Nevěra manžela - jak to řešit?
Ahoj, tak jako mnoho žen jsem tu i já se svým příběhem pod druhým profilem. A ráda bych slyšela Váš názor. Jsme s manželem od r. 2001 (brali jsme se cca po 10 letech). Za těch skoro 18 let jsme si prošli snad každým úskalím vztahu od hádek, skororozchodů, stavby domu, výchovy dětí, vážných nemocí, stresů z práce... Vždy jsem tvrdila, že náš vztah je pevně zakořeněný na důvěře. Nikdy jsme neměli problém jít nebo jet někam jeden bez druhého, s kamarády, kamarádkami. Důvěřovali jsme si. Teď jsem v šoku, protože je to týden, co jsem zjistila, že mi je manžel nevěrný. Měla jsem již nějakou dobu podezření, že není něco v pořádku, ale neřešila jsem to. Popravně, ani jsem to ani řešit nechtěla. Jenže to prasklo. Uhodila jsem na něj a on mi vyklopil, že to začalo nevinně - srandičky, vtípky, kávičky a pak došlo k fyzickému kontaktu, ale ne sexu. Podle něj to nevěra není, ale podle mě ano. Hrozně to bolí, jsem v šoku a stále se v tom plácám. Omluvil se, že je mu to moc líto, že vůbec nepomyslel na důsledky, co vše tím může zapříčinit. Že prý to byl zkrat. Když už vyprchal ten první nával vzteku, tak jsme si v klidu promluvili, že nechce o mě ani o děti přijít, že bez nás nic nemá a bla bla bla. Že to ihned skončí a že vlastně ani neví, jestli mu to za to stálo. Celý týden byl z toho vyřízený, bylo to na něm vidět, ale teď je celkem v pohodě. Že to už stejně nevrátí, i když by prý moc chtěl, ale že se to prostě stalo. A já na druhé straně se trápím a pořád nemůžu pochopit, jak mohl jít za jinou ženskou. (naštěstí to není ten typ, která by ho chtěla odloudit - ano, znám jí, potkáváme se a občas prohodíme slovo, je to jeho pacientka). Od toho zjištění jsem jí neviděla a doufám, že jí ani nepotkám. Vy, co jste si prožili něco podobného, jak jste se s tím vyrovnali a jak to dlouho trvalo? Vůbec netuším, jestli mám na něj křičet, vyhodit ho (máme malé děti), odstěhovat se, překousnout to - ale jak?
Uvnitř mě se to strašně pere, občas jsem v poho a občas bych mu nejradši nafackovala. A večery jsou nejhorší, točí se mi v hlavně milion otázek - kolik jich bylo, kolik je teď a kolik ještě bude, vídá se s ní ještě, miluje jí....
Prosím tedy o radu, jak to překousnout a nezbláznit se?
@zzzyyyxxx, je to strašně složité, důvěra se buduje dost dlouho. Jestli s manželem chceš být a opravdu o nej stojis, řešila bych tuto situaci s odborníkem. Zde se můžeš sice ze svého problému vypsat a částečně se Ti uleví, ale vypovídat se někomu je mnohem lepší, než psát. Jinak, vše chce čas. Preji moooc trpělivosti a hodně štěstí, věřím, ze to prekonate.
@denisa98, jsi mama, vzdas se dobrovolně jednoho ditete? Ty děti jsou dosti malé, alespoň podle Tvého profilu.
Takže buď si je necháš ve výhradní péči Ty nebo přítel. Ještě je zde možnost střídave pece. Nechovejte se s přítelem jak dva pubertaci, rozumne si promluvte, ukaz mu cos kamarádovi psala a je klid. Mate děti tak se podle toho chovejte, oni nejsou hračky a za vaše problémy nemohou.
@zzzyyyxxx jasne, chapu, neboj. Kazda to mame jinak nastaveno. Ja bych odesla, i kdybych nevedela kam. Musela bych, ale ja to mam prpste nastaveno jinak. U tebe verim, ze ty jsi z toho psani konstruktivnejsi a racionalne uvazujes. Verim ze to zvladnete, pokud budete chtit oba, prekonate to.
Pokud je tvůj muž lékař, tak se musíš mít celý život na pozoru. Musíš být puťka a mrcha v jednom a i to někdy bývá málo! A nevěru buď přejdeš nebo od něj odejdeš. Pokud Vám vážně onemocnělo dítě a on šel za dobrodružstvím, tak to ještě někdy může zkusit. Držím palce!
Ahoj. Cítím s Tebou. Vím jak to bolí.. Zažila jsem to s bývalým partnerem. Je to rána do srdce, kterou můžeš časem odpustit. Ale nikdy nezapomeneš.
A ikdyž váš vztah časem spravíte, už nebude, jako před tím. Je to velmi velmi těžké, zvlášť, když se nerozhoduješ jen jako žena, ale taky maminka.
Pokud se rozhodneš se svým mužem zůstat, rozhodně mu to nenech projít jen tak snadno.
Aby si nemyslel, že mu to příště projde zas. Zvážila bych na čas s dětmi odejít, aby sis mohla v klidu bez něj promyslet, co dál. A taky mu ukázala, že Ti tím ublížil.
Nezbývá než Ti popřát hodně štěstí a pevné nervy.
@dominikaromanova já to vím a určitě bych mu ho nedala jen tak a zatím se hodil do klidu tak uvidíme jak to půjde dál a děkuji všem
@denisa98 nebyla bych s clovekem, ktery mi neveri. Navic mam pocit, ze tohle jeho chovani spis zrcadli jeho vlastni strasaky.
@zzzyyyxxx A není to spíš logické, že se stalo v takové náročné situaci. On se také bál o dítě, o rodinu, možná i o vás. Protože to je na matku nápor. A tak na chvilku "vypnul". Proč hledat vinu. Muži jsou prý nevěrní i šťastní. Moje kolegyně je psycholožka v důchodu. Většinu času pracovala v manželské poradně. Jednou řekla, kdybych věděla, to co dnes, tak bych (manželovi) bokovku neřešila. Nevím proč to řekla, ale mám tu větu uloženou v hlavě. Říkala jsem si, že by se mohla hodit někdy. Vy to víte. Pro děti ženská prostě zvládne všechno. Nakonec jo. Ale těch mokrejch polštářů, že.
@vevero13 je to podle pristupu danych lidi... bohuzel k nevere se v dnesni dobe pristupuje, jako ze to k zivotu patri.... jako by to bylo normalni... ale neni to normalni... to je jen nasi dnesni spolecnosti... nevera byla a bude, o tom zadna, ale myslim si, ze kdysi nebyla tak bezna jak dnes. Dnes mi prijde, ze kdyz clovek neni neverny, neni in. Jsem rada, ze nekteri uznavaji hodnity a jsou si verni, ale takovych paru je malinko. Je spis uspech, kdyz se o nevere partner nikdy nedovi... ja bych neveru neprekousla... myslim ze ani deti by mi nepomohly odpustit.
@priefi presne tak. Povazovat neveru za neco normalniho je zcela ujete. To si jen kazdy lze do kapsy. Protoze nevera je ponizeni. A to nejen podvedeneho, ale sam podvadejici se stavi do role ubozaka a nezna svou cenu, nevi co je hrdost. Tim dava najevo za co svuj zivot povazuje. Nevera bohuzel vzdy byla a bude, ale jde o to, jak na ni spolecnost bude nahlizet. A to tluceni do hlavy nesmyslu typu, ze denska musime vsechno vyzkouset, jestli nahodou nenajdeme neco lepsiho, ze se nesmime vazat, jinak budeme mit pristrizene kridylka a uz nebudeme zit, se vali ze vsech stran a je to tluceno do hlavicky uz detem. A spolecnost je ovlivnitelna a vernost je povazovana za slabost a pohadku. Ale je to o nastaveni vlastnich priorit a hlavne vlastniho svedomi.
@priefi ja s vami souhlasim, alle nemam tak pesimisticky nazor na dnesni spolecnost. jestli je nevery vic, to nevim. snad treba ani ne. to ze je ale spolecnosti respektovana, je ale hodne smutne. a to me taky dost stve. v mem okoli to ale nastesti norma neni. a ano souhlasim i s tim, ze deti vam odpustit nepomohou. ale udelat z prima taty, tatu na vikend, je proste na hovno.
@vevero13 ahoj, reaguji na tu tvoji kolegyni v důchodu a tu větu:
"kdybych věděla, to co dnes, tak bych (manželovi) bokovku neřešila"
tam je totiž skrytá ta životní pravda, moudrost v tom, že se nemá řešit něco, co už proběhlo, ale má se řešit to, co bude, nebo třeba ještě může být. Ztrácíme čas tím, že si pokládáme tuny otázek, které stejně nemají odpověď a přitom bychom ten čas mohly vynaložit jiným směrem.
Já když jsem tady reagovala na autorku diskuze, tak jsem nevěděla o tom, že se to stalo v době, kdy měli doma vážně nemocné dítě a jako zcela nestranná osoba v tomto případě se i já přikláním k tebou napsanému, že je "logické, pochopitelné" že se to stalo v téhle době, ačkoli zároveň naprosto chápu otřesnost situace pro podvedenou.
Nevěra je hlavně šok, v případě, že se provalí. Šok a obrovský zklamání, ztráta půdy pod nohama, otřesení naší jistoty. A s tím související bolest. Až odezní, po různě dlouhé době ten prvotní nápor, je dobrý říct si: co dál? Ne jenom s partnerem, ale především já jako podvedená.
Mně třeba nepřijdou vhodné názory, že nevěru bych nikdy neodpustila. Jsou to vzorce, které jsem načerpaly během dětství, dospívání a tak. Ale je potřeba, abychom se jich držely, když jde o náš život? O život můj, jeho, našeho dítěte, dětí?
Pro vztah je důležité, podle mě, že spolu ti dva chtějí být a že spolu chtějí být rádi, tím pádem.
Neříkám tím ovšem zároveň, že se má nevěra tolerovat, omlouvat donekonečna, akceptovat. Ne. Je to případ od případu, tak jako jsou různí lidé, a to jak ti, kteří podvádí, tak ti, kteří jsou podvedeni. Jsou lidi, kteří podvádí jak na běžícím pásu a dělá jim to dobře, dávají to na odiv hlavně svému partnerovi, ví, že mu ubližují a přesto to dělají a potom jsou i ti, kteří jsou nevěrní, protože ujedou, v napjaté situaci, pod tíhou některých situací, prostě... ne proto, aby cíleně ublížili svému protějšku.
Je jenom na nás, jak si život prožijeme, a kolik času ztratíme.
Jen bychom si měli uvědomit, že když už ten čas ztrácíme, jestli i tím někomu neubližujeme... (dětem třeba.)
@xxx3d tohle by si mel kazdy vytisknout a doma zaramovat. A cist kazdy den.
Klobouk dolu pred tim, co a jak jsi napsala. Souhlasim do puntiku.
zvláštní....mám to nějak podobně... vypadá to, že manžel se mi zakoukal jinde. Chodil do čajovny s jednou slečnou, lhal mi o tom. Vždy tam byl ale tak hodinku, vracel se na čas. V pondělí taky ok, ale na stole pak nechal mobil, kde mu blikla zpráva, že se musí rozmyslet sám, že mu slečna nechce ničit manželství a že ho kdykoli ráda uvidí. Byla sem v šoku, ale zase na druhou stranu se mi "ulevilo", že vím, na čem sem. Začala sem přemýšlet o odchodu, ale máme spolu jedno dítě a druhé na cestě. Včera sem mu natvrdo vlezla do mobilu, kde s ní měl pár sms, že ji rád zase někdy uvidí, ona mu psala, že je taky ráda, že má pocit, že si spolu rozumí. Chtějí se sejít 14.6. znova. Přitom včera byl za mnou jak pejsek, několikrát mi řekl, že mě má rád, pak že mě miluje, plánoval dovolené a co budem dělat, až dětem budou aspoň dva roky a budou "odložitelné" u babičky atd. Odchod se nabízí, ale už sem tenhle dotaz hodila do jedné skupinky tady, a zjistily sme, že "na tom nesu vinu já", dělám a zvládám toho hodně, a on se asi cítí nedoceněný a vybíjí si to flirtem. Sem si jistá, že spolu fyzicky ještě nic neměli. Teď hodně bojuju s tím, jestli a jak mu to teď říct, že to vím. Nebo mu pár dnů šimrat ego a pak mu to říct. Těhotenské hormony mi to neulehčují ☹
@letadylkokane děkuju.
@pusttemenanej urcite bych kvuli tomuhle zatim neodchazela. Asi bych mu rekla, co vim a snazila bych se s nim v klidu promluvit a nalezt duvod jeho rozmaru. A vysvetlit mu, ze ted vic nez kdy jindy, potrebujes jeho blizkost a jeho lasku. A to malicke mimi taky. Pokud je zatim ve stadiu flirtu, mozna mu to dojde. Slecna na nej evidentne netlaci, spis naopak.
@pusttemenanej chápu že jsi těhotná a hormony a tak, tak se pokusím být milá, při odpovědi.
S někým se schází, určitě proto, že mu to dělá dobře, chlapům prostě lichotky a zájem dělají dobře. Já bych na tvým místě nečetla tu sms, takže bych nic nevěděla, ale když mu to řekneš, že to víš, riskuješ důvěru... Ono se na ní při té nevěře trochu zapomíná, takže já bych mu prostě věřila to, co mi říkal, za předpokladu, že vím, jakej je. A to ty určitě víš.
Kdybys nebyla těhotná, napsala bych ti, aby ses tam mrkla taky, toho kolikátého, jenže to chce taky na to mít povahu, takže to ber jen jako těžkou odbočku.
Nicméně bych neodcházela. Máte jedno dítě, druhé na cestě, pár sms a sedánků v čajovně je docela málo na to, rozbít rodinu.
@xxx3d Přesně jsi popsala, jak se teď cítím a co bude dál. A je to přesně o tom, že i když to moc moc bolí, tak už spolu dokážeme mluvit jako lidi a děti to minulo. Toto je problém jen mezi námi 2 a nechci ubližovat dětem kvůli něčemu, co ani nepochopí.
A já z toho třeba něco vytěžím. Vždy jsem si říkala, že bych chtěla jít tam a tam, na kosmetiku, pedikuru, plavat atd. A většinou jsem nešla, protože on měl moc práce a on musel jet tam a tam a já byla doma s dětmi. Tak teď ne. Já chci na kosmetiku, půjdu. Na večeři s kamarádkama? Půjdu. Ať se přizpůsobí také on. A já aspoň budu mít pocit, že se také starám o sebe a ne jen o ně 3. V jednom rozhovoru mi řekl, že má pocit, jako by se mi po té nemoci dítěte vytratilo sebevědomí. Bohužel má pravdu, sklouzla jsem do role ošetřovatelky a přestala být ženou. Hurá na cestu zpět.
To teda neznamená, že ho omlouvám. Vím, že mu to neodpustím, možná časem to začnu akceptovat, protože se to stalo a nejde vrátit. Ale teď to vidím tak, že jsme na pokraji nového začátku ...a nebo taky konce. To ukáže čas.
A ještě abych celou situaci upřesnila, říká, že chce být s dětmi, námi, se mnou. A dohodli jsme se, že budeme každý měsíc, alespoň jednou, trávit víkend jen my samy dva. 😉
@xxx3d díky za názor...takže bych mu to neměla ani říkat? A popř. jako až by s ní začal spát, tak pak odejít?
Jinak ta sms blikla na otevřeném telefonu, když on byl ve sprše a asi 30 cm od mé hlavy...to až další den sem mu do telefonu vlezla, chtěla sem vědět, na čem sem.
@letadylkokane děkuji, já se chystám odcházet, když mi řekne, že si vybral ji. Nebo když bude zapírat, tak možná taky.
@vevero13 ne, ja to s detmi myslela tak, ze ani s ohledem na deti, bych nebyla schopna neveru odpustit. To zda deti by pak odpustily neveru a jeji vysledek by bylo jen a pouze na nich. Na deti by se to vubec hazet nemelo. Kdyz jsou male, nerozumi tomu a akorat se trapi, kdyz jsou v puberte, chapou o co jde a vyvola to v nich akorat pocit nenavisti a pak strachu z budoucich partneru a v dospelosti se s tim uz dokazou vyporadat a pochopit, kde je chyba, kdo je vinik, nebo kdo jsou vinici... a z bezva taty udelat tatu na vikendy? No... to je podle uhlu pohledu, pokud se rozhodne podvadet, nepodvadi jen zenu, ale i deti, takze tim tatou na vikendy se defacto stava dobrovolne, nikdo ho do nevery nenutil, je to jeho volba, volba u ktere vi, ze kdyz to praskne, muze se stat tatou jen na vikendy... kazde rozhodnuti nese s sebou nasledky.
@biedronka10 moje rec! Pro me normalni nevera neni a nikdy nebude. Ja osobne bych se nedokazala na sebe ani podivat do zrdcadla, kdybych byla neverna, totez ale plati, ze bych se nedovedla podivat na manzela, kdyby mi byl neverny... jako dite jsem si zazila sve a krivdy nevery a ano tyto krivdy jsou tezke i pro deti ne jen pro dospele. Pokud nas je tady vic, co vidi, ze nevera neni spravna, ze hodnoty zivota jsou o necem jinem, nez jen uzivat.si a nevazat se, maji sanci i nase deti, aby tyto hodnoty predavaly dal. Verim, ze jsou pary, ktere jsou si verne a pevne doufam a taky tomu verim, ze budeme jeden z nich, par, ktery spolu zestarne a kdyz se otoci a podiva se na spolecny zivot, zadna nevera tam nebude. Je to jen zbozne prani? Anebo to jeste v dnesni dobe jde? To ukaze az cas.... ale verim v to, je to muj sen, je to me prani a verim, ze i manzelovo. A jak to dopadne? Zalezi jen a jen na nas
@pusttemenanej nalila bych si s manzelem.cisteho vina. Pro nej to je mozna je prozatim jen laskovani, ale jednou z laskovani muze byt i neco vic. Zaraz to, dokud to jde, pak muze byt pozde. Nejde jen o to, ze by byla nevera, kterou bys pak odpustila/neodpustila, ale taky o to, ze ona ho muze odloudit. Je to mlada bezdetna atraktivni zena na lovu a veta typu, ze nechce ho odloudot od rodiny ji hnoji urodnou pudu. Bacha na to. Vyrikejte si to, dokud nebude mit tendence jit za ni. Obdivuji Te, ze jsi tak klidna...
@priefi ja verim ze to jde kdyz se chce. Staci se podivat na nase prarodice. Moji babi a dedu rozdelila az smrt. A ze si prosly spousty trapenim, jako smrt jednoho z deti po porodu na srdecni vadu, poviny odsun komunisty do pohranici, protoze chodili do kostela a byli stredni kulaci(bohati sedlaci), nemeli casto co jist. Babi pri 4 detech po sobe vstavala do kravina ve 4 rano, deda taky a presto si byli verni, milovali se a videt babicku brecet nad hrobem, jako by ji umrel kus sebe. To je laska! Ne si pri prvnim prpblemu ve vztahu jit vrznout jinam. Pro to proste pochopeni nemam.
Ja osobne bych nedokazala podvest ani kdyz muze miluji, ani kdybych ho nemilovala. Je to proste o te ucte a sebeucte. A taky v hlave mam manzelsky slib, ktery jsem rikala u oltare. Partnerstvi je jak o zazivani toho hezkeho, tak zazivani toho spatneho ale spolu, byt si verni, podporovat se! O tom je to partnerstvi.... ostatni je jen o sobectvi. My s muzem si za tech 6 let (kratka doba) prosli tolika fakt zatezkavacima zkouskama zralyma kolikrat na rozchod a vse jsme ustali a doufam a opravdu tomu pevne verim, ze spolu zestarneme.
V dnesni dobe jsou bohuzel prave jaksi tyto zasady povazovany za preludy nebo pohadky dob minulych a vetsinou to tak vnimaji lide z rozvedenych rodin, nebo co uz si necim takovym prosli... ale herdek, prece je to o nas, my kazdy jedinec to mame prece moznost zmeni, ovlivnit svym pristupem. Ale to uz tu moc filosofuju.
@biedronka10 je to hrozně těžké, ale ty máš skoro roční dítě. Kdyby se ti stalo to samé, odešla bys s ročním dítětem? Kam? Z čeho bys byla živá? Já sice práci mám, ale nedovedu si představit odtrhnout děti od kamarádů, školy, kroužků a jisté životní úrovně (hlavně to jedno děcko po nemoci musíme udržovat v psychické pohodě). Teď to vypadá, že jsem totální blbka, která se radši nechá podvádět, ale kvůli dětem jsme my ženský schopný toho obětovat hodně. 😕