Nevlastní děti, rychle pryč
Milé maminky, ráda bych Vám řekla, že jakmile jste se pustila do vztahu s otcem, který má dítě, je to běh na dlouhou trať. Očekává se od vás nadmíra tolerance a trpělivosti. Váš život se bude točit kolem nevlastních dětí nebo dítěte. Někdy se vám může zdát, že jste úspěšná, někdy zase, že to vlastně takhle vůbec nechcete. Podělím se s vámi o moji zkušenost.
Šla jsem do vztahu s partnerem, který má syna, tenkrát 12 let starého. Jezdil k nám každý víkend, potom všechny svátky, volna a prázdniny. Tenkrát byli s otcem jako dvojčata, všechno spolu řešili, mluvili zkrátka dělali všechno hlavně spolu. Byla jsem páté kolo u vozu. Dá se říct, že už mi tenkrát vadilo, že nemáme žádný víkend pro sebe, ale nahrazovali jsme si čas během týdne. Za nějaký čas, synova matka se pokusila o sebevraždu, tak byl syn u nás 2 měsíce, kdy jeho matka byla hospitalizovaná. Za nějaký čas se z víkendů stala střídavá péče. V rámci střídavé péče jsem to nemohla vydržet doma s ním, prostě mi tam vadil. Bylo ho všude a já začala 3× týdně pravidelně cvičit, abych zapomněla na vnitřní bolest, kterou jsem doma cítila. Alkohol jsem si také dopřávala, protože mi to pomáhalo na smutek. Vždycky když odjel, ulevilo se mi, upřímně jsem byla ráda. O několik měsíců později se projevilo, že matka neplatí nájmy (stěhovali se snad každý rok) až do doby, kdy je pronajímatel nepustil do bytu, dokud nezaplatí dlužné nájmy. Takže syn se nastěhoval k nám natrvalo, jeho nevlastní mladší bratr šel bydlet k babičce. A už to začalo být velmi zajímavé…Zařizování pokoje atd. Partner byl samozřejmě rád, že má syna u sebe, ale já cítila, že takhle jsem to přeci nechtěla, ale co se dalo dělat. Čas plynul, někdy jsme se se synem náramně bavili, sranda, všechno v pohodě, ale byli i situace, kdy jsme strhávali boj o partnerovou pozornost. On se nám snažil vysvětlovat, že nás oba strašně miluje, že musíme být k sobě hodní, jinak především ublížíme jemu. Jak byl syn bez matky, cítila jsem, že se začíná uzavírat do sebe, že mu chybí. Začal se ke mne chovat arogantně, choval se drze, koukal na mě jako na vraha, jako bych za jeho osud mohla já. Teď už je mu skoro 18. Tenhle rok byl asi nejnáročnější ze všech. Stihli jsme se dvakrát pořádně pohádat kvůli synovu chování, odešel i jednou spát ke kamarádovi, druhý den se omlouval. Jde o to, že cokoliv jsem řekla, poprosila ho ať mi s něčím pomůže, vždycky jsem narazila na ksichty, časem jsem si všimla, že mnou snad i opovrhuje, že mě nenávidí. Časem se ze mě stal trochu psycholog, byla jsem velmi překvapená, co ve mně všechno je. Před 2 roky se nám narodila holčička. Začal samozřejmě žárlit. Oslavu 1. roku úplně bojkotoval, před oslavou 2. roku jsme se pohádali. V současné době, ji vyhazuje z pokoje, nechce se s ní bavit. K matce vůbec nejezdí, 2× do roka maximálně. Psychicky být stále ta hodná, trpělivá hodně vyčerpává. Včera jsem ho poprosila o jednu drobnost. Vyjel na mě jako pes a to stačilo k tomu, že jsem se psychicky zhroutila. Za těch 6 let se ve mně nakupilo tolik negativních emocí, pocitů a smutku, že stačilo málo a dopadlo to tak, že nyní, když už je „dospělí“, se bude konečně stěhovat s kamarády pryč. Ani nevíte, jak se na to těším.
Kdybych viděla svoji budoucnost s tímto partnerem, rozhodně bych do toho nešla. Komukoliv, kdo chce začít vztah s člověkem, který má dítě, budu vždycky říkat, ať utíká tak rychle pryč, jak jen může.
Uá, já si to omylem smazala...to už dohromady nedám.
Každopádně si myslím, že na Tebe prostě dolehla to, že je teď ve složitém věku. Já bych to nevnímala ani jako vymezování vůči Tobě jako nevlastní matce, ale prostě jako projev puberty. Jednou si to prožiješ i s Tvou dcerou a tipuju, že to bude dost podobné... Hlavní je, jestli se s partnerem dokážete shodnout na přístupu, jestli jste konzistnentí v tom, co po něm chcete, co si nesmí dovolit, apod. Pro mě je důležitá podpora partnera, která když chybí, je to dost znát...
Prostě mám z toho spíš pocit, že Ti teď ruply nervy, než že bys ho nějak nenáviděla...myslím, že ses k tomu jinak stavila docela dobře...i když mě trochu zaráží, že píšeš, že Ti "došly síly být pořád ta silná". Tomu moc nerozumím, jak to myslíš...
@babanci ano byl to v tomto blb a ani si to neuvědomoval...on vůbec si neuvědomoval že dělá něco špatně. Svým dětem třeba kupoval drahé mobily a notebooky a hned jim vyčetl kolik ho stojí prachů a že to mají na všechny narozky, svátky a ježíška dohromady a když se něco slavilo, stejně jim zas něco koupil. Třeba PC hru a následně jim vyčítal, že jsou z hraní her agresivní...
Je to o tom přístupu prostě ☹
Holky, bláznivé. Co jste si to našly? 🙂Musím to říct, jako to říkám své nejmladší dceři, rozmysli si velmi dobře, koho poctíš svojí přízní.
@babanci víš,. ono to na začátku vypadá, jakože vše ok. Dokud jezdila málo, tak se to dalo přehlídnout, no jo, její máma chlastá, holka má hlad, dám ji, ale pak se to rozjelo ve velkým a už se to nedalo ukočírovat a jakmile řekneš něco tatínkovi, hele, tohle se mi nelíbí, hádka na světě, dcera spokojená, protože docílila svého ... fakt se to těžko vysvětluje
@salenas přesně!! Kdo nezažil, ten se do toho uplně nevcítí. Tatínkovi se taky nesmělo nic říct. To hned vyletěl. On mého syna kritizoval pořád - to nevadilo. A uplně jak u tebe, hlavně že holky byly spokojené - ale to že se jim museli 3 další lidé podřizovat, to už byla věc další...ono se pak hledá k dětem těžko vztah, když otec tímto hází klacky pod nohy...
Chlapi toho navykládají - hlavně než ženskou dostanou 😀 Moje máma měla 3 děti po rozvodu a žádnému zpočátku děti cizí nevadili. Otázkou je, kolik jich zůstalo i tak se ženou a chovají se ke všem (cizím i vlastním) stejně, to jsou fakt poklady.
Já bych chlapa s dětma nechtěla, vím, že na to nemám. Nejsem rodinný typ, ani kvočna. Nedokázala bych brát stejně cizí dítě - které se ještě budu bát vychovávat, a vlastní - ke kterému mám úplně jinou psychickou náklonnost - lásku.
Zajímavý příběh, myslím, že zakladatelku až moc haníte.
Já bych asi neměla sílu vychovávat partnerovo dítě. Co jsem tak viděla v okolí, většinou to moc dobrotu nedělá... Zbám hodně lidí (ať jsou to muži či ženy), tak když nevlastní rodič něco pio dítěti chce a tomu pravému rodiči se to nelíbí, končí to výčitkama-to je moje dítě, ty mu nemáš co nařizovat atd... Takhle znám fakt hodně párů a časem to i některý, kvůli tomuto přístupu ztroskotalo. Docela tě obdivuju, že jsi vydržela i to puberťácké chování nevlastního syna. On to taky neměl lehké se svou vlastní matkou, ale zřejmě tě ocení až časem (až dospějě).
@bureska @salenas Je fakt, že tohle mě na našem soužití děsí nejvíc, občas má taky takový záchvěvy, když po dětech něco chci, tak jsem totiž taky občas ta špatná. Přitom já si stojím za tím, že po nich nechci věci jen proto, že nejsou moje, ale prostě chci po nich, aby měly hranice a povinnosti, které - alespoň si to teď myslím - budu jednou chtít i po svém dítěti.
Tuhle jsem usměrňovala to starší, on je za půl hodiny vezl mamince, a pak se na mě obořil, jestli jsem nemohla půl hodiny počkat. Tak už jsem nevydržela a museli jsme si to vysvětlit, protože když jsem se ho zeptala, jestli v průběhu třeba dovolené by to bylo OK, tak mi řekl, že ano, že by ho taky okřikl, ale nechtěl, aby se odjíždělo se scénou... Což částečně chápu, ale on má pořád trochu pocit, že on je ten taťka na zábavu, ale nic se vlastně u nás nemusí...tak jsem mu řekla, že musí být ale i taťka na výchovu, že se prostě nedá nic dělat, ale pokud se provede něco, co je přes čáru, bude následovat reakce bez ohledu na to, jestli je to pět minut po příjezdu, v půlce dovolené nebo před odjezdem... Naštěstí mi dal druhý den za pravdu, protože ve škole si už taky stěžují a nedá se nic dělat, ale musíme ta pravidla prostě vyžadovat...
@fallingstars oni ti tátové, co mají děti na víkend jednou za 14 dní to berou tak, že na výchovu je matka a oni jsou právě na tu zábavu a proto dětem povolují a kupují...tak to bylo u nás. Holky mohly chodit spát pozdě v noci, nemusely nic. Můj syn si musel to co ony nemusely...to co si jeho holky dovolí k němu, jak se chovají, vše berou automaticky, jak se chovají k babičce - to kdyby dělal můj syn, tak by dostal i lepanec, ač nejsem zastáncem tělesných trestů...ti tátové si neuvědomují, že takto těm dětem ale hrozně škodí.
Milé maminky, pro vás, které máte doma vlastní děti a nevlastní tatínky zkuste si jeden test. Požádejte partnera o VĚTŠÍ obnos peněz pro vaše děti. Uvidíte, jak se budou kroutit, jaké budou reakce, pokud bude muset sáhnout do své peněženky pro peníze na nevlastní děti. Vy, které uspějete máte štěstí, v opačném případě je to k zamyšlení. Žena bude vždycky preferovat vlastní děti ať už vědomě či nikoliv. Je to o velké toleranci a kompromisů. Pocity ale nelze ovlivnit ani nijak nastavit. Rozhodně je to někde 100 x horší než u nás doma, každopádně základem spokojené rodiny je rodina úplná. Jinak děkuji všem za názory a přeji vám spokojený rodinný život. P.
@bureska Ono my je nemáme jen na víkendy, o to víc mi to někdy uniká...Protože tím pádem řekněme 45% času je ovlivňuje ten náš přístup, tudíž by prostě - podle mě - měli fungovat zcela standardně... Ale on si to podle mě už pomalu uvědomuje, jen je to prostě někdy boj...
je to vlastnost nás všech žen, je to hnusná vlastnost, ale všem společná, takže bych neodsuzovala paní za pocity...snad jen opravdu přemýšlet nad tím do jaké rodiny se ženu, tohle je fakt těžké a tak jak ženy milují své děti, tak nemají rády děti cizí , chlapi to mají jinak a to proto, že jejich role otce v podstatě hlavně v tom živit je, ale žena je s dětmi často 24 hodin denně, štvou jí i vlastní děti a je jasné, že cizí vidí jako problémy navíc už tak k těžké roli matky
nerekla bych, ze je to az tak hnusna vlastnost. kazda mince ma dve strany, my pak bojujeme za ty vlastni deti, je to v prirode u zvirat PRIROZENE... ma zkusenost je takova, ze nejtezsi na prijeti nevlastnich deti bylo to, ze matka vytvari uroven rodiny a na ty nevlastni to skoro vliv nema... takze ta matka je frustrovana, ze ji ty nevlastni deti nejak nezapadaji, obzvlaste kdyz jsou starsi (u nas to bylo 12 a 16 let v zacatku vztahu). ja zakladatelce moc fandim a absolutne ji chapu a chci ji podporit a je dobre, ze ma oporu v partnerovi. a opravdu je treba tim projit, aby clovek vedel, jak asi se muze citit, to se predstavit neda, to se musi odzit... takze ji tady odsuzovat je hodne necitlive...
@verusky Já vychovávám ,,cizí" dítě již 6 let. Můj manžel ji má v péči, ačkoliv její matka je téměř normální (žádná fetka, alkoholička nebo psychopatka). A na otázku proč ženy vnímají ,,cizí "děti jinak bych odpověděla: Je to tím, že žena s dětmi v naprosté většině případů tráví mnohem víc času než muž. Je to ona, kdo chystá jídlo, pere prádlo, uklízí, stará se o domácnost, o prospěch dítěte ve škole, nakupuje oblečení, dárky a spoustu jiných věcí. Ano dělají tyto věci v dnešní době i muži, i můj manžel, ale ne v takové míře jako ženy. A tyhle každodenní povinnosti nás vyčerpávají, protože jako nevlastní matky musíme věnovat mnohem více času ,cizím"dětem, které to neumí a někdy ani nemohou ocenit.
Autorko: Ksichty od ,,cizího" dítěte také vídám každodenně, ale je to běžné i u vlastních dětí. Důležité je jestli tě to ,,cizí" dítě bere. Já třeba, ačkoliv jsem přísná, jsem nikdy od svého ,,cizího" dítěte neslyšela a snad ani neuslyším větu..,,Neporoučej mi, nejsi moje máma! Jinak se hádáme denně. Jí je 11, mě 27 a vlastní dítě mám teď také. Možná teď toho chlapce vnímáš hůř, protože musíš věnovat energii dvěma dětem, a je těžké věnovat energii tomu cizímu dítěti, když si on toho neváží. Možná má jen telecí léta. Chce to s ním mluvit otevřeně, zkoušela jsi mu sdělit své pocity?
@finkaaa nic si z toho nedelej...myslim si,ze kluk to pochopi az bude dospely a vyzraly - tudic cca 30-35let..
Ja se Ti nedivim. Me by z cizich deti klepla pepka. Fakt. Proste tvoje dite je tvoje dite a hrat si na to ze dite od partnera je jako tvoje vlastni je blbost
Druha vec je puberta - se musi proste vydrzet a prezit.
Jsem rada za tvuj prispevek..a vubec nemusis byt takhle pranyrovana...snazis se - snazis...a zeny co jdou do vztahu s muzem ktery ma dite/deti si to musi uvedomit.
A i nekteri muzi delaji rozdily....
Drz se a zkus a snaz se nad to povznest....ted kdyz mate svoje dite ti nic jineho nezbyva. Je to tezke ale musis se snazit.
Drz se. Rozumim Tobe i tomu klukovi....jednou se Ti treba omluvi...
@finkaaa a neuvažovali jste o nějaké odborné pomoci? Pokud je toho na tebe moc a hroutíš se, tak začni u sebe..Možná by se ti ulevilo, už kvůli malé dcerce. Teď, když už je dospělý, tak je celkem ,,pozdě" a dost pochybuju o tom, že byste ho někam dotáhli. Ale budete rodina celý život, tak možná to šanci ještě má..Držím palce🍀
Uf, to je drsný. Chápu, že to je těžký, ale taková absence jakýhokoliv pozitivního citu nebo alespoň postoje (a ano, chápu, že jde spíš o rezignaci, nikoliv o nedostatek dobré vůle) mě děsí- a ještě ty rozbory, že je to biologicky podmíněný a tudíž normální.. Nemělo by to být normální. Pokud jste frustrovaný z toho, že se tolik staráte o "cizí" dítě, tak je to asi tím, že se málo stará otec. Pokud vás dítě nemusí poslouchat, opět chyba otce. Pokud vám má být někdo vděčnej, je to opět otec. Pokud čekáte vděk od dítěte, jste minimálně naivní.
Chudáci děti, takhle platit za chyby svejch rodičů. A opakuji, že chápu, že to pro macechu neni žádnej med. Ale rozhodně to neni něco, co bych jakýmukoliv děcku přála, protože ono jediný nemá na výběr.
@finkaaa ja Vas obdivuju. Musite sveho muze velmi milovat, protoze zvladnout takhle male dite+puberta se rovna zazraku. Vas nevlastni syn to jiste nemel jednoduche, chapu ho, ale sloucit zivot vsech 3 popr.jeste spolecne dite je nekdy boj, at clovek chce nebo ne. Ono, kdyz pak chlapec vsechno bojkotuje, tak aby se zenska pomalu pred nim na brise plazila, aby se u nich chlapci dobre zilo a stejne to bude porad malo. Sama jsem to vydrzela 2 roky a z toho vztahu utekla. Nikam to nevedlo. Chlapec byl schopny hodiny kopat do dveri, na vsechno odpovidal ne, Vanoce byly vzdy napjate, jeho matka a babicka ho navadela proti me. To se dlouhodobe nedalo. Fandim Vam, ze jste to vydrzela.
@andelka V kontextu dané věty napsané zakladatelkou je vyznění jednoznačné: Měl všecko, nevděčník...
Je mi neskutečně líto všech dětí, kteří v tomto žijí... až potom si dovedu připustit, co prožívá ta žena. Ona je dospělá a měla by dělat zralá a dospělá rozhodnutí, popř. odpovědně nést následky svého chování. Taky jsem v životě hodně věcí uspěchala, nedomyslela, podělala.
Díky Bohu, se vším se dalo něco dělat 🙂.
Moje vnučka má teda taky "náhradní" maminku, je to mladá holčina, co vlastní dítě nemá. O mou vnučku se stará moc hezky, doufám, že jí má ráda, opravdu ráda. Zamilovat si tak hodné, bezproblémové, krásné dítě ... divila bych se spíš, kdyby jí ráda neměla. I když to není pro mě snadné říct....jsem za tu naší Lucku vlastně vděčná. I když zpočátku jsem byla nešťastná, že zaujala místo, které patřilo mojí zesnulé dceři.
@bureska No, tak to byl blb a takového škoda není. Řekni si svému tatínkovi......tak to je síla. ☹