Přítel říká, že mě miluje, ale činy mluví jinak
Ahoj holky, na modrým koníku jsem nová, nicméně bych se s vámi chtěla podělit se svým trápením. Je mi 32 a chodím s o 7 let starším přítelem. Po mnoha zklamáních z předešlých vztahů jsem do tohoto vztahu vkládala velké nadějě, zpočátku to vypadalo, že si vyhovujeme názorově i jinak- v posteli byl něžný (tak nějak normálně), no aspoň neměl problém mě svést. Po asi půl roce jsem se k němu nastěhovala, je ze sousední země, takže to znamenalo určité oběti z mé strany, každopadáně jsem byla zamilovaná, tak mi to nevadilo. V počátku vztahu jsem tak nějak celkově žila jakoby "v oparu", nemyslím tím pocit "zamilovanosti", spíš stav, kdy tak nějak pouze žijete ze dne na den a moc vám nedocházejí souvislosti, jakokdyž si nevšímáte a nepozorujete, co se vše odehrává, a tak mi unikalo, že přítel vždy něco nasliboval nebo o něčem mluvil a pak to nedodržel, nebo to prostě nebylo. Jeho byt, ve kterém jsme žili, byl v původním stavu zřejmě jestě ze 70. let, takže vybydlený se starou odpornou linkou, dvouvařičem atd. To, že jsem se tam za daných okolností neměla vůbec nastěhovat opět přičítám té "mlze", ve které jsem ještě donedávna žila. Mé oči ve vztahu k okolí, k mé rodině a k partnerovi se otevřely až po tom, co jsem prodělala jednu traumatickou zkušenost, která mě dohnala na 7-týdenní léčení do stacionáře, kde jsem za pomoci psychoterapeutů začla vše pozorovat, porovnávat, což od té doby už nyní dělám naprosto automaticky. A tak čím dál tím víc vidím, že partner pro mě asi není vhodný. Vím, že s ním není něco v pořádku, ale už si nejsem tak jistá, zda je jeho chování omluvitelné nebo zda třeba jenom nemám příliš vysoké nároky. Ačkoliv mu letos bude 40 let, připadá mi, že je stále dítě. Za prvé, v říjnu 2015 se tedy konečně pustil do rekonstrukce bytu, je to jen 1+1, takže jsem počítala tak se 4 měsíci bydlení v podnájmu. No je to už skoro rok, a stále bydlíme v provizoriu, momentálně se to zaseklo na obkladech do kuchyně, které vybírá už 3 měsíce. Tedy říká, že vybírá, ale vlastně ještě ani nezačal. Je to strašně frustrující. Dal mi již vícero termínů plánovaného dokončení a tedy termínu nastěhování, naposledy 13.8., ale máme 31.8. a byt je stále neobyvatelný (chybí umyvadlo a obklady v kuchyni). Vždy se dokáže na chvíli zmobilizovat pouze po tom, co mu doma udělám výstup. Za další, nic nikdy neudělá sám z vlastní iniciativy. je na mě, abych si všimla, co je potřeba doma opravit a abych ho o tom informovala. Je pravda, že se trochu zlepšil - dříve jsem vše musela připomínat deset nebo i vícekrát, nyní stačí už jen třikrát, ale i tak je to frustrující. Říká, že věci odkládá, protože se bojí, že nebudu spokojená s výsledkem, je ekstrémně nejistý, ale vadí mi, že jeho neschopnost plnit povinnosti svaluje na mě a na to, že se bojí mojí reakce. Říkám mu, že se bát nemusí, že je pro mě důležité hlavně aby splnil své slovo. No prostě se už denodenně přistihuju, jak dospělému chlapovi vysvětluju základní věci o tom, co by měl a proč to od něj potřebuji. Pak taky neustále potřebuje moji pozornost. Například se mě zeptá, zda jsme už spotřebovali papriky, které jsme koupili včera a to stojí před lednicí a mohl by si to ověřit sám. 😖 Je toho víc, ani si teď nejsem schopna vybavit co všechno mě na něm štve. Jo -příliš často mi dává všelijaké komplimenty, 100x denně mi říká, že mě miluje a chtěl by se mnou miminko, načež jde a přede mnou si v obchodě koupí kondomy. Jsem už unavená ze vší té dvojznačnosti - řekně jednu věc a udělá jinou. Vlastně spolu už ani nespíme, jeho potřeba je tak 2x do měsíce a ani tehdy to není ono, má problém s erekcí, navíc jako kdyby zapomněl, jak mě svést. Sice si mě večer k sobě přitiskne, ale pokazí to nějakou neomalenou větou, celkově k sexu přistupuje více méně mechanicky, jeho představa o romantice končí tím, že mi jednou za čas přinese kytku. ☹ Řekl mi ale, že když jsem byla týden pryč, tak každý den i vícekrát masturboval a vše bylo ok. Co to má být?? Nebo jsem ho začátkem června požádala, že musí naplánovat svatbu do konce září (po tom, co jsem už byla požádaná o ruku), souhlasil, ale už ani nemusím říkat, že dodnes nic neudělal. Pouze opět svaluje zodpovědnost na mě a říká, že nic nenaplánoval, protože ani neví, kolik tam chci mít lidí atd. Mám na něj obrovskou zlost za všechny falešné sliby, během našich častých hádek na něj začínám být už i fyzicky agresivní. Během hádky se totiž nikdy nevytočí, vždy se tváří, jako by se ho to netýkalo, což mě samozřejmě vytáčí ještě víc. Jsem skoro na 100% rozhodnutá, že odejdu. Samozřejmě se bojím, že bych už nemusela nikoho potkat, na druhou stranu mám pocit, že mi přítel pouze usypává "drobky" jeho lásky, o které ještě navíc nejdřív musím žadonit. Prosím poraďte, co byste dělaly. Již nevím kudy kam.
@malina08 Pokud jsi ho poprosila, a nikoliv rozkazala, tak ti jiste nevadi, kdyz to neudelal ;)
@evulina77 Ja hlavne pokud je pro me neco dulezite a jsem schopna si to sama zaridit, tak si to take sama zaridim... a to same dela muj chlap. Prosim ho jen o veci, ktere si sama nejsem schopna zaridit (napr odtahnout neco tezkeho ze sklepa)... a pokud ho o neco prosim, tak s tim, ze mu k tomu pozjistuju informace. A on dela presne totez se mnou a proto nam to klape... Protoze rict mi nekdo ''zlato zaridis prosim?'' bez jakychkoli informaci, a neco, co by mohl zaridit i on, pekne by me to s*alo..
@malina08 mě připadá že je problém na obou stranách a myslím že lepší už to nebude. Ty mu asi neumíš dát lásku v jeho řeči a on tobě v tvojí. To že mu vaříš fakt on nemusí brát jako projev lásky... Kdyby mi manžel vařil a jinak mi neříkal že mě miluje také by mi to nestačilo. Taky mi můj muž připadal jako ňouma, svatbu jsem zařizovala skoro celou sama, když už jsem mu něco ukazovala tak jsem měla dojem že ho to vůbec nezajímá. Kdy se tohle změnilo ani moc nevím, vím že to s ním bylo čím dál horší. Ani nevím jak se to otočilo, asi prostě po jedné krizi nějak nabral hrdost nebo co, a začal konat a víc rozhodovat. Ale je to taky o tvém postoji k němu, když se k němu budeš chovat jako k ňoumovi tak ňouma bude. U nás to ale nikdy nebyl takový extrém jako u vás. Je mu už 40, je impotentní, to už prostě lepší být nemusí, už začne spíš pomalu dědkovatět časem... Tobě také už není tak málo že bys na vše mohla mít spoustu času pokud chceš dítě. Tím že na něj budeš křičet a ještě víc ho ponižovat určitě nic nespravíš. Vypadá to bezradně. Asi si s ním bude lepší promluvit, o tom že uvažuješ o rozchodu že prostě takto už to dál nechceš. Rozmysli si to a promluv si s ním. Buď něco domluvíte nebo se rozejdete.
@malina08 nečetla jsem celou diskuzi, zatím jsem na třetí stránce, ale mám doma trošku podobného chlapa. Na rozdíl od tebe já jsem žena činu, takže nám to vyhovuje. Před rokem jsem získala super práci, vydělávám velice slušně, což se o manželově úřednickém platu říct nedá a tím, jak se mi přidaly povinnosti a zodpovědnost v práci, tím jsem zrychlila své životní tempo, manžel ho naopak ještě zpomalil a téměř půl roku nám to skřípe, s čímž se zatím statečně pereme. Když jsem po něm něco chtěla zařídit, musela jsem ho stopadesátkrát upomínat, on reagoval podrážděně, že ho kontroluju (já ho ale nekontrolovala, potřebovala jsem vědět, zda je určitá věc zařízená, zda jí můžu pustit z hlavy). Nakonec jsme to vyřešili tím, že si koupil diář, do něj si psal moje pokyny a ty se snažil druhý den vyřešit - pro rýpaly - byl v tu dobu bez práce a nebyly to složité věci. Bylo to např. odeslat na poště balík, koupit nějaké věci do kanceláře, maso abych mohla večer uvařit apod. Od té doby to klapalo fakt dobře. Max. mi večer řekl - hele byl jsem v tom obchodě, ale neměli to, tak jsem to objednal. Takže jsem si fakt libovala. Možná by vám nějaký zápisník na poznámky také pomohl.
@martiina_to je super, že vám pořízení diáře pomohlo, taky jsem to už přítelovi navrhovala, teď bude mít narozeniny, asi to bude jeden z dárků. 😉 zajímalo by mě, jestli do manželova diáře ty úkoly zapisuješ ty anebo on sám? a promítly se vaše problémy (myslím, než jste je vyřešili) do sexu?
@malina08 no manžel má od dubna práci, takže už ho se spoustou věcí neúkoluju, ale zapisoval si je tam sám. Přišla jsem z práce a řekla - potřebuju, abys zašel tam a tam, koupil to a to. Musela jsem si být jistá, zda mě poslouchá, potom říká - počkej, já si to zapíšu. No ale k tomu jsme došli po x měsících dohadů, proč nemůže udělat to, o co jsem ho požádala a proč mu to musím tisíckrát připomínat. Dneska máme na ledničce vzkazník a když mi přijde, že je potřeba doma něco udělat (co dělá on, máme povinnosti rozdělené), napíšu to tam. Vím, že věci dělá až tehdy, kdy je chce dělat a potom je udělá opravdu pečlivě, takže musím trénovat svoji trpělivost a na pověšení nového lustru čekat třeba 14 dní. Naučila jsem se mu dávat deadline termíny, kdy mu teda neřeknu - do večera musí viset. Ale třeba - do konce měsíce chci, aby lustr visel a on to udělá kdy chce, ale nejpozději do toho data. Pokud to neudělal, hned další den jsem to udělala já a on se cítil jako ňouma 😅 , většinou se to neobešlo bez hádky, proč jsem to nenechala na něm, ale dneska už si na ty termíny dává pozor. No a do sexu se to promítlo určitě. Já teda obecně nejsem extra náruživá, ale když nemám mezi námi pohodu, tak ta frekvence padá hodně dolů.
@martiina_k Muj muz je dost podobnej 🙂 Taky jsem akcni a ze zacatku jsem zacala zjistovat, ze cim vic je pasivnejsi, tim vic ja jsem turbo. Pak jsem s tim sekla a postupne se to srovnava. Zapisnik by asi nerozdejchal, ale zjistila jsem, ze vsechno je fakt o komunikaci, ani nevim, co na nej zabralo. Aktualne neco reknu jednou a do tejdne to je. Kdyz to pripomenu, protahne se to na 14 dni🙂 cca 🙂 A to jsem se seznamila s clovekem, ktery v zivote v byte nic neopravil a ani nevedel, jak se to dela 😉
@malina08 Jako jde to, hlavni je chtit...ale samozrejme je to i na nem. Myslim, ze je to hodne o tom, na co je muzsky zvykly, treba z rodiny a z jinych vztahu a jak si to nastavi soucasna partnerka...a pokud ji miluje, tak zacne fungovat, podle me teda 😉 A do sexu se to podle me teda promita dost, chlap si musi pripadat jako chlap 😉
@merope Tvůj názor je nejlepší z celé debaty!! Naprosto souhlasím!! Bohužel hodně žen bere pochválení svého chlapa za ponižující-proč jej chválit za to,co by mělo být samozřejmé.ALE ONO TO FUNGUJE!!! Přesně,jak píšeš.
@malina08 já vím, že jsi byla naštvaná, určitě tě nepřekvapil. V podstatě jsi s tím počítala, že to neudělá, ne? Proto by bylo rozumnější tu fólii koupit sama a pak tam s ním jet a pomoci při balení. Tak bych to udělala sama, protože pokud třeba můj manžel něco nepovažuje za důležité, dělat to nechce a když je to pro mě důležité, musím se postarat sama. On mi pak pomůže, ale dělat sám to nebude. Jo chlapskej svět je o něčem jiném a někdy je to na palici, ale člověk s tím musí umět pracovat... 😀