Nezvládám stres a dnes jsem ublížila synovi
Ahoj mám problém sama se sebou, aktuálně navštěvuji psychologa a chystám se i k psychiatrovi. Jde o to, že absolutně nezvládám stres a dnes jsem ublížila svému synovi a nevím už co dělat, hrozně se bojím, že to vygraduje ještě víc.
Celková situace u nás není růžová, vstupujeme do insolvence, řešíme finance, jsem těhotná, manžel pořád v práci, já dělám všechno špatně, nezvládám domácnost, syna ani nic jiného.
Funguje u nás tzv. D/s vztah (nekomentujte kdo o tom nic nevíte) jenže já ansolutně nezvládám povinnosti subinky ani matky.
U nás to vypadá jako po výbuchu, dřez přetéká nádobím k tomu synovi rostou zoubky, je protivný má teplotu, začal štípat. Dnes odpoledne jsem se pohádala s manželem a když jsem šla uspat syna hrozně se vztekal a kopal a štípal mě do břicha a já vůbec netušim co se stalo, ale já jsem ho kousla, ne vyloženě moc, ale otisk zubů tam byl. Nikdy jsem enchápala jak může matka ublížit vlastnímu dítěti a teď mu provedu tohle. Co mám dělat? Podle psychologa probíhá nějaká forma syndromu vyhoření nebo co.
K tomu mám strach, že mu ublížím v noci (podle všeho jsem asi náměsíčná nebo něco na ten způsob (doporučeno psychiatrické vyšetření) - pokud se chce manžel milovat a já spím jsem vzhuru plně spolupracuji (podle manžela) ale já si to absolutně nepamatuji, několikrát v noci byly odemčené dveře, které se na noc zamykají. Když byla asi čtyřměsíční kojila jsem ho v noci a když jsem nás přikryla, přikrylajsem synovi i hlavičku, manžela probudilo, že divně sípe. Já ani nevěděla, že jsem si ho brala do postele a málem jsem ho zabila. Opakovaně se mi zdá, že syn někde pláče nahatý a sám a má strach a já nevim proč. Mám strach, že zůstane někde sám, že se bude bát, že mu někdo ublíží. Ale mě samotné se občas stalo, že jsem se ho bála. Když jsem k němu šla v noci (ještě nespící) a on se na mě usmál musela jsem sama sebe přesvědčit, že to neni žádné nebezpečné dítě, ale moje normální dítě. Bojim se, jak zvládnu druhé dítě co když mu taky ublížím? Navíc k tomu všemu jsem se nevzpamatovala psychicky po prvním potratu před 5 lety. Stále se mi vrací myšlenka, že jsem zabila vlastní dítě (interrupce ve 12týdnu). Při stresu opakováně házím věcmi dokud nejsou absolutně na kousíčky. Když stresovou situaci vyvolá syn pláčem hrozně křičim a občas mě napadne, že ediný způsob jak to všechno zastavit je prohodit ho oknem. Celkově to ale řešim tim že křičim a něčim hážu, jenže on se mě pak bojí a brečí ještě víc. Když se vybiju zničením čehokoli(talíř,sklenička) zvládnu syna normálně pochovat utišit, ale totálně se sesypu a řvu třeba hodinu, Pak jsem ospalá a stává se, že upadám do nějakého mirkospánku nebo co.
Co se to ze mě stalo za člověka? Měl jste někdo něco podobného? Nedají se použít na zklidnění aspon nějaké bylinky? Nebo něco já nevim. Nechci přijít o syna, mám ho ráda, ale bojim se že mu znovu ublížím, vždyt to neni normální.
Nikdy v životě jsem nebyla schopná pochopit matku, co vědomě ublíží svému dítěti... Nikdy - přesně do chvíle, kdy ze stresu (doma bordel, nic nezvládám, nejsou prachy, chlap v čudu a dítě furt řve a řve) jsem najednou došla k tomu "záblesku" že teďka je přesně ta chvíle kdy by se mi tolik ulevilo kdybych s tim dítětem bouchla o zem... Samozřejmně že jsem to nikdy neudělala - ale přesně v tu chvíli jsem pochopila, že slabší jedinec to prostě udělat může... Že mateřství je náročný, ženská si sáhne na dno...A občas má problém se odrazit.
Ve tvém příspěvku primárně vidím problém, že jsi na všechno sama. Chlap by měl fungovat... Prostě měl - jako otec, jako partner, jako opora... D/S vztah je super věc, ale jak jsou děti, prostě je na čase ustoupit z nějakých zaběhnutých pravidel a hodit část povinností i na něj. Myslím že i ta "náměsíčnost" je prostě únava a vyčerpání, na další věci kolem domácnosti a "jiných" povinností prostě není energie ani chuť a pak to ani člověku nedává potřebnej náboj, který to dávalo předtím... Jen únavu a potřebu spánku a odpočinku...
Od toho bych se odrazila - promluvit si s chlapem. Důkladně. Popsat situaci, poprosit o trpělivost a pomoc a hlavně podporu. Nádobí zvládne umejt taky a pokud by se jednu noc postaral o staršího aby ses vyspala, udělalo by to s tebou zázraky... Sice se to může zdát jako "scifi" ale jestli je normální, pochopí to.
Ahoj, kdyz nezvladas povinnosti matky a subinky naraz, tak by jsi dle meho mela byt predevsim maminka. Myslim si ze by jsi s navstevou psychiatra nemela otalet a resit to zavcas. Nemyslim si ze jsi spatna,ale na druhou stranu dite za problemy nemuze a to NIKDY! Podle toho co pises,mas asi spoustu problemu, ktery by jsi mela resit s odbornikem. Nezlob se, ale my to doma taky meli hodne na prd a kolikrat jsem myslela ze to nedame, ale nikdy to u nas neodnesly deti.
@anetka1701 tvuj prvni odstavec je hezky napsany ;)
popravde synovec mel taky kousave obdobi nikdo s tim nic nedelal a ja se jednou nastvala kdyz me kousl a vratila mu to - nasi mi teda nadali protoze mel tez otisk ale prestal to delat 🤐
jinak tez mam nekdy nervy kdyz v noci nespi - nevyspala jsem se uz dva roky a nekdy mam pocit ze je to jen horsi a to proste odejdu a ona u mojeho rve a rve jak kdyby ji vrazdil (ale muj to nedava takze za mnou prilezou treba na wc 😀)
jinak mi vrta hlavou - proc si sla vubec do druheho ditete kdyz mas takove stavy atd?
Tak kazdy mame obcas rupnou nervy, ale tohle je podle me spis nahromadeny stres z milionu veci + naprosto neadekvatni reakce. V tehotenstvi a tve situaci te psychiatr asi nebude hned lecit praskama, ale nezlob se, ja byt tebou zvazim nekolikatydenni pobyt v nejakem centru krizove intervence - kde se ti budou venovat intenzivne, kde si odpocines a ty i syn budete v bezpeci. Taky tam provedou zakladni psychiatricky vysetreni. Cekacky na ”obyc” psychiatra jsou dlouhe a nevim, jak moc dobre se da tvoje situce resit ambulantne.
@maii byl to jen napad protoze vim ze v tehu mi nikdo nic nenapise. K psychiatrovi jsem obj. Na polovinu ledna. Otoceni role neni reseni nejsem dominantni osoba. Vetsinou stres prichazi kdyz jsem sama se synem a resi se k tomu sto veci. Syna bych rada pujcila babicce, ale pak si zase vycitam, ze jsem ho opustila a stresovej kolotoc zacina zase od jinud. Druhe dite planovane v tomto case nebylo, brala jsem nysielu, pres kterou jsem otehotnela
@anetka1701 nadobi myt nemuze kvuli alergii nesmi saponaty a gumove rukavice, zkusil to jednou a do hodiny mel ruce jako balon. Se synem pomaha, ale kvuli fin.situaci je ted v praci vic a tak mi s nim pomaha hlavne o vikendech
Z toho, co píšeš a z toho, co ti řekl psycholog je jasný, že si v první řadě potřebuješ odpočinout. Nevím, proč zmiňuješ D/s vztah, v téhle situaci je snad jasné, že tohle musí jít stranou. Jde o tvoje zdraví i o zdraví tvých dětí a to jak staršího, tak toho zatím nenarozeného. Nechci tě děsit, ale přijde mi, že jsi zralá na hospitalizaci na psychiatrii, ne na návštěvu u psychiatra. Tohle všechno by si měl uvědomit i tvůj chlap maximálně tě podpořit.
@klarka1992 jsem objednana na polovinu ledna. Po tom co se zacaly objevovat ty vybuchy vzteku jsem sla k psycchologovi prave kvuli malemu. Ten doporucil psichiatricke vysetreni ale nejblizsi termin byla az v lednu. Resim to od konce listopadu kdy jsem na syna zakricela, vydesila jsem samu sebe
@berenika39 kde pisu ze ma jeden tyden? Ma 17m
@geilinka Ale dyt nemusis hned role otocit, staci, abyste byli +- vyrovnani. Psychiatricka pece nemusi byt jen medikamentozni, byliny v tehotenstvi neber, ale treba hodne intenzivni kbt a relaxacni techniky by ti teda minimalne mohly prospet, ale to proste neporesis navstevou psycho jednou za dva tydny... Je lepsi mit syna na par hodin/pres noc nekde, kde bude v bezpeci, nez sebe i jeho ohrozit. I mimina stres vnimaji. Nebo at s vsma par dni bydli mama/nekdo, a ty nejsi porad sama. Jako tohle je trochu uz o kejhak.
@michalusenka nemivala jsem tyhle stavy prisly az ted. Resim to od listopadu kdy jsem na syna zarvala tak ze se rozbrecel. Sama sebe jsem vydesila a nechtela jsem aby to prerostlo tak, ze mu ublizim a bylo to k nicemu. Nejblizsi termin u psyvhiatra byl az v tom lednu. Ja v tu chvili kdy jsem kousla ani nevedela co delam doslo mi to v okamziku kdy jsem zkousla ... Druhe dite planovane bylo tak za rok dva. Brala jsem nysielu ale selhala a ja druhy potrat odmitla den pred domluvenym terminem
@geilinka koukam, ze jsi z kladna. Hele, hned pozitri bych jela sem, nemas to daleko. Stav se kdykoli mezi ca 8 a 15, to tam jsou i doktori. Tam dokazi velmi dobre nasmerovat i si te tam muzou nechat, pokud to bude nutne (dobrovolny pobyt). Neni nutne mit zadne doporuceni.
https://www.bohnice.cz/krizova-pomoc/
Nemas casu nazbyt. Fakt ne. Tak bez jeste pred terminem navstevy psychiatricky. Jako mas par tydnu do porodu, s novorozenetem nevyresis nic, plus znama poporodni hormonova smrst.
@maii byla bych radsi kdyby to slo resit ambulantne. Termin je v lednu. Psycholog docela pomahal na ,,zklidneni psychiky,, jenze dva tydny jsem nebyla (chodila jsrm kazdy tyden od listopadu) a myslela jsem, ze to do toho ledna pujde. Jenze ted byl dva tydny nemocny a termin u nej mam 29. Necekala jsem, ze vubec tahle situace nastane. Co jsem k nemu chodila pomohl mi agresy prevest na neco bezpecneho - cmarat na papir ev.bouchnout do polstare a byl klid i v horsi situaci nez byla dneska. Syn to bouchnuti do polstare nezaregistroval, vzdycky po jeho navsteve jsem byla uplne ok a pred navstevou uz sem citila ze uz to neni ok a pak mi to zase pomohlo... Mozna mi pomaha povidani, manzel neni zrovna hovorny, a taky vidi nasi situaci z jineho pohledu. Celkove vidi plus v tom, ze si uvedomuju ze mam problem, ktery potrebuje resit. Jenze ted byl dva tydny mimo a stalo se tohle. Mozna i proto jsem napsala sem - vypovidat se
Namesicnost byla vzdycky pred detma i ted, jen si z ni ted mozna vic delam hlavu
Ale zachvaty agrese trvaji zhruba od listopadu kdy jsem to sla resit. Tu namesicnost s celkovym stavem spojil ppsycholog - bojim se sama sebe a neverim ve sve schopnosti (coz nazyva jako syndrom vyhoreni)
@geilinka delej si co chces, ale 7 tydnu do porodu je kratka doba i kdybys byla u psychologa 2x denne. Pochybuju, ze se narozenim 2. ditete budes umet zklidnit snaze nebo budes moct dochazet kazdy tyden. Bejt tebou, resim to vsemi zpusoby Ted. My vas a tvuj pribeh nezname, v par odstavcich to popsat nejde, ale jak hrozi, ze si to muze nejak odskakar dite, uznej, to chce proste resit trochu komplexnej.
Pokud mas pocit, ze to do ledna nevydrzis, kontaktuj psych.krizova centra nebo treba zajed do Psychiatricke nemocnice Bohnice. Hlavni je neublizit diteti. Sver se partnerovi, jaky mas problem, zes maleho kousla, kricela na nej, casto si nepamatujes, cos delala, ze je toho na tebe moc a bojis se o zdravi ditete. Zkus delegovat nektere cinnosti na nej, domluvit si pomoc u rodicu, kamaradek, o problemech mluvit. Proste mas partnera dominanta, ktery je odpovedny za rizeni rodiny, tak byste to meli i spolecne za pomoci lekaru resit.
@ariadna12 ano tak nejak to funguje, rodice bydli daleko a manzelovo rodice porad hlidaji decka od jeho brachy, hlidat Honzika se boji vzhledem k jeho udajne hyperaktivite , coz jim vysvetlit neumim. Navic tchyni uplne neverim naposled kdyz tu byla malemu stahla predkozku a me vynadala, ze jsem nekontrolovala jestli to jde. Moje mama je zase schopna tahnout ho po doktorech protoze ma pocit ze je zaostaly a podvyziveny (12kg mel by podle ni mit 15kg a nemluvi pouze tata pritom by mel pomalu zacit davat dohromady vety mi bylo receno, plenky uznava jen pampers a argument ze je po nich do hodiny oprizelej neuznava....i z techto veci mam strach z kamaradek ma cas jen jedna, ale ta ma zase omezenou pohyblivost a po movem roce nastupuje na operaci.celkove mam problem od maleho odejit treba na hodinu k doktorovi ikdyz je s nim tatinek. Podle dr. Jsem se na maleho fixovala prilis
@geilinka no, v kazdem pripade at to dobre dopadne. Drzim palecky. Ja taky moc lidem neverim, spatne snasim - byt dobre minenou - kritiku a treba rodicum partnera i svym bych dite hlidat nedala (jsou starsi, nekteri zamereni spis na sebe a svoje zajmy, nebo nemocni). Obcas je ale dobre nekomu zacit duverovat, jinak je clovek pak na vsechno sam. Zivot je o lidech, konpromisech.
@geilinka já se vztekem bojuju už přes 6 let, jde ó to jak máš náročné děti a kolik máš pomoci ale snažím se co to jde aby měli děti hezké dětství. A přemýšlím nad tím tolik nekřičet případně děti zajistit a jít se vztekat do jiné místnosti. Pochopila jsem, že nemáte myčku na nádobí, nepomohlo by ji koupit i na splátky? Co se týká názorů tvé mámy můj syn měl v 17 měs cca 9_9,5 kg a rozhodně nebyl podviziveny, stejně tak ty věty, ať si dá matinka nohy k ledu. Mě by psychiku sráželo už jenom kdybych měla takovou mámu. Drž se, držím palce ať ti odborná pomoc pomůže 😘
@terezapetrova tak tyhle veci me srazi dost k tomu tchyne. Na splatky nic nedostaneme ani nesmime brat novy dluh.
proč jste si upekli druhé dítě když nezvládáš jedno to nikdy nepochopím.
@geilinka existujou i rukavice z vynilu
ale nemuzu spat, tak zareaguju.
To chce trochu jiny kalibr, inu, snad toho psychiatra nehodlas odkladat. Minimalne zkus - kdyz na tebe jde vztek/stres - syna dat na chvili manzelovi, vybit se a pak pokracovat. Popripade se vybit nspr. sportem. A ten d/s vztah taky prehodnot, pises, ze to beztak nefunguje, a s temito tvymi stavy to beztak nebude moc klapat, vztekla subinka, nevim nevim. Zkuste si teda ty role v ramci ochrany zdravi tveho i synova na par mesicu Zmenit, pozadej o pomoc blizke, aby pomohli hlidat, kdyz bude nejhur, a sama si usporadej priority. Co je ted nejdulezitejsi? Co te trapi nejvice? Co jsi schopna obetovat? Co je potreba resit ted hned a co postupne?
Rozhodnuti mit 2. dite pri situaci smeryjici k insolvenci ani nekomentuju.