Po testu DNA není táta táta
Předem se omlouvám, že píšu pod vytvořeným fake nickem. Profil tu mám, ale asi bych to nezvládla ☹
Napíšu Vám příběh. Jsem svobodná třicetiletá holka, která měla vztah s panem O, nic vážného, neměla jsem na něj moc času (měla jsem super práci a brala mi hodně času) a on byl divný, ulhaný, bez práce..po pár měsících jsem ho tak trochu prokoukla, že to žádná výhra nebude a rozešla se s ním (on se přestěhoval asi 300km ode mě). Asi za 14 dní jsem na oslavě narozenin potkala svého kamaráda pana B, který mě zval už kdysi na večeři. Pomilovali jsme se, docela pravidelně jsme se potkávali a za 30 dnů od našeho prvního sexu jsem měla pozitivní těhotenský test! Šok! Naprostý! Šla jsem k doktorovi a ten mi řekl, že jsem v 6tt- prý 4 týdny ve skutečnosti, ale 6tt pokud to počítáme od prvního dne poslední periody. Tzn. před 4 týdny jsem byla s panem B. Řekla jsem mu to, on byl nadšený a šli jsme do toho! Já bych na potrat nikdy nešla, natož v mém věku a určitě ne jenom tak z rozmaru. Znali jsme se 9 měsíců a já porodila miminko (ano, strašně nezodpovědné, ale stalo se... a zbavit se miminka nebo mu vzít tátu je pro mě ještě horší).
Celou tu dobu ale na vyšetřeních doktoři říkali, že je miminko velké, že je o 2 týdny napřed, atd.
Pan B byl u porodu velkou oporou, bylo to skvělé a za 4 dny si nesli miminko domů. Pan B však udělal něco, co by mě ani ve snu nenapadlo. Test DNA a zrovna, když jsem 14 dni po porodu jsem ho našla ležet se slzami v očích a s papírem, že on není táta.
Plačeme, sedíme, nevíme co dál. Ví, že jsem to neudělala schválně a že mě to ani nenapadlo, že by nebyl otcem (původně jsem chtěla s miminkem zůstat sama a nenutit ho se nijak podílet ani se zapojit- znali jsme se měsíc).
On mi nyní řekl jednu zásadní a důležitou věc. Nezvládne to. Nemůže se mnou a s miminkem být.
Já jsem na dně. Panu O. toto říct nikdy nechci, nic po něm nechci.. ale co miminko? Nemá právo na to znát "tátu"? (pro mě je táta pan B.)
Nechápu, že má tak vysoké ego, že se dokáže z hodiny na hodinu odmilovat a opustit nás. Musíme se zbalit a jít. Byt už sama se 7.500 neutáhnu, musím k rodičům. Nevím, z čeho budeme žít a hlavně jak. Jak to podat rodině a okolí. Těm 40ti lidem, se kterými zapíjel narození. Mojí rodině, která k nám pořád jezdí a mají ho hrozně rádi a dokola opakují, jak je miminko celý pan B. On to nezvdládá. Já vařím, brečím, peru, brečím, kojím, žehlím, kojím, brečím, vařím, kojím... starám se o mimi jak nejlépe to jde a jenom u toho stále brečím a přemýšlím, jak to všechno ukončit. Potřebuji asi nutně a rychle psychologa, ale jak můžu někam se 14ti denním miminkem jít? Co všechny ty první fotky s tatínkem, který už není tatínek a nechce nás, zničit? Toto je zkrátka totální peklo, které si málokdo umí představit... Peklo...
@marakula Možná, že pana B naštvalo to, že jsi mu neřekla, že otcem může být teoreticky i někdo jiný. Své otcovství bral jako samozřejmou věc, i když časem se vyskytly pochybnosti. Svým způsobem chápu, že se s tím těžko vyrovnává, možná to bere jako zradu, v nejhorším případě si může myslet, že jsi to tušila od počátku a celé jsi to na něj navlékla s tím, že se pravdu nikdy nedozví. Snad by stálo za to prodiskutovat s ním i tohle a třeba ho ubezpečit, že jsi s ním jednala od počátku čestně a na rovinu (pokud to tak bylo).
@marakula teda to je silný příběh a upřímně doufám, že B pochopí žes to neudělala schválně a že mu za to vše oba (ty a mimi) stojíte. Jak už tady zaznělo, otec je ten kdo vychovává a ne ten kdo zplodí...je spousta rodin, kde otec není otec a komu to vadí? Podle toho jak se Tě B snaží podporovat i když s vámi nechce zůstat si myslím že je to dobrý chlap, zkusila bych na něj netlačit, dát mu čas. Třeba sám časem pochopí, o co vše by přišel...navíc až tvůj malý začne rozdávat první úsměvy, třeba jeho srdíčko roztaje...🙂 Hodně štěstí přeji ;)
Moj nazor je taky, ze ked muz zenu skutocne miluje, tak si ju vezme aj s cudzim dietatom.
tento pan B je divny...aj ta neustale sa opakujuca kartarka u chlapa???
Osud je v jeho rukach a teraz si ho pekne pokaslal.
Je to slaboch a o takeho nie je co stat.
Už uběhla nějaká doba a popravdě řečeno... Nejsem vůbec schopná ty svoje příspěvky číst. Já byla úplně zničená a nedělá mi dobře cítit zase tu bolest co jsem tenkrát zažívala. Proto napíšu asi něco ze současného života a poděkuji všem za slova podpory i nepodpory. Vše mi moc pomohlo otevřít oči a srovnat se.
Pan B. zvolil taktiku útoku, verzi našeho rozchodu podal tak, že jsem na něho chtěla hodit svoje těhotenství. Kdo mě nezná, uvěřil, kdo náš příběh znal, pochopit. V kontaktu už nejsme, hodně mi ublížil ne svým rozhodnutím, ale tím, že se přiznal k nevěře po mém odstěhování, do 14ti dní tam byla nová milenka, atd. Ale to už není podstatné. Fotky smazané, naprosto vše zničené a je to tabu. Životní chyba a obrovská tlustá čára.
Pan O. o svém synovi ví, bydlí 300km daleko a řekla jsem mu, že může přijet KDYKOLIV. Byl tu 3x, obšas pošle nějaké peníze. Malý s ním má fotky v albu, 1x měsíčně napíše sms jak se má prcek. Až se jednou malý zeptá, řeknu pravdu.
Rodina mi pomohla na 10000% s bydlením, hlídáním, cvičím a dělám kroužky pro malé děti v jednom centru, takže malého mám sebou, do toho vydělávám.. Všechno šlape tak jak má a můj dvouletý kojenec je prostě božan obecný, strašně hodný a sportovně nadaný kluk, co sice moc pořád nemluví, ale zato stále dřepuje a dělá kliky a sklapovačky 🙂
Mějte se hezky a všechno vždycky nějak dopadne! Přesně tak jak má...
@marakula - po přečtení úvodního příspěvku jsem si říkala, že to ten chlap rozdýchá... no, spletla jsem se.
Ale tvůj poslední příspěvek je poměrně pozitivní, určitě pozvedne spoustu holek, které procházejí různými těžkými obdobími.
Člověk se nesmí vzdávat, i když je to někdy hodně těžké.
Hodně štěstí a sil!
Ahoj, moc děkuji, že jsi dala o sobě vědět. Toto je velmi silný příběh, byla jsem velmi zvědavá na rozuzlení. Jsem ráda, že se máte dobře 🙂
Vše je jak má být. Neskutečný příběh a s dobrým koncem i bez pana B. Držím palce a hodně štěstí 👍
Dneska jsem objevila tuto diskuzi, četla od začátku a byla nesmírně zvědavá, jak to dopadne... No, úplně si dokážu představit tu zoufalost, jakou jsi na začátku měla. Čas je nejlepší lék. Na začátku jste se dobře neznali, to "očekávání" bylo nejspíš to, co vás drželo spolu. Možná kdybyste se znali déle, ustál by to. Možná. Možná také ne.
Přeji hodně štěstí!
Ahoj holky, jenom chci napsat, že druhý chlapeček je na světě! Táta je úžasný a je tátem pro oba. Začali jsme se potkávat, když bylo malému 8 měsíců, ale byla jsem hodně opatrná. Teď se nám narodil splečný chlapeček a je to úžasný. Bráška ho miluje a konečně si užívám krásné 6ti nedělí bez slz a trápení. Toto miminko je opravdu za odměnu. Jednou nastane ta chvíle, kdy první syn dostane rozum (teď má tři roky) a budu mu muset říct co a jak a s panem O. se potká. Ten stále pokračuje ve stejné taktice a 1x za měsíc napíše sms či pošle peníze. Snad to všechno zvládne v pohodě.. Ale teď je všechno tak, jak má být. Stále je mi úzko, když tuto diskuzi vidím. A snažím se pomáhat a dávat naději maminkám, co řeší nějaké rodinné problémy a bojí se odejít. Ženský totiž dokážou úplně všechno na světě! Jenom potřebují podporu. Díky Vám všem.
Já teda pana B docela chápu. A to dost. Přijde mi, že celý ten váš vztah byl založen na těšení se na miminko. To pak musela být pecka zjistit, že není jeho! A že jako je nehodný důvěry, že si udělal test... Copak neměl důvod k pochybnostem?? Nejlepší by bylo, kdyby to pořešil přímo s přítelkyní. Ale třeba ji tím prostě nechtěl zatěžovat, a test si udělal jen pro svůj dobrý pocit.
Ale jak píšeš, tak mi to také nepřijde úplně beznadějné. Držím palce, určitě vše dopadne nejlépe pro vás všechny