Otcova přítelkyně chce, aby jí mé dcery říkaly babička
Holky, ještě jedna věc. Můj otec si našel takovou ráznější paní. Jsou spolu asi půl roku. Je docela fajn, rozumím si s ní v pečení a květinách. Ale.... Už při druhém setkání mi řekla, že pro holky bude babička ať je to naučím říkat. Moje mamča ani mužskýho mamča už nejsou mezi námi a můj názor je, že babičky byly jen jedny a nebudu je učit oslovení babi na cizí ženskou. Když jsem to říkala otci, ať se nezlobí, ale že je to učit nebudu, tak mi řek, může to být třetí babička. Já byla na mámu hodně fixovaná a nesnesu, že holky budou oslovovat takhle někoho jiného. Co si o tom myslíte?
Od manžele rodiče jsou rozvedení a každý má dlouholetého partnera.Syn jim normálně říká babí a dědo,já s tím nemám problém.Mám je ráda 🙂
@brunetka11 - s tímhle nemá truchlení nic společného (a i kdyby, asi se tím nebude ohánět celý život). z příspěvku je evidentní, že to tak vůbec není, ale autorka tu na tu strunu zkouší hrát, aby jí co nejvíc lidí dalo zapravdu. přečti si to důkladně, je to šprajc malého fracka v dospěláckém těle. prostě slovíčkaří. nikdo se jí mámu nesnaží nahradit. navíc pokud nechce, aby někdo poroučel ji, neměla by zrovna tak ona poroučet svým dětem a macešce, jak si spolu vzájemné oslovování domluví. ale mně osobně je to fuk. jen žasnu, jak často se tu lidi vztekají nad něčím, co by mnozí jiní ocenili a hledají problémy tam, kde nejsou...
@laska.nezna.hranic Vezmi zpátečku, než začneš podobně hodnotit někoho, koho ani osobně neznáš.
P.S. O tom vztekání a nesmyslných reakcích očividně víš své...
@brunetka11 - 😀 👍 kážeš vodu, piješ víno 😉 koukni jak reaguješ, pak ukazuj na druhé. bavíš.
Já tě chápu, taky bych si to nepřála. Hlavně jsou spolu jen půl roku, něco jiného je, kdyby byli spolu dlouho a děti by znala od miminek.
@kajulda Tak té tetě se nedivím, že jí to zlobí, buď bych používala jméno nebo tu babičku, ale k dědovi nepatří teta. S paní bych si promluvila, že si to nemůže vynucovat a zeptala bych se dětí, jak by jí chtěly říkat. Píšeš o velké fixaci na svoji maminku, možná se bojíš, že se na ni pro novou babičku zapomene, ale to je na tobě, ukazuješ fotky, hezky o ní mluvíš, to je super - vezmi to trošku jako lekci pro sebe a nech jít život dál. Já mamku nemám dávno, tátova přítelkyně není žádná moje spřízněná duše, ale mojí dcerku miluje, ona jí taky a teď bydlí navíc s mojí babičkou (mámou táty), takže prostě s malou chodíme za babičkama. Třeba se trochu změní i vztah s tátou (pokud o to stojíš) a třeba získáš fajn člena rodiny.
zní mi to jako když děláš z komára velblouda. Očividně máš s tím oslovením největší problém ty, i když se tě paradoxně týká jen velmi okrajově. Být tebou, zeptala bych se dětí, jak to mají a ať si ony samy rozhodnou.
Moje pravá babička taky zemřela a děda už přes 40 let žije s jinou partnerkou, nedovedu si představit, jak by to vypadala, kdyby se moje máma tenkrát zachovala podobně a zakázala by oslovení "babi"...podle mě stejně jako je máma ta, která se o dítě stará, vychovává ho a miluje ho, tak babička je totéž a nikde není řečeno, že člověk nemůže mít babiček víc...stejně jako třeba tet, těch mám asi sto, přitom ta "pravá" je jen jedna...
holky cetly jste ten uvodni prispevek poradne? pani po druhem setkani rekla,ze si preje aby ji deti rikaly babicko a ze je to ma zakladatelka naucit..jeji 30 leta dcera po pul roce rika otci zakladatelky tati..tohle vam fakt prijde prirozene??me to spis prijde ze pani chce byt za kazdou cenu soucasti nejake rodiny a jde na to pres"mrtvoly"...
Babičku bych upozornila, že je stále v záruční lhůtě a děda má ještě rok a půl na to ji vyreklamovat , možná tím o babičku přijdete úplně. Jinak kdysi sem byla v podobné situaci - babička měla dědu, děda zemřel, pul roku na to se narodila moje ségra a babička sehnala nového dědu - za 20 let sem mu neřekla Dědo, narozdíl od ségry pro kterou to děda byl. Ze začátku sem mu říkala Pepo jako všichni, ale pak sem sama viděla, že když řeknu strejda má radost a od té doby prostě strejda. Dovolené s babi byly úžasné, protože sebou vozila dvě děti, obě ji říkali Babičko ale tomu pánovi jedna Strejdo a druhá Dědo, nejednou to zvědavcům vysvětlovala. Mě prostě oslovení Dědo nešlo přes pusu i když sem ho měla ráda jako vlastního, brala sem ho jako dědu, ale říkala sem strejdo, a myslím, že to není věc do které bych svoje děti nějakým způsobem chtěla nutit.
@laska.nezna.hranic Člověče, ty to bereš neskutečně razantně. Jak můžeš vědět, že to nemá s truchlením nic společného? Emoce jsou velmi rozmanité a naprosto nezávislé na jakékoliv racionalitě. Copak je možné emoce druhých takto bagatelizovat, jen proto že ve tvém vnímání "tam problém není"?
A taky to tvrzení, že je "evidentní, že to autorka zkouší na tuto strunu hrát" - četla jsem ten příspěvek důkladně, ale z čeho by ta evidence měla plynout? Jak si můžeš být tak jistá tím, co autora cítí a co nikoliv? Já naprosto připouštím, že můžeš mít pravdu a autorka prostě jen z nějakého důvodu tu paní nemá ráda. Ale co když to tak není? Co když je na tom emocionálně tak, že jí to opravdu připadá jako snaha nahradit její vlastní maminku a puká jí z toho srdce? Víš jak jí asi je, když si pak ještě přečte, že jde o "šprajc malého fracka"?
I já doporučuju trochu brzdit..
@ivular - já mám brzdit, protože nesdílím názor labilního člověka, tak jako minimálně polovina dalších tady? 😀 jestli tu někdo dělá vítr, je to brunetka11. pokud chceš někoho brzdit, směřuj to k ní 😉
každopádně problém tam je, ale ne takový, jaký se tu snažíte pořešit. napsala bys, že je někdo fajn, pokud bys dotyčného neměla ráda? vzhledem k tomu, kolik holek to tu vidí stejně jako já (např. @sarkar to napsala naprosto výstižně), tak asi zase taková extremistka nebudu. ale umím se na to podívat i jinýma očima než autorčinýma, což ona by mohla taky, ale nechce. část žen ji tu podpoří, část ne. ale určitě na základě našich názorů se u nich tenhle pseudospor nevyřeší. já tady nejsem ta, která na věc kouká z jednoho úhlu. já tu právě na to koukám i z opačné strany. a nepřála bych, aby jednou k ní někdo přistupoval tak, jako ona teď ke své rodině. ona je ten panovačný článek, ne tatínkova přítelkyně. její děti mají vlastní vůli, ať to nechá na nich. její emoce dokážu pochopit, ale nemůže je vnucovat dalším osobám, ty mají právo na vlastní. není zvláštní, že ze všech členů je jediná, kdo se nad věcí vzteká, aniž by se na to snažila podívat ze strany dětí, macechy nebo tatínka? nemusí ji říkat mami, ale to neznamená, že pro děti není babičkou... stát se to u nás, ve svém věku bych ji taky neříkala mamko (i když kdoví, tchánovce tak taky kde kdo oslovuje a nikdo se nad tím nepozastaví, přitom kolikrát se taková rodina prvně vidí až na svatbě), ale kdyby moje děti měly možnost získat novou babičku, byla bych za to ráda.
ano, s největší pravděpodobností má pocit, že se jí někdo snaží nahradit matku. ale ono to tak není a pokud není schopna to pochopit, musí to začít řešit sama se sebou, ne se zlobit na druhé. ať ji sama oslovuje jakkoli chce, pokud to druhé straně nebude vysloveně nepříjemné. ale jak si to zvolí děti, to by měla nechat na nich. a jediné, co se tu řeší, je, že ona jim tu svobodnou volbu dopřát nechce, ale teoreticky z jejího pohledu za totéž macechu odsuzuje. přitom každý rozumný člověk ví, že ze strany té paní to bylo jen vstřícné gesto vůči novým vnoučatům a je to k jejich sblížení dobrý první krok.
Já bych na oslovení babičko neviděla nic špatného, nicméně po půl roce a hned při druhé návštěvě bych byla taky pro brzdit...To by ale měla pochopit i ta "babička". Je trochu nestandartní, aby na tom tak moc trvala, vždyť takové věci se úplně nedají naprogramovat. Chce to určitě čas. Ať třeba začnou říkat paní křestním a později při dobrém fungování se přidá např. "babička Jana", pokud to tak děti budou cítit. U nás je to taky složité, manželův syn má taky hodně prarodičů - jeho mamince (manželovo bývalé) se rodiče rozvedli, a tak má babičku Evu a babičku Magdu. Ale třeba našim, kteří by teoreticky mohli být taky jedni z nevlastních prarodičů, říká pouze křestním...
A jinak "Teta" je divný, vždyť to už vůbec nemá s jejím vztahem k dědovi nic společného. My jsme taky původně říkali, že mě manželův syn bude oslovovat teta + křestní, ale po pár návštěvách nám to nešlo přes pusu, tak jsme to nechali jen na křestním.
@laska.nezna.hranic
"její emoce dokážu pochopit, ale nemůže je vnucovat dalším osobám, ty mají právo na vlastní".
- emoce nelze někomu vnucovat, ani se na ně nelze dívat tak, že někdo má na ně "právo". Emoce vznikají samy od sebe a to zcela přirozeně. A pro vzájemné soužití je důležité si ty emoce sdělovat (pokud jsou silné), abychom se dokázali pochopit, uznat a zohlednit při našem vlastním jednání.
"s největší pravděpodobností má pocit, že se jí někdo snaží nahradit matku. ale ono to tak není a pokud není schopna to pochopit, musí to začít řešit sama se sebou, ne se zlobit na druhé."
Točíme se pořád dokola - emoce nejsou racionalita. To, že bude naprosto dobře chápat, že se její matku nikdo nesnaží nahradit, ještě neznamená, že jí stejně nebude při slově "babičko" pukat srdce. Emoce nikomu nelze vyčítat - za ně nikdo nemůže.
"každý rozumný člověk ví, že ze strany té paní to bylo jen vstřícné gesto vůči novým vnoučatům a je to k jejich sblížení dobrý první krok."
Opět - "rozumný člověk" - viz předchozí odpověď.
@kajulda nevím,jak bych se zachovala,pro mě by to také nebyla babička..navrhla bych oslovovat jménem🙂
@laska.nezna.hranic A nedošla ti třeba podstata příspěvku?
Že se cítí diskomfortně? Že někdo nerespektuje její smutek a stesk po mamce a diktuje jí, jak se má chovat?
Jak bys k tomu přistupovala, kdyby to bylo jako v tom příběhu, když na týden po pohřbu maminky nakráčí na malého chlapečka výrazná zmalovaná paní a přikáže mu: "Teď jsem s tatínkem já, od teď mi musíš říkat maminko! A neopovažuj se to porušit!"
Věk a pohlaví v tom nehrají roli. Je to prostě bezohledné a nerespektujíci. I dospělý člověk má právo truchlit a má mít čas se situací smířit.
A obzvlášť podobně cizí člověk to má respektovat.