Odmítání člena rodiny kvůli dávným křivdám je správné?
Je v poradku odmitat starsiho clena rodiny kvuli davnym krivdam? Chapu, ze neni spravne delat mezi vnoucaty rozdily, ale kvuli tomu babicku zavrhnou a nechtit ji prijit ani na pohreb je uz trocha prestrel, ne?
Chapu, ze k tomu musi clovek dospet, ale da se s takovym clovekem mluvit, nejak mu to vysvetlit? Ze jeho postoj neni spravny, ze je potreba odpustit a jit dal?
Stručné shrnutí
- Účast na pohřbu je v diskusi jednoznačně chápána jako osobní rozhodnutí, nikoli právní nebo morální povinnost.
- Odpuštění je podle diskuse individuální proces a „odpustit musí člověk sám“, nelze ho vynutit ani očekávat automaticky při rozloučení.
- Důvody odmítnutí účasti často pramení z dlouhodobých křivd, například z rozdílů v přístupu k vnoučatům nebo z fyzického týrání (v diskuzi zmíněno „mlátila v dětství hlava nehlava“) a v jednom příkladu byla uváděna až „10 až 15 let“ nekomunikace.
Nejčastější otázky
Q: Je povinnost jít na pohřeb člena rodiny?
A: Ne; v diskuzi opakovaně zaznělo, že „jít na pohřeb není povinnost“ a pohřeb je vnímán především jako rozloučení pro pozůstalé.
Q: Může účast na pohřbu napravit dlouhodobý rodinný konflikt?
A: Většina diskutujících uvedla, že účast pohřbu vztah nezmění; v jednom příkladu v diskuzi byla zmíněna dlouhodobá izolace trvající „10 až 15 let“, kterou pohřeb nevyřeší.
Q: Kdy je odmítnutí účasti na pohřbu považováno za oprávněné?
A: Odmítnutí bylo v diskuzi považováno za oprávněné při vážných, trvalých křivdách, jako je systematické preferování některých vnoučat nebo fyzické týrání („mlátila v dětství hlava nehlava“).
Q: Kdy je účast na pohřbu považována za přetvářku nebo pokrytectví?
A: Někteří diskutující tvrdili, že přijít na pohřeb bez skutečného smíření je „přetvářka“ a pokrytectví; jiní ovšem považují účast za projev úcty k zesnulému a pozůstalým.
Q: Má smysl přesvědčovat někoho, aby šel na pohřeb, pokud se roky nesnášeli?
A: V diskuzi převládal názor, že přesvědčování je nevhodné, protože „nikomu nepřísluší hodnotit, zda se mají či nemají usmířit“ a odpuštění musí přijít od dotyčného.
Q: Co dělat, když chci usmíření, ale druhá strana se vyhýbá kontaktu?
A: Diskuze doporučovala respektovat rozhodnutí druhé strany; vícekrát zaznělo, že odpuštění je individuální a není možné jej vynucovat ani přes pohřeb.
Závěry z diskuze
Shoda
- Účast na pohřbu je osobní volba a není povinností.
- Odpuštění musí přijít od člověka samotného; nelze jej vnutit.
- Pohřeb je primárně rozloučení pro pozůstalé, mrtvému účast či neúčast nijak nepomůže.
Sporné názory
- Někteří považují neúčast na pohřbu za neúctu a „přestřel“, zatímco jiní ji považují za oprávřené vyjádření hranic vůči těžkým křivdám.
Otevřené otázky
- Mělo by okolí aktivně přesvědčovat člověka, aby se zúčastnil pohřbu, nebo má vždy respektovat jeho rozhodnutí?
- Jaké kroky (pokud vůbec) jsou efektivní pro řešení dlouhodobých rodinných křivd, které vedou k izolaci i desítky let?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
pohřeb, rozloučení, odpuštění, stanovení hranic, ignorování a vyhýbání se setkání, citové vydírání
Místa a osoby
žádné
Co řešíš? Mrtvému je úplně jedno kdo mu přijde nebo nepřijde na pohřeb. Je to rozloučení pro pozůstalé a když pozůstalý nemá potřebu se loučit, nemá důvod chodit na pohřeb.
Myslim, ze spravne hlavne neni prehlizet a bagatelizovat krivdy, ktere se nekomu blizkemu staly. Nevim proc by melo to neoblibene vnouce k necemu dospet nebo odpoustet, pokud nechce a je spokojene. Asi se k tomu jen rozhodlo postavit stejne, jako se k nemu neboztik stavel za zivota.
A proč se do toho pleteš ty?
Rozluc se za sebe jak ti to přijde nejvhodnější a vůbec se nestarej o ostatní lidi.
Babičku ti to nevrati , ta už s tím žít nemusi - to musí naopak ten daný clovek...
Hele u nás bylo něco podobného s tetou - si myslela že ji dává málo - dávala všem stejně. O všechno jsme se starali my. Ja s ni bydlela takže vím. Sestřenice me nařkla ze jsem ji ukradla babičku. Tak jsem ji vyvedla z omylu hned. Protože ona za babičkou přijela jednou ročně. A vi houby. Teta neměla rada ségru - takže ani já jsem nevěděla ze zemřela teta a bratranec.
Teď zase je ségra nasraná na mě. Já ji nic neudělala - ale msm dojem ze po mrtvici bude kapku dementní. Takže ji to nemam za zlé.
Ja musela sedět doma s babi, zatímco ostatní si žili svůj život. Poslouchat jeji nadávání, citové vydírání a obviňování. O svoji svatbě ani nemluvím - protože tomu chtěla zabránit.
Ono je to těžký přijmout fakt že, na pohřeb někdo nejde. Ale je to jeho problém ne tvůj. On s tlm bude muset žít - a jednou ho to bude možná mrzet.
Přijde mi to úplně v pohodě. Člověk není povinný odpustit každému, kdo mu ublížil. A mrtvému už je jedno, kdo je nebo není na jeho pohřbu. Mně by přišlo pokrytecké jít na pohřeb někom, u koho to tak necítím.
@anonym_autor předpokládám že umřela tvoje matka a tvoje dcera jí nechci jít na pohřeb. Už to bylo několik diskuzí kde jsi řešila to že dcera se nemůže smířit s tvojí matkou. Měla bys už konečně jednou pochopit, že tvoje dcera s babičkou smířit prostě nechce a měla by se s tím smířit hlavně ty.
JJ oblíbené vnouče tohle nikdy nepochopí