Přítel chce dat miminko k adopci
Ahoj všem. Nevím, co přesně čekám za rady, potřebuji se každopádně aspoň vypsat, protože se nemam komu svěřit.
Je mi něco málo přes 20 a s přítelem čekáme dost neplánovaně dítě (pravděpodobně selhal kondom, ale ničeho jsem si bohužel nevšimla). Od začátku jsem měla v hlavě, že si to nechám vzít, protože na miminko opravdu není vhodná doba, nicméně už bylo pozdě a já v 17.týdnu. Neměla jsem radost, přítel byl překvapený, že bych si to nechala vzít, když by byla možnost. Mel docela radost, jeho rodina také. Moje rodina to ještě neví, protože mít radost nebudou a ja zatím nevěděla, jak jim to říct. Nyní budu končit 19.tyden a i přes to, že takovou tu správnou opravdovou radost úplně nemam (představovala jsem si to úplně jinak), tak se docela začínám těšit. Člověk, když vidí jak ten človíček roste, různě se v břiše převaluje, od doktora dobré zprávy, tak pomalu otočí. Jenže otáčet začal uz i přítel. Jakoby mu to všechno došlo až teď. Nejsme na tom finančně nejlíp, ale to už jsem věděla na začátku, proto jsem chtěla jít na potrat. Nešlo to, řekli jsme si, že to nějak zvládneme, i když to bude hodně těžké. Jsou to zhruba 2 dny, kdy s tím přítel začal, ale dneska to bylo zatím nejhnusnější. Furt mluvi, že pojede pracovat do zahraničí, at vydela hodně peněz a vrati se až porodim. Chce jet mimochodem už zítra (dnes si našel inzerát), ale nema poradne penize ani na to se tam dopravit, natož tam přežít. Nechce dítě, nechce ho přivést do takového života, ať se má hůř než my. Řekl, že půjdu na potrat. Tak jsem mu oponovala, že si to moc představuje a že to už prostě nejde. Tak řekl, že to nějak ututláme a pujde do babyboxu nebo k adopci. Tak rikam, že fakt nevím, jak by tohle chtěl před všema ututlat. Rodím v lednu a do té doby to bude vědět i má rodina, protože přijedu na Vánoce. Řekl, že tam na Vánoce holt nepojedu. To ani náhodou, uz tak jezdím domu strašně málo. Řekl, že se to prostě ututlá, jinak se zabije. Že takovou ostudu mít nebude. Do toho nadával, jestli jsem vůbec normální a podobně. Netusim, absolutně netuším co mam dělat a nejradši bych se zabila sama. Pokud ho dam k adopci, vim, že to jen tak neututlám, protože z toho budu hodně dlouho špatná a budu potřebovat o tom mluvit. Zároveň si myslím,že pokud bych ho dala k adopci, uz bych s přítelem nemohla zůstat. Za to jak se zachoval, nikdy by to už nebylo jako dřív. Takže pokud bych se s ním rozešla, myslím, že bych hořce litovala, ze jsem se miminka vzdala. Ale sama na to nestačím a stačit nebudu. Pokud bysme se na adopci spolu domluvili na samém začátku, třeba by to semnou ještě šlo, ale ted jsem v koncích. Nezvládnu se ho jen tak vzdát, dokonce by to měla být holčička. Tu jsem si vždycky přála, chtěla jsem, ze budeme mít hezky vztah jako mam já se svojí mámou, že budem parťačky, jednou provždy😭 ale zároveň bych ji chtěla zajistit skvělý zivot a bezstarostné dětství jako jsem měla já. Ma tahle situace nějaké bezbolestné východisko? Omlouvám se, jestli to mistama nedává smysl
Ahoj, pokud budes chtit, mohu ti poslat nejake obleceni po dceri, ted mame syna a vali se mi spousta tasek na pude, tak bych to protridila a to hezke bych darovala, ale miminko urcite k adopci nedavej, ty jsi zens, ty to budes do budoucna nest hodne tezce, chlapovi to bude jedno.
@ivcer Svěř se se vším mamce, určitě tě v tom nenechá. Přiteli bych oznámila, že miminko si nechám a půjdu bydlet k mamce. Nenech se jím manipulovat, že bys měla dát miminko pryč, když to tak sama evidentně necítíš, akorát tě to stresuje. Třeba se s mamkou domluvíte tak, že budeš moct ze začátku bydlet u ní, bude ti pomáhat s miminkem, podpoří tě i finančně (už jen to, že budeš mít, kde bydlet, co jíst...). Postupně si můžeš hledat vlastní bydlení. Finančně to zvládneš, na spoustě věcech se dá ušetřit. Věci na miminko seženeš i za poštovné, plenky můžeš používat látkové (i bez ohledu na finance nejlepší varianta pro dítě), i ty se dají koupit za zlomek ceny bazarové, příkrmy pak můžeš dělat domácí atd. Uvidíš, že bude líp, myslím, že není matka, co by litovala, že se nezbavila dítěte. Hlavu vzhůru, nemáš to jednoduchý, ale budeš mít podporu rodiny a zvládneš to 🍀.
Podívej se, když ho dáš k adopci, tak se s tím nikdy nesmíříš, protože ty adopci nechceš. Strašně tě to psychicky poznamená. Pokud bys zůstala s přítelem byla by tam narušená důvěra ve vztahu a vztah by nebyl dobrý. Otázka je jaký je teď, když tě nutí do něčeho, co je ti proti srsti a vydírá tě tím, že se zabije. Navíc tvoje rodina ho nějak očividně nemusí. Tady je otázka, jestli nemají pravdu a ty jenom nechceš vidět realitu.
Určitě to řekni mamce, možná bude trochu vyšilovat, protože to pro ni bude šok, ale určitě tě nenechá padnout na hubu.
Já bych třeba měla potřebu od přítele odejít, kdyby mě nutil k adopci, se kterou nesouhlasím. Měla bych potřebu chránit dítě i sebe před ním.
Dobrý život můžeš mít i tak, ale musíš na sobě pracovat.
Ahoj, dítě bych nedávala pryč. Spíš bych dala pryč chlapa. Vrátila bych se k rodině. Hold se budeš muset otáčet, ale existují různé charity a organizace pro matky v nouzi. A navíc, velká rodina je skvělá. Nějak to zvládneš.
Na odlehčenou, take jsem nečekaně těhotná a dostala jsem céres v diskuzi, že mám intelekt houpacího koně protože si chci nechat miminko sama.
@ivcer nech si ji. 🙏podle toho ,co píšeš ji stejně chceš ❤️ umíš si představit ,že ji po porodu odevzdáš...budeš na ni myslet do konce života a s přítelem to půjde stejně do kopru ....ptz to bude ležet mezi vama.
Píšeš,že mamka má velkej barák,jela bych za ní a holt řekla,jak na tom ses. Někdy v životě nastane situace,že prostě si člověk musí říct ,to jsem pos..
L,potřebuju pomoct.
Sv+ř se své rodině! Věřím že Tě podpoří! Max budeš sama s dítětem 🙂 držím palce! a těš se. Dítě je největší dar (i když někdy hodně dá zabrat, o tom žádná)
Zvládneš to! No spolubydlícího se vykašli, nenech se nikdy vydírat! A věř, že chlapeček bude ještě vymyslet ko*otiny.
Zvládlo to před tebou x ženských, zvládneš to taky, neboj
Holka, miminka se nevzdávej! Je vidět že na miminko se těšíš a už teď ho miluješ. Později by jsi toho neskutečně litovala, a vlastně by jsi to asi stejně nedokázala. Vůbec se neboj toho, že by jsi to s maličkým nezvládla. Věř mi, vím co říkám 😉 Budeš mít nárok na výživné, jak na miminko tak i na sebe do jeho 2 let věku. Dále na přídavky a příspěvek na bydlení. Být tebou, jdu blíž k rodině, mamince se svěř, určitě tě v tom nenechá. Co se přítele týká, třeba se ještě vzpamatuje, možná ne. Každopádně bych se miminka kvůli chlapovi nevzdávala. Jsem sama s dcerkou a synem. Není to žádná sláva, ale jakž takž se to dá zvládnout. A hlavně, ty máš ještě svoji rodinu, já to mám trochu složitější, ale i tak to jde zvládnout. Jak bylo napsané výše, spoustu oblečení seženeš třeba za poštovné, stejně tak i další nutné potřeby pro miminko. Miminko nepotřebuje luxus, ale hlavně pocit bezpečí a tvoji lásku ❤️ mysli jen na to malé, určitě bude dobře 😚
@ivcer neter se vrátila k rodičům i s malym sotva pár měsíců starým miminkem nejdřív to vypadalo že si to nesedne a teď moje ségra a i svara jsou ti nejšťastnější prarodiče věř že tě rodiče na holičkách nenechají řekni jim to ale na rovinu že se stalo a že si miminko chceš nechat ale že potřebuješ pomoct
Nevím jaké máte výdaje na bydlení a celkově na život, ale pokud nemáte nějaké šílené dluhy tak by to finančně být problém neměl. Práce pro chlapa je všude dost + brigády. Když potřebuje manžel brigádníka tak to jsem spíše problém někoho sehnat. Co dělá přítel teď za práci? Měl by se místo toho fňukání že se zabije a pod. vzchopit, zvednout zádel a začít makat.
Chlapec si zřejmě uvědomil, že musí převzít zodpovědnost za svoji budoucí rodinu a podělal se z toho. Nenech se natlačit do adopce. Ve výsledku by ses na něj nemohla ani podívat a celý život toho litovala.
Na tvém místě bych se s ním rovnou rozešla a poprosila o pomoc rodinu. Být sama s miminem je někdy hodně náročné, ale za lásku, kterou budeš mít celý život k tomu nádhernému stvoření to určitě stojí. 🍀
@michaela666 Taky bych takovýho chlapa poslala okamžitě k šípku.
Ahoj, tak čekám miminko v lednu, jsem 22+0. Toho člověka, s kterým dítě čekáš, kopni do řiti. Nezabije se, ten kdo to chce udělat, tak to nebude roztrubovat, ale prostě to udělá, takže je to jen pes, který štěká a nekouše, jen tě psychicky vydírá. Řekni to rodině, určitě to pochopí a přestěhuj se i s mimčem k nim, třeba jen na čas, než se to vše po porodu zajede. Uvidíš, že budou možná nejprve překvapený, ale zvyknou si. Matky samoživitelky mají v dnešní době spoustu možností. A do rodnýho listu bych ho určitě nenechala napsat. Prostě s ním přerušit veškerý kontakty. Přesně jak už tu holky psaly, může se najít jinej chlap, který přijme tvoje dítě za vlastní 💗 držím ti moc palce, ať se rozhodneš jakkoliv, ale za svoje dítě bojuj 💞
a vy s přítelem pracujete nebo studujete? Rodičák se dá naplánovat na start na vyšší částu a odkládat si bokem, event. příspěvek na bydlení, příspěvek na dítě,.. ted bydlíte kde? Miminko toho zas tolik nepotřebuje, adopce bys asi litovala
miminko si nechej ...ani nevíš,jakou sílu má v sobě matka..řekni mamce a pravdu,co se stalo a neber to jako překážku v jejím vztahu s přítelem..naopak v této situaci se jejich utuží..vždy si na fb můžeš najít skupinu svobodných matek a požádat o pomoc..jak radou tak i skutkem
https://m.facebook.com/groups/praha21/permalink... snad to půjde otevřít