Psycholog - online "poradenství"

@sofinkaaisabelka Dobrý den, rozumím, že máte výkyvy a v těch špatných chvílích je to hodně náročné.
Nevím, zda je to Váš případ (ale třeba to může být situace jiného čtenáře), ale pokud by Vás napadaly myšlenky na sebevraždu, neváhejte v takovou chvíli zvednout telefon a zavolat na linku důvěry nebo využít jinou pomoc (krizová centra). Není hrdinství ty myšlenky nepřiznat a dělat, že je nemáte. Hrdinství, podle mne, je přiznat, že existují a nespáchat sebevraždu a začít svou situaci řešit, požádat o pomoc.
Na linku důvěry se můžete obracet, pokud budete potřebovat "podržet" nebo si jen "ulevit", vyplakat nebo vypovídat. Mohl by to být skvělý opěrný bod než navštívíte psychologa (měsíc je dlouhá doba). Bržím palce, ať se Vám co nejdříve udělá lépe.

Ahoj. Mužů se zeptat, jak fungují antidepresiva? Jak se po nich člověk cítí? Pořád nejsem ok, psychoterapie mi zatím nic nedala....už se mi rozpadu rodina, manžel už ze me taky šílí... Děkuji.

@sofinkaaisabelka Dobrý den, omlouvám se za dlouho odmlku s odpovědí. Chápu, že Vaše situace je pro Vás i pro celou Vaši rodinu náročná a akutní a chcete co nejdříve změnu k lepšímu. Měsíc terapie je ještě na velké změny málo, takže vydržte a dejte tomu čas. Většinou je délka terapie v řádnů měsíců než týdnů. Držím Vám moc palce, aby se Váš stav co nejdříve zlepšil. O antidepresivech se nebojte mluvit se svým terapeutem. Doporučí Vám citlivého a dobrého psychiatra, který Vá pomůže vybrat léky ideálně pro Vás s ohledem na kojení atd.
Obecně se dá říci, že antidepresiva nezabírají hned. Trvá poměrně dlouhou dobu, než se situace začne lepšit, proto vždy doporučujeme trpělivost (i když chápu, že je to těžké). Dalo by se říci, že Vám antidepresiva pomohou načerpat novou sílu. Tím, že jste v těžké životní situaci, nemusíte mít prostě sílu a kapacitu na změnu jen v rámci terapie. Léky Vám pomohou utlumit příznaky, mohou Vám pomoci se spánkem, mohou Vám dodat energii, abyste ráno mohla začít fungovat. Myslím si, že antidepresiva v kombinaci s terapií mohou být velice účinné. A jak Vám po antidepresivech bude? Jak jsem již psala, nefungují hned. Změnu nepocítíte během týdne nebo dvou. Ale pak by se Váš stav měl lepšit. Pokud budete mít nějaké vedlejší účinky, hned to řekněte svému psychiatrovi - bude s Vámi zkoušet najít jiné léky. Neexistuje jen jeden lék, takže můžete hledat až najdete ty, které Vám budou vyhovovat. Takže se nebojte o všem mluvit (i o svým obavách, nejistotách) otevřeně jak se svým psychologem, terapeutem tak i s psychiatrem. Přeji hodně sil a klidně opět napište, jak se máte. Komárková

dobry den mela bych dotaz jak zvladnout to ze mi umira tatinek jak to to mam vysvetlit synovi ze dedu uz neuvidi mam hrozne vykyvy skoro porad brecim jsem smutna,vztekla,litostiva,bez nalady snazim se kvuli detem bejt v pohode ale mam pocit ze se ublaznim.dekuju predem za odpoved

@punky Dobrý den, ztráta milované osoby je vždy velmi smutná událost. Doporučuji být otevřená k přijímání pomoci od druhých, zkuste si všímat všech podpor ve Vašem okolí - ať už jsu to děti, manžel, rodina, přátelé. Pokud Vám to pomůže, sdílejte své pocity s rodinou, s blízkými. Můžete také využít podpůrných skupin (jedná se o setkávání lidí, kteří také někoho ztratili) nebo psychologa.
Smrt je přirozenou součástí našich životů. Osobně se přikláním k názoru, že děti by měli vědět pravdu. Záleží na věku syna, ale obecně děti "vycítí, že se něco děje" a pokud to s ním budete sdílet, bude mít možnost se s tím vyrovnávat. Synovi bych řekla, že dědeček umírá a dlouho už tu nebude. Můžete mu společně třeba vyrobit nějakou pozornost na památku nebo můžete zbývající čas využít k vzpomínání na společné zážitky. Myslím si, že je též velmi důležitý pohřeb - jedná se o významný rituál, ve kterém dochází k předělu mezi životem s dědečkem a s životem bez dědečka. Nejsem proti tomu, aby se děti pohřbu účastnili (záleží opět na věku dítěte). Někdo má dojem, že dítě na pohřeb nevezmou, aby ho "uchránili" před bolestí a smutkem. Záleží na Vás, jak se budete cítit. Klidně si můžete udělat vlastní pohřeb jen se synem, kde se s dědečkem rozloučíte a zavzpomínáte. Synovi to může pomoci uvědomit si konečnost bytí.
Přeji hodně sil a hodně krásných společných zážitků a vzpomínek. Vašemu tatínkovi pak přeji poklidné a bezbolestné odcházení v blízkosti milujících.

Ahoj vsem po zralem uvazeni jsem zjistila ze jdu poprosit o radu. S manzelem mame dve deti o trrzi jsme 17.6 prisli z duvodu uchyceni plodu v jizve po predchozim ciaari stale mi hrozi odebrani delohy. V dome snami bydli manzelova mama. Kdyz sem v praci pomaha nam s hlidanim. Od doby co sem prisla z nemocnice hadky na dennim poradku predevsim kvuli jidlu. Uvarila se omacka zbyla na dnesek tak dnes k obedu bude zbytek te omajdy a polevka. Ma tchyne to ovsem razantne odmita. Vse co udelam odmita. Pry se spatne staram o domacnost a deti. Pottrbuji radu jak na ni.

Dobrý den,potřebovala bych poradit.Manžel je podnikatel,máme spolu dvě děti a zřejmě teď procházíme krizí.Měli jsme teď hodně náročný rok..manželovi umřel tata,mě onemocněl bratr leukemii.Momentalně mi připadá,že jsme se hrozně odcizili,můj muž je hodně introvertní povahy,takže komunikace vázne a ja nevím jak z toho ven.Hlavní problém ted vidim asi v tom,ze on je nespokojeny v práci.Připadá mi "vyhořelý".Já vůbec nevím jak mu mám pomoci,když se mnou ni nekomunikuje.Už jsem fakt zoufalá :(

@monikavitezslav Dobrý den, asi bohužel nemám dostatek informací, co se u Vás doma děje. Nevím, zda spory s tchýní jste měla i před potratem nebo zda změnu Vašeho vztahu přisuzujete této smutné události? Bohužel radu, jak na Vaši tchýni Vám nedám, protože ji neznám. Především bych se asi zkusila popovídat s Vaší tchýní. Pokud je tato vypjatá situace důsledkem potratu, je možné, že Váš vzájemný konflikt bude pouze dočasný a jedná se spíše o reakci na ztrátu miminka. I Vaše tchýně může truchlit a být smutná, že jste o miminko přišli. Je též možné, že je to pro Vás osobně náročné období a potřebujete od svého okolí podporu a klid. A jste proto velmi citlivá i na kritiku, která Vám naopak sil ubírá. Asi bych se pokusila promluvit s manželem o tom, jak se cítíte a co byste Vy potřebovala.

@baja8 Z Vašeho příběhu mám silný pocit, že se snažíte manželovi pomoci a podpořit ho, ale nevíte jak. Tím, že se uzavírá je pro Vás méně čitelné, co by potřeboval. Mám dojem, že Vám na manželovi záleží. Možná by pomohlo sdílet s mužem svůj zájem a podporu a přitom zkusit minimalizovat slova. Zkuste spolu komunikovat i jinými kanáli a způsoby. Vyhoření a celkový úbytek sil po takto náročném roce není výjimečné. Oba dva jste si toho hodně zkusili a doporučovala bych Vám oběma najít a posilovat vlastní i společné vnitřní zdroje podpory a energie. Nevím přesně, co si mám představit pod pojmem krize? Zda je manžel málo mluvný a unavený životem a nebo zda je úplně netečný nebo je Váš vztah konfliktní? Pokud by byl manžel nakloněn, je možné využít koučování (v případě potřeby měnit zaměstnání, práce se syndromem vyhoření) nebo individuální či párové psychterapie.

Dobrý den, jsem ráda, že jsem na tuto diskuzi narazila, ráda bych se zeptala, co dělat, když mě mateřství mění v nesnesitelnou, podrážděnou fúrii? Mám rok a půl starou holčičku a v listopadu čekáme druhé miminko, manžel je velmi pracovitý člověk a milující tatínek, kromě práce se každou volnou chvíli plně věnuje dceři on, abych si odpočala, taky nám v rámci možností pomáhají obě babičky, přesto mě péče o dceru poslední dobou psychicky ničí, jsem protivná už jen při představě, že s ní budu celý den sama, doma se hádáme kvůli blbostem (hádky vyvolávám většinou já), z deseti procent je dcera roztomilá a z devadesáti mi leze na nervy (to asi není dobře, že?), vinu jsem se snažila svalit na těhotenství, ale občas chodím do práce a tam jde únava a podrážděnost stranou, navíc jsme byli týden na dovolené jen ve dvou a to se manžel nechal slyšet, že jsem fajn ženská, když není poblíž dcera.. Už jsme se bavili o tom, že bych po mateřské šla do práce a na rodičovskou šel on, zatím ale nevíme jestli nám to dovolí organizační a finanční možnosti.. Tak či tak mě čeká ještě minimálně třičtvrtě roku doma a bude zázrak, když do té doby nedojde k rozvodu nebo jiné pohromě.. Nevím, jak bych svoje emoce měla řešit? Pomohlo by navštívit odborníka? A jakého, psychologa? Nemám v tomhle zkušenosti, děkuji za odpověď

@kitabu tyhke spory trvahi uz 8 let dobu co jsem s manzelen. Od doby co snami zije se to zhorsuj . Za ztratu niminka si dle jejich slov mohu sama. Pro ni existuje jen muj muz a deti tak i on to uz ma stejne jako ona. Takze ikdyby se mi domacnost bliskala zlatem nikdy nebudu dobra.

@martinka_33 Nahodou jsem nakoukla do teto diskuze a zaujal me Vas pribeh. Taky se venuju psychoterapii, ale osobne nejsem moc naklonena poradam po internetu, pokud je jina moznost. Ale rada bych zareagovala, protoze me ta Vase situace oslovila. Myslim, ze je opravdu dobry napad vyhledat terapeuta a pracovat na tom dlouhodobe. Uvidite, ze se Vam to opravdu vyplati. Jinak vubec ted nechci spekulovat, kde se to vsechno bere, to je potreba opravdu rozebrat s nekym osobne. O jinem reseni bych, byt Vami, zatim nepremyslela. Drzim palce!

@kitabu moc vam dekuji za odpoved jste hodna synovi jsem rekla ze dedecek je moc nemocny a ze doktori nemaji leky co by mu pomohli a ze pujde do nebicka a bude nas hlidat jako andilek...jsou mu 4 roky....ja pred nim nic netajim kdyz placu a pta se co mi je tak mu reknu ze mi je smutno protoze muj tatinek je nemocny a brzo bude muset odejit...mame v ramecku jeho fotku na ktere je snim a s mladsim braskou....co se tyka pohrbu nevim jak to bude...to vse rekne tatkovo manzelka...k psychologovi dochazim a mam leky na uzkost...snazim se bejt otevrena a nejak se emocim nebranit ale je to narocne vse zvladat

@martinka_33 Dobré ráno, souhlasím s kolegyní kaja2016 a nebála bych se vyhledat psychoterapeuta, se kterým se o své situaci pobavíte osobně. Volila bych psychologa, psychoterapeuta věnujícího se individuální psychoterapii. Jsem moc ráda, že danou situaci řešíte, abyste našla opět rovnováhu ve svém i rodinném životě. Myslím si, že Vaše pocity v malé míře občas zažívá většina maminek, ať už vlivem dlouhodobé únavy, stereotypu nebo nenaplněné seberealizace. Vše s psychoterapeutem proberte, Váš životní příběh je totiž jedinečný a nedá se zobecňovat. Myslím si, že psychoterapie Vám poskytne bezpečný prostor, kde budete mít čas zastavit se a podívat se na příčiny a možnosti Vaší situace.

@monikavitezslav Dobrý den, jedná-li se o dlouhodobé spory, tak se obávám, že je tady spolu přes online diskuzi nevyřešíme. Doporučila bych Vám obrátit se na psychoterapeuta ve Vašem okolí. Bohužel ani v rámci individuální psychoterapie nejde změnit třetí osobu, která tam není, ale může Vám nabídnout nahlédnout na situaci z jiného úhlu pohledu a budete moci pracovat na sobě a svém prožívání (např. aby Vás komentáře tchýně nezraňovaly).

@punky Dobrý den, jsem ráda, že jste si vyhledala oporu v podobě terapie. Držím Vám palce a přeji Vám i celé rodině hodně sil k zvládání takových chvil.