Partnerka mě začala v těhotenství nenávidět
Problem ve vztahu
Zdravím,prosím o radu všechny kteří se setkali se stejnou situací jako já.S partnerkou jsme byli necelí rok a už jsme uvažovali o miminku.Oba jsme to moch chtěli a moc se těšili.Sice jsme nebyli sestěhovaný protože jsme od sebe byli 160 km takže jsme se vídali o víkendech a při každém volném dnu nebo týdnu.A sestěhování bylo v plánu až jak bychom se rozhodli ve kterém městě bychom bydleli jestli u ní nebo u mě.Občas to skřípalo ,ale jen kvůli podle mě zbytečnostem a malichernostem asi jako všude jinde.Asi 3 měsíce po žádosti o ruku jsme se začali snažit o miminko.Po 3 měsících ale stále nic,tak jsme to špatně nesli.Pak jednou po ukončení snažení partnerka přišla s tím že se to podařilo a já špatně zareagoval i když jsem byl šťastný.Proste ze mě vypadlo ( to by mě zajímalo s kým když dlouhou dobu nic nebylo ) vím že jsem to dost pokazil ,prostě blbá chlapská reakce.Pote jsme se rozhodli že se přestěhuji do města kde bydlí partnerka a najdu si práci.A z důvodu že mám zaměstnání kde jsou 2 měsíce placené prázdniny tak jsem chtěl první měsíc využít k tomu abych byl hlavně s partnerkou a být v bolestech a nevolnostech u ní a se vším jí pomoct.V tu dobu to začalo dost skřípat,žádné obětí,pusa,pohlazení,slovo miluji tě prostě nic neprobíhalo,až jednou řekla že je konec ať se vrátím domu že to zvládne sama se svou mamkou.Bylo to velice těžké.Stále sem jí chtěl být oporou a užívat si společné těhotenství,hlazení bříška a těšení se na miminko.Dělal jsem pro to absolutně všechno,podal jsem okamžitě výpověď po 11 letech,pořídil jsem kompletní a celkem kvalitní vybavení pro miminko,opustil jsem svou rodinu a všeho se vzdal,prostě obětoval jsem absolutně celý život, vše co jsem mohl a do toho ještě problémy v rodině které jsem potřeboval vyřešit.Vše bylo připravené tak jak by mělo.Z mé strany neskutečná snaha a chtíč a těšení se na maličkou.Ze strany partnerky jsem ten nejhorší,vše jsem udělal pozdě a začala mě silně nenávidět a že to už nechce dát ani kvůli miminku dohromady.S ostatními členy její rodiny vycházím velice dobře jen ona má v sobě nějaký blok a zábrany a nesnášenlivost ke mě.Takže jsem se přestěhoval do jejího města,kde jsem úplně sám a nikoho tu neznám do podnájmu abych mohl být poblíž alespoň miminku a stále doufám že i ona se odblokuje,ať můžeme být jako rodina.Jsme bez sebe od 3.měsíce těhotenství a před pár dny se maličká narodila,přičemž jsem se to dozvěděl jako poslední a nebyl jsem u porodu i když jsem moc chtěl jí být oporou.Pár měsíců byla po zprávách výměna názoru a celkem ošklivé zprávy na mě,ale omlouval jsem si to hormonama.Je to velice psychicky vyčerpávající ta nejistota a chtíč.Snažím se být v klidu a nějakým způsobem to dát zase dohromady,ale snaha je jen na mé straně a do toho ošklivé,výhružné smsky o tom abych si dělal co chci a jí nechal na pokoji atd atd.Už nevím jak dál,neskutečně jí a malou miluji.Prostě udělal jsem absolutně všechno co jsem mohl,jak finančně tak s kompletní výbavičkou a zařízení bytu,aby se u mě cítili úžasně,ale z její strany žádná změna.....Maličká je na světě 3 dny (myslíte si že by stále mohli vůči mě působit hormony?) přejde to někdy? ...... Jsem ten tip chlapa který je pro rodinu a pro ženskou s dítětem udělá první poslední,aby byla úplná milující rodina........... prosím poraďte,mohou to být hormony nebo jsem to opravdu něčím pokazil.
já 29 let,partnerka 21 let
No dám vám příklad jede v za všechny... Můj bratr moc miloval (a stále miluje) svou první lásku... Ale, udělal také špatnou věc, tak moc slečnu zranil a pozdě si uvědomil svůj preslap. Už nikdy to nedali dokupy zpět, i když se brácha snažil, na hlavu se mohl stavět... Je to už přes 10 let. Takže buď to chce čas a nechte ji chvíli být, nevnucujte se neustále a budete spolu, nebo je prostě rozhodnuta a už nebudete dělat nic jiného, než platit alimenty. Do hlavy Vám natož jí nikdo nevidíme...
a urcite nevymahejte styk s ditetem soudne... ani za rok! mozna ani za dva... respektujte prani matky. prvni tri roky je stejne pro zivot ditete stezejni ona a pres ni dite vnima veskery okolni svet. takzez) sve misto pro dite urcite najdete i ve trech letech... to jen z vlastni zkusenosti, kdyz se muz zacal soudit o deti (deti mely dva mesice a rok a pul), byla to definitivni konecna vztahu (kdy me muz nerespektuje ani jako matku).
ale ja stejne verim, ze kdybys byl, pavle, opravdu skvely chlap, jednou ji o tom presvedcis 🙂
@pavelv88, osobně mi to přijde celé nějaké divné. Možná jsem to přehlédla, ale partnerka od Vás chtěla podepsat před porodem nějaké dokumenty ohledně otcovství? Jste zapsaný nebo budete v RL? Když s Vámi nechce být, požaduje alimenty? Protože toto jsou celkem dosti zásadní věci. Sice jste psal, že dítě je určitě Vaše, ale …… Mimochodem, nemyslím si, že byste jí tím co jste řekl ublížil natolik, aby se chovala takto.
@verusky, jasně, ať respektuje matku, platí výživné nejlépe 10.000,- Kč/měsíc a nechce vlastní dítě ani vidět. To je zase názor/rada. Pokud je opravdu otec, má na to dítě stejná práva jako matka. Kdyby to bylo opačně a děti rodil chlap, nevím jak by se Ti taková rada líbila.
Netvrdím, že má žádat o svěření, ale vídat své dítě by měl, i kdyby to bylo jen na dva dny v týdnu pod dozorem matky nebo u babičky. A rozhodně nevidím sebemenší důvod proč by matka v tomto měla otci bránit, když má zájem a chová se slušně.
Měla jsem zkušenost s podobným vztahem na dálku - asi 200 km od sebe, dělal krátké/dlouhé týdny tak vždy jezdil na 3-4 dny. Po pár měsících jsme se rozhodli sestěhovat, on dal výpověď a nastěhoval se ke mě - já bydlela u rodičů, ale měla svůj pokoj, s vlastním vchodem a koupelnou, s tím že si časem spolu najdeme byt do nájmu. Po necelým měsíci společného bydlení jsem zjistila že to absolutně není k tomu. On mě miloval, udělal by pro záchranu vztahu vše a já už ho prostě nechtěla. Přestěhoval se zpátky, měl štěstí že si tam hned našel dobrou práci a nájem. předtím bydlel s rodiči a k nim už nechtěl. Tak jestli tvá partnerka nezažila něco podobného, že to zjistila až když vztah "na dálku" začal být "na blízko". Nevím co bych dělala, kdybych otěhotněla, byla jsem mladá, ale perspektivně bych to rozhodně neviděla.
Jinak jestli jsi otec ty, počkej až přestanou působit hormony, se mnou to taky hodně házelo. Se slepením vztahu to růžově nevidím, ale právo na dceru máš. Je blbé že tě nemá v RL, ale s tím jsi nic dělat nemohl že, když nechtěla ona.
Odpovím jen na dotaz, zbytek komentovat nebudu.
Ano, hormony po porodu působí velmi dlouho, říká se, že 6 týdnů, ale z vlastní zkušenosti bych řekla klidně 6 měsíců. Mám 3 děti.
Uprimne, kdyby sem presne tohle napsala zena, ze ona sice jednou cosi blbe rekla, ale pak se snazila, dala vypoved, prestehovala se a tak dal a ze ten chlap s ni nechce nic mit a odpira ji pristup k diteti, vsichni zde ji poradi at se na chlapa vykasle, ze si ji nezaslouzi a o dite at se soudi, vola na OSPOD a podobne. Ale jak to napise chlap, uz se u neho hleda chyba. Nemyslim si, ze to cos rekl byla takova tragedie, ale hlavne si potom dokazal, ze to byla hloupost a veci, co si udelal, by udelal malokdo. A i vetsina ze zde diskutujicich by to obhajovala slovy "ja bych to udelal/a, ale on/ona nechce".
Jestli to, co si napsal je tak, jak to bylo, ja bych ve tve situaci udelala nasledujici. Nejdriv bych slecnu poprosila o schuzku. Ale jenom s ni, ne s jeji matkou a apod. Pokud by si porad vedla svou a nebo schuzku odmitla, srovnala bych si v hlave, jestli o dite mam zajem natolik, ze bych byla ochotna se o nej treba i sama starat. A to po cely zivot, ne ted ne za rok a pak si uvedomit, ze me ujel vlak, ze sem zivot obetovala diteti a ja nevim co jeste. Pokud bych si odpovedela ano, sla bych si zjistit, jak je to s uznanim otcovstvi. Ze jsem nevedela, ze me matka neuvedla a ze tam chci byt a o dite se starat. Po zjisteni vsech informaci a svych pravech bych znovu zavolala slecne s tim, ze tohle jdu udelat, kdyz ona komunikovat nechce. Mozna by se lekla a zacala trochu fungovat. Mozna ne, takze bych zacala resit uznani otcovstvi. Po mem zapsani do RL ditete by zalezelo na dalsim vyvoji situace, mozna by potom slecna zacala komunikovat, mozna bych musela jit opet zadat soud o priklepnuti navstev a pozdeji, nebo klidne hned o vyhradni peci.
Nepises, co se stalo s vybavou, kterou si nakoupil. Pokud si ji slecna nechala, je to bod pro tebe, jestli muzes nakup tech veci dokazat. Pokud je mas doma, aspon muzes ukazat ty, ze to s peci o dceru myslis vazne a mas pro ni spoustu veci.
Schovavala bych si veskerou komunikaci mezi vami, nektere veci bych resila spise mailem, podle me se mail lepe doklada, nez treba sms, ale to je pouze muj pocit, nevyznam se v tom.
A v neposledni rade, jak uz bylo napsano, nejak mi taky prijde divne, jestli je dite opravdu tvoje. Nicmene i kdyby ti ted slecna rekla, ze ne, je mozne, ze by to rekla pouze aby se te zbavila. Vyzadovala bych test otcovstvi.
Mozna potom, co slecna uvidi tvoji aktivitu a uvedomi si, ze to uz neni takova sranda, kdy si ona bude urcovat co a jak, zacne s tebou jednat jinak. A na slepovani vztahu bych se vykaslala. Nerikam, ze by to nemohlo znovu vyjit, ale ne ted, spise tak za par let, az budete oba trosku nekde jinde.
Preji hodne stesti. 🙂
@gorda Já s vašim názorem souhlasím. Otec by měl uplatňovat svá práva. A tady to půjde jedině přes soud, když ho matka tak odstřihla. Má určitě právo dítě vídat a podílet se na péči.
Akorát jsem nevstřebala tu výhradní péči. Proč tohle? Jako sebrat matce dítko?
Stejně mi na tomhle příběhu něco nesedí. Pán se prezentuje jako ten, co sice udělal malilinkatou chybičku, ale jinak je slušný, hodný, starostlivý... na můj vkus si příliš fandí a opravdu nevěřím, že neudělal chybičku závažnější! Která ho stála vztah i dítě..
Zakladateli, kápněte božskou
posledni radu bych brala jako krajni reseni a to nejdrive za pul roku.... pane boze, proc radite muzi, aby vzal dite matce, ktera se o dite stara???? jeste po porodu, kdy koji, ma starosti sama se sebou, prizpusobuje vse diteti???? necetly jste, ze dite potrebuje prvni tri roky ve velke vetsine pritomnost matky, protoze pres ni, jako primarni osobu, vnima svet? to mam uplne nejvic na svete rada, kdyz se chlapi derou o materskou roli....!!!!! ale na to, myslim, zdejsi pavel nemysli, verim mu.
@dominikaromanova na styk ma otec samozrejme pravo a pokud neni v RL (nikde jsem to tu necetla), muze udelat testy otcovstvi. ale soucasni muzi (mam bohuzel zkusenost a nejen svoji osobni, ale take podobnych matek) nechteji styk za pritomnosti matky... oni matku neuznavaji, otce povysili na stejnou rovinu jako matku, takze matku nerespektuji. nerespektuji mnohdy ani nazor psychologa, ospodu, nic. a pokud chci s nekym obnovovat vztah a tvorit rodinu, zadat soudne je to posledni, cim si zavru dvere. jo, kdyby pavlova pritelkyne delala, ze neexistuje a nebylo jine reseni... ani pres jeji rodinne prislusniky, netvrdim, ze bych to neporadila. ale v soucasne chvili, par dni po porodu.. tohle bych vubec neresila. pavle, dite ted potrebuje v prve rade matku a mrzi me, ze Ty nemuzes byt napomocen matce, abys ji pomohl. ale verim, ze udelas vse pro to, aby parterka zacala komunikovat a ucitila v Tobe oporu a podporu.
Já to napíšu tak nějak stručně, nebudu se nijak rozepisovat...
Miluj svou dcerku, věnuj se jí. Dávej jí lásku, něhu, buď tu pro ni kdykoli. A mamča? Ta buď vyměkne a zlepší se to a nebo ne. Dcerka tě ale potřebuje ze všeho nejvíc.
Blbé reakce má někdy každý, některé jsou horší, některé méně špatné, ale jsou naprd. Stane se. Je potřeba uznat chybu a napravit to. Když jsem měla s manželem (tehdy ještě přítelem) pocit, že sehaly prášky a jsem těhotná (zpoždění menstruace, nakonec se těhu nekonalo), tak mi po jedné neshodě řekl, že doufá, že nejsem těhotná, že s takovou ku*vou mít děcko nechce. Bolelo to a byla jsem rozhodnutá, že s tímto člověkem žít nechci (měla jsem tou dobou 3,5 letého syna, který se mi na rodil v čerstvých 18 letech = otěhotnění v 17). Ale zvládli jsme to, bylo to nárazové, ve vzteku, překonali jsme to a jsme spolu šťastní. Neměnila bych, ačkoli to bolelo hodně dlouho. Pokud k sobě patříte, spraví se to. Jen na ni netlač, ženská po porodu může být neskutečná fůrie vlivem hormonů. Pokud je dítě skutečně tvoje, zaměř pozornost na něj.
Kdybych se měla o malou starat výhradně sama, tak mi asi brzo přeskočí. Jsem ráda, když se jí podle možností věnuje tatínek. Mám báječného manžela, stará se o nás, jak nejlíp umí.
Nechápu tu s tou výpovědí. Mě by to asi docela vytocilo. Myslím si, že podat tu výpověď o prazdninach by bylo ideální, výpovědní lhůta by vypršela během prázdnin. Možná by se povedla i výpověď dohodou. To tvé tvrzení mi připadá jako výmluva. Jako záminka, proč stěhování oddálit. Nebo jako neschopnost poradit si v běžném životě s něčím tak podle mne snadným jako je podání výpovědi. Jestli to takhle bylo i s ostatními věcmi, docela chapu, že se holčina zalekla. Jinak se mi snaha o dítě v okamžiku vztahu na dálku zda také dost riskantní. Přítel ode mě bydlel kousek, vídali jsme několikrát do týdne, přesto pro mě sestehovani byl obrovský stres, měla jsem ho chvílemi plný zuby, byla jsem.zvykla na svůj klid a on mi ho narušoval. Čím víc se snažil, tím víc mi lezl na nervy. Byl to docela boj se spolu naučit žít. Navíc teprve po roce člověku konečně mizí ty růžové brýle a zjišťuje, s kým vlastně ten vztah má. A někdy zjistí, že ho má s někým, s kým ho vůbec mít nechtěl.
@verusky S malou je to tak že jí budu moct bez problemu navštěvovat při předchozí dohodě a soudně nic řešit nechceme,ani výživné na malou,vše je o dohodě.Ale ja si to představoval trošku jinak,takové to : být s ní když potřebuje,pohladit si bříško ,když ho ještě měla,vše obstarat,aby jsi ona mohla odpočinout,přebalovat,koupat a usínat s tím drobečkem,v noci se probudit a nakrmit z lahvičky,jen aby se partnerka mohla prospat atd.atd. to jsou ty rodinné věci na které jsem se těšil a chtěl zažívat s nima pohromadě a ne chodit ob jeden den na hoďku si malu jen pochovat.Tak stále doufám že se časem umoudří,naděje umírá poslední
@dominikaromanova ano,asi 3 měsíce před porodem na matrice jsem se zapsal jako otec,ale příjmení si prosadila po partnerce. ☹
@dominikaromanova Je to tak že se domlouvame na návštěvách a i finančně se snažíme domluvit,takže v tomto ohledu to je dobré.Pro svoje dítě cokoliv,i kdybych měl bejt o rohlíkách :D
@drakenn Je to tak jak jsem psal.Blbá reakce,občasná žárlivost,a v jejích očích jsem ji připadal neschopný.Když už jsem chtěl něco udělat např.položit podlahu nebo tak,proste chlapskou práci tak mě bylo řečeno že na to jsou lidi kteří to zvládnou a at se do toho nemontuju.A že mi spousta věcí dlouho trvala než se rozhoupu atd. jako s tou výpovědí z práce a okamžitě rychle se přestěhovat.Což nejde hned okamžitě
@mili_ilim_ilmi S tou výpovědí se to má tak : květen,červen jsme se rozhodovali kde budeme,jestli u mě,nebo u ní, po pár dohadách jsme řekli že teda u ní.V červenci jsem to byla ve 3.měsíci tak jsem ji chtěl být nápomocen při nevolnostech,obskakovat,venčit psa,nákupy atd. a mrknout se po práci v jejím bydlišti.Pak se to nějak pokazilo a dostala blok.a v srpnu už mě nechtěla. takže jelikož vedení v mé práci přes červenec a srpen tam nikdo není tak jedinej možnej termín na výpověd mohl být v září a tak se taky stalo,jenže už prý na všechno je pozdě.A tak jsem začal jednat a dělat vše co jsem udělal a zatím to nemá žádne výsledky (jakože v partnerství a vidiny to dát zase dohromady) aby malá měla pohromadě oba rodiče
A kdyz o vyhradni peci zada matka, je to v poradku? Protoze je to matka? Nerikam, aby to udelal hned a bezduvodne, ale pote, co mu matka bude odpirat styk s ditetem - a nemluvim o vikendu jednou za 14 dni. Porad se resi matka, ta ktera dite nosila, porodila a kterou jedinou dite potrebuje. A vetsinou se pri reseni o peci priklani k matce. Jakoby otec mohl za to, ze nemohl byt tehotny on, ze nemohl rodit a kojit. Ano, dite potrebuje lasku, blizkost, teplo a bezvyhradni peci a je dle meho jedno, od koho tohle prichazi.
Neznam zenu s prispevku, neznam ani muze, ale ne vzdy je matka ta nejdulezitejsi, obcas i otec potrebuje sve dite drzet kdykoliv v naruci a i otec je ochoten podridit svuj zivot diteti. Muj manzel by sel rad na materskou, mluvil o tom jeste pred tehotenstvim, mluvi o tom i dnes. Z financnich duvodu jsem na materske ja, ale vazne uvazuji nad tim, ze pokud prijde druhe dite, cast materske mu prenecham. Proste jenom proto, ze je otec a chce jim byt.
Muj kolega je podruhe zenaty, z prvniho manzelstvi ma dceru, s nynejsi zenou take. Kdyz bylo mladsi dceri asi pet, jen tak jsme probirali jeho problemy v manzelstvi. A ja mu rikam, jestli by nebylo lepsi, kdyby se rozvedli, jeho odpoved: Tohle jsem jednou udelal a nikdy to neudelam znovu. I kdybych svou zenu prestal milovat a nemel pro ni slovo, uz nikdy nedopustim, abych nevidel kazdy okamzik zivota sve dcery jenom proto, ze ji zrovna mela jeji mama.
Nas znamy si nasel zenu se dvema detmi o ktere se zacal starat, protoze jejich otcove nefungovali. Par mesicu po porodu prisel kamarad na to, ze zenuska dela dluhy, kam se podiva, ze cast vyplaty, kterou ji dava na zaplaceni inkasa, protoze ona ma prece jenom sedum a pul materske a o vse se stara, mizi v nenavratnu a maji dluhy u dodavatelu energii. Zena ho poslala do haje, pozadal o rozvod a jelikoz mu odpirala jakekoliv navstevy, zazadal o vyhradni peci. Nez soud rozhodl, prevedl zbytek materske na sebe a zjistil, ze uz mu stat skoro nic neda, protoze matinka skoro vse vycerpala. Staral se, prebaloval, krmil, resil doktory, chodil na hriste. Zena se uracila prijit az na druhe soudni stani a presto soud priklepl stridavou peci.
Kdyz se divam na svou dceru, nedovedu si predstavit, ze bych ji mohla videt pouze po nejakych domluvach, ze bych az z vypraveni zjistila, ze si sedla, udelala prvni krucky, rekla prvni slovo, protoze zrovna nebyla domluvena navsteva. A verim tomu, ze uplne stejne to musi videt i jeji otec.
Neznam pozadi tohohle pribehu, reaguji pouze na to, co je psano. Ale obcas je mi smutno z toho, jak se matka vyzdvihuje na piedestal a u otce se predpoklada, ze prijme roli toho druheho, ktery nedokaze dat diteti vse, jak se otcum tato role prisuzuje a oni ji bohuzel pod tlakem musi prijimat, protoze otec prece neni matka... ;)
Pokud je vše tak jak píšeš, tak teda všechna čest Tobě...Ne každý chlap je takový obětavý a pro rodinu...Třeba přítelkyně jednou pochopí, že dělá chybu...Nebo jí třeba vadí Tvá přílišná obětavost, ochota...Podle mě možná není vyzrálá ona...Navíc jste spolu opravdu krátce...
Držím Ti palce a asi budeš potřebovat ještě hodně trpělivosti...
@pavelv88 Já jsem to pochopila. Ale prostě v tom vidím výmluvu nebo neschopnost. Kdyz chci dát výpověď, tak ji dam. Prázdniny nevidím jako překážku. Však i o prazdninach lze někoho z vedení sehnat, když člověk chce. Když nic jiného, tak pošta určitě funguje i během prázdnin. Tak vezmu obálku a modrým pruhem, napíšu na ni, že nechci dopis vracet, at ho po době uloženi vlozi do schranky. Krom toho nevěřím, že by během prázdnin op
@mili_ilim_ilmi že by během prázdnin opravdu nebylo komu tu výpověd předat. Prostě to nechápu. A myslím si, že i ve škole by byli radši, kdyby věděli, že mají někoho přes prázdniny hledat, než když pak museli hledat během školního roku.
@mili_ilim_ilmi jenze to uz je stejne minulost... a cas nevrati, i kdyby to opravdu tenkrat trochu vymluva byla. ted uz ho to nikam neposune.
@pavelv88
moc Ti drzim palce, at mas stale touhu a potrebu a at nic nevzdas. nebude to hned, takze mnoho sily 🙂 zachovej si vnitrni klid, viru a presvedceni... a kdyby nic, tak nam tu za rok napises 🙂 (a az tehdy bychom treba rekly, ze ona je nevyzrala a nechce obetaveho chlapa a touzi po egoistickem frajerovi 🙂). mnoho sily!!
Bylo to s tou prací složitější,není to jen tak jednoduché.Po skoro 14ti letech co se s kolegama znám tak to nejde tak rychle.Vypadá to jako vymluva,ale není tomu tak.Vypověd musel prokonzultovat i šéf a vedoucí úseku a pak vedení a opravdu to nešlo,když přes prázdniny je zavřeno a nikde nikdo ani nikdo na personálním kdo by mohl dát inzerát za mě.Ale to je teď už opravdu jedno,jak říkáš to už mě nikam neposune.Stačilo chvilku počkat a mohlo být vše v pořádku.Jak se říká : rychle se ani pes nev.sere =) Jinak děkuji za podporu.Stále víra a touha je i když jen z me strany.Děkuju
@verusky Právě že když se na to podiva z jiného pohledu, tak mu to pomocí muze, dostane ho to trochu dál. Jen tu slyším pořád dokola přiznání jedné chyby, jinak si všechno odůvodňuje, chválí se, lituje se a vše svádí na to, že přítelkyni hráblo. Trochu nadhledu by mohlo pomoci, zvlášť když zmiňuje, že jeho přítelkyní vadila pomalost. Buď si přizná, že to byla výmluva a třeba zjistí, že
@mili_ilim_ilmi ze ten problém byl v něčem úplně jiném, třeba že si nebyl úplně tím soužitím jistý a dívka to z něj vycítila. Nebo si uvědomí, že některé situace opravdu neumí řešit dostatečným způsobem a makne na sobě. Mě přijít domů chlap a říkat mi to, co Pavel píše, tak si myslím, že je buď naprosto neschopný a úplně mimo nebo si hledá záminky, proč oddalovat soužití. V obou případech by to narušilo mou důvěru k němu. V prvním případě bych měla pocit, že mám doma někoho, o koho se budu muset věčně starat, něco vysvětlovat, dohlížet, zařizovat za něj. A z toho bych teda nadšená nebyla. Samozřejmě by záleželo i dalších věcech, ale tohle by pro mě bylo velké mínus. Sorry za dělení příspěvků, dnes zřejmě nemám svůj den 😁
@pavelv88 ohledně té výpovědi plácáš blbosti. Zkus v sobě zapatrat po skutecne příčine
Myslím, že je tu už vše popsáno, podělal jste to a ona je zraněná na duši. Když potřebovala oporu, selhal jste na celé čáře. Já na vašem místě bych nedolézal, tím to jen zhoršujete, jen bych jí a její matce řekl do očí, že se omlouváte a jste tu pro ni i pro malou, že vám na nich záleží. Musíte to nechat na ní, jestli s vámi bude chtít v budoucnu být. Hlavně se domluvte na alimentech a malou navštěvujte, nic víc vám teď stejně nezbývá.