Problémy s přítelem workoholikem
Ahoj holky, mám přítele jsem s ním 10 let a ted jsem se dostala do bezvýchodné situace, prosím o radu nebo jak byste se k dané věci stavili? Přestěhovala jsem se do novostavby, máme pětiletého syna. Kamarádky tu žádné nemám, jelikož jsem všeho zanechala doma. Přítel mě ujištoval, že budeme mít konečně vlastní bydlení a bude vše fajn, prožila jsem si svoje, když se malý narodil a chlap většinu času trávil na stavbě, malý byl od začátku uplakaný, neustále se chtěl nosit a vyžadoval pozornost, bylo to hodně náročné období, které jsme si museli projít, krizí jsme si taky prošli, nakonec se to vše dalo do normálu a ustálilo...ale ted se dal přítel na stavbu baráčku své sestry (jelikož ona je rozvedená a předem prodala byt) tak potřebuje akutně bydlet..už rok přetrvává to, že je od rána bud v práci, odpoledne na baráku nebo opačně, jediný den kdy má pro nás volno je neděle odpoledne (jediné co uznává je bazén nebo sauna nic jiného, už mě ani to nebaví)..jak by se Vám to zamlouvalo? Situace mě velmi tíží, s přítelem jsem o tom několikrát mluvila a tam se nic nezmění..cítí se důležitý a že pomoci musí, naopak, že ještě více bude mít starostí a času méně hrozí, pač by se zdálo, že nám, nic nechybí,tak zanedbává náš rodinný život, příjde večer unavený, max zhlédne televizi a jde spát. Mě takový život vyčerpává a nedovedu si představit, že bych s někým takovým měla strávit zbytek svého života. postrádám u něj trošku akčnost, vše vybíjí na stavbě, pro kterou žije, nedá si domluvit, zároven nemám kde s malým jít. Připadám si jako v začarovaném kruhu. Jak byste danou situaci řešili? Už mě to nebaví, ani nemám náladu někam jezdit sama, prototože to vše bych měla zažívat se svým partákem...je to workoholik, pro práci žije, po porodu malého se hodně změnil, řekla bych, že ho až nepoznávám. Jsem v začarovaném kruhu, budu ráda za Vaše postřehy a rady holky. Děkuji předem. P.s připadám si někdy jak nějaká štěkna co mu něco vyčítá a jemu to vadí, říká mi někdy, že mi uteče...ale fakt jsem neštastná, hlavně malý strádá tátu. Večery jen nestačí.
@duetka01 Ahoj, nečetla jsem všechno, spíš jen tvoje odpovědi (a ještě navíc s dítětem na zádech), tak se omlouvám, jestli budu radit něco, co už tu padlo, nebo jestli jsem něco přehlédla. Já bych na tvém místě zkusila partnerskou poradnu. Pokud by přítel nechtěl jít, šla bych sama, alespoň bych si o tom mohla s někým promluvit, a třeba by ti i poradili, jak na přítele, aby taky přišel. S přítelem bych si promluvila ve stylu, že ho máš ráda, ale takhle je to pro tebe neúnosné, a že uvažuješ o odchodu, bez výčitek, v klidu. Vůbec výčitek, hádek a pod. bych se snažila vyvarovat, za prvé to nic nevyřeší, za druhé mezi možnými příčinami workoholismu je i nespokojenost ve vztahu a tady bych to viděla tak, že čím víc pracuje, tím ty víc se hádáte a tím on je nespokojenější a tak víc pracuje... a prostě se to zacyklí. Ale to je teorie, chápu, že se to těžko dodržuje (taky to znám).
Jinak můj muž je podobný, po práci má ještě práci, pořád je pryč. Ale dceři se věnuje, sice ne tolik, jak bych si já představovala, ale zas nemůžu říct, že by si ho neužila, nebo že by na ni kašlal. Dokonce občas přijde i sám s nějakou společnou aktivitou. Jinak já to dělám tak, že každou chvíli něco plánuju, někdy ho nalákám, jindy ne, protože toho má moc. Každopádně všechno musím plánovat já - dovolenou, výlety apod. A taky jezdíme s dcerou samy nebo s prarodiči nebo s mým bratrem a jeho přítelkyní, rozhodně nesedíme doma. Máme svoje pravidelné aktvity - plavání a cvičení, taky jezdíme na výlety, občas zajedem do mé práce, zjistit, co je nového, za kamarádkami (některé mám daleko třeba přes půl republiky, takže to jsou i výlety přes noc), různé dětské akce, ale i akce, které jsou spíš pro mně (třeba v létě jsme byly na zmrzlinovém festivalu). Nevím, jak jste to měli vy dřív, ale můj muž takový byl, co ho znám, takže jsem i s tím do toho šla. Je fakt, že jednou mi taky říkal, že toho bude mít víc a bude hůř, ale na to jsem mu řekla, že tak, jak to je, je to pro mě ještě přijatelné, ale horší už bych asi nedala. No a žádné zhoršení se nekonalo (naštěstí).
Přeju hodně štěstí, ať se vám to nakonec podaří vyřešit a na nejhorší nedojde!
Nemohu ji to hlavně vyčítat, že s námi není, jde mi o to, kdyby ji aspon přítel řekl, dnes dělat nebudu, budu s rodinou nebo vyhradil si čas na nás od so-ne. Prostě to jen omezil, nezakazuju mu tam nechodit vůbec..ale to on nedokáže, to je na tom nejvíce smutné. Jede na 100% výkon
@duetka01 Můj ex měl stejnou rodinku. Každý no jen využíval, jeho matka například co tři měsíce malovala. A on skákal, jak pískali. Úplně jsem si no přestala vážit. Přišel mi prostě už jako blbeček, nehledě na manuální zručnost. Přišla jsem na to, že si vystačíme i bez něj. Ke konci taky přišel s extra výhodnou práci u sestry. Nakonec mu za to dala jen polovinu smluvené mzdy. Jemu to ani nevadilo, reálně byl týden pryč...myslím, že tehdy jsem mu na to už ani nic neříkala, už jsem měla sbaleno.
Bylo by dobré se zkusit domluvit. Jednou on, jednou ty. Co třeba kdybyste mu se synem jeden víkend na stavbě pomáhali a další víkend by on zase na oplátku ALESPOŇ JEDEN DEN STRÁVIL S VÁMI PODLE TEBE? sYNEK V 5 LETECH MŮŽE UŽ BÝT DOBRÝ POMOCNÍK🙂 (ten můj ve 4 vydržel celý den házet dětskou lopatou přísady na beton do míchačky a sám si počítal poměry 1 lopata, 1lopata a 3 lopaty - já už ani nevím kolik čeho:D) Při malování v bytě nám děti taky pomáhaly, když bylo mladšímu tak kolem 3 let🙂 Nebo venku na stavbě si kluk může hrát na hromadě písku, dětským kolečkem vozit třebas dlaždičky.... Ale je potřeba aby uspokojování vašich zájmů bylo vyrovnané - fakt to důsledně střídat.
Nezlobte se, ale to by asi nešlo, pokud jste nečetla celou diskuzi.. já ten barák nemohu ani cítit vidím v tom problém mezi námi dvěmi, pořád se přeme a ještě mu budu pomáhat. Navíc já si stavbu nevymyslela, my postavené máme..opravdu o todle nestojím, chci převážně at je více s náma a stojí za náma a věnuje se nám a omezí tu práci...nebudu ho v tom ještě podporovat a říkat mu dělej ještě víc než děláš, jak není skvělý.
@bonavoxa musím se tomu smát, protože jako ten blbeček mi poslední dobou příjde taky..kdo co mu řekne tak udělá na povel, jak kdo pískne, pro všechny by se rostrhnul a všem by šel pomáhat, jen at není doma..řekla bych, že už mu s toho očividně šibe. Lepší výraz nemám. Ne a ne omezit a najít si čas jen pro nás.
kdyby radši dělal v práci a měl za to zaplacené, když už se chce spřetrhnout a něco vydělat, tak s toho nemáme nic a jen starosti a hádky.
A na to, že jsme odjeli k našim, vždy říkal, že si jedeme užívat. Reálně jsem si odpočinula, až když měla dcera dva roky, jinak byla extra náročná. On chudák ,,musel" pracovat. Neuměl odpočívat, dostal i v autě mikrospánek...a na koho svalil vinu. Asi je rozdíl mezi normálním chlapem, který v práci vybíjí frustraci a opravdu nemocným workoholikem ve smyslu závislosti, odporující všemu zdravému.
Zkusila bych, co radí Konidana jako poslední možnost. Chápu ten pocit, že nejste na prvním místě, to je pak člověk nahněvaný, uražený. V pěti letech je kluk zvídavý parťák. My měli holčičku a navíc jsem vždy viděla ten nezájem, když jsme se na tatínka byli podívat. Byl do té práce tak zažraný, že by ani neuměl nějak zkombinovat práci a dítě...měla jsem strach, že by se jí něco stalo. Byl by schopný ji dal něco nebezpečného nebo na ni úplně zapomenout.
Vždy je vina na obou stranách, to je třeba si uvědomit. Nelze změnit chlapa když nezměnite přístup vy. Chcete rady jak ho předělat, ale žádné rady se vám nelíbí. Když vidím kam se diskuse rozvinula tak měním názor a už si nemyslím, že je manžel vinen. Chlapy jsou hold z jiný planety, touží být chválení a obdivování což u sestry nalezl.🙂
Musím souhlasit s názorem konidana a horsiee, jen zde od Vás čtu, jak je Váš chlap špatný, že si neudělá čas, a pak jen já chci, já mu pomáhat nehodlám, nebudu ho v tom ještě podporovat. Ale každá mince má dvě strany, občas neškodí se nejprve zamyslet sám nad sebou. Dle toho, co jsem se zde dočetla mi připadá, že ten chlap od Vás utíká, a jestli se chováte tak jak zde píšete, nedivím se mu. To co zde píšete může a nemusí být úplně pravda. Bohužel se nikdy nedozvíme, jak to opravdu je a jak to cítí i druhá strana. Jen ho soudíte, ale nepochválíte. A buďme upřímní, každý člověk má tendenci věci zveličovat.
Taky byste nedělali něco co se Vám příčí a znechutilo, navíc není to moje stavba, nemám tam co dělat, když jsme stavili, taky nám jeho sestra nepomáhala, nic nezveličuji ani si nevymýšlím, nemám tu potřebu to dělat. Samozřejmě ho i někdy pochválím, ale stejně je to k ničemu udělá si podle sebe, on jako workoholik by utíkal pořád pracovat i kdyby byl sebevíc chválen, je to prostě taková povaha. Samozřejmě sestře je dobrý, nemá chlapa, kdo by ji to dělal jen tak na úkor času a rodiny? Taky bych takového bratra vychvalovala do nebes, ale samozřejmě bych si s ním promluvila a nebrala ho rodině, která ho taky potřebuje...to už hraničí ze sobeckostí a nezájmem. Nikdy jsem nebyla pro poradnu i když by nám asi oběma prospěla, vždy jsem si uměla poradit a říkala jsem si, že si náš problém dokážu vyřešit bez cizí osoby, jenže to nejde mno.
@horsiee a proč neudělá ten krok první on a ústupek a nesnaží se byť trochu změnit nebo povolit ze své práce? Proč se musím snažit jen já dokola něco řešit a ustupovat už mě to taky nebaví, když vidím nezájem z jeho strany cokoliv řešit nebo komunikovat společně o problémech. To je skutečně věda. Samozřejmě můžete být i na přítelově straně to Vám neberu, asi to doma takové nemáte, tak se nedokážete vžít do pocitů druhé osoby s dítětem co strádá nic víc jen svého přítele.
No u vas uz to vypada dost zacyklene. Jestli furt prudite, tak uz od vas opravdu zdrha. Myslim, ze uz vam nic neni vhod
.
Mate nejake konicky? Umite se sama zabavit?
Muj muz take velmi pracuje. Ale ja nesedim doma na p*deli a nenudim se. Hodne se bavim se svymi detmi, zajedu si s nimi klidne i sama na pobyt. Manzel ma sve konicky a zajmy. Snazim se ho nasledovat. A nikdy necekam, kam me vezme. Program klidne vymyslim sama a cas pak travime spolu..
Prestante se nudit a zkuste neco vymyslet..treba darkovy poukaz pro dva.. To by vas mohlo hezky zblizit
@duetka01 zkus popřemýšlet o té poradně🙂 Chápu, že to máš těžké, ale nezávislý pohled může pomoci. A měla jsem to podobně - manžel dělal klidně 14 dní nonstop - tzn. že se jednou za těch 14 dní přijel domů vyspat(jinak spal na dílně) - odp. vytuhl u telky a druhý den zase odjel:D Já si to tedy tak nebrala, aspoň jsem doma měla svůj klid, no a pak jsem se klidně sebrala, mimino v šátku, a jela za ním na stavbu kamaráda, kde jsem jeho ženě pomáhala udržovat průchodnost rozestavěnýho domu:D Ale prostě se ty dva musí dohodnout.
@drakenn já ho neprudím, pokud se mi něco nelíbí, tak to řeknu, co na srdci to na jazyku nejsem ten typ co bych si to měla sama v sobě dusit..a určitě nejsem taková jak píšete, že sedím doma na pr a nudím se, to vůbec není pravda, mám své povinnosti a starám se tak asi jako vy o svého muže. Malého taky často beru pryč, nebo se mu věnuji at už doma nebo venku. Nic neprogramuji, protože by se stejně mého programu neúčastnil pokud nemá na nás čas, psala jsem pracuje od rána do večera, volno si udělá akorát v neděli odpoledne. Jaký má názor na výlety jsem psala viz výše..já jsem spíše ten akční typ a tahoun, on ne.
Tak já budu ještě kupovat dárkový poukaz, abych si ho tím usmířila? Myslím si, že se snažím více než dost...až to už vzdávám. Kdyby on tak projevil náklonost ke mě a k malému, bylo by to super. Je více zahrabaný tou prací, přede mnou určitě neutíká nemá k tomu žádný důvod, já ho neodeháním..on chce sám pilně pracovat 🙂
když vy píšete, že program vymýšlíte vy a pak spolu s mužem trávíte čas, tak to Vám upřimně ze srdce závidím a přeju Vám to, já bych tak dokázala plánovat denně, ale nikdy by k tomu rozvrhu nepřistoupil...nebot na to nemá čas...:/ a na určité věci není.
Je mi Te fakt lito. Uplne chapu,jak jsi nastvana.
to víš, že jsem s toho smutná a zároven mě to i štve, protože se snažím a chci řešit daný problém, on nikoliv. Asi to už vzdal, aby se dál mohl věnovat své práci. Tady už není řešení jedině zdrhnout a bud mu to docvakne nebo nikdy.
asi si potřebujeme po 10 letech vážně od sebe odpočinout..ještě, že nejsme vzití, tak to půjde snáž. I když jsem udělala maximum pro záchranu našeho vztahu, ted už na to prdím, stejně to nemá cenu řešit, nic se tím nezlepší ani neposune dál.
@duetka01 Moc mě mrzí, že to máš tak těžký. Mně spíš přijde, že se k sobě vůbec nehodíte. Každý máte jiné priority - ty rodinu a on fakt jen tu práci. Malý ho stejně vůbec nevidí. Podle mě s ním strácíš čas, lépe by ti bylo s někým jiným, kdo by o vás OPRAVDU stál. Většinou jsem pro to snažit se vztah zachraňovat, ale tady to asi nikam nepovede. I když vymyslíš něco pro zlepšení vztahu, třeba tu poradnu, tak on to stejně bude bojkotovat.. ☹
@ivca87 Ivi, tak tos naprosto trefila, je pravdou, že máme i každý odlišné názory i zájmy a to bude asi ten kámen úrazu, také mi to příjde stráta času a pláč nad výdělkem kdo o to opravdu nestojí,,bohužel i to se stává, lepší na to přijít ted než třebas v 50. kdy už člověk má menší pravděpodobnost si někoho k sobě najít kdo by mu sedl, protože je to hodně přebrané..třebas někde na mě čeká ten můj vysněný, akorát o sobě ještě tedy nevíme 🙂 zas bacha na věc do poradny bych ho asi i dostala, kdysi jsme se o tom bavili a říkal, že by se nebránil. Otázkou je jestli chci něco zachranovat a pak se svěřovat cizí osobě, když si myslím, že bychom si měli poradit se svými problémy sami. Hlavně nás neznají a nemají ten správný pohled na věc..každý řekne proti tomu druhému něco a odborník musí zaujmout neutrální postoj.
@duetka01 Mě z tvých odpovědí přijde, že už jsi ten vztah vlastně odepsala, a navzdory tvé prosbě o rady spíš chceš, abychom ti to odsouhlasily. Ale to je na tobě. Ty musíš vědět, jestli je ještě co zachraňovat nebo ne. Každopádně píšeš, že pro záchranu vztahu děláš maximum, mě třeba to tak nepřijde. Dostala jsi tu radu, ať s mužem jdeš jednou za čas na stavbu, ale to odmítáš zkusit, i když by to mohl být začátek docela dobrého kompromisu. Do poradny jít odmítáš, protože by vám radil cizí člověk. Já si tedy myslím, že právě cizí člověk by vám mohl pomoct kouknout na to trochu s nadhledem - on vás nezná, takže ten neutrální postoj nebude takový problém, navíc dokáže poradit s komunikací apod. A dokud to nezkusíš, nezjistíš, jestli to bude fungovat. Ale jak říkám, je na tobě, abys rozhodla, co ti za to stojí.
Ještě se zeptám, čistě ze zvědavosti, přítel byl takový od začátku, nebo to začalo až tou stavbou domu?
@duetka01 Rozumím, ale sama jsem velmi aktivní, a rozumím i té druhé straně - pokdu vás chce zajistit, dopřát vám, zajistit vše okolo baráku, tak to zabere čas. A nebo pokud prostě chce taky něčeho v práci dosáhnout.
Můžete si zkusit dohodnout nějaká pravidla, jak často budete mít čas jen pro sebe. Máš sama ujasněné, kolik času bys potřebovala? Až si to ujasníš, můžeš mu to sdělit a dohodnete se například na jednom dni, který bude jen s rodinou, a jeden týden třeba program vymyslíš ty, druhý on.
@duetka01,
připadá mi, že ani žádnou radu nechcete. Cokoli, co zde holky radily bojkotujete, píšete stále jedno a to samé. V podstatě jsem nepochopila, proč jste vůbec toto téma zakládala a žádala o postřehy a rady ostatních.
Já pro Vás jednu radu mám.
Sbalte se, najděte si pronájem a odstěhujte se, stejně to chcete udělat, protože to jste zde zmínila již vícekrát. Je to asi to nejlepší co můžete udělat. Jen doufám, že si velmi dobře uvědomujete co vše obnáší starat se „sama“ o dítě. Věřím tomu, že na Vás někde čeká ten vysněný, úžasný muž, který s Vámi bude trávit co nejvíce času. Přeji hodně štěstí do budoucna.
@bonavoxa Kdyby člověk tušil jak to má v hlavě nastavené a že vlastně pro naši záchranu vztahu nic neudělá, tak to dříve ukončí, s takovým člověkem jsem stratila pak 10 let života..věřím tomu co ty píšeš, že si oddychne..(to mi říkal nespočetněkrát, když jsem odjížděla k našim tak si oddychl jak jsem odjela, protože měl na práci klid a nemusel poslouchat žádné výčitky) kdyby mě miloval, tak todle neřekne..je opravdu nemocný v tom máš pravdu a obhajovat se bude neustále. Mu to příjde správné, že musí své sestře pomoci, ale na úkor nás. Mě by zajímalo jak by se stavila k tomu v opačné situaci ona, kdybych stavěla já a jejího např manžela využívala k tomu at tam dělá pořád a s ní a dětmi by nebyl, nevěnoval se ji..jak by se ji to líbilo? Příjde mi sobecká a že bere jen ohledy na sebe a svoje děcka, aby měla kde bydlet, kdo ji může za to, že prodala svůj byt před rokem, když neměla dostavený barák a ted potřebuje honem bydlet v termínu a nastěhovat se do nového baráku v březnu. To by udělal snad jen blázen.