Rozvést se nebo zůstat?

Zkuste manželskou poradnu, rozvést se můžete kdykoliv, ale byla by to škoda když máte děti...

@amazienka Rozumím a děkuji za vhled. V minulosti byli z jeho strany nevěry a hodně lhaní, žádná opora, ve chvílích, kdy jsem opravdu potřebovala. Přesto se snažím o restart vztahu, ale mám pocit, že to je to, jak když se hrách na stěnu hází.

A co chce on? Takhle přežívat a nebo investovat do vztahu?

Píšeš, že se snažíš, ale zároveň, že s ním nechceš nic mít, ani pusu. Za mě je důležité ujasnit si, co je pro každého z vás na vztahu důležité. Někdo dává přednost fyzickému kontaktu (není v tom jen sex, ale i chycení za ruku, objetí, pohlazení, pusa), někdo má raději povídání, drobné dárky a pozornosti... Každý je v tom opravdu jiný, ale bez znalosti toho druhého se možná můžeme snažit směrem, který ten druhý neocení, protože pro něj není tak důležitý. Rozejít se můžete vždycky, proto bych možná zkusila nějakou poradnu, klidně sama pro sebe, ujasnit si, co a jak v životě chci. Nevěry a lži vztah hodně poznamenají, ale i s tím se dá pracovat, pokud budete oba chtít. Do poradny bych nešla s velkým očekáváním, nemusí ani sednout terapeut, ale vzala bych to jako možnost něco udělat pro sebe i pro rodinu. Je to na vás dvou, ty děti si to nevybraly a už ve vaší rodině jsou...

Tak já myslím, že už máte jasno. Jen to oddalujete kvůli finančním komplikacím. Nejprve si začněte šetřit.

@zuzkasim děkuji za moudrý názor. Já se snažím najít mezi námi cestu, víc se otevřít do vztahu už nějaký čas. Takové to, udělat čáru za tím, co mi ubližilo a jít dál. Ale v momentě, kdy udělám vstřícný krok vpřed, přijde jeden vzad a jsme tam kde jsme byli. Takové přešlapování na místě. Poslední dobou, když se nad tím zamýšlím, opravdu moc vstřícná nejsem a z druhé strany je asi tak stejná reakce, jako když jsem se snažila. Tudíž nulová. Jak píšeš, máme každý jiný "jazyk lásky" a víme to. Oba se musíme opravdu snažit, když chceme na toho druhého mluvit jeho jazykem a stejně je to poznat, že to není přirozené, ale "na sílu". Já po xletech manželství neočekávám vodopády vášně a lásky, ale v osamění a ignorování čehokoliv se mi taky dobře nežije. Například včera jsem se chtěla podělit o myšlenky, které mě trápí ohledně zdraví, slyšet nějaký jiný názor, nebylo lehké to svěřit a on se u toho začal koukat do mobilu, něco si řešit a totálně mě vyignoroval. V týdnu třeba odešel uprostřed mé věty, už nevím, co jsem mu říkala. Naučila jsem se na něj mluvit pouze ohledně důležitých věcí kolem provozu domácnosti, případně dětí. Tuhle jsem se něco ptala synka a on mi neodpovídal, tak jsem se ho ptala znovu, že mě třeba nevnímal/neslyšel a od táty se ozvalo, že nikdo nemusí odpovídat, když nechce. 🤷 Nejsem dokonalá, taky mám chyby, ale u tohohle si prostě kladu otázky, zda mi to za to stojí.

Rozumím. Můžu ti napsat vlastní zkušenost. Před tím, než jsem ten razantní krok udělala, jsem zkusila opravdu vše, co mě napadlo. Zkusit se zaměřit víc na svou vlastní spokojenost, neočekávat nic od manžela, manželskou poradnu (já sama, on by tam v životě nešel), ponořit se víc do práce, snažit se víc relaxovat, prostě fakt vše. Bylo to fakt dost let, mám děti výrazně starší. Postupem času byla ta horší období mezi námi opravdu intenzivnější a delší. Až se mě jednou paní v poradně zeptala, proč s ním vlastně pořád jsem? Pak už jsem se jen modlila, ať přijde nějaké řešení, že takhle už být nemůžu. No a řešení přišlo... objevil se parnter. No a teď? Jestli chceš slyšet happyend, tak jako ano. Mám skvělého chlapa. Ale! Přišla jsem o půlku rodiny, o několik přátel, o domov, který jsem x let budovala. Oba s partnerem se vědomě snažíme neopakovat minulé chyby. Není to tak, že by to šlo samo, musíme na tom oba systematicky pracovat. Rozdíl je v tom, že oba chceme, to bohužel s manželem nebylo. Kdyby bylo, nerozcházeli bychom se. Je pravdou, že s partnerem máme podobné jazyky lásky, je to velmi příjemné, když to jde z nás, přirozeně. Na druhou stranu, byla jsem ochotná se 20 let přizpůsobovat jazyku lásky manžela, s tím jde žít taky, pokud se oba snaží. Nevím, možná dej svému muži přečíst tuhle diskuzi. Třeba pochopí, že už ti to přijde opravdu tak zlé, že jestli nezačne na vašem vztahu systematicky pracovat i on, tak to skončí. Můj tvrdil, že mu vlastně nedocházelo, jak zoufalá jsem už byla, i když jsem mu to opakovaně říkala. To mi řekl po rozchodu ve světlejší chvilce. Nakonec si raději vsugeroval, že vše bylo o.k. a za rozchod může nový partner, je to pro něj jednodušší mít na koho vše svést...

Ahoj odpovim ti zcela jednoduse...
Udelej si chvily treba pul den pro sebe, dej si sklenku, horkou vanu a popremyslej nad vasim vztahem.. Zavzpominej na nej a na hezke chvile, kdy jste se jeste milovali a neco spolu prozili... Pak si poloz tu otazku
Citim to jeste? Nebo co to semnou dela? Nekdy je potreba, kdyz mas treba ponorku na chvily odjet - odloucit se od nej na par dni abys videla, zda ti schazi.. Pokud tam neco je tak to zkus obnovit.. Kazdej chlap co se jednou nechal svest zenou, s kterou zije, se necha da svest i podruhe... Uz vis jak na to jen si vzpomenout na zacatek pokud neco citis.. A pak by nebylo od veci si promluvit, ale az po tom co si to v hlave srovnas a pokud mozno az po tom svadeni..
Jinak pokud chces jen odejit tak nevim na co se pak ptas (kdo ti to zaplati, nebo jak vyzijes?) to uz si potom musis umet spocitat sama.. Doufam, ze pomuze rada ohledne lasky a ujasneni citu🙃 laska stoji za druhou sanci(prece, kdy by jsi ho nikdy nemilovala - neli by jste spolu deti, ne?) tak hodne stesti a nezapomen vztah je jako kvetina - bez pece uvadne a zemre...

@zuzkasim děkuji ti za sdílení tvého příběhu. Cítím to velmi podobně. U nás to bude asi hodně i v komunikaci. Když se prostě každý zabejčí v tom svém a hotovo. Pak je to začarovaný kruh. Pokud bude vůle na obou stranách, myslím, že se ještě něco zachránit dá. Jak píšeš, jedna strana na to nestačí. Budeme si muset promluvit a něco změnit, protože tak, jak to vedeme, to funkční není. A člověk může změnit jen sám sebe a svůj přístup. Někdy mám prostě jen pocit, že už nevím, co bych mohla víc udělat, aby to fungovalo. A možná nedělám špatně nic, jen už nemáme dál společnou cestu. Budu o tom muset přemýšlet. Jak píše
@luca987 Děkuji i tobě za nadhled.

Zkus prvně najít sama sebe a při té cestě uvidíš, zda se potkáte. Nevím, zda to dává smysl.
Já si prvně ujasnila, co chci já a teď se posouvám dál.
Konec, odchod nebo útěk je asi jednodušší. Ale s dětmi a vším okolo pro mě třeba těžké i když ne nepředstavitelné.
Najdi v sobě sílu si přiznat, jestli ty ten vztah chceš a pokud ano tak se musí bojovat. Já třeba nikdy neřešila nevěru a lži. Spíš to otupení z dlouhodobého vztahu dětí kolotoče rodina práce.

🥹🥹🥹

Rozvest

Přesně to, co popisuješ, jsem zažívala já. V prosinci jsem to rozsekla. Žiju jen jednou a nehodlám se dál trápit. Děti si zaslouží šťastné a spokojené rodiče.

Bez toho, aniž byste provedli nějaké kroky ke změně, se stávající situace samozřejmě nezmění. nicméně, pokud jsi ještě na rodičáku a nemáš finanční rezervu a ve vztahu nejde o nějaké násilí nebo někoho třetího (prostě jen jste spíš vedle sebe než spolu), tak bych nejdřív šeřila, dávala si bokem a u zkoumala možnosti, jak se časem osamostatnit (pokud zhodnotíš, že jiná možnost není). Našla bych si brigádu, tam se budeš realizovat i jinak než u dětí a budeš mít hned i jiné myšlenky. Najdi si koníček, který bude jen tvůj. Zároveň nezvzdávej možnost rozhovoru a komunikace s manželem, zkus zjistit, jak to ve vztahu vidí on -taky přežívá? Anebo mu statuq quo nevadí a je vlastně spokkojenej s tím, oo je, protože manželka se s ním sice moc nebaví, ale má uvařeno vypráno, vyžehleno, takže proč řešit rozchod? Pro chlapy, pokud v tom není druhá žena, je obvykle pohodlnější ůzstávat i v nefunkčním vztahu kvůli tady těm ekonomickým a sociálním aspektům (mamahotel, akorát ze strany ženy). Taky jim spousta věcí vlastně vůbec nepřijde jako zásadní problém. Zatímco my ženy vidíme první problém a už nás to žere, už to analyzujeme a už přemýšlíme "má to cenu? Chci tak žít? Nebude lepší odejíít?", tak oni nechápou, co jako ta ženská proboha řeší...