• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

"Rodiče". Roky mě trápili, teď se ke mně hlásí

11. července 2016 
Chtěla jsem se tu svěřit s tím, co mě žere. Rodiče nás doma horzně třískali, ponižovali, nenáviděla jsem je odjakživa a měla jsem z nich vždycky strach. Asi ve 20ti jsem se od nich odstěhovala, později jsem se odstěhovala daleko, do jiného kouta čr. S rodiči jse přerušila jakýkoliv kontakt a moc mi to pomohlo, nic mi nechybělo, vždycky jsem se o sebe starala sama, pomoc jsem u nich nikdy nehledala. Před třemi lety jsem se vdala a teď mám dvouletou holčičku. Ten hlavní problém je to, že mě začali kontaktovat, po tolika letech. Najednou si vzpomněli, že mají dceru. Ale já kontakt odmítám. Bráním se co můžu. Jsem od nich 200 km, ale pokouší se mi volat -dala jsem si blokaci na jejich tel.čísla- matka mi pořád píše smsky, ty blokovat nejdou, mažu je. Tento měsíc jsem jela na sraz ze školy do místa mého rodiště a na ten sraz za mnou přišel můj otec. Byla jsem opravdu vytočená, ptala jsem se ho, proč mě vyhledává, že já za nima už tolik let nechodím, ani chodit nebudu, nemám o to zájem a on se do mě pustil, úplně stejně jako kdysi, jen uslyšel odpor z mé strany a už to jelo..nakonec mi řekl, a´t ze sebe nedělám ještě větší krávu než jsem a s tím jsem odcházela, že to poslouchat nebudu. Bála jsem se, že mě tam dobije, ale mezi lidmi by si asi netroufl a navíc už dost rokama sešel. Bylo to příšerné. Měla jsem vztek,jak se to dozvěděl, že tam budu a měla jsem vztek, že jsem ho vůbec musela vidět a poslouchat. Teď se mi o tom pořád zdá, každou noc, nebo nad tím přemýšlím...nechápu, proč lidi, kteří mě tak trápili tolik let a které jsem nenáviděla, proč mě teď kontaktují , jak můžou mít takové sebevědomí se ke mě hlásit???? Teď si najednou usmyslí, že budou něco dávat dohromady????? Jsem z toho špatná.
31. říj 2011 v 09:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Je to moc těžké. Rodiče si člověk nevybírá. Řekla bych, že nejhorší je to, že sis myslela, že jsi z toho venku a stačí málo a je to všechno zpátky... Všechny ty vzpomínky, všechno, nač sis myslela, žes zapomněla.
Radit je lehké a zároveň moc těžké.
Člověk není v Tvé kůži, tak jakákoliv rada bude spíš teoretická.
Možná by nebylo od věci najít si dobrého psychologa a vztah s rodiči vyřešit, ne odsunout, dělat, že není.
Sama nevím jak, ale myslím, že odborník s praxí by si měl vědět rady.
Hodně sil, trochu bojuju taky - i když ne s rodiči, a taky se v tom dost plácám.
31. říj 2011 v 10:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Je těžké se s něčím takovým vyrovnat a myslím, že jen málokdo to dokáže bez pomoci ať už psychologa, nebo třeba chápavého přítele. Moji rodiče zdaleka nebyli takoví prevíti, ale některé věci jsem na nich nesnášela a vždycky, když si myslím, že jsem se nad to povznesla, tak se ukáže, že jsem se s tím stejně doteď nevyrovnala (ale jsou to víceméně prkotiny proti tomu, co píšeš ty). Takže tady je těžko radit. Přeju, aby sis našla svůj způsob, jak se s tím celým vypořádat.
31. říj 2011 ve 14:28  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@stopobezite Ahoj, prošla jsem si něčím podobným. Otec mě naposledy fyzicky napadl, když mi bylo skoro 25, byla jsem na vysoké, po víkendu jsem se vracela hrozně zmlácená, ... bylo to strašný. Kamarádi mi pomohli, sbalila jsem důležité dokumenty, co jsem měla u našich, vysokou dodělala dálkově, nastoupila do práce v jiném městě.... teď je mi o 6 let víc, mí rodiče se k mým dětem chovají nádherně, minulosti se vyhýbáme a já se na to snažím ve jménu zachování zdání slušné rodiny zapomenout. Když vidím, jak se hezky mí rodiče najednou chovají k mým dětem a ty je zbožňují, jsem schopná na chvíli zapomenout...
31. říj 2011 ve 14:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
U mě je to něco podobného.Když sem byla malá,táta dost pil a mlátil mámu,já ji bránila a tak sem to kolikrát taky schytala.Jednou sem byla kvůli tátovi v nemocnici s krvácením do močáku když mě kopnul do břicha.No a máma mě bila hlava nehlava když ji něco přelítlo přes nos.Kolikrát sem skončila v nemocnici s epilept.záchvatem po jejím výbuchu a kolikrát za nic.
Když sem byla na střední tak to mámino bití vyvrcholilo,po celý 4roky sem byla bitá jak nevím co,kolikrát proto nic nebo když sem s ní nechtěla jít do hospody nebo tak.Po matuře mě domlátila tak,že mi záchranil život brácha nebýt jeho a kdyby ji neodtrhnul tak mám sražený vaz.Přítel tehdy volala policajty a když přijeli aby mě pustila pro věci do bytu,tak dělala jako že o ničem neví.Přitom já byla celá zkrvavená.Do dneška se spolu moc nebavíme,chodí si k nám hlavně pro peníze,protože dluží kde může a do toho pije dost.
Nebýt mého těhu,tak by sme se asi nebavili do dnes.Manžel mi vyčítá že se s ní bavím,po tom všem.Jenže je to těžký když bydlíme ob jeden panelák na stejný ulici.V naší rodině je situace složitá a lepší to nebude.Mám mladší ségru,která bydlí u našich,taky si ráda přihne a minule vytáhla kudlu na bráchu co tam taky bydlí.Fakt síla.
31. říj 2011 v 19:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
děkuji za názory....já tím že jsem to sem napsala, tak se mi trochu ulevilo...ale stejně...přišel mi mail od matky na Vánoce (nevím kde sebrala adresu). Napsala mi tam, že neví, co mi na nich vadí. Ta věta mě zdrtila. Oni neví.
P.S. o psychologovi jsem uvažovala, asi zase začnu chodit.
2. led 2012 v 15:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@stopobezite
nebud z toho špatná. Vím jaký to je .
30. říj 2012 ve 14:13  •  čeká miminko, termín má v dubnu 2013  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lavazza
koukám , že si zažila hrozné dětství. Já ho neměla taky jednuduchý a nemám ještě ani ted.Držím ti palce.
30. říj 2012 ve 14:16  •  čeká miminko, termín má v dubnu 2013  • Odpověz  •  To se mi líbí
@stopobezite Nevim, težko se radí, sama jsem v takové situaci nikdy nebyla, ale myslím, že pokud se s tím nevyrovnáš sama ty v sobě (těžko říct zda to vůbec jde).
Možná bych sedla a napsala rodičům taky dopis...napsala bych tam jak se cítíš, jak si vše pamatuješ a jaký to na tebe mělo dopad, to jak se k tobě chovali....možná si rodiče myslí, žes byla jen malé děcko co si nemůže nic pamatovat a hlavně to na tebe nemohlo mít žádný dopad...možná jim nedochází jak moc ti ublížili a že jim nedokážeš odpustit...všechno bych jim napsala a uvidíš...třeba se chytnout na nos a přestanou se ozývat protože jim to hanba a stud nedovolí, anebo naopak budou dělat, že děláš z komára velblouda a tím pádem jim můžeš napsat, že ty ses přes to nepřenesla a nechceš aby tě kontaktovali...každopádně vyhledej odbornou pomoc, myslím, že jen tak popovídat o tom ti pomůže...drž se, jsi silná žena, že jsi dokázala se od nich odtrhnout a nenechat se ubíjet nadále...jak fyzicky tak psychicky....posílám ti moc energie...
3. lis 2012 v 15:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
pochopit myšlení rodičů je nemožné,já udělala něco podobného,pokud jsem byla z dosahu,tak to bylo v pohodě,teď už sice bydlíme jen 15 km od sebe,ale pohoda je víceméně nadále-naučila jsem se s matkou zacházet a její výlevy házet za hlavu,protože mám tolik jiných starostí,že dělat si hlavu ještě z ní by mě asi položilo,ale je pravdou,že pokud je střízlivá tak se s ní dá vyjít,mluvit prostě vše na pohodu,a pokud má popito tak telefon odložím ať si mele a k ní se ani nevydám,ona k nám taky ne,protože je mezi námi mizerné spojení a řidičák nemá,ani jí ho ze zdravotních důvodů nedají

v tvém případě bych asi odložila pokoření,potupu a zlobu z dětství a na dálkovou komunikaci přistoupila,přece jen je to už nějaká doba,všecko bych jim ale napsala-co mě trápí,jak mě zlobí jejich chování vůči mě-oni v Tobě asi pořád vidí tu holčičku která od nich odešla a ne ženu,která má už svou rodinu a dokáže se se životem porvat sama,prostě se musíš i v jejich očích dostat na stejnou rovinu jako jsou oni sami-rodičovskou,sice vztah dítě rodič tam bude pořád,ale dát jim jasně najevo,že tudy cesta nevede a pokud na to nepřistoupí tak komunikaci opět ukončíš-ale i tohle jim napsat,že pokud nezmění svůj přístup,pak že s nimi komunikovat nebudeš
3. lis 2012 v 15:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Bez takových lidí i když jsou to rodiče, Vám bude líp. Lidi se nezmění a všechny špatně vlastnosti se s věkem zhoršují. Neměli mít nikdy děti. Možná jen chtějí, aby se někdo o ně na stáří postaral a to je hnus. Nedali Vám nic do života dobrého a Vy jim nic nedlužíte. Každý psycholog Vám řekne, že nemáte žádné kontakty s takovými rodiči navazovat.

Moje máma měla přesně takové rodiče, bába ještě žije. Naposledy jsem bábu viděla v 15 letech, vůbec mi nechyběla babička. Měla jsem tatínkovu hodnou...
Máma se snažila své matce pomáhat, ale bylo to zbytečné, je to čarodějnice zlá a hloupá. i když ji v dospělosti nemlátili, stejně jí ubližovali.Moje máma má těžké následky z dětství a to zdravotní i psychické.
3. lis 2012 v 19:34  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
autor
@dripik
@marecek4
@kkristal Děkuji za vaše názory. Psala jsem to loni touhle dobou, kdy mi z toho bylo špatně.. Osobně vím, že těch cca 8-9 let bez rodičů mně prospívá. Jak píše kkristal, bez takových lidí je líp. A má pravdu.
4. lis 2012 v 15:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Vůbec bych s nimi kontakt nenavazovala. Tolik let jsi jim nechyběla, tak at si na nic nehrají.
14. led 2013 v 01:10  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Za tyto situace mohou bohužel i naše zákony.
Rodič se může vzdát veškerých práv /povinností/ vůči dítěti,ale obráceně to bohužel nejde.
Přijde mi to nespravedlivé,neetické a diskriminační.
Jednou jsem měla rozhovor s mamčou ohledně uvedení či neuvedení otce do RD.Je toho názoru,že otec dítěte by v RD měl být.Bohužel tento názor nesdílím - já otce v rodném listě mám a teda popravdě - dost mi to se@e.
Je to ochlasta první třídy,věčně bez zaměstnání,bez nároku na nějaké dávky.
I přesto,že mi nikdy nic nedal (stejnak bych od něj nic nechtěla),nikdy se nestaral,tak já se můžu dočkat toho,že ho budu muset jednou živit,nebo dokonce za něj platit dluhy (pokud vláda uzákoní zákaz odmítání dědictví - o čemž uvažuje).
Může se stát,že mu budu muset ukazovat /dávat/ mé děti = jeho vnoučata (asi bych to uhralá na to,že pohled na alkoholika dětem neprospívá,ale........).
Je to prostě bordel.
Rozhodně bych se nesnažila s rodiči komunikovat (pokud to tak cítíš) a už vůbec bych se nesnažila jejich chování pochopit,protože oni se také nesnažili.
Napsala bych jim dop.dopis a tím,že si nepřeji jakýkoli kontakt (důvody bych tam vypsala) a pokud to nebudou respektovat,obrátím se na policii s podezření na Stalking.
Já řekla otci,že jsem se ho zřekla,tudíž vůči mě (a dětem) nemá žádné práva a ani povinnosti.
Zatím to baští a vyhýbá se mi obloukem - nedej bůh,že by se to rozneslo po městě - to by byla ostuda /toho se fakt bojí/ :grinning: :grinning:
Držím palečky :wink:
14. led 2013 v 08:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
Obnovuji své téma. Máme rok 2016 a já už mám děti dvě a co je hlavní- pokusila jsem se s rodiči navázat kontakt. Vypadalo to zdánlivě dobře. Jela jsem tento týden s dětmi k nim, s tím, že u nich budu po-pá. Vše dělám kvůli dětem, aby měly druhou babku a dědu.
Matka se projevila už druhý den, když moje dcera vylila u jídelního stolu skleničku šťávy. Ze samozřejmě měla tendenci vychovávat a peskovat mi děti, to ani nebudu popisovat. Ale důležité- chtěla jsem od nich odjet až v sobotu, že v pátek je silný provoz a začínají prázdniny. Matka- šílený odpor- že oni už na sobotu mají svůj program, že mají svůj život. Udělalo se mi zle. Už jsem viděla, jak se projevuje, stejně jako kdysi.
Takže tedy hned v pátek ráno, že od nich odjedu. Stavila jsem se ještě u babičky a bum...najednou jsem nemohla nastartovat auto. - A domů cesta skoro 200 km. Jak byste řekli, že se zachovala matinka??? Sjela mě po telefonu, že toho už má plné zuby, že má svůj program, že teď bude muset pro nás jet a že nemá čas atd. Cel Hovor jsem měla na hlasitý odposlech a slysely ho moje děti, dcera mi pak rekla, ať tě své mámě už nevolam, když je tak ošklivá. Takže auto jsme dali dohromady pomocí jedné mé kamarádky a jejího manzela a noc z pátku na sobotu jsme přežili u mě hodné babičky s garsonce v pečovatelaku. Psychicky jsem se opět rozhodila a je mi zle doteď, že nemůžu spát.
Manžel mě sice podpořil , ale ukázalo se, že mi stejně nikdy pořádně nevěřil, co dokáže být matka zač. Jediný pozitivní na tom byl táta, přestože byl v německu, tak na dálku se mi po telefonu snažil pomoct s tím autem. A tu rozlitou šťávu taky komentoval: ze to nic není.
Takže závěr:.lidi se nemění a já opět budu muset vyhledat psychologa.
3. črc 2016 v 05:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@stopobezite to me mrzí > lidé se mění, ale jen výmečně. Ber to tak, že děti viděli a ví a nebudou jim chybět.
3. črc 2016 v 06:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@stopobezite - na vlastním příkladu vidím.... Podle mě - oni zapomněli..Vymazali to, co bylo.. Myslí si, že sis to buď zasloužila, nebo už o tom neví... Když mě ,,máma" dojela dořvat na Vánoce, co si jako myslím - před celým barákem a chtěla mi ji taky vyšít, vpáliila jsem jí, co nám dělala, čím vyhrožovala...Když jsme byli malí. Nepamatuje si - nebo nechce pamatovat. Obvinila mě, že lžu..
3. črc 2016 v 06:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@hancazivocich ano, to jé asi pravda, oni zapomenou, co kdysi bylo, nebo vedet ani nechtějí. Ale to by mi snad nevadilo.
Akorát mě totálně dostala psychicky na kolena. Opět po letech. A nemusí mi ani jednu natáhnout, stačí jen telefon s její zlé řeči. A jsem v p*deli totálně.
3. črc 2016 v 09:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@stopobezite teda nezlob se na me, ale nejak nechapu po precteni celeho pribehu, proc ses s nima zacala vubec bavit... Celou dobu pises, ze jak byli hrozne, a pak najednou zase pises jak to bylo hrozny, ale s nima se uz vidas, na co deti potrebujou takovou babicku, nechapu... Tady neni pomoci
3. črc 2016 v 09:25  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@stopobezite Necim podobným jsem si take prosla..Matka na me a brachu byla sama..Pak nam nasla noveho tatinka a zaclo peklo..Kdyz mi bylo neco kolem sedmi let ,zacla si me posilat do hospody pro chlast.V 11 letech se k nam on nastehoval a mama zacla jeste vic pit.Tvrdy alkohol a pivo..Odstehovali sme se na vysocinu,pryc z Prahy a od nasi milovany babičky.Byla jsem dost rezana,od mala..jelita na zádech,videli to i spoluzacky,tak po takovym narezu me matka nechala doma,aby nikdo nic nevidel.Monokly ,plno modrin,rany az mi tekla cervena..Bracha ma jinyho otce a byl jeji mamanek..Za to ja byla ta spatna..Nadavky ty nejhorsi co znas..ponizovani..citovy vydirani..Po nastehovani na vysocinu ,matka nenasla praci a zustala doma..Denne krabicovy vino a cca 8 lahvacu..Podotykam ze se lecila a leci na psychiatrii ,takze chlast na prasky ..Na Vysocine od mych 13 do 18 let..Jsem matku ve vsedni den videla cca 2 az 3 hodiny..Spala do 11..pak podle svych slov vygruntovala barak ...Pak zacla popijet..Cca ve 3 si sla lehnout a spala do večera..Alkoholik ..Nikdy nepriznala ze by byla alkoholik..Byli jsme bez penez..Talze me posilala si pujcovat po sousedech..Hrozny..Zadluženy vsude..Sla jsem na operaci s kotníkem..par dni po operaci a se sadrou na noze v osm vecer me poslala opet pro chlast..Nechtela jsem jit ..takze jsem dostala opet prez hubu a jit sem musela..Zkratim to...je z ni troska..Ja se v 18 letech odstehovala k babicce a zacal mi pro me raj na zemi:slight_smile: zadny biti..nadavky..ponizovani..Ale ja byla tak blba,ze jsem jim zacla posilat penize..protoze na tom byli spatne a bracha nemohl jezdit ani do skoly..nemeli co jist..Mesicne 2 tisice a kdyz jsem tam jela tak sebou hromadu jidla..drogerie atd..Po trech letech jsem chtela prestat posilat..Muj nevlastni otec mi vynadal..co si vubec dovoluju jim tohle rict..A ze se na to musi připravit min.pul roku..No prestala jsem posilat..A tri roky se mi matka neozvala..Kdybych se neozvala ja ..mozna by to bylo lepsi..Nikomu jsem nechybela..Jak ja zavidela holkam normalni mamu..za tu svou jsem se stydela a stydim..skoncila jsem u psycholozky..Nocni mury mam dodnes..Co me ale neskutečně vytaci je ,ze jsem ji pred par lety napsala dopis ...To jak se ke me chovala ..A byla jsem za to ta nejhorsi..A ze se z toho slozila..atd..dokonce i bracha mi to vycetl..Po dalsich par letech ,jsem se chtela usmirit..vzala tam meho tehdy jeste přítele...komedie hadr.mMatka uplne mimo misu..Z baraku je pastouska bez elektřiny..Matka se mi pak priznala ze si podrezala žíly...protoze mela deprese atd..Podotykam ,ze jsem se ji snazila pomoct..nekolikrat..Odvezla jsem ji do Prahy..k babičce a chtela ji najit praci..A ona?Zasla si koupit pivo a odjela zpet..Financne jsem podporovala i brachu.Pak se nam narodila mala..Posilala jsem ji fotky..poslali jsme si par dopisu..Poslala jsem ji dopis ve kterym jsem psala ,ze nechapu proc nikde nepracuje..ze je vicemene zdrava..a ze nechapu vic veci ..takovy vycitaci dopis..Strasne mi vynadala
.Ze co si to dovoluju a podobny kecy..Pak byl mesic klid a prisel dopis ze byla v nemocnici,ze se po tech mych dopisech slozila ..ale ze je ok..a nemam si delat starosti..Ze povidala doktorům v nemocnici z ceho jsem ji obvinila a oni ji uklidnovali ze pro svy deti udelala maximum..z toho je mi na bliti....Kdyby věděli jaka byla pravda..Ze me v noci tahala z postele ..a posilala pro chlast..ze nevlastní otec se me nildy nezastal..Ze me mlatila tak ,ze jsem ji nenavidela..a dalsi veci..Nikdy nevidela svou vnucku a nikdy neuvidi..Chteli sme tam jet,ale nechce..Jsem pry ta zla..Tak at si trhne nohou..Ma milion fobii..z aut..stroju..sociální fobii..Pri ty jsem mysllela ze clovek nevyjde strach y ani z baraku a ona coura po vesnici..A kdyz musi jede na urady.mTak nevim..A co me stve je muj Bracha...dalo by se rict kopie matky..Nevim kde bydli...taky nevidel jeste malou..a to ji bude rok..Hold rodice si nevybirame..Me to poznamenalo dost..A matka ve me vidi tu zlou ...Neprizna svou chybu...
3. črc 2016 v 09:52  •  2 děti - čeká miminko, termín má v červenci 2017  • Odpověz  •  To se mi líbí
Poslechni svoji velice inteligentni dceru! Ma pravdu. A vaz si toho.
3. črc 2016 v 09:59  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
@zyoma ono bys koukala, kolik lidí okolo mi celý roky vyčítá, že jsou to přeci rodiče a nemůžu je odstrihnout!!!!!!!!!!!
3. črc 2016 v 10:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@laskonka85 tvůj příběh je děsivý. U mě je ten rozdíl, že moji rodiče působí velice solidním dojmem. Hezký dům, auta, slušné vystupování. Ale co se dělo za zavřenými dveřmi.....
3. črc 2016 v 10:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@stopobezite No ona treba moje matka prez prazdniny,pusobila na jiny deti taky dobre...Vysmata.. A tak..ale presne..nikdo nevidel co se deje doma..Jeji mama nase babi..neco tusila..videla jak chlasta a nic nerekla...No a ted to vi..Jjei dcera za ni ani neprijede..Je to hrozny..Manzel mi tisíckrát rekl at na ne kaslu ..nemyslím na ne..Ale ty nocni mury ..nejhorsi byly v tehotenstvi...
3. črc 2016 v 10:36  •  2 děti - čeká miminko, termín má v červenci 2017  • Odpověz  •  To se mi líbí
Chapu v jake situaci jsi. Sama jsem si prosla temer stejnym problemem. Po dlouhych letech jsem se konecne rozesla s rodici, jenze to neni vubec jednoduche. Blokace cisla, neustale sleduji muj profil na fb. Uz nedavam fotky, zablokovala jsem vsechny zname kteri jsou s nimi v kontaktu. Nejvice me sere, ze nic nechteji pochopit. Porad ve me vidi jako tu nejvetsi svini, ktera za vsechno muze. Hlavne ze me mlatili, psychicky me deptali. Kvuli nim jsem chtela spachat sebevrazdu, dostala jsem se do cvokhausu. Doposud navstevuji psychiatra. Nechapu ze rodice dokazou vlastni dite dostat do cvokhausu. Rodice jsou nekdy fakt na facku a sami by potrebovali psychiatra.
3. črc 2016 v 11:14  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
@aklin chápu tě, úplně ti rozumím!!! Já jako malá chtěla umřít, abych s nimi už nemusela být. Přála jsem si aby mě zajelo auto, cokoliv. Ale ono malá...myslím tím až do těch cca dvaceti let. Mně pomohla psycholožka, byla skvělá. Závěr byl, ať k nim nechodím a nešla jsem...jenže lidi v okolí tohle nepochopí, ani manžel. Protože je vůbec neznal a neviděl je.
3. črc 2016 v 11:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@laskonka85 ty máš oporu v manželovi a buď ráda a poslechni ho. Můj manžel po tomhletom možná změnil názor a bude na mé straně. Uvidíme.
3. črc 2016 v 11:38  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Nejvetsi ponizovani vydirani jsem zazila kdyz si bracha privedl do baraku predstavit rodicum pritelkyni jehovistku. Od sameho pocatku jsem jasne davala najevo ze ja nehodlam se s ni bavit, ze se ji budu vyhybat apod. Kdyz jsem ji nepozdravila byl ohen na strese, hadky byly na dennim poradku. Pi roce doslo na svatbu, neustale tlak ze strany rodicu, ja celou dobu tvrde za svym a oni mi vydirali. Toto bylo na me moc. Nastesti jsem se po skole od nich odstehovala, ale pokazde kdyz jsem tam prijela peklo na zemi. Na chvili jsme zpretrhala kontakt, jenze to netrvalo dlouho, volali mi, presvedcovali a ja husa uverila sladkym kecum. Po 3 letem vztahu s pritelem jsme meli svatbu, byl to jeden horor za druhym, lituji ze svatbu jsme neudelali jen svedkami. Zase me rodice vydirali, vyhrozovali. Uz jsem byla uplne na samem dne, bylo mi vsechno jedno, kyvla jsem na vsechno co oni mi naridili a to jen proto aby byl klid. Po svatbe jsem uz byla na to po psychicke strance spatne, ale porad jsem se drzela. A dalsi rok to uz bylo se.mnou hodne zle, az jsem se dostala do cvokarny. Tam mi hodne pomohli pochopit. Naivne jsem si myslele, ze se rodice zmeni, vubec bylo to jeste horsi. Dostala jsem z blazince a ja otehotnela, bylo to pro me neco uzasneho, cela jsem rozkvetla. Po porodu dcery nastal zase horor, oni za me rozhodovali a pozyvali lidi na navstevu ke me do bytu. Jenze se tentokrat zmylili protoze toho cloveka jsme nepustili do bytu. Tohle rodice nedokazali rozdychat, vycitali mi to. Jenze jsem si trvala na svem a to se jim nelibilo. Kratce po porodu jsem se od sestry dozvedela ze nas bracha ji znasilnil, jemu bylo 15 a ji 9 let. Rodice se vlastniho syna pedofila zastali, moji sestru oznacili za lharku. Po tomhle jsem mela jasno, neustale jsem jim pripominala ze k nim jezdit nebudeme protoze je u nich pedofil. Samozrejme hadka. Od unora tohoto roku s nimi jsem ukoncila vztah, malou uz nevideli. Mezitim mi smskami vyhrozovali a psychicky deptali. Porad to zkousi, jenze uz narazili, jsem na sebe tvrda. Musim uznat ze konecne ziju svobodne, nespojujeme pupecni snura. Porad mam spatne vzpominky na to jak fotrik mlatil kazdy den vecer, a neni tomu davno co me malem uskrtil, doposud citim jeho sevrene ruce na svem krku. Matka u toho vseho byla ale nezastala se me, mela strach aby ji nezmlatil. Takhle je ma matka uboha. Musim zit dal, mam pro co zit, mam sikovnou dceru, manzela a manzelovy rodice.
3. črc 2016 v 11:40  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@aklin Taky sila...Ja se dodnes divím ,ze jsem tu matcinu,,vychovu,,prezila...Byli chvile kdy jsem to chtela vzdat...Ale zas jsem si rikala ,ze vypadnu v 18..a bude klid..Manzelovi rodice jsou uzasny.A ja vim jedno jiste,ze nebudu jako moje matka...svoji holcicku miluju..a nechci aby se za me stydela, chci aby rada vracela jednou domu...a ne se strachem jako ja...Moje matka mi v poslednim dopise jeste napsala,ze se kvuli nam nehodla dal trapit...A ze na sobe zapracuje co se týče psychiky..Pro me za me ,at si dela co chce..Ten poslednj dopis me probral..A to po me jeste chtela poslat obeceni..
3. črc 2016 ve 12:05  •  2 děti - čeká miminko, termín má v červenci 2017  • Odpověz  •  To se mi líbí
@laskonka85 dceri stale rikam ze nebudu jako muj fotrik. Eliska je vytouzene dite a taky se k ni s laskou budu chovat. Telesne tresty jako na zadek ano, ale jen za neco moc velkeho, jen tak zbytecne nebo zrovna se mi chce neuznavam. Je to slabost cloveka. Podle nich jsem ta spatna, ktera potrebuje napravu. Hledaji moznosti jak me napravit. Ja jsem se sama napravila k lepsimu, uz jsem nechtela zit ve strachu. Strach je nejhorsi nepritel. Rodic ma byt partner, kteremu lze se bsze strachu sverit, duverovat. Bohuzel v mnohych rodinach tohle nefunguje. Je mi z toho smutno, ale aspon se vyvarujeme toho co je spatne. Ano, jsou ti rodice spatni lide.
3. črc 2016 ve 13:13  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@stopobezite manzel je poznal v tom nejhorsim svetle. Vsak se pred nim predvadeli. Pochopil jak se veci maji, jsem rada ze v nem mam oporu.
3. črc 2016 ve 13:51  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek