Sestra odmítá pomáhat s neteří. Co si myslíte?
Ahoj, zajímal by mě Vás názor, dnes jsem měla konverzaci s mojí ségrou ohledně "pomoci" mezi rodinou....chci váš názor ohledně jejího postoje....vybírám jen něco.... "na tohle si někoho musíte najmout...všichni mají vlastní cestu a tou mojí není opatrování dětí anebo uklízení...mně nebaví to co tebe a nejsem tvůrce (ani spolutvůrce) tvého života...zaplatte si lidi, kteří vám s radostí pomůžou" ...... a dále........"přátelství nejsou od toho, aby jeden druhému dělal, co ten druhý chce. je to o spolubytí. a láska je o tom nechat druhé žít tak jak chtějí, láska není o obětování se" ....."chápu, že potřebuješ pomoct, ale já ti ji nevím dát" ....."ty víš, že mě takové věci nebaví a očekáváš je ode mně. To je nějaká láska a pochopení? že mám lhát a přemáhat se?" ......toť vše. za mně je tohle úplně šílený, ségra nemá žádné závazky (partner, rodina, je tzv. freelancer, pracuje na sebe kdy chce)...myslela jsem to tak, že by mohla se svojí neteří trávit čas (aby to nevypadalo, že po ní chci úklid a hlídání dítěte jednou týdne)...měla jsem na mysli třeba že by se viděli jednou měsíčně a samozrejmě pro mě by to byla pomoc...tak teď nevím co si o tom myslet....vím, dítě je moje, ale taky je to její neteř ne? její rodina? je mi jasný, že když se někdo nechce věnovat tomu druhému nelze ho donutit a ani bych to něchtela, ale tohle mi přijde uplně přes čáru...
Spousta lidí bere rodinu jako, že je jejich povinnost tu být jako vždy po ruce. Přesně takový je můj brácha a muže sestra.
Jak popisuješ ségru, tak ona má jiný styl života - nemá děti (třeba je ani neplánuje), partner také není, má kariéru a hlavně svůj život... Přijde mi sobecké po ní chtít něco, co ona sama nechce. Ty chceš rodinu, ale jí ji nenuť.
My s mou ségrou máme super vztah a když se narodila neteřinka, poté i synoveček, užívala jsem si je. Ale né proto, že mě někdo nutil a očekával, že já, když jsem v invalidce a doma, že svůj čas budu tomuto věnovat, ale protože děti miluji a rodina je pro mne nejdůležitější v životě. A hlavně jsem s nimi chtěla být. A v tom je ten rozdíl - chtěla jsem to a mám s dětmi skvělý vztah. A ikdyž jsem se odstěhovala, tak můj syn je s nimi několikrát týdně v kontaktu alespoň po kameře. A pak je to vidět, když se sejdeme - s mojimi rodiči a ségry rodinou je syn zcela v pohodě, ale s ostatními nechce být. A třeba můj bratr syna ještě nikdy neviděl.
Já když jsem byla mladá a než jsem měla sama děti, jsem si ségry malou bála i pochovat, natož tam jet a hlídat 🙈 A v té době mě fakt děti nezajímaly..tohle bych fakt neměla za zlý, ne každý je z dětí poprděný..
Je to smutný, ale bohužel to tak v mnoha rodinách bývá. Můj brácha bohužel vlastní dítě nemá, kdyby měl, chtěla bych ho vídat, byla bych přece teta...Má ale přítelkyni s dětmi, a s tou mladší se vídám když to jde.
Ty se sice prezentujes jako “empaticka s velkym srdcem”, ale vztahy jsou pro tebe ryze transakcni zalezitost - pomahame si proto ze jsme rodina, ona mi pohlida a pak zase ja pomuzu ji. Tak to fakt nefunguje. Je to tvoje sestra a mas ji rada ne? A proto ji pomuzes, kdyz potrebuje, ne proto, ze ona tobe pak na oplatku pohlida… pokud te i ona ma rada, taky pro tebe neco dela z lasky, ale nemusi to byt to co ty si objednas… naopak to ma v hlave srovnany a vi ze hlidani deti pro ni neni, tak ti to dala jasne najevo. Za me tisickrat lepsi nez rodinni prislusnici, kteri ti sice pohlidaji, ale pak delaji s ditetem absolutne nevhodne veci, protoze netusi ktera bije… a na to, jak tu prezentujes svou lasku k rodine a velkou empatii, mi prijde ze se do sve sestry teda vcitit vubec neumis, ani ji nechapes. Ma proste jiny zivot nez ty, ale to z tebe lepsiho cloveka nedela…
A ještě jedna věc, moje mamka má zlaté srdce, pro všechny by se rozkrájela, někdy až moc.. bohužel má ale jednu vadu, čeká, že když ona je pro všechny ochotná, oni budou ochotni pro ni a pak je vždycky hrozně rozčarovaná, když to tak nefunguje.. to, že ty chceš pomáhat ostatním a jsi vůči nic empatická a ochotná se rozkrájet, neznamená, že oni to cítí stejně a udělají to tak, jak ty si představuješ. A není to nutně špatné, každý máme jinou představu o životě, jinou potřebu dělat věci pro ostatní, jiné priority a je potřeba to vzájemně respektovat.
Myslím si, že tvoje sestra má naprostou pravdu. Zároveň chápu, že tě to mrzí, ale nemůžeš bohužel nikoho nutit žít podle svých představ.
@mysh_me děkuji za rozbor mojí osobnosti
Je to normálne a tvoja sestra ti uviedla aj argumenty/dôvody prečo sa o neterku starať nebude a nechce. Nebaví ju to a má kopu vecí ktoré by robila radšej. A to je úplne vporiadku nie každý má za zmysel života starať sa o deti. A v jednom má pravdu. Naozaj je rodinná láska o tom aby sa jeden premáhal a pretvaroval aby bol ten druhý spokojný? Nie. Bola k tebe úprimná a ty by si to mala rešpektovať.
Nevím, jak jsi to podala, ale je to takové rozkazovačné, chci, aby mi ji hlídala, chci, aby si s ní hrála. Na druhou stranu pokud chceš, aby si s ní ségra jen hrála kvůli vztahu, tak kolem toho má ségra řečí jak Palacký. Navíc tvou ségru to nebaví. Někdo nemá vztah k dětem vůbec a nechce je ani mít. Někoho třeba zraňuje vnitřně, že nemá děti, tak z toho důvodu nechce být v kontaktu s jinými dětmi.
Chápu, že chceš, aby spolu měli vztah, to je hezké, když se mají lidi vzájemně rádi. Někde prostě nefunguje.
Pokud ona po tobě něco chce a ty jí vyhovíš a ona má problém pro tebe něco udělat (třeba si hrát s neteří, zatím co si vklidu navaříš), tak je to špatně. Nemám ráda, jednostrannou výpomoc, takže bych jí řekla milá sestro, klidně ti napíšu radu ohledně podnikání, ale know how něco stojí, takže pošli 500 Kč na účet. Nebo bych jí napsala nějakou z těch vět, co jsi tady uvedla. ( nejsem tvůrce (ani spolutvůrce) tvého života...zaplat si lidi, kteří ti s radostí pomůžou" ...... a dále........"přátelství nejsou od toho, aby jeden druhému dělal, co ten druhý chce. je to o spolubytí :D
@levandule_k :D dobrej komentář,Palacký vykouzlil úsměv na mé tváři :D ne, nebylo to rozkazovačné, ona mi posílala IG post, kde nejaka paní psala, co se má dělat, když se někomu v rodině narodí novorozenec (jako donést jídlo, pochávlit maminku atd.) ..čekám totiž další dítě....tak jsem ji psala, že já potřebuji pomoct klidně teď s tou tříletou a to spustilo tohle no...
A tvoje sestra neteř nevídá,vy se spolu neschazite? Kdyby jsi sestru požádala,můžeš prosím příští týden na hodinu pohlidat dceru, jdu k zubaři, tak odmítne? Jinak moc nechapu o co ti jde?Aby sestra pro vlastní potěšení sama od sebe brala tvoji dceru? Takhle to opravdu nefunguje,moje sestra taky není mateřský založena a nikdy mě nenapadlo něco podobného po ni chtít. Vím,ze kdyby bylo něco akutního,pohlídá,vyzvedne,v rámci rodinných setkání se dětem i věnuje,ale svůj volný čas tráví jinak. Podle mě mas nějaké zidealizovane představy.
Chtěla jsi názory, ale když se ti nedostává politováni, jsi taky nepříjemná. Pomoc má být nezištná a ne sice pomoci, ale zároveň už čekat s nataženou dlaní.
@izz76 je v praze, já na moravě, když ji pozvu, nechce přijít, protože nechce proste trávit čas s dítětem...asi mám zidealizované představy 🙂 .. chce si jen psát po messengeru, že to pro rodinné vztahy stačí, ok budu to respektovat
@mimi1004 hm, nemyslím si
@crejzy souhlasím s vámi
Ja mam bezdetneho bratra a mela jsem i bezdetnou svagrovou se svagrem. Urcite jsme se nevideli 1x za mesic kvuli mym detem. Vydame se proto,ze chceme. Vetsinou nejaka akce. Narozeniny,vylet. V zime mene v lete vice. Kdyz jsme treba na chate,tak i bracha si s detmi hraje. Ale vse spontanne.
vlastně když to tak všechno čtu, spíš tam to rozčarování je v tom, že je pro mně nemyslitelné, aby ona takhle nás odřízla, (ok, děti ji teď nezajímají, jednou možná až je sama bude mít budou) ale očekávala, že já tady pro ni kdykoliv budu a to do minuty, za mně to prostě takhle nefunguje...
a aby bylo jasno, já fakt pomáhám ráda, je to pro mně moje přirozenost, ale taky nemůžu pořád jenom dávat ne?
Stejně tak jako ona nemá potřebu ti pomoci, tak ani ty nejsi povinna ji pomáhat, to je jasný.
Ty a empatická s velkým srdcem?jak o sobě píšeš 😂😂😂 je bezdětná takže není její povinnost neteř vidět.... nemá děti, tudíž nemá k dětem vztah...a pak píšeš, že ji tedy oplatis stejně..že až bude mít děti ona, zachovává se stejně....tak to empatický člověk vskutku nedělá..jsi jak malé děcko co kope nožičkama 😅 píšeš o rodině a jak automaticky si lidi pomáhaji a pak v druhé větě vše popreš....no ale pobavilo
Moje segra se taky mým dětem nevěnuje, svoje ještě nemá a holt ji děti tak neberou no. Občas jim něco koupi (hlavně třeba dceři nějaké roztomilé oblečky apod, na to ji užije), ale ze by s nima nějak pravidelně trávila čas, to fakt ne, má svůj život. Ani by mě nenapadlo to po ni chtít. Možná až bude mít své děti, tak to bude jiné, ze si pohlidame navzájem.
@darinka84 🙂 posílám pusinku
Mě na tom, co napsala, nepřijde nic divného, hezký to vysvetlila🤷Prostě nechce trávit čas s malým ditem. Já než měla svoje děti, tak cizí (ani v rámci rodiny) mě vůbec nezajimaly, ba jsem se jim vyhýbala:D Mě osobně teda nikdy nenapadlo trávit nějak aktivně čas se ségry dětmi, stejně jako později ji s mýma. Spolu se vídáme, ač ne nijak extra často, máme k sobě 100km, jsme v kontaktu, taky určitě ne denně, máme se rády. Na nějakých oslavách atd. se vidíme i s dětmi, naše i její děti si spolu hrají, my si povídáme, je to prima. Ale teda že bychom si s nimi měly nějak pomáhat mě nikdy nenapadlo.
Pokud máš problém s tím že ty dáváš a druhý jen bere, nemáš nastavené vlastní hranice... takže za to ségra nemůže,jen ti zrcadlí na čem bys měla popracovat....
@terka_37 díky za názor 🙂 dobře vědět, že jsou různé pohledy
No tý brďo, některé silné komentáře. To co matka matce napíše bych nečekala 😮
Celý příspěvek vnímám jako lítost nad tím, že jsem sestře ukradená. Můj život, který se točí celý kolem dcery (tak to na mateřské my matky přece máme) ji absolutně nezajímá.
Já sama mám bratra a i když byl bezdětný, z mého prvního dítěte byl nadšený. Nehlídal, nehrál si s ním celé odpoledne, to ne. Ale když jsme se viděli, byl znat zájem, ptal se, dělal blbinky, vzal si ho na klín, apod. Stejně tak já jsem se zajímala o jeho život, kochala se nad jeho fotkami z dovolených, povídala si o jeho práci,...
Potom chápu tento povzdech, obzvlášť když třeba autorka vidí v okolí, jak v jiných rodinách si jsou sourozenci oporou a mají se rádi, i neteře a synovce.
Řeknu to drsně, ale je to pravda. Tvoje dítě je středobod pouze tvého vesmíru a nejde očekávat nic jiného u kohokoliv, natož na kohokoliv vyvýjet jakýkoliv tlak aby čas s tvým dítětem trávil. Ve chvíli kdy toto pochopíš se ti strašně uleví. Já to mám podobně s tchýní, učím se nebýt naštvaná že hlídat nechce, syna jí nenutím, pokud si o něj celkem výjimečně řekne (stylem jsem ochotná vám ho pohlídat 😣), ráda jí ho tam dovezu, ale automaticky to neberu jako samozřejmost. Není to o empatii, je to spíš o jiných prioritách.
Btw. Já pro synovce a neteř taky nejsem hlídací teta a popravdě ani nemám chuť být. Byly doby kdy jsem chtěla být, ale díky nesmyslným požadavkům rodičů a taky díky tomu že pak očekávali hlídání automaticky od všech v rodině a to x dní v týdnu, necítím potřebu dělat hlídačku jejich dětí.
@gingermom děkuji za zprávu a tvoji empatii..přesně tak, i já se zajímám o její život, i když jsou mi některé věci vzdálené, vyslechnu a nemám k tomu dlouhý komentář o tom, jak můj život je teď jiný a její problémy mě nezajímají, kam bychom se dostali, kdyby každý žil jen takhle sobecky? nechci si představovat
Hele asi takhle... Mám ségru, hlídala jsem ji kluky dobrovolně, stejně tak ona občas pohlídá nebo spíš ona ráda tráví čas s mými dětmi stejně jako já s jejími. Máme to tak nastavené, milujeme svoje neteře a synovce a chceme s nimi být. Manželova sestra se o naše holky nikdy moc nezajímala, vídáme se málo, nikdy si s nimi nehrála. Teď má syna a je to vlastně pořád stejné, když se potkáme,s holkama se pozdraví, ale to je všechno, já si s jejím synem hraju, mám ho moc ráda a kdyby mi to dovolila, ráda bych i hlídala, ale ona si to nepřeje. Děti se vlastně vídají jen u babičky společně a mají se rády. Trochu mě mrzí, že ty vztahy z téhle stany nejsou tak vřelé, že třeba nemám tu důvěřu,abych mohla hlídat synovce, že se moc často nevídáme a že ona nemá zájem o holky jako teta (koupí jim tak akorát dárek k narozeninám), ale respektuju to. Neočekávám od ní pomoc a ani ona ode mě, jen výjimečně mě o něco požádá a já to mám stejně. Naopak ségru můžu požádat téměř kdykoliv, naposledy když jsem vezla manžela do nemocnice, tak okamžitě přijela a pomohla, švagrové by mě nenapadlo volat, i když věřím, že v nějaké takhle výjimečné situaci by neodmítla, ale je to pro mě poslední člověk, kterému bych o pomoc volala. A ani pomoc od ségry pro mě není samozřejmostí a kdyby odmítla, tak bych to respektovala, i když by mě to možná trochu mrzelo. Nemůžeš někoho nutit, aby chtěl trávit čas s tvými dětmi, i když rozumím tomu, že ti to může být líto. Zároveň já teda když pro někoho něco dělám, tak neočekávám, že mi to vrátí, takhle to nastaveného nemám.