Přítel nervák a protiva
Ahoj dámy,
celkem často tady čtu některé diskuze a kolikrát se nestačím divit. Ale poslední dobou jsem na tom asi hodně podobně. S přítelem jsme se přestěhovali k sobě v lednu. Od té doby je prostě hrozně protivný, náladový a výbušný. Naštve ho všechno. Kolikrát už příjde z práce naštvaný a nedá se s ním mluvit. Já jsem ve 4 měsíci takže chápu že jsem náladová a plná hormonu ale vsimli si toho i naši známí. Ještě jsem prostě po otci hrozně klidná a vše řeším v poklidu a nestresuju se. Pokud nejde o život, nejde o nic. On je uplný opak mě. Například včera, bydlíme v bytě, ale na vesnici. V baráku je jen 8 bytů. Viděla jsem z okna, že přijel a parkuje tak jsem pustila naši fenku ven, vždycky to tak dělám, bydlíme v přízemí a ona ho už slyší jak přijíždí tak se těší za ním. Jenže zároveň s přítelem přijel i soused a Engie(fenka) seděla uprostřed parkoviště a čekala. Nezavázela nikomu ale člověk nikdy neví, kdy vběhne pod auto. Tak jsem rychle obula boty a běžela pro ni. Jenže to už šel přítel i s ní a hned spustil jestli jsem normální, že pustím psa ven. A prostě byl uplně hnusný. Vím, udělala jsem chybu, ale jde to říct přece normálně, a já za ní běžela. Je takových případů hodně. Člověk se mu nezavděčí. Vztekne se, že dlouho čeká v restauraci na jídlo, že řidič před ním brzdí, že známí přijeli později. Prostě kvůli všeho. Je 5 minut rozčíleny a pak uplně v pohodě. Jakoby se nic nestalo. Jenže mě bolí, že když ej vzteklý tak je na mě hnusný a kolikrát si ani neuvědomí co řekne. Upozorňuji, že už jsme to spolu řešili, řekla jsem mu co vše mi vadí a on joo já vím, jsem vůl. Vím že jsem na tebe hnusný a změní se to. Ale druhý den to je zase stejné.
Ani nevím co bych chtěla slyšet. Může se takový člověk změnit? Je mladší než já, je mu 20, ale normálně pracuje, stará se o vše atd. Nebo máte někdo podobný případ doma a zabralo něco? Už jeho mamka mi řekla že je po svém otci, že je to samé. A musela se s tím naučit žít, ale já to tak nechci.
Nezmění se, to ne.. jen je možné, že se to naučí trochu korigovat, ta výbušnost v něm bude dál.. jelikož je mu 20, vyzraje../to v autě znám moc dobře a vadí mi to moc.. a vůbec z toho znám hodně, co popisuješ/.
Opakuj mu v klidu, ne v situaci, kdy je zrovna vytočený, že takové chování tě mrzí, že není hezké, že debilové za volantem jsou a budou, a vztekem na ně je nezmění, ale možná změní tvůj pohled na něj.. zvyknout si, no časem i jo, ale ne zas moc, aby neměl žádnou hranici, to s tebou pak začne zametat.
Má něco, čím tu agresi v sobě vybije? Muž sportuje a to poměrně hodně, 4x týdně minimálně, to pomáhá, jakmile nejde, je to horší.
@lv Právě že nemá kde se vybít. Je to mechanik takže v práci se vzteká když se nějaké auto nedaří a pak se to táhne až do odpoledne. Jinak je v pohodě, snaživý, pracovitý. ale když se vztekne tak si nevidí do pusy a je sprostý a zlý. Jen mi prostě příjde, že je to až moc časté a kolikrát i mezi známýma. Už mi kolikrát řekli, jak s ním můžu vydržet. Už jsem mu i koupila hořčík. Opravdu nevím co dělat
Muj manzel je podobny typ.Na začátku vztahu byl taky na mne nekdy hnusnej,ale to jsem hned utla.Nemel by si to k Tobe dovolit.Kdyz bude starší,tak budu trochu klidnější.Alespon u nas to tak je.Pomohlo,ze ma praci ktera ho bavi a vybije se fyzicky kolem baraku a v posilivne nebo na kole.U nej byla katastrofa kdyz mel praci ,ktera ho nebavila.To bylo na rozvod 🙂 Na Tvym miste by jsem mu dala nuz na krk at se k Tobe zacne chovat hezky.At se to nauci nez miminko trochu povyroste a zacne prebirat vzor od nej.Sama to vidim na synovi ze kopiruje vsechno od tatinka 🙂
@zmrzlinka Děkuji za názor. Právě že už ted mu říkám, že to mimi ho slyší a až se narodí tak bude akorát znát jak taťka křičí. Nůž na krk jsem mu už dala. je to můj byt, takže ví že by se musel on odstěhovat. a když už jsem mu pohrozila že to tak nedávám a raději budu s miminkem sama tak nasliboval hory doly ala za pár dní to samé. Mám pocit že si ani neuvědomuje jak křičí. Nejhorší je, že to taky viděl u tatky a proto je stejný. Má mladšího bráchu (10 let) a už to na něm taky pozoruji jaký je vztekloun a drzý.
@zmrzlinka Občas když už to fatk přežene tak příjde s omluvou. Někdy když to není velká hádka tak příjde za chvíli uplně v pohodě. jako by si ani neuvědomoval že je něco špatně. Jenže mi vadí celkově ta jeho negativita. Pořád je protivný. Odpovídá hm.. nooo.. joo. dobreee. A já nevím co se děje
Já měla něco velmi podobného... pokud se ten člověk nechce změnit a jen naslibuje a potom je to celé znovu, nikdy se nic nestane.. jen to bude u tebe horší a horší a budeš na to čím dál tím víc alergická.. ono se to taky nedá poslouchat donekonečna.. a já ještě takovéhle výbuchy nesu pro nic za nic nesu hodně špatně. Já to vydržela hodně dlouho a teď už vím, že to nejde, to by se člověk musel zbláznit. Několik lidí mi řeklo, že jsem musela mít svatozář... Mno teď čekám mimčo s relativním kliďasem a ten život je o něčem úplně jiném... než jen čekat co zase bude za výbuch...
@denisamx čím dál více uvažuji že ho pošlu k vodě. Ale když něco naznačím tak on nechce, miluje mě a chce být semnou. Taky si říkám, jestli by mi nebylo líp samotné. Rodinu mám blízko, byt je napsaný na mě. Kolikrát si říkám, že mi spíše přitěžuje než pomáhá. Ale asi nemám na to mu prostě sbalit věci a ukončit to. Přes sms je milius ale doma je protiva. Už si říkám, jestli to není mnou. Jestli nemá alergii na mě nebo nejsem já nějaká "vadná"..
@nikolrose jak moc je mi to povědomé a jak moc často jsem hledala chybu u sebe a jen a jen se to protahlovalo. Došlo to tak daleko, že jsem se bála cokoliv říct a udělat... to jsem zase byla špatná, že nic neříkám... je to začarovaný kruh ze kterého se těžko dostává ven. Pokud nepomůže rozumná debata, která proběhne v klidu a neujasníte si co vám na sobě vadí a kde je problém, tak to bude donekonečna a ten vztah stejně nemůže v budoucnu fungovat. Zkuste si i třeba sepsat na papír jeden sloupeček proč s ním zůstat, co se vám na něm líbí a co máte ráda a do druhého proč s ním nechcete být a co je špatně... sama hned líp uvidíte co převažuje 😉
@nikolrose oni si to spíš jen prostě neuvědomují a zřejmě jim to přijde normální takové chování... většinou si to uvědomí až je žena opustí a potom když si najdou novou tak se snaží držet na uzdě, alespoň ze začátku a poté stejně spadnou do toho stejného... jenže některá to prostě ustojí a nechá na sebe křičet. Už jsem potkala i takovou, která měla názor, že vydrží když na ni křičí a má i jinou ženskou, hlavně že ona nebude sama... smutné... a nemyslím, že je to o převýchově... někteří chlapi prostě dokáží pochopit a dělat kompromisy a diskutovat... jiní za žádnou cenu ne... a já když viděla po x letech, že je to pořád stejné a ještě měl asi jakousi jistotu, že ho nedokážu opustit, že jsem slabá, tak jsem mu řekla ať jde... dlouho nevěřil, že to myslím vážně a pořád psal a volal... chvíli byl jako mílius, potom psychicky vydíral, potom nadával a tehdy jsem si definitivně uvědomila co to je za člověka a že jsem udělala tu nejlepší věc jakou jsem mohla...
Ahoj, myslím, že to vidíš moc černě 🙂 Chce to reagovat na jeho výbuch hned - s tím, že ti vadí přesně tohle a ať se podívá, jak se chová. Sám si to třeba ani neuvědomuje - přesně jak u těch menších konfliktů píšeš. Ve 20ti má ještě spoustu času s tím něco dělat...
Taky jsem docela vztekloun - když mi něco upadne apod., tak sprostě nadávám... Manžel mě pak napomíná jak malé děcko, ať to nedělám... Já se snažím, ale je to prostě reflex. Odnaučení trvá dlouho, zvlášť když v tom vyrůstáš.
Co se týká toho, že přijde naštvaný už z práce... Proč ne, na to má právo. Ale když už se mu o tom povídat nechce, tak ať se s tím kyselým xichtem zavře někam do pokoje a nekazí den i tobě. My oba když přijdeme domů, tak jsme ze začátku vztahu potřebovali mít aspoň chvíli každý svůj klid. Klidně být spolu, ale nic neřešit - jenom si dát svačinu u televize a nepřemýšlet 😀
Z toho, co píšeš, nemám pocit, že by tvůj přítel byl špatný chlap, tak hlavu vzhůru - zvlášť když čekáte prcka 🙂
@alischkar Vím, že není špatný. je hodný. Když jsem v lednu samovolně potratila tak zařídil celý byt, jelikož jsme se zrovna stěhovali. Když něco potřebuji, zařídí to. jen mu to musím připomínat pořád. Jen je vzteklý a protivný. Zkoušela jsem s ním mluvit, napomínat ho, taky křičet, kolikrát už to nevydržím a taky zařvu. ale nic nefunguje. někdy se uklidní hned, někdy je naštvaný až do večera. jen mi příjde, že je to až moc často a já nechci aby křičel po dítěti. Máme buldočka a vidím jak je vyhukaná když křičí, co teprve na to to dítě. Jsem asi moc měká na něho :/
@nikolrose no... Může bejt vystresovsnej ze spousty věcí, i se bát toho, ze nezvladne bejt tátou. Nevim jakej máte jinak vztah a řešíte problémy. U nas je to trochu jinak, cholerici jsme oba, ale ja asi víc. Takže driv jsem se vztekala fakt hodně. A muj chlap si z toho zacal dělat srandu. Ne zlou, příjemnou, a nevšímal si toho. A čoveče - zjistila jsem, ze můžu mit nad svym vztekanim nadhled. Takže se vzteknu stejně, ale přejde to mnohem rychlejs. Tak uvidíš, zjisti jak mu nejlíp můžeš s tim pomoct. Chápu že s hormonama je yo zahul. Navic on asi bude taky dost vystreslej. Ale to zvládnete 🙂
Ty jo,tady je to jeden katastroficky pripad za druhym... Nikdo nevidi do budoucnosti a uz vubec ne do Vaseho konkretniho vztahu,uvazovat o rozchodu po precteni par prispevku na MK,to bych byla opatrna. Natoz,kdyz jste ve 4 mesici. Je toho na nej asi taky dost,20 let,zamestnani,dite na ceste,treba to proste zpracovava. Ja byla v tomhle veku desna,porad same odsekavani,xichty,stezovala jsem si na vse od prace po pocasi,uknourana,zla na okoli. Pritel (dnes manzel) to ustal,uzil si dost. Svoje chyby jsem ale byla schopna reflektovat az o dost pozdeji...
mám doma také takového, také je po svém otci, také to tak nechci, ale také se projevil až už bylo pozdě a teď se s tím holt musím naučit žít a pracovat stejně jako tchýně 😅 jsou věci, které jdou ještě ovlivnit, přeučit, pozměnit...ale nikdy to nepředěláš úplně, geny jsou geny, bohužel. takže se připrav, že s dětmi to budeš mít doma hned v několika provedeních 😅 myslím, že jsou i horší verze cholerické povahy, tak nám všem, které to potkalo nezbývá než doufat, že se to nebude s věkem zhoršovat a držet si vzájemně palce! 😀
@blahova_andrea Hezky jsi mě tedy utěšila :D joo asi to budu muset nějak přežít. Ale jestli moje dítě bude stejné, uškrtím je oba 🙂 jsem ráda, že nejsem jediná. Ještě že jsme my ženy tak silné a zvládneme všechno. 🙂
Nikolko,bohužel,nezmění se to.Znám takový případ.Pokud nechceš čekat 50 let nebo na nějakou vážnou nemoc,která ho srovná - bude to pořád stejné.Je blbé to říct,ale čím déle budete spolu,tím víc ,se odkryje, a ztratí ostych a bude i vulgárnější a zlejší...pokud bude mít pocit,že jsi na něj ekonomicky odkázaná - to teprve něco zažiješ! Doporučuju Ti - dodělej si vzdělání-byť dálkově-abys měla možnost mít lepší práci=plat a s tím nezávislost pro případ,že od něj odejdeš 😵 a jen 1 dítě s tímhle mužem. 😵 Promiň,na upřímný dotaz - upřímná odpověď.
@hejsa Beru jakoukoli odpověď. jedno dítě je jasné. více jich nechci. Práci mám celkem dobrou, byt ve kterém bydlíme je an mě a všechen nábytek můj. takže já bych mu mohla sbalit jho věci, kartáček a šel by k mamince s holým zadkem. To on si uvědomuje a snaží se. Jen ta výbušnost. Bojím se že bych se s ním rozešla a on z toho třeba opravdu "vyrostl". Mám takový pocit že si vždycky najdu ještě většího blbce než jsem měla. Nechám tomu volný průběh. Sbalit krabice mu můžu kdykoli. Jediná výhoda je to že je to vše opravdu moje.
@nikolrose tak ono planě utěšovat myslím nemá smysl 😉 jak tu bylo psáno, musíš vědět, proč jsi s ním, ty jeho pozitiva, proč ho miluješ, proč s ním čekáš rodinu. ona u sousedů obvykle tráva zelenější nebývá, všude je něco a je to jen o tom, jak ti lidé spolu dokáží vycházet, jak se naučí vzájemně respektovat, komunikovat, ovládat, odpouštět, být asertivní, občas holt i lehce manipulovat... dlouholetá manželství v podstatě stojí na těchto uměních, ne na lásce ani dokonalém souznění. on je děsně mladej, má toho teď naloženo fakt hodně a ač se ho netýkají hormony, tak také je nervozní, také má strach, srovnává se s novými rolemi, zodpovědností. ta výbušnost je blbá, taky mě to doma štve, ale stejně bych svého muže vyměnila, nechtěla bych být ani sama bez něj ani s někým jiným. prostě znám jeho kvality, jsem si vědoma zároveň svých negativ a prostě dle situace...jednou zatnu zuby a přejdu to a pak to s ním proberu v klidu, jindy se postavím na zadní a dám jasně najevo, že takto už tedy ne, že tam je moje hranice, kterou ho překračovat nenechám a tolerovat to nehodlám. ono s tím pracovat jde, ale je to náročný a pokud na to není povaha, tak to člověku začne časem lézt na mozek. u tchánovců třeba vidím, že tchýně je svatá bohyně klidu a odpuštění a mají i na stáří hezký vztah. u mých rodičů to vypadá jinak ☹ já se snažím být někde uprostřed. nechci být ani jako jedna z maminek, chci najít nějakou kompromisní rovnováhu. to se ale musímm naučit, musím pracovat sama na sobě, naučit se ovládat (taky jsem výbušná povaha) a pak to teprve mohu učit ostatní a nebo se snažit je krotit. občas je to u nás pěkná itálie. to víš...už jsme choleriční paličáci čtyři 😀 ale neměnila bych, fakt! 😉 často si postěžuju, spoustu věcí bych chtěla jinak, ale jako celek...nikdy nejde mít vše a já si nemyslím, že když bych vyměnila zrovna toto, že by jinde pak ten celek byl lepší. zas by se změnilo i něco dalšího, co by mi nevyhovovalo 😀
jak tu bylo psáno...nezvažuj teď zrovna konec, utnout to můžeš kdykoli. příchod miminka je náročné období i pro dospělejší, zkušenější a zralejší páry. vy jste mladí, ještě dobře tvární, třeba se spolu naučíte žít a vycházet tak, aby rodina fungovala a byla spolu 🙂
my máme nervy na pochodu v podstatě co jsme spolu 😅 nejdřív exmanželka a dluhy, pak bydlení, mimčo, pak nová práce, další neplánované mimčo, teď hypotéka a stavba domu a dočasné bydlení u rodičů...no tak nějak si říkáme, že už snad bude pak vše za námi a už se budeme mít jen líp 😀 i teď mě ve slabých chvilkách uklidní myšlenka na to, kolik už jsme toho spolu zvládli a překonali a že se přece teď nenechám vykolejit a jen tak to nevzdám.
@nikolrose
Já jsem taky vzteklá, je mi třicet a ve dvaceti jsem asi musela bývat na zabití fakt. O hodně se to zlepšilo věkem. A rozhodně si nemyslím, že bych proto byla nehodná nějakého vztahu, a nikdy to nebyl ani důvod, proč se se mnou nějaký muž rozešel. To je prostě charakterový rys, se kterým jde pracovat, ale vždycky budu dráždivější, než můj partner. Ale nikdy na něj nejsem sprostá, nenadávám mu, nejsem zlá, na tomto by měl tvůj přítel zapracovat.
Mně teda přijde fakt hodně mladý na takové velké věci, takže bych tam klidně zohlednila i tu "pubertu". A jinak teda jo, nebýt měkká, jasně mu říct, že takhle ne.
Můj manžel docela rychle vypění, a pak je ale zase hned rychle v pohodě a o ničem neví. Mně to všechno zas trvá dýl, že až se mi situace rozleží do druhého dne, tak seznám, že naštvaná mám být já :D Takže se tomu i zasmějeme, ale mluvíme o tom, co nás naštvalo a proč - někdy to právě vůbec není ta konkrétní věc, ale je za tím stres z práce, rodinné problémy, atd.. Pokud očekáváš, že přije nerudný z práce, tak ho doma prostě nečekej, bež si na procházku za kamarádkou atd... Třeba ocení, že má po návratu z práce čas jen pro sebe, nebo si uvědomí, že ty tam fakt nemusíš pokorně čekat na jeho výlevy
Řekla bych, že to zkrátka je v povaze a zcela změnit to nepůjde-já jsem taky taková, neznám tvého přítele, ale co vím ze své zkušenosti: je to zkrátka pro mě způsob, jak se uvolnit, vybít a taky mě to pak moc mrzí..kolikrát přijdu domů z práce hotová, třeba i s nějakými nepříjemnými zážitky a chci být prostě sama (pracuju s lidmi) a naopak přítel pracuje z domova a je celý den sám a hned jak přijdu dom, tak mi pořád něco vykládá a ptá se, případně přijde s nějakou nepříjemnou zprávou, která mě totálně dorazí a pak vybuchnu...tvůj přítel má možná stejné pocity, a jak píšeš, taky ho to pak mrzí. Ale myslím, že se na tom určitě dá pracovat. Doporučila bych pročíst nějaké knížky, nepamatuju si přesně názvy těch, co jsem četla, ale o zvládání emocí a o tom, jak se nerozčílit je určitě plno knih i s různými cvičeními...případně i psycholog by učitě pomohl.
Jednoho takovyho protivu jsem si vzala a tak jsem stale čekala jak se uklidní a zlepší, po svatbě, až bude mimčo, no a najednou jsem zjistila že jsem tak alergická na ty jeho stavy, že už s ním nikam nechodím a komunikuji minimálně. Čas vše jen zhoršil.
Podobné diskuze
- Výkyvy nálad při ovulaci. Máte také někdo?2
- Muž mě negativně překvapil. Co si o tom myslíte?26
- Přítel po mě vyžaduje sex nevhodným způsobem a vyčítá mi péči o nemocného tátu.117
- Proč se k sobě lidi takto chovají?19
- Jsem těhotná, rodiče nás chtějí vyhodit na ulici49
- Po jaké době od porodu může mimi cestovat cca 300 km?13
Ahojky, no, řeknu ti, co asi nechceš slyšet...Já sama jsem taky dost výbušná a nejhorší to se mnou bylo právě kolem toho 20. roku. Tehdy jsem hledala sama sebe a potřebovala najít..ale vzteklá jsem furt...prostě to tak je...pokud ho máš ráda a jinak se to dobrý, musíš ho brát takový jaký je...Ono si ted spousta lidí myslí, že když si o tom popovídají, tak se ten druhý změní, ale to není pravda...každý má nějaký určitý rys, ktetý je třeba brát s nadhledem a nebrat si to tolik..můj muž je zase děsný flegmoš, jak říkáš, když nejde o život, ale i tohle se občas zajídá, když potřebuješ rychlé a rázné řešení..🙂)