• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Rozvod rodičů. Jak jste ho snášeli vy?

21. září 2009 
Pěknou neděli,
chtěla bych se svěřit se svým příběhem o svých rodičích a zeptat se, jak jste prožili vy rozvod vašich rodičů.
Já mám suprový rodiče, se vším pomáhají, jsou chápaví, dokonce přežili ve zdraví a v pohodě moji náročnou pubertu a všechno bylo v pohodě. Vlastně si pamatuju, že se občas hodně hádali, pak zas byl chvilku klid a pak následovalo obrovské množství hádek, které jsme všichni přežili a žili spolu dál. Naši se měli rádi.
Ale dnes - jela jsem za nimi jako téměř každý druhý víkend, ale od začátku jsem věděla, že se zase pohádali. Byli na sebe protivní, naráželi na sebe pořád nějak. Bylo to hodně zvláštní, vybavily se mi vzpomínky, jak se vždycky hádali a já z toho byla totálně vykolejená. Přesně tak jsem se cítila i dnes, bylo mi z nich divně, smutně, lítostivě. Vydrželi to dlouho dělat jako že nic, ale potom byla nějaká narážka, která úplně dopálila taťku a už to jelo, byla jsem svědkem snad největší a nejhnusnější hádky, kterou kdy mezi sebou měli. Řvali na sebe, nadávali si a všechno. Myslela jsem, že už by mě to nemělo tolik vykolejit, jsem velká, ale bylo to prostě strašný. Srdce bilo jak o závod, slzy mi vyhrkly a já nevěděla co s tím. Než jsem odjížděla mluvila jsem s taťkou a ten mi řekl, že se omlouvá, ale že za to může mamka, že už rok má nějaký jiný vztah a že pořád jen flirtuje s každým kolem, že jemu je to trapné a tak... Mamka samozřejmě tvrdí, že nic takového není pravda, že taťka je jenom strašně moc žárlivý a všechno zveličuje. Že udělal scénu i na plese, na kterém tancovala jednou s jeho bratrem. A já se mám rozhodnout komu budu věřit.
Holky, já neumím popsat jak mi je, prostě hrozně. Smutně, naštvaně, divně, to prostě popsat nejde. Brečím už víc jak hodinu a nevím co dál :frowning2: Hodně mi pomohlo se vypsat, ale je mi asi o trošinku líp.
Je normální, že mě to tak vzalo? :frowning2:

Jak jste teda vzali vy rozvod vašich rodičů? Taky takhle strašně emotivně, nebo trochu normálněji? Děkuji za názor
20. črc 2008 v 17:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dvojmamka, podľa mňa je normálne, že ťa to trápi a plačeš :frowning2: každé dieťa chce, aby sa jeho mama a otec mali radi :pensive: bez ohľadu na to, či má dieťa päť rokov, alebo tridsaťpäť :pensive: je mi ľúto, čo prežívaš a čo prežívajú vaši :pensive:
Mňa osobne tiež vždy rozreve nejaký vážny problém a ešte viac to, keď nemám ako pomôcť, resp. tam už žiadna pomoc ani nie je možná :pensive:
20. črc 2008 v 17:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tohle by ti spíš měl povykládat můj přítel,kterého rodiče jsou sice už chvilku rozvedení,ale jsou stále na válečné stezce a každý taky samo tvrdí něco jiného!!I když už mu je 23 ne jednou to obrečel!!,,tchýně,, našeho malého ještě ani neviděla!!Protože to zasahu i mezi Toma a jeho mamku,prostě ta se dost vybarvila!!Nejhorší je,že Tom má ještě mladší sestreu a tu už dva roky neviděl,protože ji sem jeho mamka nechce pouštět!Prý se jí sem nechce!!No věřím,že těd už opravdu nechce,ale asi proto,že se jí dost bojí!!
Myslím,že se rozhodně nemáš za co stydět!!Naši se rozvedli,když jsem byla malá a v klidu a mohla jsem jít za tatkou kdy chtěla,ale stejně je mo z toho smutno do teď!!
20. črc 2008 v 18:10  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
sue: děkuju :pensive: Mě samotnou překvapilo jak moc mě to vykolejilo. Pomoct jim je asi nemožné pokud si to nevyříkají mezi sebou, jenže to asi nelze :frowning2: Alle moc děkuju za útěchu
20. črc 2008 v 18:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
kaczka: to je hrozný! Já doufám, že takhle moc to u našich nebude hrozný, i když bych se ani nedivila. Mladší ségra ještě pořád bydlí s nima a asi hodně trpí, protože to prý trvá už dlouho :frowning2: Jenom já to nevěděla. Pro ni to musí být strašný :pensive: Ale naši se snaží ji z toho vynechávat, i když hádky přeslechnout nejdou.
Smutno mi z toho bude taky asi už pořád, navíc se ve spoustě věcí a situací s MM vidím v našich a strašně se bojím, že jednou to mezi námi dojde taky tak daleko, že už nebude jiná možnost než rozvod :pensive:
Děkuju fakt strašně moc za to, že mě neodsuzujete. Chápu tvého přítele, mně je dobreku pořád :pensive:
20. črc 2008 v 18:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Proč bysme tě měli odsuzovat??Je to normální??Snad jen úplnýhě chladného a bezcitného člověka by to nevzalo!Moc držím palečky! :wink:
20. črc 2008 v 18:53  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dvojmama :(
no urcite je normalni, ze te to rozhodi.. kazdy chce, aby to mezi jeho rodici fungovalo... je to takova nase kotva a jistota v zivote, kdyz to funguje..

rodice meho muze se rozvedli kdyz mu bylo asi 13 a dodneska to neprekonal, casto o tom mluvi a rika, ze si neumim vubec predstavit jak mu bylo :pensive:

nasi se zase treba hadali a ja se modlila, aby se rozvedli, uz jsem nemohla.. po letech jsem se dozvedela ze moje sestra mela panickou hruzu, ze se rozvedou..
at rozvod nebo ne, deti hadkami samozrejme trpi :pensive: at uz jim je kolik chce

drz se!
20. črc 2008 v 19:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
No, naši se rozvedli, když mi bylo deset, později jsem zjistil, že vlastně mě si dělali proto,aby se nerozvedli, aby ten se ten svůj vztah pokusili nějak udržet. Před rozvodem se naši docela hádali, i když je fakt, že nás děti do toho nijak nezatahovali, nehádali se moc před náma, ale i tak jsme to vždycky nesli trochu divně. Taky je fakt, že mi bylo deset, takže jsem na to asi možná koukal jinak než mí starší sourozenci. Já ale vždycky říkám, že si myslím, že naší rodině rozvod rodičů v podstatě prospěl. Rozvod proběhl naprosto v klidu, naši se o nic nepřetahovali, nehádali se o majetek ani o nás, všechno si v klidu (alespoň se mi to tak zdálo) domluvili. Po rozvodu s námi otec ještě asi rok a půl bydlel, pak se odstěhoval a já za ním často jezdil. Myslím si, že jsem s ním měl mnohem lepší vztah, než kdyby s námi bydlel normálně doma. Matka nás proti němu nikdy nijak nepopichovala. Trochu si vybavuju nějaké menší rozepře kvůli mým alimentům (pozdní platby, výše alimentů), ale jinak bylo všechno "v pohodě". Myslím si, že prípad rozvodu mých rodičů (kdy to mezi nimi prostě vyprchalo, ti lidi si už neměli co říci, děti už byly velké) je jeden z případů, kdy rozvod není nic tragického... No, nevím jak to popsat. Ale třeba s matkou jsem pak měl úplně nádhernej vztah a z otcem, když jsem za ním jezdil (jezdil jsem za ním kdykoliv jsem chtěl), taky....

No a možná jako dodatek - jsem z rodiny jedinej ženatej, rodiče rozvedení, bratr rozvedenej, ségra se rozváděla dokonce dvakrát....
20. črc 2008 v 19:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
spatne..
20. črc 2008 v 19:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
lu77: já dnes přemýšlela, jestli bych si přála aby se rozvedli nebo ne. Po přečtení tvého příspěvku mi došlo, že nejde jen o mě, ale hlavně o tu ségru, která s nimi bydlí, a ta by rozvod asi nesnela. Na rodičích lpí a jsou pro ni fakt základ. Má za sebou totiž už pár hodně vypjatých vztahů a vždycky se strašně ráda vracela za rodičema domů, kde měla tu jistotu. Děkuju za podporu, ani nevíte jak moc mi pomáháte. MM to nějak asi nedokáže pochopit, nechá mě se vypovídat, utěší, ale nechápe. Jeho rodiče jsou spolu, takže si to neumí představit, takže díky vám :dizzy_face:

eraserhead: já taky znám takové případy, kdy rozvod nebyl nijak tragický, dokonce vím o jednom páru, kdy se rozvedli, ale jsou dál přátelé! Já třeba nádherný vztah mám opravdu s oběma rodiči a vím, že kdyby se rozvedli, neudělají to v klidu, ale s velkým vyrválem kolem, takže se bojím že by se tím narušil vztah s jedním z nich :pensive:
20. črc 2008 ve 20:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj.Mně bylo asi pět,když se naši rozvedli.Na nějaký hádky si moc nepamatuju a ani potom neměli špatný vztahy.My(mám starší ségru)jsme byly u táty dost často a zapojil nás i do své nové rodiny.s mamkou se vždycky dohodli,mamka nás neměla důvod proti němu štvát a táta se zase snažil nijak nenarušovat mamčin styl výchovy.Důvod pro rozvod byl tátův až příliš dobrý vztah k alkoholu a to ho bohužel provázelo i dalším životem.Přesto mamka proti němu nikdy před náma špatně nemluvila.Jsem ráda,že se rozvedli.Kdyby zůstali spolu,nedopadlo by to dobře.Takhle jsem měla oba rodiče,kterých jsem si mohla vážit a taky dvě rodiny,dvoje narozeniny,Vánoce....:slight_smile:Bohužel skončím smutně-je to pět let,co táta umřel-bohužel i v tom byl na vině alkohol.A tenkrtá to docela zasáhlo i mamku-ačkoliv spolu nebyli už pomalu dvacel let.
20. črc 2008 ve 20:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
petrunko: ten konec je mi líto :pensive: Ale jinak jsem ráda za pozitivní postoj k rozvodu, alespoň vidím, že ne všechny děti trpí rozvodem rodičů a že jsou rodiče, kteří své děti do ničeho nezatahují.
20. črc 2008 ve 20:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dvojmama - já nevím, jestli ti nějak pomůžu, nebo to ulehčím, ale pozitivní postoj k rozvodu nemám. Je to 6 let co nás opustila máma kvůli jinýmu chlapovi a dodnes jsem se z toho nějak nevzpomatovala :frowning2: Bylo mi 19 a ze dne na den jsem se začala starat o taťku a 13-ti letou ségru. Uměla jsem pracovat v lese, zedničit, prostě tvrdší práci, ale neuměla jsem pořádně uvařit, vyprat, nakoupit a starat se celkově o chod domáctnosti. Dnes mám svojí rodinu + taťku a ségru. Žijem si relativně v klidu a pohodě, ale ten šrám už mi tam asi zůstane pořád. Nedokážu se jí podívat přímo do očí a často jí to všechno dávám za vinu, i když vždycky je to asi na obou stranách.
Třeba se to u vás ještě srovná, :wink: moc bych Ti to přála, protože z vlastní zkušenosti vím, že nezáleží na tom, jestli je Ti 10 ne 25, pořád jsou to rodiče.
20. črc 2008 ve 20:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
kudrlenka: já si neumim představit být na tvém místě. Máš můj obrovský obdiv, že jsi tuhle situaci zvládla! Chápu tě, že mamce nedokážeš odpustit že vás v tom nechala, to já bych nedokázala nikdy.
Jestli se to srovná nebo ne nedokážu posoudit. Strašně bych si to přála, ale ta situace je už asi hodně vyhrocená a hodně špatně by se to slepovalo :pensive:
Ještě jednou klobouk dolů. Máš krásnou rodinku, takže už bude jenom líp :wink:
20. črc 2008 ve 20:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Osobni zkusenost s rozvodem rodicu nemam, muj otec zemrel, kdyz mi byl 17, predtim se rodice nehadali, ale prislo mi, ze je to proto, ze spolu prakticky nekomunikuji. Uz tehdy, kdyz jsem dospivala, jsem uvazovala o tom, proc spolu vlastne jsou, a jestli kdyby se rozesli, by nebyli stastnejsi (ale nikoho z nich jsem se na to neptala), a kdyby jeste tatinek zil, tak bych to brala tak, ze pokud jsem uz dospela (segra je jeste starsi), tak do jejich osobniho zivota mi vubec nic neni - proste lepsi od sebe a spokojeni, nez spolu a nespokojeni.

Manzelovi rodice se rozvedli, kdyz mu bylo asi 12, a taky byl myslim rad, ze to udelali. Obecne neznam ve svem okoli (rodice blizkych pratel..) temer zadny par v tomhle veku, co by byl po tech letech opravdu stastny, vetsina je bud rozvedena, nebo sice neni, ale mozna by bylo lepsi, kdyby byla...

Proste je to smutny, ale tyhle veci patri k zivotu, a zvlast pokud uz nejsou male deti, tak je vetsinou lepsi do toho riznout, nez to nejak umele drzet pohromade.
20. črc 2008 ve 21:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já nemám rozvedené rodiče a musím říct, že naši byli spolu šťastní i po těch 41letech. Co si pamatuju tak měli jen 2 vetší krize a ty až teď.
Ale rozvod je asi lepší než se trápit.
21. zář 2009 v 18:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek