Přítelovo dítě v naší péči

@milisent Krásnej příspěvek, udělalo mi po ránu opravdu radost, že to jde i takhle ❤

@stralisek 11 let, zacinajici puberta, spousta vzteku a vyhranovani smerem k rodicum a do toho ty. Chudak dite, no ale litovat ji nesmis. Urcite ti da co proto. Bude to chtit nastavit si hranice no a spoustu trpelivosti a lasky. Skoda, ze k tomu nedoslo v nizsim veku, to by byla sance na to utvorit si jeste nejaky vztah, ale v tomhle vyhranovacim obdobi bude hodne zalezet na povaze holciny, jak te vezme, no a taky na tom, jestli ty se zvladnes povznest nad fakt, ze to dite je na kraji puberty, kteoru dost mozna bude mit dost silnou vzhledem k tomu, ze evidentne nikdy nemela uplnou FUNKCNI rodinu, zazemi

jeste si rikam, ze by mohla pomoct jedna vec. Ze ma muz deti jste vedela, jiste chcete zachovat svoji rodinu uplnou, aby i Vase dite nebylo pinkano mezi rodici a nemuselo se ucit vychazet s jejich novymi partnery, takze se podle toho k cele situaci musite postavit. Jste rodina a ona do te rodiny patri, patri k Vasemu muzi stejne jako k nemu patri vase dite, neni min a Vase rodina bude tak silna a soudrzna, jak bude silny ten nejslabsi clanek, kdyz vztah s ni nezvladnete, muze Vam to zborit Vasi rodinu. Je to porad dite, neresila bych zda je Vam sympaticka nebo ne, mozna, ze kdybyste si prosla tim, co to dite, tak byste si take nebyla sympaticka, predstavte si, ze byste byla nechteny balik, bez zazemi, proste pritez, jak si myslite, ze se takove dite citi? A jako ditem imichodem umi vycitit, jak na ni nahlizite. Zkuste se k ni chovat tak, jak byste si prala, aby se nekdo choval k Vasemu diteti, kdyby se Vam nedejboze neco stalo, jiste byste si prala, aby se ho nekdo snazil pochopit, dal mu zazemi a byl mu oporou v nelehkem obdobi puberty a hlavne na nej nenahlizel jako na dospeleho, protoze v tomhle veku je to proste porad dite a to dosti zranene dite, co asi bude mit vzhledem k minulosti i spoustu excesu aneb topi se a vola o pomoc...

@milisent teda snad i u nás to bude mít tak krásné závěry. my jsme zatím tak v půli cesty. puberta teprve začíná, do dospělosti daleko. ale našlápnuto máme cca jako vy, tak snad to bude dobrý 🙂 zrovna včera jsem se pozastavila nad tím, jak nevlastní poslouchají a vlastní odmlouvají a smlouvají 😅

@akankeo přesně můj pohled na věc. vždy jsem se k dětem chovala jako svým (tedy dle představy o tom, jak to má vypadat, protože jsem sama ještě děti neměla). představovala jsem si právě, jak by bylo mě jako tomu dítěti nebo i jako té matce, když musí dítě odevzdat cizí ženě a netuší, jak se u ní bude mít. většina z nás ex svých partnerů logicky nemusí, ale ať jsou jaké chtějí, tak jsou to lidé, jsou to ženy, matky a naprostá většina z nich chce, aby se jejich děti měly dobře. což chtějí i tatínkové. podle mě vztah, když žena nepřijme plně muže i s jeho dětmi nemá budoucnost. chudák chlap, když je pak mezi ex a novou jak mezi mlýnskými koly, protože ony pořád soutěží a mstí se případně na dětech. hrozná situace naprosto pro všechny. beru to i z pohledu svého...kdyby se mi rozpadla rodina, tak bych těžce nesla dávat děti "pryč" a rozhodně by mi to ulehčil fakt, kdybych věděla, že se tam mají dobře, že se tam těší. a nový partner? ten, který by neměl rád děti nebo jen odmítal ty moje...ten by neměl šanci. děti by byly na prvním místě! nenechám si děti trápit jen proto, abych měla doma chlapa. za to žádnej nestojí. já vím, že je to kolikrát pakárna. že ty propojené rodiny jsou náročné. mnoho rodin nezvládne ani vlastní děti a vztahy se rozpadají. je to blbý, ale je to tak. ale ty děti za nic nemůžou. trpí chybami nás dospělých. já se to snažila brát vždy z té pozitivnější strany. třeba nevlastní děti jsem měla xy dní, různě. a když už jsem byla unavená nebo mi lezly na nervy v těch horších obdobích, tak se vždy šlo těšit na to až je odevzdám. ale co s vlastními? 😀 ty člověk vrátit nikomu nemůže 😀 a dokáží prudit úplně stejně 😉
já vím, měla jsem to jednoduché, protože jsem je měla od malinkých. přijít do rodiny až k puberťákovi je asi noční můra mnoha lidí. ale když už se tak stalo...moje máma mě vždy učila, že když jsem se dala na vojnu, tak musím bojovat! v tomto případě ale ne bojovat v negativním slova smyslu, ale naopak empatií a láskou. chcete své muže? milujete je? tak musíte přijmout i jejich děti a nebo dejte ruce pryč. pro vlastní dobro a klid. život je opravdu boj a kdo jde do vztahu s někým, kdo má děti z předchozího vztahu, tak si život rozhodně neulehčí 🙂 ale pojmout se to dá z mnoha stran, je to na nás dámy

@blahova_andrea moc vam drzim palce! Mate spravny pristup 👍 Pro nas je vzdy uzasne vtipne, kdyz nekde jsme a vsichni si mysli, ze jsme segry, pak vysvetlime jaky je mezi nami pribuzensky vztah a lidi nechapou, ze si muzeme tak dobre rozumet 😀 A co si budem... pro me je uzasny ten obdiv, ze jsem to tak zvladla a mame tak skvely vztah 😀 Prikladam fotku z dcerina maturitaku pred rokem a pul, ktery jsem skoro cely probrecela, jak to byl silny zazitek 🙂

@milisent teda krásné obě dvě 🙂 a ano, co si budeme...taky jsem raději obdivovaná jako super maceška nebo být sama zdeptaná, že vůbec nějaké nevlastní děti mám a k tomu pak ještě to opovržení okolí, že to nezvládám a měla jsem si najít někoho bez závazků...a když pak vidím všechny čtyři na zahradě a jedno, kdo má jakou maminku...pokaždé jsem dojatá 😅

@milisent mate spolu s partnerem deti?

@akankeo
já se snažím 🙂 ale matka její bio selhala.. total.. je mi jí na jednu stranu líto, řím si prošla, ale na druhou stranu.. jsem hodně tolerantní člověk, ale občas bouchnu.. už ted mi říká, že jsem jako kámoška tak snad to bude ok 😀

Maminky, hlavně se nehádejte 🙂 je to jen tip co s tím a jak se to dý řešit.. Přítel nemůže změnit práci, je kamionak a ma diky povedenym maminkam dluhy, ktere presly do insolvence. Ted v cervnu jsme spolecne zvladly 3. rok.. takze jsme za pulkou, ale vydrzet 😀 i když nekdy je to na bednu 😀

@stralisek neboj, to dáš... Já nevlastního syna beru jako vlastního. Ač už je teď dospělý, zrovna teď tu sedí naproti mne a jsem ráda, že tu je.... Člověk může mít rád i "cizí" děti, vše je o to, jak si to v hlavě nastavíš. Jednou se ti to vrátí, věř mi, ač ne vždy to bylo jednoduché, ale to není ani s vlastními dětmi .-)

@stralisek to je jasne, sama sem vybusna, ono i s vlastnima detma je to nekdy slozite, nastesti se clovek muze omluvit, ze mu ujely nervy a otevrit dialog jak podobnou situaci priste zvladnout lepe. No a to jsou vlastni deti, pred tebou stoji holcina, ktera je ti asi cizi, beztak se chova jako nejaky nevychovany spratek. Ale kdyz si udrzis tu linii, ze je to tvoje rodina a ze ji sice jeji minulost neomlouva, ale ze je to porad jeste dite, ktere takto nevhodne vola o pozornost a lasku, tak to muze dobre dopadnout pro vsechny, i kdyz ji spoustakrat budes mit chut roztrhnout vejpul. Hold dala ses na vojnu, tvoji situaci ti nezavidim, ale kdyz to vezmes za spravny konec, budes mit spokojenou rodinu, dost mozna krasny vztah s nevlastni dcerou a i kdyby ne, snazsi pubertu se svymi vlastnimi detmi, protoze uz budes nalezite vytrenovana od nevlastni dcery 🙂 . Drzim palce, jsi jiste silna zena a zvladnes to.

Já jsem nevlastních dětí získala pět. Manžel má z předchozího manželství dvě biologické dcery, jednu vyženěnou a dvě děti z dětského domova.