Nezvládám děti a domácnost. Co dělat?
Jsem už protivná i sama sobě, ale absolutně nezvládám, mám pocit, že se v tom cirkuse zblázním, že jsem si v žádném případě neměla pořizovat tolik dětí a nevidím žádné východisko. Tři děti, starší jsou první stupeň ZŠ a nejmladší 2 roky. Všichni uječení, tvrdohlaví, absolutně nic neposlechnou, vybíraví, nezabaví se ani na vteřinu...do toho manžel, mám pocit úplně stejné povahy. Každý den řešíme ty samé situace, které vyeskalují v to, že já už jenom řvu, kolikrát jim i dám na 🍑, pak se s manželem pohádáme, že jsem pořád podrážděná a druhý den jedeme odznova. Situace - chapu, že se sourozenci perou, ale oni od samého rána jedou naschvál za naschvalem - plivou po sobě, kopou se, nadávají si. Já tohle vůbec netoleruji, za každou takovou věc udělám scénu, dostanou trest a co - za deset minut to je zas něco. 👿 A je jedno, jestli s nimi jdu na výlet, někam jedeme, jen jsme doma/na zahradě nebo tu mají třeba kamarády, prostě pořád v sobě, pořád ječet a dělat nesmysly. Jenom trnu, co vymyslí, na cokoliv mají pohotovou odpověď, že se přece nic nestalo (nápady typu házet kameny, čmárat po autě, mlátit se klacky po hlavách - fakt se stačí na minutu otočit a nedá se spolehnout, že se nebo někoho nepozabíjí). Pořád apeluju, že už mají snad rozum, že je to učím odmalička - prostě vůbec nic, zatmění. 🤷♀️Maji podle mě mraky vyžití, jezdím s nimi denně na kolech po okolí na hřiště, dělají sporty, velmi často vyjedeme ráno a vrátíme se az večer na výlety, měli tábor, už měli i vyloženě dny nucené práce, protože si ničeho neváží...to je jedno, kde jsme a jak moc se utahají, tohle proste dělají nepřetržitě. Do toho mi samozřejmě absolutně padá na hlavu domácnost, mám pocit, že obrat prádla, jídla a kupiciho se nepořádku je, jakoby nás tu bydlelo 20 a ne 5, není mi jasné, kdy to mám nějak rozumně stíhat. 🤷♀️ Samozřejmě batole, kde může, "pomůže", čili co ještě nebylo, to vytahá, rozšlape, poleje a přizabije se na tom. Manžel si do tohoto přijde většinou až k hotovému, večer do největšího chaosu a "diví se", že jsem totálně na nervy. Já si myslím, že prostě neumíme fungovat jako rodina. Manžel je málokdy doma, rodina kromě jedné babičky vůbec nepomáhá. Já z nich nechci vychovat nesnesitelné smrady, ale prostě jak? Jak to mám všechno zvládat? Xkrát jsem se o tom s manželem bavila, tak buď mě uzná, je to tak týden lepší a vrátí se to pomalu do starých kolejí a nebo se urazí, že přibarvuju a proč to tak hrotím. Jako on v 90 % situací nikdy nebyl a ani nebude, takze ono se to lehko řekne, že to mám brát více s klidem, ale JAK? Chtela jsem už letos od toho všeho utéct do práce, ale naznala jsem, že to opravdu nemáme šanci zvládnout, takže nejpozději za rok se cirkus rozšíří ještě o moji práci. Dá se to vůbec nějak zlepsit a normálně v tomhle modelu žít?
Musí to být těžké... Hodně věcí tu bylo napsáno a některé zní super. Ale ještě se zeptám, když už na ně nic nefunguje, zabavit mobil, počítač nebo případně vypnout WiFi?
@mourovatakocka No, plánuji jim zábavu asi dost (já nevím, nějak na to nemám odhad) - o těch prázdninách, pokud prostě ráno někam nevypadneme, je to tak jak popisuji celý den. Takže se snažím je fakt 2x za den vytáhnout ven - hřiště, kola, brusle, příroda...nebo jedeme na celý den někam dál, vrátíme se třeba v 5, pak už je nechám svému osudu, když přijdou, že si něco zahrajeme, klidně si zahraju. Ale oni sotva přijdeme, začnou dělat bordel až do večera. To už si říkám, že jim přece nebudu dělat program na minuty, abych ještě po výletě výmýšlela co dál. 🤷♀️ Nevím no, někdo říká, že se mají nechat nudit, někdo zas že je potřeba se dětem věnovat, že tímhle chováním poutaji pozornost - neodhadnu to. Joo, díkybohu pomažou do institucí a začnou prázdniny rodičům. 😁
@kikicha177 děkuju, držím palce i u vás. Jednou z toho snad vyrostou a bude líp. 😉
@leilinka1234 Nemají zatím elektroniku. Pouze půjčit od nás, dvě hodiny týdně. Takze to až časem. 😅
Snad jo, třeba na to budeme s láskou vzpomínat. Každopádně si myslím, že je i dobou. Kolem nás i teda naše děti mají v podstatě všechno a i ihned. Já vyrůstala v devadesátach, kdy vlastně postupně vše přicházelo. Neexistovalo, že mě nudí pohádka, protože byla o víkendu jen ráno a pak jedna hraná v neděli po obědě. Žádný hry, takovou tu okamžitou gratifikaci,co mají děti teď, to nebylo. Pokud chtěli něco vidět v televizi, tak hezky čekat a nebo když už byly VHS, tak si to nahrát. To samé písničky, si pamatuji, jak jsem čekala klidně dvě hodiny než v radiu zahrajou písničku, abych si ji nahrála na kazetu. Všechno je teď takový rychlejší. Je fakt, že my byly furt venku na prvním stupni, na sídlišti, maximálně zavolat z budky nebo zazvonit a poprosit o delší večerku. To je prostě nepředstavitelný teď a přesně, jakmile je nějaké dítě někde samo, už se hledá rodič. Bydlíme na vesnici, ale kousek za Prahou a děti moc samy venku nejsou ani tady. I tohle k tomu určitě přispívá, vychováváme děti v jiné době než jsme měli my.
Pročti si blog na FB "Matka čtyřech kousků". Zjistíš, jak normální a běžné jsou ty situace, které popisuješ.
Naši se taky doma řežou a dvakrát denně chodíme ven, aby ze sebe tu energii dostali. Ale často jen kolo a po sídlišti na hřiště, máme výhodu, že jsou tu i hřiště pro větší děti. Tam je vcelku nechávám řádit. Případně lesní hřiště a tam se můžou třeba přerazit. Ale fakt mám vypozorováno, že občas potřebují paradoxně zvolnit, aby se zklidnili, protože těch vjemů mají vlastně pořád hodně. Sousedi to řeší tak, že se půlí, mají dva kluky a nejezdí vždycky všichni, prostě se oddělí podle zájmů a děti mají hned pocit, že se jim věnuje plná pozornost rodiče. Taky to občas praktikujeme a není to vůbec špatné. Ale to jen kdybys třeba na víkend zmermomocnila pána otce.
To bude dobré, od pondělí budou mít jiný režim a jiné starosti. Minimálně jsme tě uklidnily - kromě dokonalých matek existují i normální rodiny.
Člověk si to představuje romanticky jako bylo v Krok za krokem 😃, ale realita je bohužel jiná…
@mourovatakocka Věta “Kromě dokonalých matek existují i normální rodiny” me pobavila. Ale fakt ze jo, já mít jen prostřední dceru, tak jsem taky dokonalá matka. 😀 Takto o mne jeden kolega v práci (bezdětný) prohlásil, ze jsem punková matka 😀 Já teda zase o těch matkach typu paní Goldenove říkám, ze trpí syndromem jednoho dítěte.
@kikicha177 Jo, taky vidím pár pěkných bodů v devadesátkách. 🙂 Kolikrát si i říkám, kam až tato doba zajde, ty děcka jenom soutěží, kdo co má rychleji a lepší. Vůbec neznají na neco čekat. Nic je nezaujme, protože jsou všechny pohádky a hry tak rychlé a plně efektů, že realita oproti tomu nemá šanci je zaujmout. 🤷♀️
@llluckaaa Věta je výborná. paní Goldenové došly poučky, tak už radši neodpovídá 😅
@mourovatakocka Máte výhodu lesního hřiště, to by se mi taky líbilo. 🙂 Víc rozdělovat je dobré, to docela jde ve školním roce. Ve volnu se to u nás bohužel moc nedaří, málo lidí.
@felis matkou čtyř kousků jsi mi zlepšila ráno, to musel psát někdo od nás 😂
@kikicha177 přesně vidím naší prostredni, kolikrát jsem musela odejít z obchodu, pac se to nedalo. Já potřebuji do téhle uličky a ona vedle a už je problém na světě a valí se po zemi, řve, kope kolem sebe, nebo mi pak začne schválně utíkat po celém obchodě...lidi koukají, už mi několikrát říkali kdyby jste ji placla tak je klid, ale už párkrát dostala na zadek ale je to pak ještě horší, proste ji odtahnout a nechává vyvztekat.
A zakladatelce: taky se u nás hodně perou a to jsou dvě holky a jediné co platí je prostě poslat na druhý konec baráku, nebo zahrady. Nebo úplně nejlíp jedna doma a druhá venku. Nejstarší chce celkem malovat, nějaké úkoly dělat, koralky, náramky tak občas ji prostě pošlu ať si jde něco takového sama a druhou si vezmu ven.
Ale tak tomu se asi nemůžeš divit. Většina z nás si kde co nastudovala, naposlouchala ještě před dětmi a měla jasno v tom, co je špatně a jak to určitě takto dělat nebudeme. Jako ty teorie jsou super, až na to, že každé dítě je jiné a zabírá na něj něco jiného. Tyto přednášky tě nepřipraví na realitu s více dětmi, kdy máš každé jiné, má jiné zájmy ap. a musí se snést dlouhodobě vedle sebe na omezeném prostoru. Řekla bych, že ten školkový věk a první stupeň v tom jsou nejhorší. Pak už si ti starší najdou kamarády a mizí za nimi z domu samy, takže doma nepošťuchují ty mladší, mladší se zase nemají až tak před kým předvádět a prosazovat se.
Zníš moudře a přijde mi, že to máš dobře podchycené, jen je to holt náročné období, kdy nemáš oddych mimo a nefunguje tatínkova autorita.
Do práce bych se na tvém místě těšila 🙂 Přijdeš na jiné myšlenky, doma zjistí, že jim nejsi 100 % k dispozici, asi nastane trochu jiná dělba práce, víc peněz = možnost najmout si na některé neoblíbené činnost výplacenou pomoc. Ve výsledku z některých činností třeba slevíš a řekneš si, že když nejde o život, tak jde o h... Hlavně že jsou děti zdravé a šikovné 🙂
Jinak jsem hrozně zvědavá, co jsi dělala, když jsi zjistila, že pomalovaly auto. Doufám, že bylo vaše a ta barva šla dolů 😉
Je to prostě náročné, je to u nás velmi podobné...mám 3 kluky a kdybych mohla, tak si každý večer brečím ve sprše, ale mně to plakani nějak nejde...dva starší v sobě, hádání, praní se, řežou se jak psi a do toho dvouletak, naprosty miláček, to všechno sleduje. Nahrává na "svůj harddisk"😆 což mě děsí...já jsem s nima strašně ráda, maji tak krásne chvilky a pak jak když zhasneš..blikanec a už jedou ..a já si říkám, že dobrovolný pobyt v Kroměříži by nebyl tak špatný výlet. Jako pro mě😁
Jinak klučičí energie je prostě jiná, kdo nezazil, nepochopí...
@llluckaaa Díky, že zním moudře mi ještě nikdo neřekl! 😀 Do auta "maloval" kamenem, dostal tehdy vařechou, se přiznám. Opravit to nešlo, je to poškrabaný. Jojo, hlavně, že jsou zdraví...ono to všechno je pořád nic oproti tomu, co si člověk přečte na Doniu. Ale náročné to prostě umí být, někdy to na mě padá, tomu se asi nevyhneme.
No, někdo na internetu tyká, někdo vyká, nezevšeobecňovala bych to. Ano, samozřejmě si neumím představit, že bych měla 3 divoké děti, ale vím, že kdybych měla pocit, že to dlouhodobě nezvládám, vyhledala bych pomoc. Psycholog není od toho, aby ti děti krotil, ale pozoruje vaši vzájemnou interakci a často se důvod k takovým excesům, které tvoje děti předvádí, najde tam, kde bys ho nejméně čekala. Taky máme tendence nebýt objektivní, vnímáme situace svým specifickým způsobem a ostatní věci nám unikají. Třeba zrovna tohoto by si všiml psycholog. Nestojí to aspoň za zkoušku? Pokud jsi permanentně napjatá v očekávání toho, co zase přijde (a kdo by nebyl), tak to děti vnímají a nějak to filtrují ven. Pak taky pokud se jim tak hodně věnuješ, možná neví, jak se zabavit samy. Děti potřebují čas pro sebe, pro svoji kreativitu, aby se naučily hrát si samy, odpočinuly si duševně i fyzicky. Mají takový čas? Není potřeba jim na každou minutu dne něco vymýšlet, právě naopak. Zkoušela jsi třeba odměňovací systém - pokud se týden vydrží nějak chovat, za každý den si na lednici nebo někam nalepí hvězdičku a na konci týdne si můžou vybrat něco malého pro sebe - hračku, čokoládu, aktivitu, film...Pak je taky chválit kdykoli, když udělají něco dobře. Cvičit meditaci nebo dětskou jógu se prý taky doporučuje, děcka by to uklidnilo. A hlavně srovnat si to i sama v sobě, často do dětí promítáme svoje rozčeřené emoce. Nejsou to naučené fráze, je to zkušenost a nemysli si, sice mám "jedináčka", ale prošla jsem si peklem, které bych nikomu nepřála a to trvalo několik let. Na dceru jsem sama. Podporu nemám v nikom. Takže ne nadřazenost, ale možná jen tvrdost. Jakožto psychologický mechanismus k přežití. Přeju ti, ať najdeš tu správnou cestu pro vás pro všechny.
@llluckaaa
@bbn musím říct, že vaše příspěvky si budu číst porad dokola. Mluvíte my z duše. Máme taky 3, jsem na ně víceméně sama. Doma se chovají jako smradi, po většinu času se průběžně nenávidí a spojují v různých variacích proti sobě nebo proti mně. Když je kdekoliv vyzvedávam, tak je všichni chválí, jak jsou úžasní a báječně a skvěle vychovani. Dokonce, kdyz prijel prostredni ze skoly v prirode, ucitelka mi pred autobusem gratulovala, ze mame jedine vychovane dite z cele tridy. To, že mne dělají ze života většinu času peklo, nikdo nevidi🙈. Za vaše příspěvky díky, nebudu se bát přitvrdit a razneji zakročit....
Zoufalá jsem stejně. Dva kousky mladšího školního věku a jedno batole. Dva starší věčně v sobě. Dnes po sobě třeba házeli ze vzteku bláto? Měli to všude, ve vlasech, v obličeji. Paráda.🤦♀️ Nejsem zastánce toho, aby se dětem organizoval volný čas a nikdy jsme to nedělali. Ale taky teď denně musíme někam vypadnout, jinak to nejde.
Nedávno se nám je podařilo na pár dní od sebe oddělit a bylo to moc fajn.
Jinak nám teda pomáhá strhávání času, který můžou strávit u elektroniky. Nic efektivnějšího jsme zatím nevymysleli 🤷♀️ a to jediný fakt funguje. Soucítím ve všech bodech. A hrozně našim vztahům teda prospěla společná dovolená, změnit prostředí.
@goldenova zaujala mě jedna věc - ty v jednom příspěvků napíšeš, že děcka mají dostat víc pozornosti - není mi tedy úplně jasné jak...a v dalším příspěvku je, že naopak mají mit prostor pro sebe a svoji kreativitu. Tak u nás se ona kreativita projevuje tím, jak popisuji. Přijdeme z výletu, kde si s nimi celou dobu povídám, hraju po cestě hry a vymyslím zajímavé cíle (je to pozornost pro ně?) a ve chvíli, kdy je doma vypustím, nastane ta popisovaná kreativita - mlátí se klackem, ječí na celou obec, vytrhavaji si věci z rukou, plivou po sobě, případně začnou devastovat - rozmazávat písek s vodou po oknech, házet po sobě kameny atd. Nikdy v životě se kreativita neprojevila tak, že by si sedli a malovali nebo stavěli z kostek, to fakt nehrozí. Absolutně si nedokážu představit, co bych jim musela namíchat do pití, aby cvičili jógu. 😳 Takže kde je vlastně to východisko ze situace? Mám je nechat zdravě se nudit a provozovat to, co popisuji? 🤷♀️A ano, mám v sobě stále napětí, co bude. Kdo by neměl. 🙄
Každé dítě je jiné. Moje děti bys taky nedonutila cvičit jógu. Co funguje u jednoho, nemusí fungovat u druhého. To si bohužel rodiče klidných děti, s kterými stačí jen mluvit, nikdy neuvědomí. Držím palce.
Tvl, maloval kamenem 😖 Drž se holka!
@enoli Taková pochvala od učitelky je balzámem na všechny šrámy, co? Mně se to stalo teď taky - náš nejstarší opouštěl devítku, tak jsem se loučila s třídní a ona o něm moc pěkně mluvila a pak říkala: O něj se nemusíte bát, dobře jste ho vychovali 🙂
@angelyn To já říkala doma, že jestli mě budou pořád vytáčet, tak se nechám odvézt na wellness pobyt do Kroměříže a pak jim to doma spadne všechno na hlavu a budou se muset o sobe postarat samy 😀
Rady od matek jedináčků mi přijdou vtipný. Protože prostě nikdy nemohou zažít to, co matky nejedinacku. Musí skloubit dvě, tři povahy dětí. Musí rodič dělí tu pozornost mezi víc dětí. S první dcerou to byla procházka růžovou zahradou, ona je klidná poslechne, furt jsme něco tvořily. Času pro ní bylo neomezeně. Pak přišla mladší, která je náročnější na pozornost, je akčnější tudíž má také furt nějaké zranění a musí se víc hlídat. Záchvaty vzteku apod.,že když jde mladší spát po obědě, tak já už třeba nemám vůbec mentální kapacitu jít něco tvořit s vyrábět se starší. To chci jen sedět a čumět do blba, abych si na chvilku odpočinula. Tohle prostě někdo,kdo má jedno dítě nepochopí. Mně nejvíc vadí asi to dělení té pozornosti, že si to člověk i vyčítá, že by se měl více věnovat starší. Ale prostě ne vždy to jde. Na druhou stranu, když se pak spolu objímají nebo si hrají a je to bez řevu, tak by člověku i slza ukápla, jak je to pěkný. Držte se holky, dneska zpět do institucí, tak snad to bude zase lepší. Prázdniny fakt vyčerpají.
Uniklo mi při prvním přečtení to, kolik aktivit s nimi děláš. Já s tebou nejsem 24/7, nemůžu ti poradit zdravou rovnováhu. Od toho jsou právě třeba ty rodinné poradny. Jako, budu upřímná, pokud by na mě moje dítě plivlo, tak mu takovou vrazím, že odlítne 2 metry a příště už si to nedovolí🙂 Jenže je otázka, jak jste se vůbec dostali do fáze, že si tohle k tobě děti dovolí. Dcera mě jednou praštila do ruky, tak jsem jí plácla taky, aby pochopila, že to bolí a vysvětlila jsem jí jako dospělému, že tohle se nedělá, proč se to nedělá, jak se člověk pak cítí, atd. Snažím se na ni vždycky jít přes empatii: "představ si, že někdo udělá tohle a tohle, řekni mi, jak se cítíš"...ona není hloupá, takže svůj pocit popíše a myslím, že tu empatii má na docela vysoké úrovni, alespoň vůči mně. Ke mně si nedovolí, ale k babičce, která nemá téměř žádné hranice, si toho dovolí tolik, že je to zarážející. Ale zase, nechci chytračit. Jedinou praktickou věc, kterou ti doporučuju, je ta poradna. Třeba je to řešení jednodušší, než si myslíš, jen ho nevidíš, protože tě problémy všedních dnů zahlcují.
@k2792017 nečetla jsem vše, ale na Diktát prostě nenapíšu, většinou neříkám nic, pokud by to vážně vypadalo i večer, že ne, tak napíšu paní učitelce. Tady máme teda umíněnou holku, ne kluka, když už to doma s domácí přípravou fakt nejde, tak dávám vědět paní učitelce, sama mi říkala, že je dobře aby to věděla, že na to může ve škole šikovně navázat. Naše umíněnice teda zatím většinou nakonec chce jít do školy připravena. Není to příjemné, ale u nás pomáhá nechat jí bejt s pocitem, že teda nebude připravena, pokud chce dostát svému slovu..
už sem to dočetla, no, hehe, jsem matka jedináčka, od mala náročného, tu úchvatnou psycho pomoc jsem vyhledala asi v 5 letech a máme za sebou za tu dobu asi 2 nepřetržité roky psycho péče. Výsledek? Prostě taková je. A nejvíc pomůže, když se nějak pokusím naučit se, že není moje chyba, že rodina prostě nebude harmonická. Jako, moc to nedávám se s tímhle smířit. Některé věci máme jednodušší, protože je jedna. Miluje ale třeba na hřišti vytváření a vedení part, takže by to bylo psycho. No nic. U nás je spíš jednodušší doba bez školy, protože školní povinnosti jsou pro ní urážka na cti. Loni mi začalo být zle z představy nového školního roku asi 3 týdny předem. A vlastně bych mohla poradit, už v říjnu jsem byla v regulérní depresi a už z dřívějška o sobě vím, že nějakej ten druh psycho pomoci mi pomáhá, jela jsem si Sešit sebevědomí https://www.samuelcz.com/shop/_127117-moje-sebe...
Letos už mi bylo zle jen 4 dny předem. Takže asi tak. Bude to opět výzva. 🌷
Mam tri deti, dve na ZS a jedno mimino. Nejsou tak divoke, jako ty tvoje, ale zase jsou priserne nesamostatne a neporadne. Vzdycky si davam cile, jak se jim budu venovat, zahrajeme si nejakou hru a mam pocit, ze cely den jen prechazim mezi kuchyni a pradelnou a cestou sbiram bordel, ktery z nich odpadne😀 Trochu morbidni metoda, ale kdyz je nejhur a mam pocit, ze hur byt nemuze, tak si zive predstavim, ze bych vinnou nejake nemoci nebo tragedie o nekoho z nich prisla. Jak by ten zivot mohl jit dal. Takze je to narocne, ale mame se strasne dobre, uz jen proto, ze jsme vsichni spolu, zdravi a mame se radi.
Je mi tě líto a soucítím. Já mám dvě děti a to nejmladší nám snad vyměnili za satanovo dítě. Takže chápu, taky furt vymýšlím program, ale mladší dcera je šíleně akční. Šikanuje tu starší, jakmile není po jejím tak řve, flakne sebou kdekoliv a kdykoliv. Furt si říkám, že je ještě malá, že z toho vyroste, ale obávám se že to bude její povaha. Je to na nervy, já třeba nevím, jak ji zabránit v tom se začít válet třeba v jehličí vzteky nebo v metru. Ji jedno, že se u toho zmrzači. A výchovou si myslím, že to fakt není. Už jako mimino prorvala dny a noci. Já, manžel a starší dcera jsme klidní. Všichni kdo nás znají a vidí, co nejmladší dělá, tak nechápou, kde se to vzalo. Tak jenom spíš podpora, že všude je něco. Jako taky miluju rady od lidí, kteří si tím neprošli nebo ty pohledy jiných rodičů, když se moje dítě někde vzteky válí. Bohužel ona se musí vyrvat a pak nějak funguje. Apřesně jak píšeš. Kdybych věděla, že další dítě bude takto šílené, tak máme jedináčka. No ještě tento víkend a pak už škola, školka kroužky, ten řád je trochu lepší. Držím palce