Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Prosím, poraďte. Co mám dělat?

7. bře 2020

Ahoj holky,moc se omlouvám za anonym,ale nerada bych aby tohle četl někdo z mých blízkých.
Jsme s přítelem spolu 1,5roku,žijeme spolu od začátku,díky tomu,že můj přítel má velmi časově náročnou práci. Doma jsme se tedy většinou potkávali až pozdě večer a víkendech jsme parkat někam vyrazily. Od začátku vztahu se přítel moc nezajímal..dělal si co chtěl a až někde na konci jsem byla já...neměl moc dobré zkušenosti s předchozími partnerkami a já mu chtěla od začátku dokázat,že žádná nejsme stejná... po par měsících se začal přítel otevírat a začal se o mě zajímat,bavit se semnou o důležitých věcech atd.. po 3/4 roce jsem se s přítelem rozešla z více důvodu které nejsou teď podstatné...sliboval mi,že se změní a že změní své chování...vydržel to 3tydny a já pak zjistila,že jsem těhotná..byl šťastný a já také moc! Miminko jsem si přála,ale říkala jsem si,zda je to dobrý nápad,když s přítelem nemám žádnou jistotu,že opravdu všechny věci které jsem požadovala změní. Dala jsem na sebe a na to co cítím a miminko jsem si nechala,byly jsme u doktora teď jsem v 18tt a jsme zdravý a v pořádku..akorát přítel se vůbec nechová pěkně,stále je sobecký,zajímá se opět o sebe a moc se nezajímá o mě a o moje pocity během těhotenství... už to ve mě přerostlo v nechuť s nim o čemkoliv mluvit, být v jeho blízkosti a uvažuji nad odchodem...trápím se a nejsem vůbec šťastná. Vím že mu moc ublížím,ale všichni moji blízcí i jeho blízcí mi stále tvrdí že nechápou jak s nim mohu být...jsem smutná a moc se trápím...řekla bych vám tady všechny věci které on dělá a jak se chová ale byla bych tu do zítra. Mám kam jít,mám skvělou rodinu,maminku,sestru přátelé které vím,že mi pomohou...a vím,že pro dítě udělám možná lépe,než když bych ve vztahu zůstala...přeji si aby se zajímal po porodu a s miminkem se vidal,a vím že to tak bude...věřím že otec bude skvělý,ale jako partner si to bohužel nemyslím. Promiň poradíte mi někdo co delat? Moc se bojím toho jak bude reagovat a jak bude reagovat jeho rodina...

areh
7. bře 2020

Pokud to neklape teď, řekla bych že to nebude klapat ani po porodu. Je to zápřah, který prověří každý vztah. Je fajn, že máš kam jít a že máš podporu.
Promluv si s přítelem a narovinu mu řekni jak to cítíš a že přemýšlíš o odchodu. Uvidíš jak zareaguje. Možná si to uvědomí, možná ne. Nemáš co ztratit.

alilali
7. bře 2020

A s čím chceš poradit, zda máš odejít? Ty musíš vědět co je mezi Vami/co mezi Vámi bylo, není možné, že máš jen rozbouřený hormony a jsi přecitlivělá ? Pro dítě bude jistě lepší mít úplnou rodinu, ale úplnou a šťastnou, zůstat s chlapem kvůli dítěti a být nešťastná je blbost.

jjasmina
7. bře 2020

Sorry , ale jako bys vyjmenovala vlastnosti meho ex, s ním jsem byla skoro 8 let, ale také jsem zaroven věděla, že s nim dítě nechci. Věř, že během těhotenství, konkretně druhou pulku těhotenství jsem manžela potřebovala uplně nejvíc, pak během porodu a po porodu, nevim byl takovou oporou jako nikdo. Možná sis měla rozmyslet než si do toho vlítla. Ale zustavat jen kvuli dítěti je opravdu nesmysl..

autor
7. bře 2020

Holky určitě si nemyslím,že je to hormonama...jsem úplně v klidu,když nejsem doma tak jsem šťastná..smeju se,užívám si s přáteli s rodinou mám nejlepší mamku na světě...chce abych byla šťastná...udelala by pro mě vše! Vím že jsem si to měla rozmyslet,ale miminko je opravdu zázrak...a já měla to štěstí že jsme zdravý a jsme v pořádku...vůbec jsem neuvazovala o interrupci i když moje rodina nebyla pro,právě kvůli příteli...věděli jaký je a že se nezmění...znají mě a vědí že si zaslouzim víc...jako otec bude skvělý to vím,ale vím že pro miminko bude horší vyrůstat ve špatném vztahu i když s oběma rodiči než když to uděláme takto...nejhorší je,že vím jak bude reagovat..jak se změní atd...ale já už po těch šancích vím že nezmění..

miba10
7. bře 2020

Faktem je, že sis měla dávat při sexu pozor, když si věděla jaký je. Máš pravdu, že dítě je dar, a proto si zaslouží úplnou rodinu.
Z toho co píšeš si rozhodnuta, píšeš celkem racionálně, ale nechápu co přesně chceš tady od nás? Utvrzeni, že děláš dobře? To nikdo z nás vědět nemůže. Pokud chceš odejít a máš podporu rodiny, tak není o čem....

michaela_2
7. bře 2020

Tak ono těžko radit, když nejsi konkrétní 🙂 pro některou je konec světa to, když ji partner nevezme přes den v práci telefon, některá naopak zavírá oči třeba i před nevěrou...
Ale jako podle toho malá co píšeš - ze jsi doma i šťastná atd (zřejmě se tedy nekonají žádné horory), bych tomu dala šanci. Odejít muzes vždycky ;) a aspoň si pak muzes říct, ze jsi zkusila vše..
Nedělala bych unahlena rozhodnutí pod palbou tehotenskych hormonů 🙂 pokud situace není vylozene kritická.
Hodně štěstí!

simirek1
7. bře 2020

Sděl mu SVOJE POCITY, nehodnot ho, řekni jak se sama cítíš, co potřebuješ, jak celou situaci vnímáš! V každém vztahu je důležité naslouchání a já ti moc přeji at jsi šťastná!!!!!!

ewuleta
7. bře 2020

Ahoj,žažila jsem něco podobného,přítel ale moc neměl zájem o dítě když jsem zjistila že jsem těhotná,nechtěl děti,celé těhotenství neřešil mé pocity,cítila jsem se strašně sama,pořád lítal někde s kamarády...Vše se změnilo když se dcera narodila a on jí měl poprvé v náruči,jako by se z něho stal jiný člověk,ůplně se změnil,přestal řešit kamarády,začal se nám plně věnovat,jsme spolu už 8let a máme 2krásné děti🙂Nemáme žadné partnerské problému.Jak už tady píší,odejit můžes vždicky,počkala bych do porodu,jestly partnera nezmění narození vlastního potomka tak už nic.🙂Držím palce...

ewuleta
7. bře 2020

Samozřejmě také zaleží jestli ho miluješ,a jestli on tebe...

lucka662006
7. bře 2020

Ahoj,můžeš vždycky vyčkat do porodu, jaké té pak bude. Zcela se Ti změní vnímání světa 🙂

Po porodu Tě bude určitě zajímat hlavně jaký je táta, a zda chce být s mimčem doma. Píšeš, že bude dobrý táta. Jak se chová dobrý táta, který ale nebydlí s maminkou doma? Chce být s dítětem a často si ho půjčuje? Dovedeš si představit, že budeš bydlet jinde a miminko mu půjčovat, kde bude trávit čas třeba s miminkem a s jeho, možná, novou přítelkyní? Nebo bude navštěvovat mimi u Tebe doma? Tohle by bylo dobré si předem vyjasnit. Pro dítě není střídavá péče bůhvíjaká výhra.

lucifux
8. bře 2020

Kdysi jsem řešila podobný problém, ale rozhodla jsem se pro rozchod. Jednak proto, že byl líný pracovat a přiživoval se všude kde to šlo, v těhotenství se ani nezajímal o prcka, na tož o mě. Tak jsem to ukončila. V 8. měsíci jsem si našla nového patrnera, který se dobrovolně a sám od sebe nechal před narozením syna napsat do RL. Synovi bylo rok a půl, my se vzali, 2 měsíce od svatby jsem otěhotnila. Za měsíc bude mladšímu rok a to čekáme 3. Takže můžu s čistým svědomím říci, že moje tehdejší rozhodnutí stálo za to. Přeji hodně štěstí.

autor
8. bře 2020

Holky moc Vám všem děkuji za Vaše názory a moc mi pomáhá každičká zpráva od každé z Vás 🙂.
Popravdě přítele nezájem,nevnimani,žádná komunikace už mě nějak nechává chladnou,což si myslim,že vůbec není dobře. Začne se vždy snažit až když mu teče do bot...Z finanční stránky,jak tu jedna slečna psala že se přítel přiživoval...tak on je úplně negramotný po finanční stránce a nebýt maminky,tak bůh ví kde by byl. Je mu 40let a jeho nejdelší vztah byl půl roku..postupem času teď když jsem těhotná vidím,že jsme oba bohužel úplně jiný..nemame společné zájmy atd...na to jsem bohužel nepřišla díky přítele práci,kdy byl stále pryč jen né doma. Myslim si,že už to není taková laska...když se druhy nezajímá,člověk si zvykne být sám,zarizovat vše sam,řešit problémy sám...a my poslední pul rok žijeme..tak nějak společně ale vlastně vedle sebe... už nějak nedoufam,že se změní. Nicméně jak tu jedna paní psala ,zda budu zvládat novou přítelkyni přítele...s tímhle problém nemám...otec bude skvělý..alespoň doufám..děti miluje ale bohužel jako partner stojí za prd. Mě je 24let a myslim,že jsem pro nás vztah udělala holky opravdu maximum! A pro miminko si myslim bude lepší když bude mít šťastné spokojené rodiče i když budeme od sebe,než abychom žili spolu(vedle sebe) a byly nešťastní. 🙂

ewuleta
8. bře 2020

Dej na to jak to citis🙂Drzim palce,a bezproblemove klidne tehotenstvi:

autor
8. bře 2020

@ewuleta Děkuji mockrát. 🙂

sanjasin
9. bře 2020

Z Tvych prispevku je neprimo citit, ze to neni dobre a vnitrne uz mas jasno. Navic, kdyz mu "uhnes", nebude si toho vazit a bude to opakovat. Jde o vaznou vec a kdyz to neni schopen reflektovat, co bude delat pozdeji?

puhelin
9. bře 2020

O tom musis mluvit s nim. Ted uz je pozde. Dite potrebuje oba rodice a budete muset oba nest nasledky. On ustoupi ze sveho sobectvi a ty ze svych pozadavku.
A promin, ale resit nezajem otehotnenim udela jen hlupacka.

autor
9. bře 2020

@puhelin Myslíš,že jsem si s nim udělala dítě proto? Miminko nebylo plánované a bylo opravdu z té “kapky”...ale radši budu miminko vychovávat sama,než jít na potrat...vyrůstala jsem s 3 sestrami a Mamka na nás byla sama,vlastního otce neznám...nenesu na sobě žádné následky.

autor
9. bře 2020

@sanjasin Děkuji...myslim,že už jsem nejspíš rozhodnutá...ale mám takový ten vnitřní strach jak vše bude atd...chci si ještě poradně promluvit,a podle toho potom konat. Teď už nejsem jen Já a on,ale je tu malé štestíčko které strašně miluju!

bamak
9. bře 2020

Vypadá to, že jsi rozhodnuta, ale sama cítíš, že to není správné.... A proto zakládáš diskuzi, nadšeně reaguješ na všechny příspěvky které s tvou volbou souhlasí a nepříjemně na ty odlišné. Netvrdím, že je pro dítě dobře vyrůstat v nefungujicim vztahu. Ale myslím si, že byste oba měli pořádně zapracovat na tom, abyste dítěti které jste vytvořili také dali úplnou a milující rodinu. Píšeš, že jsi udělala maximum.... Nevím, nežiju s váma, ale dost o tom pochybuju, kdybychom si vyslechli druhou stranu, nejspíš bychom slyšeli zcela jiný příběh.... No a pravda by byla někde uprostřed. Vyhledala jsi odbornou pomoc? Navrhla jsi příteli manželskou poradnu? Psychologa? Ví vůbec o tom, že chceš odejít? Dítě jste dělali společně, rozhodovali jste se společně o tak důležité věci jako je rozchod?

autor
9. bře 2020

@bamak Děkuji za tvůj názor,máš pravdu nežiješ s námi,pak ani jednoho neznáš...nicméně všechny moji přátelé i jeho přátelé to vidí bohužel stejně jako já...Nechci si tu stěžovat,bylo to samozřejmě moje rozhodnutí. Od přítele jsem odešla už 2x, dala jsem tomu poslední šanci,že se změní...oslabily jsme moje narozeniny a ten den nejspíš počali naše miminko...
Myslim,že to,že se to stalo je i má chyba...ale tohle se nedá vrátit. A já jsem šťastná že budeme buď společně a nebo odděleně mít miminko.

pavlinar
9. bře 2020

Mimo tema.. me zajima, z ceho usuzujes, ze bude dobry otec. To neni jen o tom chvilku si pohrat, ale je to pece a starost, a take financni zazemi...
Urcite bych s nim promluvila a vse probrala, domluvila se, jak on to vidi dal. Zda se, ze ty uz jsi rozhodnuta, lamat pres koleno to nejde.. zkusila bych poradnu, i kdyby vam treba pomohli uz jen s klidnejsim rozchodem a domluvou ohledne ditete

autor
9. bře 2020

@pavlinar Děkujuuu nazor🙂

puhelin
9. bře 2020

Ja si naopak myslim, ze nasledky na sobe neses. Sebevedome rozhodujes o zivote vaseho spolecneho ditete, chtela jsi ho bez nazoru jeho otce. Tak jako tvoje maminka do toho sla sama, tak i ty zijes v domneni, ze dite otce nepotrebuje. Tak to ale neni. Dite potrebuje oba rodice.
Take znam jednu, ktera vyrustala bez otce a ods a neni to hezky pribeh.
A jeste bych chtela dodat, ze muzes byt ted protivnejsi v tehotenstvi a on se muze bat neco rict, coz tobe muze pripadat jako nezajem. Muj manzel se take malo zajimal, kdyz to srovnam s vypravenim kamaradek, ale pomahal mi, zaridil vse, dovezl me kam jsem potrebovala. Jen nehladil bricho, nejuchal u kazdeho kopnuti, nepotrebovali jsme fotky z utz, neznali jsme az do porodu pohlavi obou deti.

sobist
9. bře 2020

Nečetla jsem zbytek příspěvků, ale připadá mi, že už prostě rozhodnutá jsi a jen chceš vědět názor nás ostatních, nezaujatých. Oni totiž tvoji přátelé a rodina zaujatí jsou, jasně, že tě budou podporovat atp., minimálně většina.
Přivést na svět dítě je velká věc. Já bych to sama nedala, jsem moc vděčná, že se mi obě děti narodily do fungující rodiny a i když přišly špatné časy, ustáli jsme to. Jenže naše děti byly plánované.
Každopádně vzhledem k tomu, co jsem už zmínila, bych si s přítelem zkusila promluvit. Pokud to nejde, můžeš mu napsat dopis nebo mail, ono je to už celkem jedno. Hezky v klidu, s rozmyslem. Jako, pokud už vlastně jsi rozhodnutá odejít, co horšího se asi tak může stát, než že se naštve? Podle mě nic, pokud to není urážlivý uhádaný idiot. Třeba to konečně bude pořádný impuls k tomu, aby se změnil.
Taky jen ty víš, jaký je reálný stav věcí. Opravdu je to tak zlé? Neidealizuješ si rodiny a vztahy nás ostatních? A nakonec, neidealizuješ si i to, jak se o tebe partnet bude v těhotenství zajímat? Věřím, že určitě jsou muži, kteří se snaží seč můžou, ale pak tady je ten zbytek, který to celé moc nechápe. Těžko jim to vyčítat, já taky nevím, jaké je když někdo týpka kopne do koulí, akorát chápu, že to fakt bolí. (Jako je to pitomý příměr, ale snad chápeš, co tím chci říct.)

Přeju ti, aby to dopadlo co jak možná nejlépe. Ukončit něco lze vždy; prodlužovat mrtvý vztah nemá cenu, ale pokud kolísáš někde mezi, není dle mého na škodu ještě něco málo zkusit. Když už nic, budeš vědět, že jsi udělala maximum. 🙂 Měj se krásně.

bamak
10. bře 2020

No právě.... Tvoje rozhodnutí.... Jenže dítě není tvoje. Je vaše. Je jedno jestli z jedné kapky jak tvrdíš, nebo z promilovaneho víkendu. Ohledně dítěte neexistuje tvoje rozhodnutí..... Jen vaše. Tak by to mělo být a ty to víš, podvědomě to cítíš. Ohániš se vlastním dětstvim, že ti táta nechyběl.... Ale chyběl a tohle je důsledek, máš pocit, že v životě dítěte a v podstatě i matky, chlap není důležitý, jde to i bez něj, mamka to zvládla, ty to taky zvládneš. Možná ani ty nejsi schopna vytvořit základ pro fungující vztah, i když si to nechceš přiznat, u když máš pocit, že jsi udělala vsechno..... Tak udělej všechno, vyhledej nezaujatou odbornou pomoc, která pozná vás oba, vyslechne, poradí, zkusí pomoct, zkusí vás naučit žít spolu..... Tohle dluziš svému dítěti-oba mu to dlužite! Teprve pak můžeš říct, že jsi udělala maximum.

e_v_k_a83
10. bře 2020

Ahoj, ja myslim, ze si zaslouzi spis obdiv... Nebojis se a vis co chces ci neches. Verim, ze jsi uz vycerpala vsechny moznosti. Ja bych necekala na to az se mimi narodi. Rekni mu co citis a priprav si navh reseni. Uvidis co on, jak se k tomu postavi. Myslim, ze nekdy plati pravidlo, ze co je dobre pro mamu, je dobre i pro dite....a taky kdyz zustanes jen kvuli diteti uz tim mu das spatny vzor do budoucna. Je to tezke ale dite si zaslouzi veselou maminku, ne utrapenou a z povinnosti zustavajici.

autor
10. bře 2020

@sobist Dekuju mockrát za názor. Včera jsem už cítila,že to musíme řešit..potřebovala jsem to vše ze sebe dostat...sedla jsem si a poprosila přítele aby se posadil ke mě a že si promluvíme...už v tu chvíli jsem v jeho očích viděla,že ví co chci řešit. Pověděla jsem mu,jestli si mysli,že jsme společně v pořádku...neviděl problém...když jsem mu řekla,že chápu jeho náročnou práci,a že mu vycházím vstříc a tolerují mu hromadu věci...že si myslim,že by si měl uvědomit,že už nejsme jen my,ale čekáme dítě..Že od začátku těhotenství se mě nezeptal,jestli se cítím dobře,jestli něco nepotřebuji atd..že všechny tyhle pocity sdílím pouze se svoji rodinou...že ho nezajimam jako člověk..že vlastně žijeme vedle sebe s ne společně..že se mě nezepta jestli mám nějaké starosti nebo jestli se něco neděje když mi řekl že jsem týden nějaká jiná tak mi řekl,že nevěděl co mi je a nechal mě...Když jsem se ho zeptala,že se nezajímá o mě jako o svého partnera tak mi řekl,že zajímá,že platí nájem...on ty věci proste nevidí..potom mi pověděl že potrebuju psychologa...podotýkám,že jsem byla úplně v klidu...a on mi na všechny otázky odpovídal úplně stejně akorát v odpovědi. Příklad: Nemyslím si,že se o mě zajímáš. On: No to teda zajímám. Opravdu na všechny odpovědi. Kdy mi pak pověděl,že ho sere na mě neskutečně věcí..a když jsem mu řekla,ať mi je řekne že s nimi alespoň mohu něco udělat když o nich budu vědět,začal se sekat že jako mi to říkat nebude atd,a já těžko mohu něco změnit když mi to nerekne...to byla jeho obrana jen protože nic neměl co by mi vyčetl...Ještě poslední spis pro zasmátí..když jsem se ho zeptala proč mi nepopral k MDŽ(ani zpravou) řekl,že je to komunisticky svátek,ale že rok predtim jsme ho slavily..to nevadilo...😀no omlouvám se za dlouhou zprávu..ale potřebovala jsem se vypsat

puhelin
10. bře 2020

Promin, ale naprosto tveho pritele chapu.
Ono je to s tehotnymi tezke... Chlap nema delohu, casto si ani neumi predstavit toho male drobka. Sotva jeho pohyb v tomhle tydnu citis ty, on vubec nemuze tusit, co citis. Ze se te nepta, atd. No a na co se ma ptat? Musis na neho mluvit primo. Boli me to, chtela bych to, trapi me to, citim tohle. Vzdy se na chlapy musi mluvit primo. Tady vidis, ze vyrustat bez otce (muzskeho elementu) pro tebe znamena, ze vubec netusis, jaci chlapi jsou, ze premysli a funguji jinak, nez my zeny. Precti si o tom neco. Nebo s nim jen mluv. Jak si vubec predstavuje, ze tehotenstvi pro zenu vypada, jake mas pocity. A at ti on rekne o tech svych. Muj manzel nikdy na miminko nemluvil do bricha, nehladil mi bricho. Pouze poslouchal Angel Soundsem srdce, tim si v hlave urovnal, ze tam asi nekdo opravdu je. Jinak vubec nedokazal pochopit, jake to muze byt. Az kdyz obe nase deti vykoukly ven, najednou tu byly a pro neho to cele zacalo. Je dokonaly otec, krome kojeni vse zastane a vnima deti vsemi smysly. V tehotenstvi mi pomahal s varenim, uklidem. Ale do pocitu se vzit nedokazal.

A jeste k tomu MDZ. Jestli mas takhle blbou naladu uz nekolik dni, zrejme se bal na tebe i promluvit. Treba by kytka nebyla dostatecne vhodna, prani dostatecne mile, ... Ja jsem rada, ze si muj manzel pamatuje nase data narozeni. MDZ a podobne svatky neresime. 🙂

V ramci zachovani zdraveho rozumu a hlavne zachovani uplne rodiny doporucuju spolu otevrene mluvit o VSEM. O pocitech, naladach, ocekavani. Muzi neumi cist zenam myslenky. Ze ti nechtel rict, co ho na tobe stve, je myslim dobre. Jsi tehotna, nechtel te ranit.

Sem začni psát odpověď...

Odešli