Půl roku po porodu se nestíhám starat o domácnost

když vezmu, jak to bylo u nás v půl roce.... malá už si byla schopná i hrát chvilku sama, takže jsem uvařila vždy něco rychlého. Nejlépe něco na pánvy a k tomu brambor, těstovina, atd... nebo to, co omyješ, nakrájíš, hodíš do trouby a je to. Uklíd? aktuálně tu máme bordel jak v tanku, protože uklidíš a do pěti minut je to zase stejné. Ale už jsem se naučila, že třeba jeden den vyluxuju (i s malou vzhůru) nebo jsem uklízela rychle, povrchně, když malá spala. Vaření jsem nechávala většinou pak (to složitější) na večer, když přišel muž a hrál si s dcerou. A velký úklid děláme o víkendu, když může jeden z nás zabavit dítě 😉

Tvůj manžel je tak trochu sobec, naopak bych mu ukázala, jak to vypadá, kdyby si nedělala vůbec nic, prostě celý den se jen věnovala dítěti a na nic nesáhla.

@lovely22 to si sedne 🙂 .Musíš si najít nějaký systém,zabavit dítě a jak tu někdo psal,uklízet průběžně.Nechci rýpat,ale s jedním dítětem se to dá.Jestli tě musí mít stále na očích,tak je fajn polohovací lehátko.Kluci na mě koukali a já přitom něco dělala.Zpívala jim u toho,bavila je.A že manžel nepomůže?Vždyť nemusí přijít a uklízet a vařit.Stačilo by se věnovat dítěti,vykoupat ho.Za tu dobu se taky dá něco stihnout.A naopak si myslím,čím bude větší tím to bude lepší.Bude sice bordelařit,ale zase se lépe zabaví,ráno poklidíš půjdete ven.Blbý je,jestli v noci nespí.Kluci to tak měli a já s nimi prospala poobědní spánek 🙂 .

Když jsem měla jenom dceru a byla maličká, tak jsem dělala všechny tyhle věci, když spala..když už potom spala míň, měla jsem ji pořád u sebe - buď v šátku/nosítku, nebo v lehátku, které jsem měla třeba u linky , potom se mnou seděla na lince a vařila se mnou, nebo se mnou lezla po bytě a společně jsme uklízely - dvě věci jednou ranou - dítě má pozornost a zároveň je postaráno o domácnost..potom se mi narodili dvojčata a šlo to taky..a jde to pořád..vařím odben pro 5 lidí, uklízím průběžně celý den, protože 3 děti nadělají kolikrát jak celá armáda..a byt se sice neleskne, ale jde tu žít 😀 na větší úklid jako je vytírání musím říct babičce, aby mi prcky vzala ven, protože to třeba s nima nejde..
ale co je nejdůležitější, můj muž přestože pracuje z větší části manuálně, tak přijde domů a pomáhá mi! buď tak, že si hraje s dětmi a já se věnuji domácnosti a nebo vyluxuje, umyje nádobí, apod..bez jeho pomoci by to pro mě bylo taky dost náročné..takže bych být Tebou si s ním sedla a promluvila, že Ti to takto nevyhovuje, a jestli je možné, abyste si některé domácí práce alespoň podělili..osobně bych nemohla žít tenhle model alá stepfordské paničky..je 21. století a ženy se myslím dostatečně emancipovaly, aby nemusely tohle trpět a dělat někomu otroka..
@lovely22

To je super, že v tom nejsem sama😀 No mám doma také dost nepořádek a pořádně mě to štve. Mám 2 děti, malá sice chodí do školky (3 roky), ale stejně je věčně s rýmou doma. Před rokem jsme se přestěhovali a ještě jsem si to tu nestihla na 100% uspořádat...Všechny známé, babičky a kamarádky min. 100 km daleko. Muž je naštěstí tolerantní, ale někdy je vidět, že mu to vadí. Máme super vztah, ale mám prostě nějak zábrany si říct o pomoc. Mám prostě pocit, že bych to měla zvládat. Vím, že je to prostě jen můj pocit a mělo by to fungovat. jinak, ale pokud bych si měla říct o pomoc, tak bych měla pocit, že jsem selhala (jen ve svých očích samozřejmě). Jinak když mu řeknu tak pomůže.

Mně prvního půl roku manžel nosil obědy z jídelny, vůbec by se nedovolil remcat, že není navařeno a uklizeno. Když bylo potřeba, tak po cestě z práce nakoupil, o víkendu vysál a utřel prach. zbytek jsem dělala já po chvilkách, nebo o víkendu se on postaral a já mohla něco udělat. myslím, že sám viděl, že toho mám dost. Malá byla uřvaná a já s nervama v .... po půl roce se to právě začalo uklidňovat a já začala mít pocit, žei něco stíhám.

Máme to taky tak... nejvíc udělám, když dítě spí... zjistila jsem, že spí mnohem déle, když spí venku v kočárku, takže pokud máš možnost jej dát např. na balkon, tak to vyzkoušej... dá se u toho víc stihnout...

ještě jsem chtěla dodat, že jsem si prostě s manželem už v době, kdy jsme byli sami, ještě za svobodna, nastavila "pravidla", že doma děláme oba, jako oba chodíme do práce. Nakonec se to nějak vykrystalizovalo v to, že já se starám o kuchyn a plné žaludky, prádlo. On luxuje, vytírá. Koše se střídáme dle toho, jak to zrovna komu vyjde. Já občas přes den tedy vyluxuju, atd... když dítě dovolí.

no a na druhou stranu, jestli tím, že chceš být 100% s dítětem a nenecháš ho samostatně si hrát nebo něco dělat... nedospěješ k tomu, že nakonec budeš doma jen a jen otrokem. Pro manžela vyvařovat a uklízet a dítě si bez tebe s prominutím ani neuprdne... 😉

Já mám na tohle asi štěstí, ale manžel chodí z práce kolem půl čtvrté, pak jde okamžitě pracovat ven, protože děláme terasu a zahrádku, protože bydlíme v novém domě a venkovní úpravy nemáme hotové. Ale ať je jak chce, od 18:30 do 20:00 se věnuje malému. Já v tu dobu můžu udělat co jsem nezvládla. Nebo teď, když finišuju s druhým těhotenstvím, tak prostě ležím s nohama nahoře. Zato v sobotu spí o 2 hoďky dýl než já. S půlročním dítětem se dá krásně odpočívat. Dá si ho vedle sebe na sedačku, občas mu podá hračku.... Já jsem taky z těch maminek, co nedokážou nechat dítě plakat, taky jsem měla období, kdy jsem nic nestíhala, když jsem slyšela dole zvonek, že jde návštěva, tak jsem lopatou uklízela bordel do komory. Ono se to zlepší. Taky jsem bývala zoufalá a připadala si nemožná. Teď má malý 2,5 roku a je to parťák, naučil se, že maminka občas není "po ruce", tak se podívá na pohádku nebo si hraje a mamku mnohem víc baví něco dělat, víc toho stíhá a je větší pohoda.

@krucis taky jsem to takhle viděla, ale dlouhodobě to nejde 😉 pokud si člověk neřekne o pomoc, tak to buď odnáší zdraví nebo vztah mezi manželi, děti když je máma frustrovaná atd.
samy se honíme! zbytečně 😉

Do 4měsíců bylo doma uklizeno témeř pořád, bud spala a nebo si vystačila sama, od 4měsíců do ted (skoro 8) je to podstně horší 😎 ale i předtím mi manžel s uklidem trochu pomáhal a ted pomáhá víc... já chodím k tomu do práce na 0,5 úvazek na směny, takže když jdu na noční, tak před noční toho moc nedělám a po noční už vůbec, takže doma fakt bordel, když přijde on z práce, poklidí a já si jdu lehnout. pokud sem doma, tak se to snažím nějak stíhat,ale když ne, tak ne, ono se to nepo.. . jinak taky vařím večer, zbytek se snažím dělat s ní nbeo přes den když chvíli spí
k tomu máme velký dům, který rekontrujeme, psy ( i v bytě), kočky a na zahradě spousta prace, občas si říkám, jak by to v bytě bylo jednodušší... no,a le zase za pár let, až povyroste, tak budu ráda za zahradu

@lovely22 První minimalne 3/4 rok byl doma neustale bordel, jidlo jsem varila vecer, kdyz manzel prisel. Diky bohu za kojeni, ze prvnich 7 mesicu jsem pres den resila jen sebe a to stylem, ze rano jsem nekde neco nasla a kdyz maly spal, ohrala jsem si to, co bylo k veceri.
Pokud chces doma neco delat - doporucuju ergonomicke nositko nebo satek, to mi moc pomohlo.
Nech vecery a vikendy at se o dite stara manzel, at vi, ze to neni o tom, ze dite si hraje a ty koukas s nohama na stole a kafickem na bednu. Hodne chlapu tohle nechape a mysli si, ze si doma valime sunky, ale nechapou, ze to neni 8 hodin denne jako v praci, ale 24/7. pripadne pokud s prckem byt nechce, tak at vyluxuje, umyje nadobi, povesi pracku a podobne.
Nevim, jak mas stareho prcka, u nas se to hodne zlepsilo od doby, kdy zacal lezt a super je to od chozeni. ted od cca roka je to nekde jine. nemam teda naklizeno a navareno/napeceno jako nez se narodil, ale uz s nim pres den udelam mnohem vic veci. davno se nenecha krmit, takze behem toho, co ji, si umyju nadobi, udelam rychly povrchovy uklid atd. Vysavani miluje uz dlouho, takze to je fajn. Hlavu vzhuru, bude lip. Ten prvni rok je nejtezsi v tomhle ohledu.

@krucis Jsem stejna jako ty, taky chci vsechno zvladat sama 🙂 ale uprimne, vyprdni se na to. Kazda chvilka, kdy ti pomuze, ti uvolni ruce na neco jineho a budete OBA spokojenejsi. u nas to tak bylo. taky jsem hektila a hektila, ale muj muz se sam nabidne a sam udela (diky bohu🙂) a uvedomila jsem si, jak strasne mi to pomaha po psychicke strance. tak jsem se postupne naucila mu rikat o pomoc, kdyz neco nestiham 🙂 a vrele doporucuju, specialne pokud mas chlapa, ktery pomuze bez blbych kecu 🙂

@lovely22 nechci vypadat jako nějaká super matka, ale moc to nechápu. Co děláš celý den? Neříkej mi, že 16 hodin denně zabavuješ dítě. Možná by pomohlo si začít psát jak trávíš čas...pak uvidíš kde můžeš ušetřit. Já na mateřské neznala počítač, televizi....Vaření snad není takový problém....jak dlouho trvá než se nakrájí maso, cibule, něco k tomu a hodí se na pánev? Malej v tomto věku býval v kuchyni se mnou...vykládala jsem mu co dělám, nebo třeba zpívala, říkala básničky, bafala na něj...Základní úklid se taky dá zvládnout během dne....jsou to pětiminutové záležitosti, ale musí se dělat průběžně...pokud se celý den sedí tak pak to večer je opravdu na hodinové uklízení. No a o víkendu na dvě hodinky šoupnout prcka na hlídání manželovi nebo babičkám a udělat velký úklid. Opravdu nevím jak bys fungovala za pár měsíců...až bude prcek chodit....bude to daleko náročnější, navíc už budeš muset vařit i pro něj....a tři jídla denně už podstatně časově náročnější. Já bych si tedy nedovolila chlapovi po návratu z práce nedat jídlo....nemá možnost chodit na obědy a dělá fyzicky namáhavou práci takže jíst prostě musí. On je to totiž začarovanej kruh...jakmile ho vytočí hned po návratu z práce nepořádek a neuvařeno nebude mít ani on zájem ti nějak pomáhat.

@cica002 u nás to bylo přesně naopak, čím byla starší, tím to byla větší pohoda, víc se zabavila sama. A s tím nástupem do práce to není tak hrozný, ono zase spousta práce ubyde, vaření obědů, méně bordelu. Největší šok to byl pro m, když se musel začít víc zapojovat.

@lin18 asi neznáš uřvaný dítě, co? 😉 Kamarádka taky měla pocit, že všechny děti se kojí 15 minut co 3 hodiny a jinak spí. A to měla 2 děti. Musela jsem ji vyvízt z omylu, že všechny děti tak opravdu nefungují 😀

Ahojky, u nás je to taky bída.... Já ještě dálkově studuju a na částečný úvazek pracuju jako učitelka, takže když mé nespavé dítě náhodou spí, musím se věnovat přípravám a psaní závěrečné práce. A padne na to i veškeré hlídání, úklid moc nestíhám a volno nevím, co je. Ohrádku ani dětskou postýlku nepěstujeme, takže není, kam prcka bezpečně odklidit. Vše, co jde, nějakým způsobem zjednodušuju, zpříjemňuju nebo "obcházím". Nevařím vůbec, ani to neumím. Prcek má skleničky a já si vezmu, co dům dal, nebo jak tu padlo, vezmu oběd ze školní jídelny a mám to i s procházkou. Někdy vaří manžel. Peru denně několik praček prádla, ale věším a skládám to až večer, když prcek spí, u nějakého filmu (sušák na prádlo mám proto v ložnici, i když se tam vůbec nehodí). Hračky uklízíme společně s prckem formou hry ("hop do krabice"). Nádobí do myčky a povrchový nepořádek uklízím průběžně, na prcka při tom různě bafám a kukám, aby to pro něj taktéž byla hra. Vysávat a vytírat s prckem, který leze a nemá ohrádku, prostě nejde. Vysavač by mu mohl ublížit a vytřenou podlahu by po mně vytřel ještě jednou. V době, kdy spí, bych ho tím zase budila. Takže buď to řešíme s manželem tak, že jeden prcka vezme ven a druhý to udělá, nebo si na to pozvu mladé holky, co mi to udělají za pár šupů. Na tvém místě bych chlapa nejen zapojila, ale i zbuzerovala. Naprosto souhlasím s @anetka1701.

Tak já se přiznám, že mám hodné mimino, často i spí, na dece se zabaví i sama, usíná sama, takže stíhám vše co potřebuji a mám i čas pro sebe. Ale máme byt o dvou místnostech, vařím jenom když chci, přítel teplé večeře nevyžaduje a na nákupy jezdí sám. Myslím, že s jedním nelezoucím miminem na mateřské je to zlaté, co budeme říkat, až budeme muset stíhat dvě děti, práci a domácnost?

Odmítám být otrokem domácnosti. Naučila jsem se uklízet průběžně, tu něco setřu, támhle trochu vyluxuju, takže relativně čisto máme, ale i to je pro každého relativní pojem. Vařím denně či obden, to mě baví, ale taky nemáme každý den svíčkovou. K tomu pracuju na půl úvazku (z domova) a každý den půl hodiny až hodinu cvičím - všechno zvládám, když dítě spí, nebo se samo zabaví s hračkami. Už se dokáže sama pohybovat z místa na místo, ale velký rozdíl v náročnosti nevidím, prostě se plazí a ochutnává svět, ale ublížit si nemá jak. A jednou za měsíc přijde kouzelná paní a udělá všechno, co mě nebaví - umýt troubu, okna, vyžehlit manželovy košile atd.

@lin18
@betelgeuzz souhlas. ono stačí, aby jedno bylo i nemocné a druhé ti chodí dva týdny a do toho má řádnou separačku. to potom je super den. náš případ nyní - starší má atb - takže školka nic, mladší teplotuje dva dny přes 38,5 a nejde to řádně srazit a spí tak, že vstávám v noci i 6x k němu, protože se vyloženě trápí. nespala jsem řádně od středy. manžel byl pryč od čtvrtka do neděle - pracovně. Bordel v bytě? jak se říká - brodel v bytě šťastné dítě 😀 jasně jsou hranice - uklízím když to jde, ale když mi ani jeden přes den nespí, tak je to síla. Manžel si z pracovní cesty dovezl zánět dýchacích cest. to že jsem uvařila - dobrý, to že jsem uklidila dobrý, ale promiň lin18, ale nejsem manželova služka. že má namáhavou práci a jíst musí - jo super, ale až budeš mít dítě jedno uřvané, druhé ti začně stávkovat - přestane tě poslouchat ve věcech, které dříve dělalo, tak potom možná pochopíš. neber to jako urážku. ale v případě nestíhání není nic na tom, že je doma bordel 😀

@betelgeuzz no celkem jsi mě pobavila 🙂 Syn měl do půl roka koliky, řval kolikrát i hodinu v kuse, já málem vyskočila z okna 🙂. A nespavec byl od narození...teď v pěti letech spí míň než já. V půl roce usnul po kojení na deset minut a už byl vzhůru, já navíc nekojila, ale odsávala, takže těch deset minut stačilo tak akorát na umytí odsávačky. Opravdu si nemyslím, že bych měla dítě, který celý den jen kouká a usmívá se a já se nudím proto vařím a uklízím. Ale prostě si myslím, že v tomto věku se dítěti 16 hodin denně aktivně nevěnuješ....nějaká ta hodina ti prostě vybude...buď když dítě spí nebo má třeba dobrou náladu a zabavíš ho i když něco děláš. Později je to opravdu horší...když vaříš a furt odbíháš se špinavýma rukama od linky, protože syn vyhazuje knížky z knihovny, nebo si otevře šuplík s nářadím....apod. Něco jiného je při nemocích to je jasné...to jsem taky jen ležela u něj, protože odmítal být sám. Ale opravdu nevím jestli zakladatelka celý den jen sedí u mimina a ukazuje mu paci paci pacičky....a i tohle jde dělat zároveň s vařením a běžným úklidem.

jo a ještě další věc - manžel má předpokládám ruce a může si i nachystat něco sám 😀

@megy jak už jsem psala...samozřejmě jsou situace kdy to jinak nejde...nemoc dětí nebo tvoje....jen mi nepřijde moc normální mít to takto nastavené už od půl roka dítěte. Takto malé dítě jde zaujmout celkem snadno...u starších je to potom horší a horší a taky nebezpečnější. A pokud se nestíhá nic už teď jak to bude do budoucna? A co teprve s nástupem do práce...to je mazec. Manželova služka taky nejsem....ale abych dítěti kupovala skleničky a manželovi chodila pro jídlo do hospody a měla to jako standard ne jako vyjímečnou situaci to by mě musela hanba fackovat. Můj muž si taky po návratu z práce nesedne....dělá na domě nebo na zahradě. A když já vycházím vstříc jemu vyjde zase on mě...o tom je partnerství.

@lin18 CHlap je snad samostatnej a umí si sebrat jídlo sám, předpokládám :o) Ale každý to má zařízené jinak, pokud to takhle rodině vyhovuje, je to bezva (bez ironie) a není co řešit ;) S partnerem se dělíme o domácí práce průběžně, jednou umyje nádobí on, jindy já, vždy se střídáme, když jeden myje, druhý utírá, o víkendu partner vaří polívky, já druhé jídlo, abychom měli více času na děti a já nebyla jen přikovaná u sporáku. Partner si zásadně chystá jídlo sám, když má hlad a já už jsem unavená, sebere nůž a maso s cibulí si upraví na pánvi sám, na to má dost dospělou hlavu, aby to zvládl. Když potřebuje něco vyprat, hodí to do pračky a jen mě poprosí, abych ji zapla. Pověsí si to a já to jen přežehlím. Úklid taky nemáme nic moc extra, ale snažíme se o vše průběžně starat. Máme doma 5,5 letého lehce hyperaktivního syna a 2,5 měsíční holčičku. Nemáme nikoho na pomoc, maximálně jednou za dva týdny na hodinku dvě babičku.

@megy Naprostý souhlas

@bilkovalucie
@megy namazat chleba si samozřejmě může, ale jak už jsem psala nemá přes den možnost chodit na jídlo, takže si do práce kupuje rohlíky....a aspoň jedno teplé jídlo jakožto fyzicky pracující potřebuje. A těžko si při návratu z práce v sedm večer dá vařit maso....to by večeřel o desíti....

A to přítel přijde v 16h z práce a doma pokračujeme oba v dalším pracování. Mezitím stíháme obě děti i práci, na úklidu to někdy hold je vidět, plný dřez nádobí, ale není každý den posvícení... když je po přítelové práci halda práce ještě doma, hold se na nádobí vyprdnem a udělá se později. Hlavní je úklid pokoje, kde jsou děti, a koupelny... zbytek si počká 😀

@bilkovalucie ale takhle to u nás funguje taky...o víkendu je to samozřejmě lepší a prostřídáme se, uvařit chlap taky umí a vaří když já nemůžu...ale prostě normou je, že jídlo a úklid dělám já a on dělá na zahradě a na baráku. Pokud bychom bydleli v paneláku a on po návratu z práce snědl večeři a hodil nohy na stůl u televize tak bych taky řvala....ale my prostě děláme oba a pořád. Pobyt na mateřské jsem brala jako svou práci...a tou prací bylo postarat se o dítě, uvařit, uklidit.

@lin18 To jsem řešila taky, vždy jsem uvařila oběd tak, aby ho bylo víc a on si to vzal do práce. Třeba omáčku nebo víc masa 🙂 Ale po rohlíkách v poledne (tělo je hladové a slabé) není zrovna zdravé teplé syté jídlo na večer-na noc. To radši den dopředu udělám víc oběda a přítel si to zblajzne v práci k obědu a večer se o sebe postará, pokud máme čas, uděláme spolu teplou večeři, pokud ne, hodíme do sebe chleba, rohlíky a šlus 😀

Chlapa jsem doma neměla několik měsíců po narození malé. Měla jsem doma binec a nikomu to nevadilo. Ted když doma je,.. neřekne ani slovo. Poprosí mě třeba, abych uděala to a to a já řeknu fajn, udělám, ale ty zabav dítě. Hotovo. Já mám čas a on se taky zapojí. 😉 Chlap co řekne, že maká a nebude doma nic dělat, že je to matky věc je bez urážky kretén !!

@lin18 Kéž bych se starala jen o děti a domácnost... To by byla práce jedna báseň 😉 Mateřská pro mě práce není. Je to pro mě moje životní volba a životní naplnění.