Přítel říká, že mě miluje, ale činy mluví jinak
Ahoj holky, na modrým koníku jsem nová, nicméně bych se s vámi chtěla podělit se svým trápením. Je mi 32 a chodím s o 7 let starším přítelem. Po mnoha zklamáních z předešlých vztahů jsem do tohoto vztahu vkládala velké nadějě, zpočátku to vypadalo, že si vyhovujeme názorově i jinak- v posteli byl něžný (tak nějak normálně), no aspoň neměl problém mě svést. Po asi půl roce jsem se k němu nastěhovala, je ze sousední země, takže to znamenalo určité oběti z mé strany, každopadáně jsem byla zamilovaná, tak mi to nevadilo. V počátku vztahu jsem tak nějak celkově žila jakoby "v oparu", nemyslím tím pocit "zamilovanosti", spíš stav, kdy tak nějak pouze žijete ze dne na den a moc vám nedocházejí souvislosti, jakokdyž si nevšímáte a nepozorujete, co se vše odehrává, a tak mi unikalo, že přítel vždy něco nasliboval nebo o něčem mluvil a pak to nedodržel, nebo to prostě nebylo. Jeho byt, ve kterém jsme žili, byl v původním stavu zřejmě jestě ze 70. let, takže vybydlený se starou odpornou linkou, dvouvařičem atd. To, že jsem se tam za daných okolností neměla vůbec nastěhovat opět přičítám té "mlze", ve které jsem ještě donedávna žila. Mé oči ve vztahu k okolí, k mé rodině a k partnerovi se otevřely až po tom, co jsem prodělala jednu traumatickou zkušenost, která mě dohnala na 7-týdenní léčení do stacionáře, kde jsem za pomoci psychoterapeutů začla vše pozorovat, porovnávat, což od té doby už nyní dělám naprosto automaticky. A tak čím dál tím víc vidím, že partner pro mě asi není vhodný. Vím, že s ním není něco v pořádku, ale už si nejsem tak jistá, zda je jeho chování omluvitelné nebo zda třeba jenom nemám příliš vysoké nároky. Ačkoliv mu letos bude 40 let, připadá mi, že je stále dítě. Za prvé, v říjnu 2015 se tedy konečně pustil do rekonstrukce bytu, je to jen 1+1, takže jsem počítala tak se 4 měsíci bydlení v podnájmu. No je to už skoro rok, a stále bydlíme v provizoriu, momentálně se to zaseklo na obkladech do kuchyně, které vybírá už 3 měsíce. Tedy říká, že vybírá, ale vlastně ještě ani nezačal. Je to strašně frustrující. Dal mi již vícero termínů plánovaného dokončení a tedy termínu nastěhování, naposledy 13.8., ale máme 31.8. a byt je stále neobyvatelný (chybí umyvadlo a obklady v kuchyni). Vždy se dokáže na chvíli zmobilizovat pouze po tom, co mu doma udělám výstup. Za další, nic nikdy neudělá sám z vlastní iniciativy. je na mě, abych si všimla, co je potřeba doma opravit a abych ho o tom informovala. Je pravda, že se trochu zlepšil - dříve jsem vše musela připomínat deset nebo i vícekrát, nyní stačí už jen třikrát, ale i tak je to frustrující. Říká, že věci odkládá, protože se bojí, že nebudu spokojená s výsledkem, je ekstrémně nejistý, ale vadí mi, že jeho neschopnost plnit povinnosti svaluje na mě a na to, že se bojí mojí reakce. Říkám mu, že se bát nemusí, že je pro mě důležité hlavně aby splnil své slovo. No prostě se už denodenně přistihuju, jak dospělému chlapovi vysvětluju základní věci o tom, co by měl a proč to od něj potřebuji. Pak taky neustále potřebuje moji pozornost. Například se mě zeptá, zda jsme už spotřebovali papriky, které jsme koupili včera a to stojí před lednicí a mohl by si to ověřit sám. 😖 Je toho víc, ani si teď nejsem schopna vybavit co všechno mě na něm štve. Jo -příliš často mi dává všelijaké komplimenty, 100x denně mi říká, že mě miluje a chtěl by se mnou miminko, načež jde a přede mnou si v obchodě koupí kondomy. Jsem už unavená ze vší té dvojznačnosti - řekně jednu věc a udělá jinou. Vlastně spolu už ani nespíme, jeho potřeba je tak 2x do měsíce a ani tehdy to není ono, má problém s erekcí, navíc jako kdyby zapomněl, jak mě svést. Sice si mě večer k sobě přitiskne, ale pokazí to nějakou neomalenou větou, celkově k sexu přistupuje více méně mechanicky, jeho představa o romantice končí tím, že mi jednou za čas přinese kytku. ☹ Řekl mi ale, že když jsem byla týden pryč, tak každý den i vícekrát masturboval a vše bylo ok. Co to má být?? Nebo jsem ho začátkem června požádala, že musí naplánovat svatbu do konce září (po tom, co jsem už byla požádaná o ruku), souhlasil, ale už ani nemusím říkat, že dodnes nic neudělal. Pouze opět svaluje zodpovědnost na mě a říká, že nic nenaplánoval, protože ani neví, kolik tam chci mít lidí atd. Mám na něj obrovskou zlost za všechny falešné sliby, během našich častých hádek na něj začínám být už i fyzicky agresivní. Během hádky se totiž nikdy nevytočí, vždy se tváří, jako by se ho to netýkalo, což mě samozřejmě vytáčí ještě víc. Jsem skoro na 100% rozhodnutá, že odejdu. Samozřejmě se bojím, že bych už nemusela nikoho potkat, na druhou stranu mám pocit, že mi přítel pouze usypává "drobky" jeho lásky, o které ještě navíc nejdřív musím žadonit. Prosím poraďte, co byste dělaly. Již nevím kudy kam.
@rosalline nejsme spolu....nemluvila jsem konkretne o vas....mluvila jsem vseobecne...spousta zen tady vsechno vi,vsechno zna a to jejich reseni je jedine spravne...neni to prvni diskuze kdy nekdo zada ani ne tak radu jako spis podporu a nakonac z toho vyleze jako totalni hlupak ktery si za vsechno muze sam...
@caverina určitě hlupačka není ... a ukázalo se i , že hodně holek prožívá něco obdobného... Když se rozhodne s ním ale zůstat , je obrovsky těžké opustit nefunkční vztah, když muže milujete..... nemá smysl dle mého čekat a trápit se... ale začít s ním dělat věci společně.... tím víc, když sama chlapíka charakterizovala jako typ "ňoumy"
@rosalline jenom jsem tim chtela rict'ze to tady nekdy nechapu....je prece 100 lidi a 100 nazoru....neznamena to,ze ten muj je spravnej...nedavno jsem cetla diskuzi...maminka se chce po sestinedeli vratit do prace,protoze ji to doma s dtetem nebude dostatecne naplnovat...ja osobne to nechapu...proc si teda porizovala dite,kdyz s nim nebude doma...ale je to jeji vec a jenom proto'ze s tim nesouhlasim tak se do ni neobuju ze je krkavci a sobecka mataka,coz v mych ocich je....ale kdyz tady kolikrat nekdo rekne svuj nazor tak se do neho obujou...nechame toho...jak uz jsem to napsala v jine diskuzi...moc dobre vim,proc jsem nikdy nechodila s ostatnima maminkama do materskych center apod,
@malina08 - muž je na vrcholu svých sil kolem 20 let, po 30 to začáná upadat, jako je to kus od kusu, nejsou všichni podle kopíráku...u žen to je opačně, my jsme na vrcholu kolem 30 tak se s těma chlapama tolik nesejdeme...
@urtica moc dobře si to období pamatuju. Sice jsme spolu mluvili, ale jak kdyby každý z nám mluvil jinou řečí. Ta bezmoc cokoliv změnit byla ubíjející. Mnohdy jsem měla dojem, že jsem jediná, komu záleží na tom, jak a v čem žijem... tak jsem "zkoušela všechno možný" (úkolovat, kontrolovat...) a čím víc jsem na něj tlačila, tím míň byl ochoten cokoliv dělat (přišel domů, pohrál si s dcerou a když se rozbrečela, tak mi jí vrátil, pak se najedl a zaparkoval u počítače a zbytek večera strávil na FB a Skypu). Když jsem se zmínila, že by večer taky mohl trávit se mnou, tak prohlásil "s tebou teď stejně není kloudná řeč...". Tak jsem zkusila strategii, že si věci zařídím sama. A jen víc jsem ho utvrdila v pocitu, že si ho nevážím... Měli jsme na sebe tak málo času, že jsem většinou stihla jen sdělit, co kde nefunguje a co je potřeba zařídit....
Ty dopisy pomohly i mě - uvědomit si, co je důležitý, proč jsme spolu, že chci, aby zůstal s námi.... A jemu vrátily sebevědomí a opět se snaží, protože ví, že si toho cením a že si ho vážím.
@caverina vim ze to pises nekomu jinemu, ale videla jsem te posledni dobou hodne prispivat v nekolika diskuzich a prijde mi to opravdu zvlastni, ze mas dojem, ze na MK neni podporujici atmosfera. Ja mam dojem presne opacny. Zatim jsem narazila jen vyjmecne na maminky, ktere asi bavi druhy urazet a vyhybam se jim obloukem asi jako kazdy🙂 jinak jsou tu fakt sympaticky maminky. Tak me to prijde zvlastni, co pises.
no já osobně při porodu první dcery přišla na jednu věc, nad kterou jsem do té doby nikdy nepřemýšlela. Všichni jsme za všech okolností a vždycky sami a existujeme jen my a naše vnímání reality. Mnažel byl se mnou, byl mi oporou, byla jsem ráda, že tam byl, můj vztah k němu se posílil a myslím, že i jeho ke mě, ale jen mě se fyzicky porod děl, mě to bolelo, já jsem tlačila, moje tělo rodilo. Pak tam byl svět mého manžela, který to vnímal a cítil zase jinak, pak naše dcera, která přicházela na svět a taky to všechno cítila po svém a pak personál, který byl v práci a taky to vše vnímal jinak. Pokud jsme šťastní, tak nám to nevadí, pokud jsme nešťastní, tak to řešíme, že jsme na všechno sami, že nás nikdo nechápe, nevidí to jako my apod. Ale ono to tak je opravdu pořád. Je zelená, kterou vidím já, stejná zelená, jako vidíš ty? Nevím, můžu posoudit jen tu svoji zelenou. Proto si myslím, že by se člověk měl snažit, aby mu samotnému bylo dobře. To je to jediné, co můžeme posoudit a na čem můžeme stavět, co můžeme nějak ovlivnit...
@kaja2016100% souhlasím,že na MK si jsou holky oporou.Nemyslím tím zrovna materiální pomoc - i když se teď připravuje sbírka lízátek pro onkologii...ale rady jsou povětšině kontruktivní,přátelské! 😵
@caverina tak jasne obcas se tu nekdo do nekoho pusti, ale obvykle to je konstruktivni, jak pise hejsa. Narazila si nekdy na emimino? To je fakt sila. Kdyz me to vleze do vyhledavace, a to je docela casto, radeji uz to ani neotviram. Tady je to uplne jiny, lidi tu spolu jednaji normalne a v 99procent pripadu slusne.
@jahodi Clanek je skvely,diky za odkaz! S timto principem a s tim,ze ve vztahu je to vzdy 50:50,pracuji rodinne (systemicke) konstelace. S kvalitnim lektorem clovek az zasne,kdyz vidi,o co v tom danem vztahu opravdu jde...mluvim z vlastni zkusenosti,nebyt konstelaci,asi uz davno bych s manzelem nebyla...
@rosalline díky, to je skvělý výcuc toho zmatku, který mi probíhá v hlavě už delší dobu, ale je to vlastně jednoduché. vzít ho takového, jaký je, a převzít iniciativu, nebo jít o dům dál. přemýšlela jsem nad těmi scénami, co mu občas dělám. nemusím asi říkat, že to nedělám naschvál, abych ho tím potrápila. která z nás vyvoláváme hádky "schválně"? asi žádná. většinou na něj zvyšuju hlas tehdy, když už fakt nemůžu, když mám pocit, že ať dělám co dělám, nic nepomáhá. mám skoro soustavný pocit, že mi v ničem nechce vyhovět, i mu předem řeknu, jak bych co chtěla a že mu s tím pomůžu, on mi to odkýve, ale pak nic není a on se vymluví na to, že nevěděl, jak to pro mě bylo důležité. např. tuhle sobotu objednal stěhováky, měli jsme uskladněné skříně a postel v garáži jeho rodičů, měly tedy jít do téměř hotového bytu. řekla jsem mu, prosím tě, kup balicí folii nebo řekni stěhovákům, ať si ji donesou, jelikož nechci, aby se nábytek při stěhování poškrábal. skříně jsou bílé a nevejdou se do výtahu, tak mi bylo jasné, že při vynášce do 5. patra by se mohly poškodit. Řekl že jo, že to zařídí. No a co myslíte? 🙄
@englerova14 to je super, že jsi to nevzdala a teď vám to funguje. moc ti to přeju
@malina08 Tak mozna to chtelo rict ''Budes mit cas koupit balici folii? Nemam ji koupit ja? Nevis, kde se prodava? Nebo nemam zavolat stehovakum, at si ji vezmou?''.. Me prijde, ze hodne rozkazujes priteli, co ma zaridit, ale ze se sama ani trochu neangazujes... Proc treba nezjistit, kde ji prodavaji, a poslat mu odkaz? Ja manzelovi nikdy nerikam ''Zarid to, to a to, prosim'', aniz bych se do toho sama nejak angazovala. Kdyby mi manzel rekl ''Kup balici folii'', tak bych vubec nevedela, kde se prodava, a vadilo by mi, ze jenom rozkazuje a neangazuje se se mnou. Pokud bych byla typ ''uzkostliva a schovavat hlavu do pisku'', jako je asi tvuj pritel, a navic bych se bala, ze na me manzel zacne zvysovat hlas, tak bych to odkyvala a pak to neudelala. Presne, jako tvuj pritel.
Ja proste nechapu, proc ty veci neresite spolu. On zavola stehovaky a objedna je, ty sezenes balici folii? A navic pokud je ten nabytek a jeho (ne)poskrabani dulezity hlavne pro tebe, tak je to snad tvoje starost, ne?
Ja kdybych byla s nekym, kdo mi rekne ''Zlato zarid/udelej/prosim kup'' porad dokola tak bych to asi psychicky nedala. Ja pokud od manzela neco potrebuju, tak mu reknu konkretne co, jakou velikost, ve kterem obchode to koupi a navrhnu, kdy by tam mohl skocit ''treba o poledni prestavce?''... a on dela to samy u mne. Kdyz po me neco chce, tak mi rekne presne co a presne v jakem obchode to mam koupit a kdy. A hlavne si to rikame takovym tonem, ze ho o neco zadam nebo on me, ale ze pokud na to ten druhy nema cas, tak si to zaridime sami.
Me proste prijde, ze se snazis na nej aplikovat svoje predstavy o vztahu ''Ja budu varit, on zaridi to, to a tamhle to'' a ze neberes v potaz to, jakou predstavu o vztahu by mohl mit on. A to, ze byste meli byt partneri a veci zarizovat spolu, ne tak, ze ty mu rozkazes ''zarid to'' a on to kompletne cely zaridi. Takhle to proste nemuze fungovat... pak mu rozkazujes jako jeho matka a on se blokne jako kdyby byl tvuj syn.
@malina08 tak třeba tenhle příklad se skříněma a fólií uplně nechápu. Když jsi chtěla skříně balit, měla jsi tu fólii koupit sama a chlapovi ji dát, případně tam jet s partnerem a skříně si pobalit s jeho pomocí sama. Nevím, jak jsi na tom ty s časem a jak přítel, ale pokud neděláš 24 hodinové směny, můžeš tyhle (pro chlapy nepodstatné věci) řešit ty. Tohle je princip partnerství, né organizovat a určovat, co kdo bude dělat, ale společná práce, plus ta organizace. Někdy to prostě jinak nejde a chlapy potřebují určitý stupeň řízení, ale nesmí se to přehánět, protože pak mají snahu o bojkot a pak je taky důležité chválit a tak trochu k nim "vzhlížet". Jak říká moje mamka, každá ženská musí být dobrá herečka a čím jsem starší, tím víc s tím souhlasím...
@karlajasmine asi neumíš číst, psala jsem, že jsem ho poprosila, nikoliv rozkázala 😎
@evulina77 na tý fólii mi vadilo, že mi slíbil, že to udělá, a pak to neudělal. přesně podle vašich rad by tedy měl říct něco jako "promiň miláčku, nevím, kde takovou folii sehnat, nevím ani, zda na to budu mít čas, mohla bys ji tedy opatřit a přijít to se mnou obalit?" pak je to OK, ale slíbit něco a tvářit se, že to není problém a pak to neudělat je to co mě sere.
@caverina
@urtica tak to prrrr. Absolutně nejsem zastánce, zůstávat v nefunkčním vztahu, proto primárně si musíte ujasnit, co chcete ...taky jsem to psala výše... zůstat sama sebou , resp. "Nepřetvařovat se", je jistě ta nejlepší cesta, ale když se ocitnete na rozcestí, musíte volit.... chci s ním zůstat, zabojovat? Raději odejdu? Když zvolíte první cestu, tak těžko můžete očekávat zlepšení, když se nic nezmění....
@caverina násilí jsem zažila.... a je to extrém...o který v téhle diskuzi nejde... je mi líto, že jste tím prošla...a doufám a poté i gratuluji, že jste toho xindla setřásla...