Příběh o nespokojenosti v manželství a úvahy o rozvodu

@jahodi věřím, že jestli s malým dítětem na noze už rok uklízí suť po řemeslnících, nebude to úplně odporem k uklízení...

@jahodi spíš asi se nějak nastavit a bordel neřešit, protože v nedodělaném bude bordel furt. Ať se jedná o stavební materiál nebo jen o nedodělanou zahradu, kde prostě je akorát rozježděný bahno.
pro zakladaletku:
Třeba si určit jednu místnost, a tu udržovat, a zbytek fakt jen překračovat a neřešit, ale chápu , že i jen to koukání na to může být dost depresivní....
S tím se pojí to, že bych víc jezdila na výlety, za lidma, co ti chybí a tak...

@prejeta_zaba
ono i s malým dítětem to jde, ale je potřeba tu stavbu vzít za svou a prostě holt žít a stavbě a ne ve vystajlovanym obejváku. S tím se dočasně smířit . Je fakt, že v rozkopanym bytě jsem žila sice rok, ale za svobodna bez dětí, a byla to moje volba - kamarád rekonstruoval a já u něj přesto mohla bydlet (suť, všude jemný prach, žádný dveře, ani na záchod či do koupelny😅, ...). A pak s malým děckem, asi půl roku nebo rok maximálně, jsem zase jezdila pomáhat manželovi na stavbu kamaráda. Ale taky, nebydlela jsem v tom.

Jsi unavená, smutná, frustrovaná že všeho kolem.
Já samozřejmě do toho nevidím ale myslim, že manžel celkem maka, ještě přivýdělek si zajistil.Ze nepomáhá doma....no to je věcné téma. Možná je líný, možná mu to doma přijde uklizene, možná když na práci a přivýdělek už nechce.
Určitě máte zasebou těžké období. Stavba domu je náročná. Plus malé dítě a vše kolem.
Já osobně myslím, že jste jen přeřazení. Vůbec nezpochybnuju co děláš ty, děláš hrozně moc pro celou rodinu.A on to třeba nevidí. Chce si sednout, promluvit. Ale dej mu jasné návrhy na změny. Ok, chceš taky chodit cvičit tak řekni, od-do bych šla cvičit ať pohlída.Esi nemá práci kolem domu a chceš aby pomáhal s úklidem, navrhni že se bude starat o např. vysat a vytreni.
Nebude to ideál ale čekat, že si chlap vsimne a pozná co bys chtěla je malá. Řekni jasně co bys potřebovala a uvidíš🙂

Ja to teda nechapu, ty jsi nespokojena se svym zivotem a je to jeho vina?

Manžel je od rána do večera v práci, a má přijít a vzít hadr vysavač a uklízet ? Problém je v tom, že jsi nespokojená sama se sebou, tak vezmi synka a jdi něco dělat, jezděte na výlety, cestujte, najdi si práci, najdi si paní co ti dojde uklidit. Prostě něco dělej. Nečekej a nevymlouvej se na muže. Nečekej až přijde z práce. Protože ti něco povím, já když přijdu z práce a přivezu děti z kroužků jsem kolikrát uplně KO a často se svalíme a koukáme na pohádky, zvlášť v nepříjemným počasí a v období nekonečných nemocí. Proč nejdete běhat spolu ? Nebyla to nějaká narážka od manžela? Dej synka do kočáru a běhejte, zastavte se na dětským hřišti, smějte se a venku na čerstvém vzduchu bude fajn.

Mě přijde, a teď se nezlob, ze jsi nespokojena sama se sebou. Podle toho co jsi psala, mate asi hypotéku a manžel se podle mě stará a pracuje jak muže.. zkus si najít nějaký koníček 🙂

@vikinkav
@petrasipkova1 ale to není o tom, že by žena nic nedělala a chtěla po manželovi, aby ještě uklízel. Jde o nějaký princip, on chodí do práce, řeší stavbu a všichni vidí - tyjo, šikovný chlap, kolik toho zvládá... A žena furt dokola to samé kolem dítěte - ale to nikdo nevidí, ještě kdekdo dodá "no jó, ty jsi doma s děckem" jakoby to nic neznamenalo. Tzn. cítí se nedoceněná a sama. Nevidí důvod, proč tu rodinu budovat stále sama, když chlap si doma akorát lehne k televizi. (Chápu, je unavený, ale ona taky celé dny "pracuje"). Chce to opravdu společně probrat a začít fungovat jako tým. Přemoci únavu a nechuť a večer si místo k televizi sednout spolu ke kafi, probrat den, naplánovat něco na sobotu...i kdyby to měla být společná práce na baráku. A těšit se na to - ať žijí spolu. Ne on u práce unavený a ona v domácnosti, unavená a časem od sebe. 🤷‍♀️

@prejeta_zaba hele já te chápu jak to myslis ale on taky jede dokola furt to samy.

A nebo ty si najdi práci a přivýdělek a tvůj manžel se bude starat doma o všechno...

Hele to cos napsala je na par facek. Chlap se stará maka od nevidím do nevidím, postavíte barák mate prcka a ty jenom brecim ze ti nepomůže s úklidem a ze chce jít běhat. No než se dívat na kyselý ksicht manželky tak chce jít asi běhat. Zamysli se nad sebou to ze si přibrala taky není jeho vina on ti ty sladkosti do krku necpe tak vezmi kočár nálož tam malého a bez, běhej jezdí na bruslích cokoliv jenom nesed doma, nelituj se jaký si chudák a přestaň svoji nespokojenost svalovat na chlapa..

Ahoj, souhlasim s holkama, zacni zmenu u sebe. Nechtej jen po manzelovi, aby te delal stastnou, delal ti spolecnost. 20 kg nadvahy je dost, a promin, uz jen z toho bych mela depku jako prase.
Pripomnelo mi to jinou diskusi z MK.. on toho ten chlap nedela malo, ba prave naopak. Ale vse si dela v klidu sam. SAM. A pak odpociva. Kdezto ona dela vsechno s deckem, a nikdy nema hotovo a takovy to "ted po mne nic nechtejte".
Domluv se s manzelem, reps. oznam, ktery dny budes "behat" (dosad si cokoli chces) ty. Obcas odejdi na pul dne, den.. a povznes se nad tim, jak oni ten cas travi. U nas je to taky hodne jen Tv, a stve me to. Ale co s tim zmuzu :/
Jo a s jakymkoli radikalnim resenim pockej do leta. Ta zima je sama o sobe na h.. depresivni, ponorka je hned. Jak se bude dat byt vic venku, bude vse zas ruzovejsi 🙂

@prejeta_zaba ja to chapu, mam uplne to same jako autorka, jen mam 3 deti a asi trochu chapavejsiho manzela, ale nektere dny si nemame cas nic rict, jen si posilame udalosti do google kalendare. Ale jako rozejit se s muzem, ktery nam postavil barak a pracuje ve 2 pracich kvuli rodine, mi prijde minimalne jako nevycvalanost.

Podle mě jste oba prostě unavení. Zvážila bych možnost paní na hlídání nebo paní na úklid. Není to zase tak drahá služba, mladé holky často hlídají i za 130 na hodinu. Jednu dobu jsme využívali paní na hlídání a později paní na úklid. Tedy jsem byla na mateřské, ale prostě jsem ten úklid nestíhala, byla strašně vyčerpaná, i to být dítětem imrvére bez možnosti být chvíli sama je psychicky náročné, takže pomohla i ta paní na hlídání. Našli jsme je přes hlídačky.cz. vřele doporučuji opravdu se vám oběma uleví.

@lufulie tak to tě lituju

no nevím, než žít v tomhle, radši honem pryč, bude z tebe smutná, vyždímaná troska co háže doma s hrnkama aby se domohla nějakýho hlasu, manžel na mě kašle, děti se mi v pěti letech smějou, syn mi říká "neotravuj" a manžel na to nic neřekne...jsem už v takové depce, že ignoruju úklid, všechno....jedu jen na autopilota...nemám peníze abych manžela vyplatila, manžel zas nemá aby vyplatil mě a dům prodávat nechceme. Je to umírání zaživa

Ja přítele nemela doma 3 roky. Nonstop podnikal. Řekla jsem dost a chtela uz dite. Srovnal si to v hlavě, ale chtěl barak a ja pak taky. Celé tehotenstvi byl na stavbě. Každý den. Po porodu taky. O dceru se starám sama i ted. Je stará 1,5 roku. Pride domu, resi práci, starost o zahradu ats. Společně výlety opravdu hodně minimální. Zvykla jsem si. Vážím si toho mála času, co je s námi. Na společné dovolené jsme nebyly roky. Jsme spolu 13 let. Ale je to mezi nama pořád bezvadný, krize byla,ale vyřešili jsme ji. Snažím se o dceru starat sama, o domácnost, nikdo nehlida, starám se jak si přivydělat... Těším se na výlety s dcerou. A těším se zase na společné výlety i s ním. Jen to nebude hned, je málo peněz....

A když mám všeho dost, nedělám nic. Nevarim, neuklizim, věnuji se sobě. Doporučuji na hubnutí přerušovaný půst, me hodne pomohl a najít si koníčky. Mysli ted na sebe.

Pokud jste chtěli dům, tak tomu hold budete muset něco obětovat. Není se čemu divit když má chlap práci + brigádu, že je třeba unavený a netráví i tolik času s rodinou. Buď přilož ruku k dílu a jdu třeba do práce ať má chlap jen jednu a ne dvě, když budeš vydělávat o ty, tak jednak budete mít věští příjem a možná spolu budete i častěji. Zkušenost nemám, jen jak něco podobného vidím ve svém okolí nebo to tady čtu, tak raději bydlet v bytě (který máme svůj) než se denně honit jak v práci, tak po brigádě, makat jak šroub, promarnit čas s dětmi, ženou, za cenu toho, že stavím dům. Je to hezké o tom žádná, jen to něco bude stát. S tím jste museli asi i počítat když jste do toho šli a stěžovat si asi není úplně na místě (neber to prosím nějak zle) Čas, čas který teď nemůže věnovat tobě ani dětem. Zkus si najít nějaký koníček, zábavu, která ti udělá radost. Držím palce ať všecho dobře dopadne

@marky232 no tak nez tohle, tak to fakt prodejte ten dum... to chces az do smrti umirat a ne zit??? Nebo zkusilas aspon psychoterapii?

@marky232 Radíš někomu odchod, ale sama odejít nedokážeš, protože máte dům a nemáte se jak vyplatit...

Jako pokud máš pocit, že umíráš za živa, tak to může být deprese, a to chce řešit komplexně ne jen pouhým odchodem. Pokud si nevyřešíš svůj vnitřní problém, zažije to samé v jiné variaci, budeš míc pocit, že umíráš za živa kdekoliv, ať v bytě, v domku, v nájmu, s hypotékou nebo ve vlastním.

Zkusila bych terapii, možná si nevážíš sama sebe a děti jsou na tebe zlé, protože ty jsi zlá sama na sebe.

Jako upřímně je mi takových chlapů a rodin líto...na sílu domeček a co z toho ...vztah v hajzlu ...několik let se obývá jeden pokoj který je 100% hotový ?chlap 2 práce Dre jak kůn pak chce mít jasné klid ... Ženská strhana ufňukaná že je vlastně na vše sama ...

Ujasnila bych si s chlapem kdy to vypadá na konec ?
Co se dá urychlit ? Nebo že bys šla do práce na pár hodin ty ( odpočineš si od baráku a od decka a budeš mít změnu a přineseš taky peníze domu ...

Jestli je vyhlídka že za rok dva barák dostavite on zvolní v práci a budete si moct krom baráku dovolit i třeba dovolenou ok dá se to vydržet
...
Pokud je vše tak finančně natěsno že to bude podobné jak teď uvažovala bych o prodeji domu a pořízení bytu nebo tak něco...

Nejvíc mě zaráží věta, že už spolu nespíté. To není dobré znamení u tak mladých lidí. Chlap, když nemá dostatek sexu, tak se začne často chovat zcela jinak. Iracionálně, někdy i agresivně a nebo jen nevšímávě a bez zájmu a respektu k vám. Pokud chcete rodinu zachovat, tak si budete muset otevřeně promluvit. Uleví se vám. Musíte spolu hlavně mluvit. Také máme 2 roky starého syna a jakékoli hlídání nereálné.

Přihlaš malého do školky od září, najdi si čas na sebe,praci, kamarádky.kdyz se narodil syn bylo dceři 2r a 1m,začátky náročné,ale pak už v pohodě,bydlíme ve městě kde jsou hřiště,od jara do podzimu jsme čas trávili tam,pak v kavárnách s hernickami. Zajdi s malým na hřiště,seznam se s dalšími maminkami.svagrova bydlí na vesnici a vím,že tam mají cvičení pro ženy.pripadne pokud není město daleko zkus rodinné centrum,mají různé aktivity nejenom pro maminky s dětmi,ale i pro maminky na mateřské.tim,že se dostaneš mezi lidi budeš jinak přemýšlet

Já mám myslím nadprůměrného chlapa (což je trochu smutné, protože některé věci by měly být ve vztahu normální, ale v dnešní době úplně nejsou, lámou se dvě období kdy žena byla v domácnosti a jen chlap v práci, ti movitejsi měli navíc hospodyni, teď se od ženské chtějí zázraky, rovnost ve vydělávání a ještě "je přece normální že ženská uklidí, uvaří,..." a vděk žádný) ale i tak to byl chvilkama brutus, sžívali jsme se když už jsem měla dítě, navíc jsem trochu tapala v tom co můžu chtít od chlapa pro kterého je to dítě cizí. Ale srovnala jsem si, že pokud chce mě, chce mě i s tím dítětem, jinak nechci já jeho (nebo nikoho) a teď s malou funguje líp jak leckterý vlastní táta, i když je to pro něj těžké. Taky jsem si ho "vychovala", občas i uvaří když vidí že mi je třeba blbě (dřív měl jen hloupé řeči že jsem nemocná furt, ale je to o komunikaci, o tom se otevřít a ukázat mu jak moc mě to samotnou štve a mrzí že mám blbou imunitu, a že se snažím když můžu a když nemůžu tak po něm chci hlavně oporu a jíst se dá i chleba). Taky jsme se dost hádali kdo to má těžší, jestli já zavřená doma na mateřské "ve vězení" věcně s ditetem a ještě úklid, nebo on, který přijde utahaný domů a ještě k dítěti. (Zrovna dnes mi připomněl, že jsem sama říkala že změnit činnost je lepší - na to jsem řekla, že za tím si pořád stojím, ale i tak je to náročné). A hlavně jsem začala věty "vím, že jsi taky unavený, máš toho hodně, ale pochop, že já se cítím tak a tak a potrebuju to nějak řešit". A on je pak najednou ochotnejsi a navíc už vidí i to co dělám já 😊 Jako s vlastním tátou mojí dcery by bylo asi tohle nereálné, je to fajn chlap ale jako partner za mě teda nebrat, ale u mého teď už manžela je to o komunikaci.
Teď rekonstruujeme, kupujeme byt a já jsem do toho v 8. měsíci těhotenství, ale držíme se vzájemně a děláme pro sebe drobnosti i když nás to stojí síly navíc, jen abychom druhému odlehčili, protože víme, že ten druhý to vidí a ocení.
S tou predehrou v sexu to u nás bylo stejné, ale manžel je hravý, tak jsme si začali hrát příběh, každý z nás hraje za postavu ve středověku a ty postavy jsou do sebe zamilované, jen šlechtic by si asi neměl vzít potulnou hudebnici, že... Prostě taky řeší problémy, jen absolutně jiné než my. A o ty problémy je jejich sex zajímavější, protože je to zakázané ovoce. No a ta hra není jenom o tom sexu, ale ten je na tom taky úplně super. Zvlášť to, že když si chvíli říkáme co dělají naše postavy, je to pro mě super předehra a pak na to třeba vlítnem (a když se nám neprobudi dítě při začátku hry, neprobudi se ani pak, i když si radši dáváme do dveří židli, ale zatím vždycky dobrý 😁) Vlastně nám ta hra v některých fázích krize zachránila manželství 😊 a taky to, že jsem jednou v krizi sebrala sílu mu říct, že v tu chvíli není tím chlapem kterého bych chtěla, ale že jím být může, že se měním já, mám i svojí vlastní krizi, a mění se mi svět. Oba jsme z toho byli smutní, ale dost to pomohlo, já na sebe přestala tlačit a pretvarovat se, on přestal ode mě čekat něco, co já v tu chvíli nedokázala dát. A za měsíc nebo dva se láska vrátila.
S těhotenstvím jsem říkala některé věci preventivně, vím, že je muž trochu dřevo a prostě inženýr, a přirovnala jsem to k práci - že vyrábím dítě 24/7 a je to makačka. Pochopil 🙂
Co každopádně zkusím poradit Tobě je, zkus mu přichystat překvapení, třeba uvařit jeho oblíbené jídlo a dát třeba svíčky, něco... A pak promluvit o tom, že oceňuješ co všechno pro vás udělal, chceš aby si odpočinul, a taky ho chceš trochu "pro sebe" a pro syna, aby byl trošičku s vámi. A proto to překvapení. A uvidíš, jestli to ocení - třeba mu něco dojde spíš takhle, jestli se třeba sám cítí nedoceneny 😉 A třeba pak udělá on něco hezkého a rozproudí se to.

Poznala jsem muze kdyz stavel dum s rodici. Dokud nebyly deti udelali jsme kus prace. Pak stavba stala. Proste porad neco. Navic chlap si to chtel dostavet sam. Jenze po 1 porodu jsem mela tezke deprese takze se staral o dite on. Kdyz uz jsem byla ok, zase se trochu udelalo. Pak druhe dite a zase stavba stala a protoze pak jsem sla i do prace nebylo na stavbu cas vubec. 7 let jsem ho prosila at nekoho najmeme a dostavime. Penize byly. Cas ne. At hezdi jen na dohlidky a vypomahat. NE. pak prisel covid, pak vse prudce zdrazilo a barak ktery se tacas stavet pred 15 lety dodnes neni hotovy. Nerozumneli jsme si, chodila jsem ca 2 roky k psychousovi, brala AD, on nic on problem nemel. Odesla jsem. Dodnes mam vycitky kvuli detem. Ze jsem to mohla jeste zkusit. Ale jak? Za 7 let se nic nezmenilo. Pri rozchodu jsem zadala o castecne vyplaceni, nebyli jsme svoji, zustal mu byt a barak, pry at si klidne vsechno odvezu. Takze u nas to neslo. Zkus na sobe pracovat, ja to udelala ale kdyz nechce druha strana bohuzel. Drzim palce

@konidana Jo, teď jsem byla minulý týden na prvním sezení. Chodili jsme i spolu ale manžel už nechtěl. Začal hodně pít a je to fakt na hlavu.

@levandule_díky, kus pravdy v tom bude. Kdybych si vážila sama sebe, tak si nedovolím být s alkoholikem. Byla jsem na prvním sezení, terapeut navrhl 14 denní interval, tak se to snad trochu pohne.

@marky232 To je teda fofr, pokud tě můj komentář popostrčil k tomu, abys začala svou situaci řešit, mám radost a držím palce ❤
Mně třeba pomohlo nedívat se na danou věc jako na chybu, ale na zkušenost a je na mně, jestli si z toho něco odnesu. Některé zkušenosti jsou hodně drsné, bolestivé, ale všechno to můžeš přetavit v obrovský osobní růst, kdy znovu objevíš sama sebe, svou sílu. Důležitou částí toho procesu je odpuštění sama sobě, kdy se přestaneš obviňovat za to, že jsi něco podělala.