• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Stěhovat se? A kam?

22. července 2014 
Ahoj, s manželem oba pocházíme z Vysočiny ( naše rodiny bydlí asi 5 km od sebe). Na vysokou jsme šli do jižních čech, kde jsem si to opravdu zamilovala. Měli jsme tam oba práci, bohužel v té mojí vyvstal problém a chtěla jsem z ní odejít. V té době se uvolnilo místo na vysočině a tak jsme se přestěhovali zpět (osudová chyba) - je to již 3 roky. Po přestěhování jsme za 2 měsíce měli svatbu a rok pak bydleli u tchýně - ten rok byl strašný. Pořád jsem manžela prosila ať se vrátíme na jih, že jsem nešťastná, ale manžel argumentoval tím, že na vysočině má všechno - rodinu, kamarády, teď i práci. Po roce u tchýně jsem byla jako troska, takže jsme se odstěhovali asi 30km do většího města, de nyní žijeme( na můj nátlak) . Máme tu oba práci - baví nás, je dobře placená a teď vybíráme byt ke koupi. A dnes sedím sama doma a přemýšlím nad tím, že bych se nejradši vrátila do čech. ALE ...nevím jestli je to jen nějaká nostalgie a já nedokážu vyhodnotit, co je pro nás opravdu lepší, nebo v sobě jen 3 roky potlačuju přání žít jinde( odchod z čech mi zlomil srdce, miluju to tam a pokaždé když tam jedeme za kamarády, brečím po cestě zpět). Svou roli v tomhle mém pocitu, že jsem tu nešťastná hraje i fakt, že od doby, o jsme se vrátili na Vysočinu, vrátil se můj muž jakoby zpátky do doby, kdy byl svobodný - je 3x týdně na fotbale, má milion aktivit a žádnou se mnou. Pořád mě přemlouvá, ať se odstěhujeme zpět do vesnice, kde žije jeho matka, že jak budeme mít svoje bydlení, bude to úplně jiné. (to nejsem blázen, bylo by to jiné akorát v tom, že by byl pořád v háji a já sama doma, jak teď, ale ještě s tchýni za zadkem). Prosím poraďte mi, co byste dělali vy....protože já prostě nevím jestli je správně sbalit se, odstěhovat do čech a neřešit to, jestli tam mám lepší práci, (nějakou práci vždycky najdeme, ale záleží jakou) , nebo zústat tam kde jsme, máme tu práci, koupit byt a přestat se patlat v minulosti.
25. kvě 2014 ve 13:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nevím, kolik Ti je, jestli máš děti... ale jestli se ptáš na radu, zůstala bych žít tam, kde žijete nyní. Oba z Vysočiny pocházíte, dříve či později vaši rodiče zestárnou a bude praktické mít je blízko. Je normální, že se člověk sem tam touží vrátit na místa, kde byl dříve a kde mu bylo dobře, zvláště v době, kdy se cítí nešťastný a má pocit, že jinam než do minulosti nemůže utéct.
Pokud nemáte děti, zapusťte kořeny tam, kde žijete nyní. Najděte si kamarádky, vrhněte se na koníčky, dělejte cokoli, aby vám bylo dobře.
K tchýni bych se, za sebe, rozhodně nestěhovala.
25. kvě 2014 ve 13:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
Zašla bych si o tom popovídat do poradny s manželem, kde bude někdo nestranný. Pokud tě nějak neposlouchá nebo nechápe, sama nic nezmůžeš. Není dobře být nešťastná, přece ve vztahu jde o to, učinit toho druhého spokojeným a šťastným, ať už se to týká čehokoliv. Dej tomu čas, jestli opravdu nejde jen o nostalgii, nebo si najdi, tam kde si koníčky a nové přátelé, páč chápu i manžela a jeho postoj.
25. kvě 2014 ve 13:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj, tak já Ti asi poradím něco jiného než ostatní, ale já bych šla bydlet tam, kam mě to táhne... Vlastně jsme to s manželem udělali, ale až po 10-ti letech... Mohlo to být dřív... My jsme každý z jiné části republiky, ale studovali jsme oba v Praze a moc se nám tu líbilo. Jenže tehdy byla ještě povinná vojna a případná civilka šla jen v místě bydliště. Takže jsme nakonec šli do manželova rodného města. Bydleli jsme tam 10 let a za celou dobu jsem si nezvykla... Sice nějaké kamarádky odtud mám, ale nelíbilo se mi tam... Když mě pak propustili z práce při hromadném propouštění, tak to byl impulz udělat změnu... Tak jsme se přestěhovali zpět do Prahy a už 6 let jsem šťastná. Takže kdybych mohla vrátit čas, odstěhovala bych se dřív. Mám ale výhodu, že manžel na svém městě nelpěl a klidně se přestěhoval.
Taky záleží na tom, jak to máte s rodiči. O mé se postará starší bratr.
A když jsou pak děti, tak je výhoda mít blízko babičku. Ale já bych stejně odešla. Tak to cítím já.
25. kvě 2014 ve 23:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Je to dost prekérka - a myslím že jí asi moc nejde vyřešit kompromisem :o( Moc dobře vím o čem mluvíš - s vrácením muže do mladejch let... Taky to bohužel znám a vím, že to změní pouze změna prostředí... Na tvém místě bych si popovídala s mužem, dala bych nějakou "zkušební dobu" bydlení na Vysočině s tím, že se bude víc věnovat tobě a nebude furt v luftu... Když to nevyjde, trvala bych na stěhování...
25. kvě 2014 ve 23:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
chápu tě, mě by z Budějc taky nikdo nedostal :dizzy_face: já bych se rozhodla srdcem (jste na to dva, to jasně, ale podle toho, co píšeš, rozhodnutí tvého muže vašemu vztahu spíš uškodí, tím spíš, že bude mít oporu v matce). pokaždé, když jsem byla nucena rozhodovat se rozumem (nebo se k tomu nechala citovým vydíráním zviklat), dříve nebo později jsem litovala... rozhodování srdcem může taky přinést slzy, ale litovat toho nikdy nebudeš... :wink:
26. kvě 2014 v 00:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
jo, to my neco pripomina :grinning: Ja tedy spis resim, ve ktery zemi zit :grinning:

misto, kde koupite byt, se musi libit vam obema, jinak si zadelavate na problem do budoucna. Rozmysli si, co je pro tebe dulezity (napr. vesnice x mesto, kamaradi, rodina, blizkost prace, prostredi pro deti atd ) Nekde se daj delat kompromisy, jinde ne.
Tak nejak jsem pochopila, ze tchyni dost nemusis, takze bych udrzela min 20 km vzdalenostni radius :grinning: Dost daleko, aby jsi ji nemela porad doma
Z toho, co tak pises tak bych asi na tvym miste volila mesto (vetsi sance najit pratele, moznost se zabavit atd)
Drzim palce !
26. kvě 2014 v 00:12  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ahoj, já osobně bych se odstěhovala kam tě srdce táhne, ale pokud manžel nechce tak to bude hodně těžký ho přemlouvat, protože jeho zase srdce táhne k vysočině. což je těžký protože každej chcete bydlet jinde, manžela chápu je spokojenej protože tam má svoje kamarády, ale co ty. pokud tam nemáš nikoho tak je to pěkně na houby, ale v žádném případě bych se nestěhovala kde je tchýně, to by jsi jí opravdu měla za zadkem. ono si fakt musíte promluvit s manželem a udělat třeba i nějakej kompromis.

my se ted taky díváme kde bydlet. bydleli jsme na moravě, tehdy ještě přítel koupil barák, mně se moc nelíbíl, ale byli to jeho peníze, tak se tak rozhodl, tak jsem s tím nic neudělala, opravili jsme ho, bydleli v něm pár let a postavili si dům na vysočině a ve městě, a už nikdy. přestěhovali jsme se tam kvůli manželově práci. práce tam za 3 roky skončila a to mu slibovali že to bude na pořád, ale změnil se šéf a změnila se situace, protože jinak bych se kvůli 3 letům nestěhovala( práce tam trvala 5 let), a musím říct že mně se tam moc nelíbilo, i když jsem měla dům kterej jsem milovala, tak ted se nikdo z vysočiny neuražte, prostě lidi jsou tam jiní než na moravě, a prostě mi to tam nesedlo. no a tak ted jsme u našich, prodali jsme dům a řešíme kde bydlet takže manželovi je to jedno, já bych chtěla něco u brna, ale nevím kde. ale zárověn bych to chtěla tak do 20 km od našich, protože kdybych potřebovala pohlídat pejsky tak aby to zase nebylo přes půl republiky.
naši by nejradši kdyby jsme bydleli u nich což taky nechceme, a vedle v dědině je tchýně a tam bych taky nebydlela, to bych jí u nás měla každej den a nejen jí.
takže tě chápu, že je těžký se rozhodnout kam jít, protože já sama to taky nevím.
ale vím, že to nebude z moravy, ani náhodou.
26. kvě 2014 v 06:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Těžké radit...
Já se těžko "přesazuju", takže bych zůstala poblíž rodného města...
Spíš bych se zamyslela - pokud ještě nemáte děti - jestli je chci s tímto mužem mít...
Vůbec nereaguje na tvoje přání, volný čas si řídí podle sebe, od matky se odstěhoval na tvůj nátlak, kdy už jsi to nedávala - žil přece s tebou a viděl, jak jsi na tom...
Umíš si představit být na mateřské, čekat, až se muž vrátí z práce a on ti udělá jenom pá pá, skočí do dresu a uteče ti na fotbal a ty budeš zase sama?
To si musíš vyhodnotit ale sama - ohledně stěhování - nejdůležitější je mít nebo si rychle najít práci - jak by to v těch Čechách vypadalo? Je tam šance si najít odpovídající práci?
Ovšem tipuju, že buď odejdeš sama nebo vůbec - jak to čtu, zdá se mi, že manžel chce svoje pohodlí, svůj servis - ten mu zajistí nakonec i matka...
No - šťastné rozhodování.
26. kvě 2014 v 10:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Osobní zkušenost... je jedno, kde člověk žije, když tam jsou lidé, se kterými mu je dobře a kteří mají rádi i oni jeho.
Žila jsem spoustu let v Brně, srdcem mne to tam táhne strašně, přistála jsem nakonec u Prahy. Naučila jsem se to tu mít ráda - už jako malá jsem říkávala, že chci žít na malém městě. A vlastně teď i žiji a obden zajedu do Prahy. Už cestou domů si čistím hlavu od velkoměsta. Máme tu základní zázemí v doktorech apod., je kde nakoupit, hodně lidí tu je přátelských, přestože tu je poměrně vysoká koncentrace velmi majetných lidí a problémů s tím souvisejících.
Do Brna si jezdím "vypláchnout" hlavu, ráda se tam vracím... ale stále více mne to táhne domů, mezi své milované... A to s vědomím, že má původní rodina žije úplně jinde než v Praze a Brně a ti nej přátelé také...
26. kvě 2014 ve 12:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@brunetka11
@elvira
@jennifer
@buldrik
@laska.nezna.hranic
@anetka1701
@lucieandrlova
@suzief
@veruska007

Ahoj, všem moc děkuju za odpovědi. Byly hodně různorodé, vlastně každý upřednostňuje něco jiného. A když nad tím přemýšlím, ak právě jediné místo odkud by se asi bez mrknutí oka přestěhoval jak manžel tak já, je to kde právě žijeme. Sám mi říká, jak má čechy rád. Co se týká rodičů- těm ještě nebylo ani 50, děti zatím nemáme. S rodiči na hlídání počítat nemůžu- ty budou dalších 20 let dělat, brácha teď staví asi 10 km od rodičů- takže postarat by se asi postaral, navíc, to že někde zakotvím teď neznamená- kor v dnešní době, že tam budu i za 20 let. a 150 km není nezdolná vzdálenost, která by nešla jendou za měsíc překonat. Na druhou stranu tam, kde teď žijeme máme dobrou práci, byt, který řešíme na pěkném místě ke koupi, tak asi zůstaneme tady s tím, že spácení bytu bude tak 10 let a pak můžeme prodat a přesunout se třeba jinam už s nějakým fin. základem. :wink:
27. kvě 2014 ve 12:55  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@jenies Ono se dá přestěhovat i s bytem na úvěr, také jsme to tak měli :wink:
27. kvě 2014 ve 13:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jenies - zase musíš počítat, že za těch deset let už třeba můžete mít děti ve škole a potom už se stěhuje hůř. já bych neměla to srdce je vyrvat z prostředí, ve kterém by byly zvyklé, jen kvůli práci nebo přírodě... pak už to nebude jen o vás dvou a s tím je taky třeba počítat. sehnat vhodnou práci není sranda, ale já bych se přestěhovala teď a než by děti začaly chodit do školy, už bych dávno věděla, kde je budu chtít vychovávat... já jsem prostě člověk, který těžko opouští, co mu vyhovuje a naopak si nedokáži zvykat na nové prostředí. ale ty jsi třeba povahově jiná a nevadilo by ti to... každopádně já bych se rozhodovala podle dětí, i když třeba prozatím nenarozených, protože bydlení je otázka (desítek) let, ne týdnů... nechtěla bych někde budovat domov a pak znova a znova... ale to jsem já :sunglasses:
27. kvě 2014 v 16:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@veruska007, @laska.nezna.hranic díky... tak je asi vyřešeno. Chlap na jih nechce, já zas nechci do té jejich vesnice,takže zůstáváme tady .. alespoň prozatím. :slight_smile:
28. kvě 2014 ve 20:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@jenies Já si myslím, že je to dobrý kompromis :wink:
28. kvě 2014 ve 21:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Co když se vrátíš do čech a zjistíš, že už to není takové jak bylo??? Přijet tam třeba na víkend je fajn a určo si to moc užiješ, ale myslíš, že to takové bude i po přestěhování se? A co práce, taky by tam byla dobrá? Nevím, radši bych zůstala tam, kde jste a jezdila si jen pro ty krásné chvilky. :wink:
16. čer 2014 v 15:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@salina1979
@veruska007
@elvira
@jennifer
@buldrik
@laska.nezna.hranic
@anetka1701
@lucieandrlova
@suzief
Tak a jsem tam kde jsem byla. Srovnala jsem se městem kde žijeme, a teď přišel chlap domů s tím, že v jejich firmě se uvolnilo místo právě na jihu, že nad tím přemýšlel, zvažoval to, ale že není připravený odejít. 1. nechápu, když není přípravený, proč nad tím týden přemýšlel, 2. nechápu proč přemýšlel sám a mě vlastně oznámil, ak se rozhodl. 3. bylo to jako by mi dal lízátko a za chvilku mi ho vzal. Každý mi říká, ať se sbalíme a odstěhujeme se na jih, že to tam miluju, muž nechce stejně být nikde jinde než v té jejich vesnici, kam zas nejdu já a jih se mu líbil daleko víc než to město, kde teď žijem. Prakticky máme ideální možnost - on by šel za jistou prací, já si nějakou najdu, děti zatím nemáme, a žádné závazky tady taky ne...ALE JÁ PROSTĚ NEVÍM !!! Včera jsem mu řekla, že se o tom chci ještě pobavit, od té doby na mě nemluví.
21. čer 2014 ve 14:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@jenies Ahoj, njn, vybrat misto k ziti neni nic snadneho. Jake jsou muzovi hlavni argumenty proc na jih nechce? A zaroven - jake jsou tvoje hlavni duvody, proc se ti nelibi tam kde jsi ted a mas praci a proc chces na jih? Jak velkou roli v tom skutecne hraje ta nostalgie? V tom, ze se mu tam libilo tak proc tam nechce bych se zas tak nebabrala - proste kdyz se mu tam nechce tak se mu tam treba zas tak nelibilo, jen ti to nechce rict. A pratele, rodina a vubec koreny, ktere tam kde jste ted muzou pro nekoho byt dostatecne zasadni duvod. Zkus zjistit proc se tomu tak brani, treba se pak vice pochopite.

Jinak ja ti ale rozumim dost, jsem sice prazak jako poleno, ale zrovna take v jiznich cechach mam spoustu pratel,do 20 jsem tam byla kazde leto, kazdy vikend, kazdou volnou chvilku a miluji to tam. Nic bych si neprala vic nez se tam prestehovat. Nicmene muj muz na Prahu neda dopustit, cely zivot zil primo v centru, takze jsem stastna za "ustupek" kdy bydlime alespon na okraji a mame blizko do prirody a ven z Prahy. Coz je muj hlavni duvod proc jsme chtela jinam - miluji soukromi, prirodu, lesy, volny prostor a nesnasim lidi a mesta :D

Nasim kompromisem je zivot na okraji Prahy (a objektivne je to fakt pekne misto to kde jsme) + chata v jiznich cechach. Tu stale vybirame a ja pri vyberu zjistila, ze moje silena touha po JC je skutecne z casti nostalgie a ze beru i Plzensko :D Bydleni musi casto byt trochu kompromis, je dulezite nebyt nekde kde to vylozene nesnasis a mit moznost dostavat se alespon nekdy tam, kde byt chces...
21. čer 2014 v 15:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jenies no máš v tom fakt pěknej zmatek
27 května píšeš: A když nad tím přemýšlím, ak právě jediné místo odkud by se asi bez mrknutí oka přestěhoval jak manžel tak já, je to kde právě žijeme
28 května píšeš: Chlap na jih nechce, já zas nechci do té jejich vesnice,takže zůstáváme tady .. alespoň prozatím
Proč tedy nakonec zůstáváte někde, kde ani jeden z vás být nechce?
Když se nedokážete teď, bez závazků, bez dětí, jen za vás dva dohodnout kde chcete žít, jak se potom dohodnete na dalších věcech?
150 km není žádná dálka, já bych tam šla do pronájmu a dala bych tomu finálnímu rozhodnutí třeba rok, potom by se vidělo. Nelíbilo by se mi žít po zbytek života s pocitem, že jsem něco moc chtěla zkusit, a nezkusila jsem to, přeestože tomu nic moc nebránilko ... využila bych toho, že manžel tam teď může mít práci a raz dva tři, byla bych pryč :slight_smile:
21. čer 2014 v 16:05  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@jenies já to vidím úplně stejně jako @kvakuska a @teeerez pořádně si popovídejte a ujasněte si, co vlastně oba chcete. Z čeho neustoupíte a v čem můžete udělat kompromis... Kde budeme bydlet, zda mít děti, kdy mít děti, jak je budeme vychovávat, kolik peněz utratíme a za co, jak trávit volný čas apod. To jsou důležité věci, které ve vztahu vyžadují dohodu, ústupek nebo kompromis. Ale tak aby byl člověk spokojený a nežil s pocitem naštvání nebo ukřivdění...
21. čer 2014 v 17:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jenies Ahoj .. čtu toto téma a máme to úplně stejně .. akorát už máme syna a stavíme dům - ve vesnici, kde žijí manželovo rodiče. Dosud jsme bydleli asi 12 km od nich, celkem to šlo, sice nám do všeho mluvili, ale těch 12 km a vlastní bydení byla taková ochrana .. jenže bydlení jsme prodali, začli stavět a dočasně jsme se přestěhovali k tchánovcům. A pak to všez začlo - manžel se vrátil o 8 let zpět, tchýně s tchánem začli dělat neskutečné scény kvůli malém, nesměli jsme rozhodovat praktcky o ničem .. chtěla jsem se odstěhovat, alespoň než dostavíme dům (není vedle nich, ale asi 700 m), manžel nechtěl. Ať to zkousnu. Malý začal mít problémy, ze mě byla troska .. nejdřív mě poslal k mým rodičům, že zanámi bude jezdit, pak mě natáhnul zpátky, pak že budeme na chatě a za 2 týdn nás tam nechal samotné a spal u maminky a tatínka doma .. už jsem nemohla a odstěhovala jsem se i s malým k našim. Vlastně nás sem i poslal. Uklidnili jsme se, konečně zas můžeme dýchat .. jenže žijeme s manželem odděleně, každý u svých rodičů .. jeho rodiče stále nechápou, že my jsme rodina, manžel se jim staví, hádá se s nimi, ale na ně to neplatí. Ráda bych odešla jinam, nejradši bych dům ani nedostavovala. A nebo alespoň na čas jinam a pak se uvidí. Malý je zatím ve školce, tak by to šlo. Jenže manžel nechce z jejich vesnice .. má tam dům, rodiče, kamarády, vše co zná .. a je ochotný se odstěhovat max 15 km daleko, a to jen na dobu půl roku, pak hned dostavět dům a zpátky .. když se pohádá s rodiči, tak volá a chce s námi bý, slíbí mi hory doly, ale další den je to zase to samé .. už mi dochází síly .. navíc teď vyhrožuje střídavou péčí, teď dokonce výhradní u něj .. není špatný táta, to vůbec ne, ale u nich doma jsou opravdu strašné hádky, psychické vydrání a malý, ač tam má úplně vše, tak to psych, špatně snáší . vnímá ten stres, občas se počůrává .. vím, že tam už nemůžeme. že já a syn bychom to nezvládli a manžel by si jel svoji cestu - ať to zkousneme, že si tvykneme. Náš dům, náš hrad a vše bude jiné .. teď vlastně stojíme před rozhodnutím, jestli najedeme míto, kde budeme oba chtít žít, nebo zda své cesty rozdělíme .. v poradně jsme byli jednou, manžel nechce spolupracovat .. mluvit se s ním taky nedá, pořád omílá své dokola .. jezdil by s námi na výlety, občas se vídal, ale bydlel by prostě u rodičů - vždyť ot je postavený na hlavu .. já vím, melu tu páté přes deváté, ale prostě už nemám sílu .. už nevím co dál .. nabízela jsem mu tolik možností, tak jsem se snažila .. trvá to půl roku a on si pořád jede svou .. měla jste to některá taky tak ?
17. črc 2014 v 08:10  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@jenies tedy máme to stejně v tom směru, že když jsme přišli k tchánovcům, tak se manžel vrátil o 8 let zpátky ..
17. črc 2014 v 08:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@salinka87 teda čtu a koukám, máš to pěkně složité!:( hlavně kdyz se to odráží i na malém/-(. Zvlastni ze manželovi neprijde divne, jak jsi byla psychicky na dne ty i vas syn .... A překvapuje me, ze ikdyz žijete odděleně , tak uz mluvi o střídavě peci... I jak vas nechal na chatě.... No nevim, ale tohle manzel a tatinek nedela! Ma v tom pěkný bordel a bohuzel se mi zda, ze mz vyhovuje, ze si muze delat co chce:frowning2:. Kolik je
Mu let? Ti chlapi jsou nekdy fakt jak pubertaci.... Myslim, ze se vytvořila i velka citova propast mezi vami a kdyz ani nema zajem to resit , je to smutne, tady vim o cem mluvim, jen ja nemela deti:frowning2:... Nevim, co ti poradit, ale napadá me, ze je mu takto dobre...;( drzim palce, aby to dopadlo dobre a vse se vrátilo zpet a nasli jste se v lasce vsichni 3, ne jen ty a syn:heart:
17. črc 2014 v 08:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jenies teda, mate to slozity, i kdyz ve sve podstate to je jednoduchy. Jak jste se nakonec domluvili?
19. črc 2014 v 00:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jenies - moc to řešíš, podle mně žádné bydlení v jakémkoli městě či části republiky nebude bez vady na kráse, bud tam budeš mít tchýni, kterou nemusíš, takže to bych zavrhla, ale a´t koupíš byt kdekoli, můžeš mít psycho souseda, co ti to bydlení spolehlivě otráví viz náš jeden pošahaný soused, kterého už neřešíme, ale evidentně on má pořád s něčím problém,už máme podezření na nějakou psychickou poruchu, jiinak bydlení je v pohodě, s tím pánem sousedíme jen zahradami...takže u tebe vidím hlavní problém v tom, že se manžel rozhoduje sám bez tebe a tobě to jen oznámí, volný čas věnuje jen svým aktivitám a to by mi tedy vadilo víc než to, kde aktuálně žiju...na ten jih bych jezdila na dovolenou, ale stěhovala bych se pouze pokud by tam jeden z vás měl jistou práci...
19. črc 2014 v 07:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@salinka87 - díky bohu ne, žijeme na baráku s mými rodiči,ale když má manžel problém,tak upřednostním ve výměně názorů jeho, naši to musejí pochopit, naštěstí to nebývá tak často snad jednou za rok, kdy se k něčemu schýlí a to se mi zdá v rámci mezí v pohodě...s manželovými rodiči bych nebydlela, neb by si tchán myslel, že vše musí být podle něj a to se mi nelíbí, vím, že by to byla třecí plocha...tchýně by asi byla v pohodě...nejhorší je, když si rodiče neuvědomí, že jejich děti jsou dospělé,mají vlastní rodiny a potřebují prostor bez nějakých rad a připomínek, to je pak jasné, že se díky tomu může rozpadnout jakýkoli vztah...na barák bych se klidně přestěhovala, ale zamykala bych branku před mnželovými rodiči a chtěla mít svůj klid a nastěhovala bych se, pokud by manžel u tchánovců nebyl naložený každý den od rána do večera, ale max. jednou týdně..
19. črc 2014 v 07:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@marcicek84 když ono je to těžké .. manžel je u nich denně a bylo tomu tak i když jsme u nich nebyldlei - prostě tam zajel - má tam kamarády, záliby a rodiče. Nebo třeba ne každý den, ale 5xtýdně minimálně - jen na chvilu, ale zajel. Třecí plochy začaly být hodně až díky synovi, oni si prostě přebírají rodičovské kompetence na sebe .. a nejhorší je, že jim to nedochází. Bylo tolika scén když to nebylo po jejich .. už v těhotenství, po porodu když jsme měli namířeno k našim na pár dnů po porodu (oba) - v porodnici mi tchýně řekla, že beru jejímu synovi dítě, když tam pojedu - a já jí, že neberu, že přeci jedeme oba - a ona na to, že ale manžel nejede - a taky nejel - zůstala jsem tedy s ním doma a on mě pak stejně za dva dny převezl k mojí mamče, protože to bylo prostě první dítě a my byli vyjukaní .. ale bylo po manželovo rodičích - manžel zůstal doma a byl u nich. Ne s námi. Takhle to sem tam bylo celou dobu, v těch důležiých rozhodnutích, ale já to prostě nevidela, doufala, že to bude ok .. jenže jak jsme se nastěhovali, bygradovalo to úplně moc ..
20. črc 2014 v 00:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@marcicek84 když ono je to těžké .. manžel je u nich denně a bylo tomu tak i když jsme u nich nebyldlei - prostě tam zajel - má tam kamarády, záliby a rodiče. Nebo třeba ne každý den, ale 5xtýdně minimálně - jen na chvilu, ale zajel. Třecí plochy začaly být hodně až díky synovi, oni si prostě přebírají rodičovské kompetence na sebe .. a nejhorší je, že jim to nedochází. Bylo tolika scén když to nebylo po jejich .. už v těhotenství, po porodu když jsme měli namířeno k našim na pár dnů po porodu (oba) - v porodnici mi tchýně řekla, že beru jejímu synovi dítě, když tam pojedu - a já jí, že neberu, že přeci jedeme oba - a ona na to, že ale manžel nejede - a taky nejel - zůstala jsem tedy s ním doma a on mě pak stejně za dva dny převezl k mojí mamče, protože to bylo prostě první dítě a my byli vyjukaní .. ale bylo po manželovo rodičích - manžel zůstal doma a byl u nich. Ne s námi. Takhle to sem tam bylo celou dobu, v těch důležiých rozhodnutích, ale já to prostě nevidela, doufala, že to bude ok .. jenže jak jsme se nastěhovali, bygradovalo to úplně moc ..
20. črc 2014 v 01:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@salinka87 - tak to je drsné, chyba bude u manžela, že si mamkou nechá kecat do života a do rodiny, škoda toho domu,určitě se tam bude chtít nastěhovat tak jako tak...podle toho co píšeš jeho rodiče už rozhodli za něj...jednu dobu se musela na nějaký čas přestěhovat švagrová s dcerou zpět k rodičům, bydlela tam půl roku, důvody byly hodně podobné, pak to jejímu manželovi došlo, našli byzt a přestěhovali se do něj, taktéž to ještě skřípalo, ale bohužel její tchán díky kterému to neklapalo onemocněl a zemřel, vrátili se zpět z bytu na barák a od té doby je klid, ale předtím měli krizi tak 2-3 roky a málem to neustáli,osud to však vyřešil za ně...
20. črc 2014 v 07:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@marcicek84 teda .. to je opravdu zásah osudu, až mi z toho mrazí v zádech..
20. črc 2014 ve 21:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
tak je vyřešeno- zůstáváme tam, kde jsme, na to místo chtěli někoho jiného. Zítra jdeme podepsat rezervační smlouvu na byt azačínám se těšit.
@salinka87 ahoj, u nás to bylo podobné- u tchýně rok - strašný. Byla jsem už jak troska, pořád jsme se buď s chlapem hádali nebo jsem brečela, nakonec jsem mu řekla, že už tam nebudu ani den, že ho mám ráda ale ne za tuhle cenu. Šel se mnou, jsme teď asi 30 km, není to sice to co jsem původně chtěla , ale nacházím i spoustu výhod tohoto města,takže jsem spokojená. Je to dostatečně daleko na to, abych neměla tchýnipořád za prdelí a mám svoji kliku od vchodových dveří a já určuju, koho si domů pozvu. Manžel má dostatečně blízko svoje kamarády z vesnice, může si tam zaje t na fotbal, ale máme svůj klid. :wink:
22. črc 2014 v 19:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek