taky mohl umřít a ty bys musela řešit nejen svoji ztrátu, ale i to, že tvůj syn ztratil otce. Nebo se to mohlo stát, když tvůj syn byl malý. Znova - nezlehčuji tvoji situaci, jen píšu, jak bych k tomu přistupovala já a co si myslím, že by tobě pomohlo.
Jojo, tobě 🙂 Jenze prave, tu zkusenost nemas. Je to uplne jine, nez kdyz se s nekym rozejdes po trech letech, a kdyz skonci 20 ilete manzelstvi, tak nahle… ze dne na den, temer. Mne bude 52. V obdobi mezi 20-30 lety jsem se ve vztazich, taky placala a hledala. Ale tohleto je proste neco jineho. A psychologove rikaji, ze vyrovbat se se zradou partnera, je horsi nez jeho smrt. Protoze, kdyz zemre, muzes ho milovat dal a vzpominat na tu minulost. Protoze odesel nekdo, kdo te miloval. A zrada…. Milovat nesmis, vzpominat nesmis, cekat nesmis…. No, ale sama za sebe si myslim, ze je to naopak. Smrt nikomu nepreju. A jsem rada, ze syn za nim chodi a nema s tim problem. Ale moc dobre vi, kdo tu rodinu rozbil….
Radu nechci, v tom ti neporadi nikdo. Ale sdileni stejnych zkusenosti mi dava hodne. Ale mas pravdu. Jsem uplne zasekla…. A ano, chtela bych zpet sve manzelstvi, ale hlavne bych chtela, aby se vzpamatoval on…aby to on chtel vratit. Ale ne za kazdou cenu. Urcite bych restart zkusila, ale necekam, to ne, rozhlizim se kolem sebe, a prala bych, aby mne mel nekdo rad, tesil se na mne, bal se o mne… proste vsechno, co ke zdravemu vztahu patri. Ale problem je v tom, ze ja jeste zdrava nejsem… ale nemyslim, ze mi ta bolest trva dlouho. Myslim, ze je zcela umerna 20 iletemu manzelstvi( z meho pohledu velmi hezkemu )
@kobla jasny, ale ty jsi upnuta na nej. Pises jen co bys chtela od nej, ale jeho nezmenis, jeho neh zit, cestu si vybral.. zmen sebe, svuj postoj, svuj nahled, svuj pristup...
Vis kdy memu otci cvaklo, ze by chtel ten krok kdy odesel vratit? Ne kdyz mamka doma brecela, cekala, doufala.. kdyz zacala zit, zvedla hlavu a sla dal.. to jen treba pro motivaci.. ono to ze sebe strasne vyzarujes, at chces nebo ne.. znam to i od sebe, kdyz jsem byla.v haji..
Ano, ale jdu porad dal, podnikam vylety, vyzvy,zintenzivnila jsem turistiku, dala si opravit kolo, se synem pojedu do Krkonos na letni dovolenou, vydrapu se na Snezku , v ty okomziky jsem stastna, ale pak doma… On ale nevi, ze brecim, snad doufam…. Vi, co podnikam. Mame spojku, syna… Kazdopadne dekuji, co mi pises. Je to pro mne dulezite…
Ahoj, narazila jsem na tuhle debatu. Jak jsi na tom ted? Doufam, ze uz je ti o trochu lepe...
Ahoj, hm, je to porad stejne. Kazdý den smutek, slzy, ale uz spiš ne nad tim, kam nase manzelstvi poslal, ale nad tim, ze tohle uz vazne nejde obnovit… to jsem si nejdriv myslela, ze ano. Ale co vim, syn rika, ze asi stastny je. Snazim se ale zit… ucim se anglicky a italsky, vic chodim ven, divadlo… ale upne to nepomaha, i kdyz je to fajn… Ale proste, muj zivot ted proste boli… hodne… S nim jsem v kontaktu pouze vyjimecne a jen, co se tyka syna.. on se chova slusne, nabizi pomoc s cimkoliv…
@kobla To je mi strasne moc lito. ☹ Preju ti, at se to uz brzy otoci a je ti lepe.
A co syn? Jak to vnímá? A co nová parnerka manžela, jaký k ní má vztah ?
Manzel se odstehoval tesne po novem roce, takze uz je to pul roku. Syna velmi zklamal, byl jeho velkym vzozem. Sle ma ho rad porad a chce s nim byt a chce, aby jeho deleni mezi nama bylo spravedlive. Ja muzu byt rada, ze ho manzel chce, je mu po nem smutno a tak. A to same, ze syn chce byt pres to vsechno s nim. Opak by byl horsi… A ta nova…. Syn rika, ze neni pecujici, zato je velmi spolecenska…. Proste muj pravy opak.
Manzel 46, ona 45, ja 51. Ona ma dva kluky- 13, 16, nas syn 16
@qwendy Jednou se dá odpustit. Vypadá to, že má krize pravidelně. A řeší to jiným vztahem/poměrem. Podle mě, když odpustíš se to bude opakovat. On si zvykne, že si stačí posypat hlavu popelem a jede se dál. Max si dá příště mnohem víc pozor. Už jednou si zjistila, že se bez něj dá žít. Tak to zkus podruhé. Držím pěsti.
@kobla Vypadáš na logického / pragmatického člověka. Tak to vezměme z tohoto pohledu.
Rok, dva je čistá fáze zamilovanosti - až začne docházet stereotyp. Ty naopak procházíš obdobím propadu, celé to na tebe dopadlo.
Jemu to dojde, až vedle tebe potká nového partnera, který bude za něco stát. Ale těžko na tohle teď sesbíráš síly.
Tak si užij časem nějakého toho převaděče, nadechni se ,-)
Otázkou do budoucna je, zda se ti k tomu vůbec přizná a kde budeš ty, abys restart vůbec připustila.