Nevím, co mám dělat
Ahoj.
Je mi 29 let a mám dvě krásné děti.S mým manželem jsme spolu už 9 let..Poslední dobou nám to v manželství nějak neklape.Dostali jsme se do stereotypu..Hodně mě to trápí,chci o tom s mužem mluvit,ale on nejeví zájem o to,cokoliv řešit.Přijde mu to úplně normální a nemá potřebu, něco měnit.Je mi jasné,že každý vztah se do téhle fáze dostane,ale přijde mi,že u nás to přišlo hodně brzo.Poslední pokus byl,když jsem se ho zeptala,proč spolu už 5 měsíců nespíme ..a on mi odpověděl...Ježíši,proč to řešíš?...to mě dorazilo.Nevím,co si mám o tom myslet,připadám si jako bysme byli manželé uz 30 let.Fyzický kontakt nemáme žádný..a musím se přiznat,že mi to dost chybí.Nikdy bych neřekla,že se k tomuhle snížím...ale uvažuju o tom,že si najdu milence....Fakt nevím,co mám dělat..:(
Začít se více snažit ,oživit váš vztah, chválit ho, dělat mu lichotky a nevyptávat se ho. Aby ta druhá neměla šanci. Pokud se ale do té druhé zamiloval - nemáš šanci Ty.
@caverina no u nás to bylo lehčí o to, že jsme neměli děti..i když mě to tehdy štvalo, protože třicítka na krku, hodiny mi tikaly, jak zběsilý a místo, abych plodila, užívala si rodinného života, jsem měla vyrazit..nevěděla jsem kam a s kym..a hledat potencionálního otce??!! ale prostě to tak mělo být
@sromulenka i kdyby se zamiloval do jiný, tak si myslim, že má pořád šanci..pořád jsou rodina a to může být silný hák..kdyby chtěl, tak už je pryč
Ahoj chci se zeptat přítel nas opustil mám 9měsíčního chlapečka... Už to nějak neresim ale máme sepsanou od socialky domluvu ze když si někoho jak já nebo on najde tomu druhému ho představíme když budeme vědět, že to bude trvalejší vztah... Já nikoho nemám on ano jde mi pouze o to že jsou spolu krátce a on ji chce vzít k synovi to se mi nelibi po par dnech co jsou spolu... Na co bych se jí měla zeptat respektive co vy by jste chtěli o ní vědět mně toho moc nenapadá☹ děkuji za rady
No to je tezky.....muzes se ji teoreticky zeptat na cokoliv.....a ona ti na cokoliv muze odpovedet co si ji bude zdat spravne....fakt nevim
@baja8 Mluvíš mi z duše,co se týká te sebeduvery.Nemám už ted vubec zadnou..nevim,co budu dělat..
To je to, na cem bys mela ted pracovat, podle meho nazoru. Kdyz se budes mit rada a zacnes si verit, automaticky se to odrazi okamzite ve vztahu. Jedine tim ho muzes "pritahnout" zpet k sobe.
Holky a nemůže mít třeba problém v práci - nehrozí mu propuštění?Tohle je pro chlapa strašná věc,pocit selhání živitele-lovce mamutů...a co třeba nemoc - deprese nebo něco jiného...
A o tom to prave je....pokud druhy nechce tak nic nezmuzes....muzes mu sebe vic davat najevo ze ho mas rada a ze ho chces a stejne ti to je prd platny....sebeduvera v haji a pokud se NECO nezmeni tak ji zpatky neziskas...je to zacarovany kruk....a nemyslim si ze by rodice neco poradili....v tomhle jsou ti dva sami....
Opustit, odloučit se ale milenec?? Spíš novej chlap!!
@baja8 Ahoj,promiň,že to napíšu takhle,ale mám pocit,že tvůj manžel nemá zájem vaše manželství zachránit.Mohla by ses postavit na hlavu,ale když to nechce řešit,a nechává to plynout,nepomůže podle mě ani čas bez dětí ☹ Jak píšou holky,nejspíš někoho má,a u tebe má jen jistotu ☹ Já bych odešla,aspoň naoko,nechala bych mu na stole žádost o rozvod,a možná by se vzpamatoval.Pokud ne,nestojí za to.
@duvi21 jo to už jsem si taky říkala,jenže to že nemám sebedůvěru právě souvisí s tím,že můj muž o mě nejeví zájem..snažím se na sobě zapracovat,ale někdy mě přepadne depka a mám chuť někam utéct..je to prostě těžké :(.Někdy si i říkám,že by mi bylo možná lépe samotné s dětma.Stejně většinu času jsem s nimi sama..a když už jsme spolu,tak já se snažím to mezi námi srovnat,ale pořád nevidím z jeho strany žádnou iniciativu..Určitě tomu chci dát ještě nějáký čas,vyzkouším co se dá..Ale pokud on neprojeví snahu ani nic,tak to nemá cenu..
@jahodi Jo tak to úplně chápu a já bych to teda měla stejně s tou naštvaností..koho by to neštvalo..:(u nás se téma pomoci v domácnosti neřeší..je to vše na mě,on vydělává a já dělám doma všechno.Už jsem si na to zvykla a nemá cenu to s ním rozebírat...to jen abys věděla,že je to u nás v podstatě to samé..
@jahodi
@baja8 vzdycky jsem se bala zustat sama....jak to zvladnu...prace,dite,domacnost a to vse kolem...a kdyz jsem sama zustala tak jsem zjistila ze to zvladnu uplne hrave....nemam problem si nic vyridit,zaridit a tak.....na jednu stranu je to strasne fajn nemuset se na nikoho spolehat....nekdy je to ale strasne unavne....
@baja8 do stereotypu se vztah může dostat bohužel poměrně lehko a i za mnohem kratší dobu než za 9 let... místo radosti je to pak řetězec povinností a komunikace hodně vázne, nemluvě o citech...
příčiny toho proč se manžel takto chová, tu těžko můžeme hádat, může to být jak únava z práce, tak třeba lehká deprese z přetížení a rutiny, ale i ta zmiňovaná milenka (kterou samozřejmě nepřizná dokud to nebude nutné nebo si dost možná také říká, že to "vydrží než děti odrostou", ať to stojí co to stojí)
bylo by dobré, abyste si posílila sebevědomí a začala situaci v klidu, ale nějakým způsobem řešit... poradit se s odborníkem, více se osamostatnit... nehledat milence, ale pracovat na sobě... děti jsou dost malé, ale pokud je možné nějaké hlídání, tak je dobré mít nějaký přivýdělek, trochu se "nadechnout" a nejet v kolejích kdy jeden jen vydělává a druhý se jen stará o děti a domácnost...
(ze svojí zkušenosti můžu říct, že spolehlivá a empatická cizí osoba pohlídá dítě stejně dobře ne-li lépe než člen rodiny)
vztah se dá posilovat společnými zážitky (pro které je nutné spolu trávit nějaký čas, nedá se to ale samozřejmě vynucovat)... respektem (rozvíjením vděčnosti, protože to, že se Vy staráte o děti není samozřejmost...stejně jako není samozřejmost, že manžel pracuje... je důležité si vzájemně děkovat a tohle si uvědomovat 🙂 )... vztah se dá také hodně posunout přes vlastní rozvoj....
pokud manžel nemá čas ani moc respektu nebo zájmu o vztah, pak je vždy dobré začít u sebe - vyrovnávání slabých stránek, posilování sebevědomí, péče o zdraví....
protože silná, zdravá a vyrovnaná žena zvládne mnohem lépe jak manželskou krizi, tak případný rozvod, návrat do práce atd... ať už situace dopadne jakkoli, práce na sobě se vždy vyplatí 😉
držím moc palce!!
@baja8
@jahodi mame to doma podobne. Cela domacnost na me vcetne drobnych remeslnych praci. Jako nastvana nejsem, ale jak muz neprinese dost penez ( a on to ma bohuzel promenlive) a ja doplacim ucty treba z poloviny, tak zacnu byt podrazdena a pak se obvyklepohadame ohledne nejake kraviny. Kdyby obcas neco doma udelal nebo si vzal na den ditko, tak to mit nebudu. Ale to je holt o komunikaci a me se do ni nejak nechce. Ja ten stereotyp ve vztahu mam rada, manzel taky, nejake domlouvani co a jak nam nedela dobre.
@caverina reknu ti, ze kdyz jsem byla sama, nemela jsem problem se o sebe postarat ale take jsem se samoty bala. Ted jsem ve vztahu a mam pocit, ze se vlastne staram o vsechny, samotna s ditetem bych mela paradoxne min starosti. Ale jsem ve vztahu spokojena musim rict. Ale je to paradox. Driv me jedna znama rikala, ono to ve vztahu je vlastne dost podobny, jako kdyz je clovel sam, co se zodpovednosti, starosti, opor tyce a musim rict, ze to chapu....
ahoj všem,tak už jsem zase tady..se svým trápením..nechápu,jak jste to některé mohly vydržet..čekat,jestli se něco zlepší..mám dny,kdy mám pocit,že to zvládnu a pak dny,kdy se mi chce jenom brečet.S mým mužem se o tom bavit nedá,on prostě nechápe,co mi jako je..proč chci to NIC řešit.Když mě by fakt stačilo tak málo,blbé pohlazení,nebo to,že by mi řekl,že mě má rád...já myslím,že toho nechci tak moc..Byly časy,kdy na me muž poznal,že mě něco trápí,obejmul mě a už jen to pomohlo...a tedˇ?Zeptá se mě...se ti zas neco stalo?..Snažím se před ním nebrečet..Ale jsem fakt hrozne nestastna..:(((Nebýt dětí,tak už jsem dávno pryč..Pořád se mi hodni hlavou,co mam delat..jestli mu mam snad napsat dopis,nebo ja uz vazne nevim..Mluvit se s nim neda.On nic nerekne,jen posloucha...Nevím,jestli bych zvládla začit nekde znovu...Vybudovali jsme spolu dost veci a je mi lito,tohle všechno opustit..Je to tak tezke..:(
@baja8 Ja uz bych dnes s chlapem, ktery me odmita vnimat, nebyla. Ale taky jsem si tim musela projit v minulem vztahu, nez jsem nasla v sobe dost hrdosti, abych odesla. A bylo to dobre rozhodnuti. Strasne jsem se bala odejit, zeto nezvladnu financne apod, samoty... Ono to je hodne o tom, kdyz je takova situace, dat tomu druhemu najevo, ze se bez nej obejdes. Vydupat si ve vztahu tu pozornost: bud me budes brat vazne, to, co rikam, a budes mi naslouchat, nebo v tom vztahu nebudu. Komunikace je zaklad! Bez ni to opravdu nejde. Ty taky musis vnimat, co Ti rika, nehodnotit, respektovat. Vztah bez komunikace nema smysl. Mela jsem to stejne v tom minulem vztahu. Bylo to strasny. Pak jsem pochopila, ze jsem pro nej jen jako kus nabytku a nezajimam ho doopravdy, ze chce mit jen svuj klid a ze se to nikdy nezmeni, ze on na sobe pracovat odmita. Jak by tedy byl ochotny pracovat na vztahu? S takovym clovekem to nejde. Jak jsem dnes rada, ze uz v tom neziju. Ale naucil me tim paradoxne, ze si mam vazit sama sebe a za to mu dnes dekuju. Ted ziju ve vztahu, kde okamzite rikam, ze potrebuju o necem mluvit, at je to cokoli a ze se mnou mluvit proste musi. Jinak to pro me nema cenu, takovy vztah. Vzdycky vsechno nejak vyresime. I kdyz se sem tam pohadame, on se treba urazi, ale musi to tam proudit. Vztah musi zit. Musi se neco dit, mame si nastavovat zrcadla, i kdyz je to neprijemne, nic se neda zametat pod koberec. To se okamzite vraci. A Ty nejspis toho v sobe drzis moc a to se neda vydrzet bez nasledku. Clovek ma byt stastny, ne se trapit!
A jak uz tu nekdo psal, milenec neni reseni. Z toho by Ti bylo casem jeste hur. Taky jsem to zazila, neplanovala jsem to, ale pak se to tak zamotalo, ze bylo vse jeste horsi. Pravda a uprimnost je jediny zpusob, jak se da spokojene zit. Totiz vse, co delame, se nam odnekud zase vraci zpet.
@upuska no taky sis uzila.....dneska uz se tomu dokazu zasmat,ale tenkrat mi do smichu vubec nebylo....