Partner, který na mě nemluví a nic nevymyslí
Ahojte holky,
prožívám si tedka zvláštní období. Měsíc do porodu, první dny nebo spíše týdny na mateřské a spousta času.. Znáte to taky? Ale co mi vlastně přihodilo? Vždycky jsme byli s manželem hodně pracovně vytíženi a měli málo času. Jako vztah máme hezký, manžel je moc hodný chlap, ale.... Já normálně zjíšťuju, že nemluví. Prostě tím, že nejsem v práci (my pracovali společně), tak jako by nebylo o čem doma mluvit. Vždycky se řešila práce. Jak to vypadá teď? Manžel příjde v 6 domů, povykládá co v práci a konec. Jiné téma (kromě domácnosti a organizačních věcí není). Prostě není vůbec o čem.... Takže si sedne do obývaku, dívá se do mobilu nebo notasu. Na všechno odpoví jedním slovem, ani se nesnaží nějak konverzaci rozvinout. Nejhorší je, že já už se ani na víkendy natěším, protože vím že zase budu sedět doma a hledět. Jediné moje řešení, že si třeba najdu svoji zábavu. Manžel bohužel není ani typ, co by vymýšlel výlety nebo společně věci a mě už to jaksi přestalo bavit furt něco vymýšlet a navrhovat. Navíc když vidím jeho nadšení tak mě hned přejde chuť. Mám pocit, že ho nic nepotěší, nenadchne, ani že by se radoval. Vypadá, že nic nepotřebuje, že mu ke štěstí stačí jen chodit do práce a sedět doma, jo a fitko.... Úplně bez emocí. Na druhou stranu si velice dobře uvědomuji kolik toho má v práci a jak je unavený :( jenže pak mě furt děsí myšlenka, kam to spěje? Když jsem mu to decentně řekla, že jestli by nechtěl mluvit o něčem jiném, než jen o práci, tak mi řekne. A o čem si chceš povídat? tak povídej... Prostě jaksi si neuvědomuje, že klasická konverzace vázne, a vztah přece není jen o práci a domácnosti :( nevím co mám dělat. Ale jemu to nevadí ani nedochází. Nebo myslíte, že jenom hysterčím a je to tak přitom všude?
@pulecp no mě osobně vědět, že má blok, s kterým nechce pracovat nijak lepší než že na to sere nepřijde 😉 jako beru, že všichni máme své bloky, špatné modely převzaté od rodičů apod. ale lidem všeobecně jde o výsledek. k čemu bude učitelce, že uvidí, že se dítě fakt snaží, když mu stejně bude muset dát čtyřku, protože to nezvládá? ☹ snažit se je hezké, ale z dlouhodobého hlediska to přece stejně nikam nevede, když to jde proti naší přirozenosti, našim schopnostem...
@normalnimatka ahoj,
reaguju na tebe po přečtení tvé reakce na autorku a sice:
"myslim, že "hysterčíš" na místě... je potřeba s tím něco udělat, dokud je čas. myslim, že tak běžný to úplně není..." a dál "mám prostě pocit, že sis pořídila dítě s někým, s kým si vlastně pořádně nerozumíš."
já ti teda povím, že to je docela drsný takhle bez znalosti všeho dokola něco takovýho napsat jen na základě toho, co autorka napsala. To skoro vypadá, jako bys ji doporučovala, aby na nic nečekala, popadla miminko, vzala nohy na ramena a utíkala, dokud je čas.
Přijde mi to jako přes čáru. A to nejsem autorka.
@blahova_andrea No pokud víš, že nemůže, tak ani nedáváš do souvislosti, že to znamená - nemá mě rád, nestojím mu za to, nejsem hodna jeho zájmu atd. O to tu jde. Pokud bude hluchoněmý, co uděláš? A představ si třeba situaci, kdy jeden náhle ztratí řeč, druhý není schopen (třeba paměť) se naučit znakování. Přesto se mezi nimi nic nezměnilo, jen potřebují najít jiné cesty, jak si dát najevo to, že jim navzájem na sobě záleží.
@xxx3d no, tak děkuju za názor:D proč by to mělo bejt přes čáru? vzít si někoho, o kom mi za rok dojde, že si s ním nemám, co říct a vadí mi to, to je průser. bez debat. a něco s tím dělat by měli samozřejmě taky, pokud nechtěj, aby se vztah rozpad, nebo nechtěj žít oba v neštěstí. nevim, co je na tom nepochopitelně strašnýho. že ti to vyznělo, že autorce nazančuju, že by měla vypadnout, to je tvoje interpretace. můj záměr byl - něco s tím dělejte, řešte to. to je trochu rozdíl, ne?🙂
@normalnimatka Jenomže to se Ti bez práce na vztahu stane v KAŽDÉM vztahu.
@pulecp do jisté míry, ale když se to snažím řešit, v klidu s tou komunikací začnu, a od něj není žádná reakce, tak co mám dělat? Nechat ho s jeho blokem navždy? Když bych se zeptala co se děje, snažila se najít příčiny a nic by na to neřekl, tak co s tím? Pokud má tak velký blok, že mu brání v troše snahy, tak s ním musí buď něco dělat a nebo se pak nedivit, že vztah nefunguje a partnerka je nešťastná.
@pulecp no jo, je nutný na vztahu a komunikaci pracovat. ale jinak nevim, na co narážíš, že se ti stane v každým vztahu...že chceš partnera v něčem měnit?
@normalnimatka Ne. Ale mluvím o tom, že každý vztah, o který se nepečuje - jde do kytek. Každý.
@pulecp njn, tak toje přeci jasný. to snad nikde nevyvracim.
@pulecp hluchoněmý má také možnosti jak dávat partnerovi zájem najevo, ne? 😉 já vím, že každý to děláme jinak a proto se snažím číst mezi řádky číst co jen to jde. co je pro jiného rutina, v tom já se snažím vidět aspoň náznak něčeho, co bych byla ráda, aby tam bylo. bohužel jsme s mužem zjistili, že nám to prostě neladí a ani jeden se samozřejmě nemůžeme vnitřně zlámat, abychom se změnili k obrazu toho druhého.
příklad s náhlou ztrátou řeči je fajn v případě velké lásky. ano, nic se nezměnilo, dál se milují, jen hledají cestu, jak to překonat a být dál spolu. u nás už se toho ale asi dost změnilo a že by ten druhý hledal nějakou cestu a snažil se, prostě nevidíme. a jsme opět u slova snažit se. snažit se můžeme, chvíli, ale pokud to není naše přirozenost, tak je to dočasné a nikam to nevede. nezměníme se ☹
@normalnimatka jakej doha*zlu průser máš na mysli, když:
"Vždycky jsme byli s manželem hodně pracovně vytíženi a měli málo času. Jako vztah máme hezký, manžel je moc hodný chlap, ale.... Já normálně zjíšťuju, že nemluví."
Nemluví. Vztah mají hezkej. Oba byli pracovně hodně vytížení a navíc pracovali spolu.
Kde v tom je nějakej průser????
Mně přímo vytočila tvoje diagnostika jejich vztahu jen na základě toho, že chlap nemluví.
Tyjo... to přece nejde dělat takovýhle soudy bez znalosti dotyčných lidí.
a mimochodem, to, že by si případně měla najít někoho jinýho, jsi psala někomu jinýmu myslím, že na druhé stránce, nechce se mi to kopírovat.
@pulecp ano, stane a jak teda muži vysvětlit, že na vztahu se musí pracovat, jinak zemře? ví, že musí nakrmit kočku nebo zalít zahradu, aby to nepomřelo. ale, že je třeba "zalívat" i vztahy, to jde mimo něj. a nejde jen o mě. je to problém širších vztahů v rodině. nemá zřejmě žádné sociální potřeby ☹
@blahova_andrea Odpověď je v mém příspěvku o koktavosti několik řádků výš.
@xxx3d šmarjapano...
ano, je průser si vzít někoho, koho pořádně neznám a nemám si s ním co říct, když si potřebuju mít s ním co říct.
nediagnostikuju vztah na zákaldě toho, že chlap "nemluví", ale na základě toho, že maj problém, protože ženský to vadí a nějak nedokáže zatím chlapa přimět k tomu, aby ji pochopil a působí, že o to nemá zájem. ne jen o mluvení s ní, ale celkově o sdílení zážitků, kupř.
a to, co jsem psala pak, bylo hypotetický, ne k autorce... pokud by se autorka snažila to s mužem řešit a on na její potřebu nebyl ochotnej slyšet a pracovat na tom, jo, třeba je dobrý si najít někoho, s kým si v tak základní věci sedim, pokud to nejsem schopná zkousnout. ale je to jen krajní možnost. předně by se měli všichni zúčastněný co nejvíc snažit, a o to víc, když už je to rodina.
@pulecp koktavost je konkrétní věc, kterou dokážu pochopit. převést si to ale na problémy ve vztahu nedokážu. ne, tak aby mi to pomohlo. jedině tak, že mám toho druhého prostě nechat být a vykašlat se na odcizení a tudíž být tedy doživotně nešťastná nebo to utnout a odejít. což jsou vlastně jediné dvě varianty v řešení skoro všude, kde to dojde do tohohle stádia
@normalnimatka spousta lidí si bere někoho, koho vlastně pořádně nezná. vždyť často pořádně neznáme ani sami sebe. jak pak můžeme dost znát druhé? navíc někdo se dokáže fakt hodně dlouho přetvařovat než pustí své pravé já ven. jiní jsou zas tolik zamilovaní, že z lásky opravdu nevidí co je do očí bijící. nehezky překvapit tě někdo může klidně i po dvaceti letech společného života 😉
@blahova_andrea Věci fungují úplně stejně. Má-li někdo problém, se kterým si neví rady, děje se přesně to, co jsem napsal. Leda by se sebou uměl emočně "zrale" pracovat.
@blahova_andrea jo, stát se to může. ale pořád to neumenšuje ten fakt, že vzít si někoho, koho neznám, je průser😃 a přece tím netvrdim, že si za to osoba nutně může sama. jen je to prostě neštěstí.
@normalnimatka A to se Ti stalo? Problém je, že často neznáme ani sebe. Jak máme znát jiného?
@normalnimatka rozdíl mezi námi dvěma je především v tom, že já si nemyslím, že mají problém.
@xxx3d ale autorka si to myslí, a ta do toho vidí poněkud líp, než ty, i než já. a pracujeme tady s tím, co nám napsala.
@normalnimatka néé, autorka neví a přišla si o tom podiskutovat, zatímco ty jsi ten, který si to myslí.
@pulecp dobře. ale kolik mužů je opravdu emočně zralých a schopných a ochotných na sobě pracovat? 😀 takže co z toho plyne pro nás ženy? máme je prostě nechat být, nevšímat si jich a co pak? čekat na zázrak, že tedy přestanou "koktat" a začnou být sami iniciativní? to je jako věřit na sněhurku :-/ na zázraky nevěřím. naopak muži budou rádi, že mají klid. povede to jen k tomu, že pár zůstane vedle sebe, ne spolu a nebo že si každý půjde hledat své potřeby jinam.
@pulecp tak ne nutně... důležitý je jít k jádru věci a pátrat po příčinách. když jsi moudrej, nemusí mít na to vliv, jestli si myslíš, že to je tím, nebo oním. důležitý je dobrat se nějakýho konce. a ku spokojenosti oběma. jako ani eft není samospasitelný. ale jinak ti fandim. někdy tam ta vůle není a je celkem jedno proč. má to tak prostě bejt. není nutný a vždycky dobrý všecko lámat přes koleno a mermomocí se snažit něco řešit. někdy je dobrý to prostě pustit a jít dál. protože tady už docela zasahuješ do toho chtít partnera nějak měnit. to třeba není úplně ideální stav, pokud si to sám nepřeje.