Rozpad vztahu po nastěhování do nového domu: Jak to řešit?
Ahoj, ráda bych se Vás zeptala, jestli se některé stalo, že po nastěhování do nového (vysněného ) domečku se Vám rozpadl vztah? S manželem jsme spolu 16 let, z toho 4 roky manželé, máme 3 děti - syn 7 let má PAS, dcerka 4 roky a synek 10m. Manžel stavěl dům téměř sám, trávil tím posledních 5 let, kdy s námi byl jen v neděli odpoledne, a týden či dva o prázdninách na dovolené, v době covidové jsme ani na dovče kvůli těhu a porodu nebyli, takže poslední rok, jsem se téměř neviděli. Během stavby samozřejmě nějaké hádky probíhali, ale od té doby jsem se sestěhovali - 4 měsíce- do nového je to učiněné peklo, manžel neustále nasranej, nespokojenej, cokoliv mu řeknu tak ho hned urazí, naštve. Já si vždycky myslela, že jsem v našem vztahu já ta histerka, ale teď vidím opak.
Absolutně vůbec netuším, jak z tohodle ven. Manžel říká, že se klidně i rozvede, že mu to je jedno.
@prejeta_zaba hele já ti rozumím jak to myslíš, ale bohužel vidím v okolí, že to až tak není. Když si vzpomenu moje matka, jak pořád jezdila po tatínkovi, který měl těžkou práci na 10 hodin denně minimálně a po práci stavěl dům, který chtěla hlavně máma, protože se nebude mačkat ve staré barabizně. A tak, když táta makal, bylo zle, protože neměl čas na ní, na rodinu, na výlet, na práci v domácnosti, měl doma peklo. Když ubral na stavbě domu zase do něj jela, proč už není tohle, proč není tamto a kdy se jako budeme stěhovat. A často podobný přístup vidím u kamarádek, chtěly by mít všechno a hned. Ale takhle to nefunguje. A taky jich je už spousta rozvedených. Zakladatelka viděla jak to vypadá, když manžel staví, opravdu si nemuseli pořizovat třetí mimino, věděla do čeho jde, že na to bude sama, takže se mi zdá nefér ted tohle vyčítat. A pokud se manžel změnil z ničeho nic, že si nestihla všimnout, asi ho něco žere, ale to z něj musí dostat ona. Když má její manžel nějaký problém a kope kolem sebe, je přece na místě snažit se mu pomoct, podpořit ho, a na to se mi zdá 4 měsíce sakra málo po 16 letech vztahu.
@petrasipkova1 Řekla bych, že zakladatelka neřeší, že byla na děti sama v době stavby, ale nelíbí se jí aktuální situace. Teď už jsou (teoreticky) na děti dva.
@korin ano, to máš pravdu, já ale odpovídám ne zakladatelce, ale prejeté žábě, která píše o tom, že zakladatelka byla na děti sama a atd.
@apemi Jsme taky nově přestěhování, stěhovali jsme se před Vánoci. Stavěli jsme tedy "jenom 2 roky, ale poslední půl rok byl už strašný očistec. Máme dvě děti, první se narodila 2 měsíce před začátkem stavby a syn 6 měsíců před koncem. Manžel taky vetsinu věci dělal sám, takže byl celé dny pryč. V podstatě jsme 2 roky moc nežili. Neumím si představit 5 let, to bychom spolu už nebyli. Já už odpočítávala dny, měli jsme navíc malinký byt. Taky už jsem na konci manžela musela krotit, chtěl další práce dělat sám a já viděla, že je to na mě i jeho prostě moc. Sehnala jsem na zateplení + fasádu firmu a manželovi řekla, že pro zachování rodiny ji prostě vezmeme. Ano, stalo to o 100 tisíc víc, ale ušetřili jsme jinde a stalo to za to. Taky jsem si hlídala, abychom občas někam vypadli - k rodičům, na dovolenou. Aby manžel prostě vypnul a stavbu neřešil a užíval si děti.
I tak to je po nastěhování náročné, manžel odvyknul od deti a štve ho, že třeba brečí. Je z toho úplně na nervy. Musí si zase zvyknout. Nam teď docela pomohli Vánoce. Měl dovolenou, zakázala jsem mu cokoliv na domě dělat a byli jsme prostě spolu. Měli jsme spoustu návštěv (rodina, kamaradi) a když chtěl, tak si zajel na squash nebo zalezl do dílny na motokary. Taky tedy bylo hodně sexu (my ho ke sblížení potrebujeme).
Teď už chodí do práce, tak už tolik času není. Ale domluvili jsme se, že ač se mu nechce, tak občas prostě na 1-2 hodiny pohlída, abych mohla vypnout i já.
U vás je to těžší, ale určitě bych to ještě zkusila. Přeci jen tak všechno nezahodite. Pokud spolu chcete být, byla by to škoda. Bohužel v okolí znám spoustu rodin, které se po stavbe/rekonstrukcí rozešli. Většinou ti, co to trvalo déle než 2-3 roky. Snad to nebude vás případ.
@petrasipkova1 tak to jsi mě asi špatně pochopila, já vůbec nemluvím o tom, že bych byla nešťastná, že jsem byla po dobu stavby jakože na děti sama, to vůbec, mě děti nevadí, nevadí mi ani to, že mi "nepomáhá" teď. Navíc teda já jsem jedináček, mě by jedno dítě a navíc s postižením stačilo, manžel je ze 4 dětí, tak chtěl velkou rodinu. A už vůbec jsem na muže netlačila, aby se stavbou spěchal, to bych si ani nedovolila, protože vím co to obnáší, on se tím i živý, takže vím, že všechno nejde hned. Mezitím byl i pracovně 9m v zahraničí, 3-5 týdnu pryč, týden doma, dokonce jsem mu i navrhovala, at stavbu na chvíli zastavíme, když už jsem viděla, že má opravdu krizi, aby si užil volna a dětí, ale nechtěl, takže v tomhle problém z mé strany určitě nebyl.
Mě mrzí na téhle situaci to, že místo toho abychom si teda začli užívat, tak to jde čím dál víc do kopru. A bohužel 4m nejsou málo, v manželově případě rozhodně ne, protože on když udělá řez, tak radikální, to mě na tom děší úplně nejvíc.
A co si manžel od případného rozvodu slibuje? V čem se jeho život zlepší?
@aaaa15 no tak to jsme byli skoro ve stejné situaci, takže mi rozumíš. ❤ My jsme akorát bydleli u tchýně a já už žádnou rodinu nemám, takže jsme tak nějak neměli kam vypadnou a dovču jsme ted dva roky odpískali, předloni kvůli covidu, byla jsem těhotná, to byl strach a letos byl radši manžel na stavbě, pže to už jsme opravdu finišovali.
Já bych řekla, že si možná manžel (nebo možná to bylo očekávání z obou stran) až moc idealizoval tu situaci po dostavění domu, že si představoval, že dostaví dům a vše bude jen krásné a bezproblémové, ale realita je jinde. Ten běžný život takový prostě není.
Rekonstruovali jsme, když se mladší narodila cca 2/3roky a byl to očistec. Manžel tenkrát ještě jezdil MKD a volný víkend a to ne ještě celej dělal na domě. Myslím, že je unavenej, vyhořelej a došlo mu, že ty roky s dětma nevrátí. Můj to tak měl. Plus jsme byli zvyklý jet každej na svým písečku. Hodně pomohlo to, že našel jinou práci a je denně doma, ale taky by potřeboval čas pro sebe. Loni jsem ho dost sejmula i moji diagnozou, ale nejak se s tim pereme dal. Nekdy je lip, nekdy hur. Kazdopadne by to chtelo cas pro Vás dva a je jedno, jak dlouho. Ale proste cas jen ve dvou a povidat si nebo jen tak být. S nim to pak taky hne. Drzim pesti. Ono je to narocny strasne pro obe strany, ale pro kazdou jinak a málokdo umí fungovat spolu i v letitem zaprahu, ono to snad ani nejde, pokud nemate na to firmu.
@apemi Je blbé, že on nechce nic dělat a problém chce řešit útěkem (rozvodem). Nemůže někoho mít, když je hned tak radikální?
Jinak ty musíš, ze sebe vydolovat všechen svůj diplomatický um a zjistit, na co reaguje a podle toho zvolit komunikační strategii.
@apemi taky jsme staveli svepomoci. Mam dve deti - presne 2r. od sebe. Zacli jsme stavet, kdyz byl mladsimu mesic... Presne jak pises, ja na deti vecne sama, bez babicek, mladsi syn casto nemocny...
Kdyz jsme se nastehovali, vubec jsme spolu neumeli komunikovat, take jsme se malem rozvedli... Ted 1,5r bydlime a je to trochu lepsi, ale kdo nezazil nepochopi... Znovu bych do stavby svepomoci nikdy nesla....
Klidne napis sz 😉
@apemi Ahoj, jak to cele i vas dopadlo?
Myslim, že se potrebujete oba zad naucit byt spolu a mit se radi, zacit planovat, meli jste sen novy dum podridili jste tomu hromadu let, museli jste se spousty veci vzdat, vcetne zajmu, dovolenych rodinnych vyletu, casu spolu ktery jste mely stravit jako rodina, misto toho mate sice dum ale vas muz muze videt ty chybejici roky s detmi…prožitky ktere si tou stavbou odeprel, muze se citit nedoceneny…