Skepse k manželství: Jaké máte zkušenosti a pocity?

Ja se vdavam letos poprvé, v 35 letech, a je to ciste rozumove rozhodnutí, bez nejake blaznive zamilovanosti. Ten stav co popisujes uz jsem zazila kdyz jsem byla sama, bylo to super, vyhovovalo mi to neskutečně. Ale nekde vzadu mi porad chybela ta druha pulka, se kterou bych to sdilela. Krize uz byly a budou, ale hodne spolu mluvime a mame v planu to delat i nadale.

Ač jsem zrovna ve fázi rozvodu po 19 letech manželství, nelituju. Za ty roky se toho pokazilo tolik, že už to nemělo smysl táhnout dál, ale taky jsme prožili spoustu hezkého. Přemýšlím, jestli bych se vdala znovu... Mám nový vztah, hezký, perspektivní, neomezující, ale úplně jistá novou svatbou si nejsem🙂 Zatím to vůbec řešit nemusím, tak možná proto. Ale ze svateb lidí okolo mám radost. Že je to "nanic" mi bleskne hlavou jedině, když mám velký splín, jinak mi to přijde jako krásná šance a jak to uchopí ti dva, to už je na nich. Já bych dlouhodobě sama být nechtěla, na to jsem moc společenská a akční s potřebou sdílení. Samotné by mi bylo smutno.

@zuzkasim vztah neni vždy zárukou sdílení. Obecne muži jsou méně sdílní než ženy.

@martinka_33 Jo jo, to dobře vím, i proto jsem se snažila si aspoň napodruhé vybrat někoho, kdo této mé potřebě vyhoví🙂

@zuzkasim nevim, co bych chtela, kdybych byla treba 10 let sama. Mozna, ze bych po nejakem souzneni touzila. Ale v tuto chvili jsem presvedcena, ze emocionalne bych se naplnila sama. Mam pocit, ze ho vubec nezajimaji me nazory a prozitky. A tak mu je nesdeluji. Stejne by se mnou nesouhlasil, nebo by jim nerozumnel.
Kdybych byla sama, nemusela bych se o nic doprosovat. Takhle, kdyz sdilime spolecnou domacnost a spolecne finance, tak se absolutne neshodneme, do ceho investovat, co je potreba opravit, apod. Uz me to unavuje. Jeho unavuje, ze pry si porad na neco stezuju. Ze pry mam byt rada, ze mame zdrave deti a uzivat si zivota. Jezisi, ja jsem samozrejme rada, ze mame zdrave deti a jsem za to vdecna! Ja jenom chci, aby veci, co doma mame a pomalu se rozpadaji, byly opraveny a byly zase funkcni! Ale do toho je potreba investovat nejake penize. A na vetsi investice si nasetrit. Ale to on absolutne odmita. Odmita sestrit, zije od vyplaty k vyplate (s prumernym prijmem 70 tis/mesicne!!!). Ja do prace chodim na mensi uvazek, protoze mame jeste male deti a nulove hlidani. Celkem jako rodina mame prijem pres 80tis a stejne nevychazime. A pritom bychom mohli! Ja bych si klidne uvazek zvysila, ale on nechce, ze chce po praci odpocivat a nechce hlidat tak casto deti. A ze penez mame dost. Mame, ale ne na to, co bych chtela ja. A z toho plyne, ze si pry porad na neco stezuji. Jenze ja si stezuji na bezne veci, ktere nejsou uspokojovany. Protoze na ne celou dobu kasle.
Fakt by mi bylo samotne lip 😒
Vubec jsem nechtela byt konkretni, ale nejak to ze me frustrovane vylitlo.
Kde jsou ty casy, kdy jsme prokecali cele noci? Kde jsou ty casy, kdy mi byl schopny snest modre z nebe?
Kdyz nadhodim tema rozvod, tak to se rozvadet nechce, chvili se snazi a pak to jde stejne zase vsechno do kopru. Uaaa 😭

Jsme s manželem spolu 16 let, skoro 12 let manželé. Jsme oba šťastní, i když času máme díky třem dětem málo, tak jsme spolu rádi, každý den se na sebe těšíme. Pracujeme na stejném místě, jen v jiné kanceláři. Dvě hodiny travíme cestou autem a celou dobu si povídáme, stále si máme hodně co říct. Jsme si svými nejlepšími přáteli.

Byla jsem vdana 11 let a byla stejny cynik ohledne vztahu jako ty. Ale odrikaneho chleba…. Poznala jsem sveho soucasneho manzela, strasne se zamilovala, rozvedla se, vdala se a poridila si s nim dalsi dite. Mame strasne krasny vztah. A neverim na nejakou pravou lasku, proste jsme se potkali ve spravne dobe, mame zkusenosti, diky kterym neopakujeme predchozi chyby a celkove si ten vztah hyckame a nekurvime si zivot hadkama. To, co ty popisujes neni chyba manzelstvi, ale chlapa. Pokud tam nejaka laska jeste je, vsechno se da zlepsit. Ale bohuzel vetsina chlapu se probere az kdyz uvidi sbalene kufry.

Ha, že ty žiješ s bráchou mého muže? 😃 To ke taaak empatický člověk do chvíle mež si dovolim říct ze neco dela špatně ☝️ já uz jsem na ty jeho důvody (rozuměj výmluvy) alergická. A k penězům má taky stejný přístup, ale uz aspon nepovazuje komtokorent za financni rezervu, to je pokrok 👏 Fakt ze vcelku chápu, ale je to marný 😅

@verusak87
@irmamala
@zuzkasim holky to tak ráda čtu ❤ To mi dodáva optimismus 😉

Já jsem jednou ve vzteku neprozřetelně pronesla, že už bych se znovu nevdávala. Dodnes mi to muž cynicky připomíná. 😳 A popravdě...nejsem skeptická ani tak ke svatbě, ale spíš k pořízení děti. Kdybych si to mohla znovu naplánovat, asi bych si před čtyřicítkou nepořizovala děti a užívala si života ve dvou. Protože s dětmi už člověk svůj život musí totálně upozadit a stále jen myslet na ně a s nimi dál budovat. Což je samozřejmě o 100 % těžší. Ale to málokdo říká nahlas. Manžel jako člověk je strašně fajn, určitě bych o něj nechtěla přijít, ale všechen ten kolotoč okolo nás tak ubíjí, že vlastně ze života je akorát hromada povinností a musíme se sakra snažit, abychom někde urvali aspoň pár minut pro sebe a "žili". A to máme vlastně úplně skvělý, nekomplikovaný život. A myslím si, že to tak má vlastně skoro každý. Pak už je otázka, kdo se snaží a to manželství vydrží a kdo se na to vykašle a jde si po svém. Takže ta "chyba" není v institutu manželství, ale spíš v okolnostech a v povahách zúčastněných.

Tohle je strašně negativní myšlení. Tenhle popis vztahu je vztah dvou nedospélých a neuvědomělých lidí.

Sorry ale takhle partnerství/ manželství u spousty lidí nevypadá.

Ale chce to investovat do seberozvoje, sebepoznání i poznání partnera.

Naučit se komunikovat a rozvíjet empatii, umění vyjednávání a kompromisu. Učit se rovnováhu blízkosti- osobní svobody, nastavování hranic. Udržovat respekt a toleranci.

Mít přiměřená očekávání od druhého a nemít osobní štéstí závislé pouze na vztahu či partnerovi.

A hlavně udržovat lehkost. Vědět kdy už je kritiky a řešení problémů prostě moooc. A nezapomenout taky žít a nic neřešit.

Jsme s manželem 15 let. 2 deti, barák, rekonstrukce,práce nad hlavu, málo času na vse.. ale podle mě je láska volba. Člověk se musí snažit, dělat kompromisy, o vsem mluvit, mít společné zážitky, aby bylo z ceho čerpat v těch horších časech .. zamilovanost časem opadne,pak už je na každém jak k tomu bude přistupovat.
Ale taky určitě záleží, co si třeba neses z té původní rodiny, jestli jsou Tvoji rodiče rozvedení, nebo 40 let v manželství a vidíš, že to ani u nich nebylo vždy snadny, ale že to za to stojí.

@prejeta_zaba ale zas ty povinnosti delaji zivot. Ja jsem matka, ktera rozhodne nezije jen detma, ale zaroven si neumim predstavit mit tu obrovskou svobodu a zadne povinnosti. Myslim, ze by me to ani nenaplnovala, ani osobne neznam zadny spokojeny bezdetny par. Takovy vztah se podle me hrozne rychle vycerpa, nikam se neposouva.

Takhle - urcite tam jsou rezervy na obou stranach. Oba bychom se mohli vice snazit. Nejak jsme v te vsi rutine a povinostech zabredli s jakousi jistotou, ze jeden druheho nikdy neopusti. Vim, ze on me neopusti proto, ze me ma opravdu rad. Ja jeho neopustim proto, protoze jsem lina podnikat vsechny ty slozitosti ohledne stehovani, vysvetlovani detem, proc jdem od sebe, deleni majetku apod. Zas tak strasne to neni, abych tady tuhle pakarnu musela podstupovat. A samozrejme taky proto, ze i kdyz me strasne stve, tak ho mam taky rada 🙄
Proste me stve, ze jsme se dostali do jakesi lhostejne faze. Pro me osobne je to vlastne takova obrana, aby me ten nas nesoulad nezranoval.
Uz jednou jsme meli poradnou krizi. Strasne jsme se hadali a u toho se i fyzicky napadali (oba dva vzajemne 🙈). Chtela jsem se rozvest, uz byla podana i zadost u soudu. Ale strasne o me bojoval a nakonec nam pomohla parova terapie. Bylo to pak super. Znovu jsme se do sebe zamilovali. Uz se takhle nehadame, uz jsme se vyklidnili, posunulo nas to dal. Uplynulo od te doby pet let. Ale ted jede dalsi vlna jakesi neudentifikovatelne krize. Mozna je to tim, ze mame male dite? Ze je to s malymi detmi proste narocne a vztah trpi?
@prejeta_zaba to s temi vdavky jsem taky parkrat rekla, kdyz jsme se bavili v parte lidi. Sice s nadsazkou, ale vlastne jsem to myslela vazne 😅 A taky ho to mrzelo…
Kdyz zila jeste jeho mama a ja se ji ptala, proc si po rozvodu uz nikoho nenasla (byla 30 ket sama!), tak mi vzdycky rikala, ze je takhle spokojena a ze ani cilene nikoho nehleda. Ze ji jeden vztah a manzelstvi stacilo a uz by se nechtela vazat a furt brat na nekoho ohledy. Tehdy jsem to moc nechapala, vzdyt laska je prece super! Ale ted to naprosto chapu. Jeji manzelstvi taky nebyl zadny med.

@reeeza To je hezka teorie 👍🏼 Clovek si to muze opakovat jako mantru treba stokrat, ale jakmile to nejde z vnitrniho presvedceni, kdy k tomu ten par opravdu vnitrne dozral, tak to nefunguje… my jsme k tomu jeste nedozrali…

@martinka_33 no a co s tim tedy? Ty finance me stvou teda pekelne! Je sice fajn, ze neni zadny suchar a utrati to vsechno za zazitky, ale ja bych rada mela doma i funkcni sprchu a aby se nam neodlupovaly kachlicky v koupelne.
Chci toho moc? 😬

Rozdelili jsme finance jinak. Sečteme příjmy, odečteme náklady na bydlení, pak částku kterou jsme si stanovili ma chod domácnosti (jídlo, drogerie, pohonné hmoty, obleceni pro dite..) a zbytek se rozdeli dvema, kazdy si vezmem svoji polovinu a s tou si hospodaříme jak uznáme za vhodné. Kdyz zbyde víc, mam tendence tvorit nejake spolecne rezervy, ale zatim jsme nikdy nenasporili vic jak 25 tisic a to jen protoze tech 25 vratil financak jako jednorazovy bonus 😂 Takze rezervy škudlim ze sve poloviny, zatimco on svou rozhazi (pravda, nekdy za spolecne zazitky, jindy jen za sve neřesti), ja pak tu rezervu pouziji treba na stehovani nebo na jine vetsi nenadale vydaje. Ty penize na domacnost mam v péči já, s nim to totiz fungovalo tak, ze jsme tydem pred vyplatou nemeli za co natankovat a dojidali jsme zasoby. Je to takhle poměrně schůdné.

Já jsem se vdávala.. protože jsem chtěla zažít než umřu ten pocit princezny ve svatebních šatech. V roce 2009. Byla jsem po rakovině slinivky, transplantaci jater. Dali mi tehdy 5 let života navíc... Tak jsme se vzali po 3 lete známosti.. Po 10 letech jsme se rozvedli. Krizi jsme měli několik, zkoušeli jsme to řešit, mluvit.. nešlo to. Byli jsme ve výsledku každý jinde. Každý měl jinou představu o životě, neshodli jsme se v ničem. Byl to dennodenní boj, hádky.. děti v tom žily než jsem to rozsekla. Jo kdybych věděla, že budu žít..nevdávala bych se nebo spíš bych si ho nevzala. Ale jsem mu vděčná za tu zkušenost, naučil mě hodně vážit si samu sebe když jsem viděla ty roky jak se ke mě chová jako ke kusu hadru i k dětem, jsem šťastná, že už spolu nejsme. Lidi mění lidi. Jeho změnily peníze. Když pracoval jako obyč prodejce zemědělské techniky, byl skromný..když se stal ředitelem firmy, z-arogantnel, peníze nebyly problém..samé večírky, večeře s bankéři, mě bral všude jen jako svoji ozdobu a já se musela usmívat a být potichu. Jsem šťastná, že jsem vypadla ze zlaté klece. Dnes mám 4 a půl lety vztah ze kterého se narodila dvouletá holčička, jsme všichni šťastní..spokojeni a vidím už teď velký rozdíl.. Ráno mi partner přichystá snídani..tohle jsem nikdy předtím nezažila.. pohladí mě, řekne že mě miluje.. prostě nám dokazuje, že mu na nás záleží a chová se i k synům kteří nejsou jeho..lépe než jejich vlastní otec. Synové ho zbožňují a říkávají, že by chtěli raději tatínka jako má jejich sestřička..že ten jejich pravý se k nim chová hnusne..
A o tom to je. Lidi si můžou vysnít co chtějí, ale život jim hodí pod nohy různe překážky, překvapení..nikdy člověk neví co ho čeká. Díky těm zkušenostem ale rosteme, jsme silnější a víme čeho se vyvarovat do budoucna, co chceme nebo naopak nechceme. Každý jsme jací jsme. Někomu manželství vyjde napoprvé a oslaví zlatou svatbu jako moje babičky s dedeckama..jiní nevydrží ani rok. Je to hodně o toleranci, kompromisu, odpuštění, daní druhé šance.. a pokud tohle všechno proběhlo a už to nejde změnit, není prostě jiná možnost než se rozvést, jít od sebe a žít každý ten svůj život jaký chce. Nikde není napsáno, že lidi spolu musí žít celý život až do smrti. Když to nejde.. nejde to. Hlavní je aby byl člověk šťastný. Aby se probouzel s tím, že nelituje toho co udělal. Jak já rikavam.. nechci ve stáří sedět a litovat věci které jsem neudělala a měla jsem možnost. To co člověk udělá, co řekne, nejde vrátit.. to je život.
Já jsem po rozvodu teprve zjistila s kým jsem žila. Zjistila jsem, že můj exmanzel měl dva tajné účty, kde měl schované stovky tisíců.. mě ukazoval jen jeden účet..a když jsme měli jet na dovču, musela jsem si platit půlku..protože mi ukázal účet že víc peněz nemá..když jsme potřebovali novou sedačku do obýváku..řekl, že mu musim poslat půlku penez a tak to dělal se vším. Já živila naše děti, a ještě mu dávala půlku penez při výdajích do domácnosti, protože mi lhal. A pak jsem zjistila, že jezdil na služební cesty a tam rozhazoval peníze..ani nevím s kým.. a vydělával stovky tisíc a já si naivně myslela, že má výplatu jen 30 tisíc..
Díky tomu, že se na to přišlo mám vyšší výživné a vše dopravam teď dětem.. můžou chodit na kroužky, můžou dělat co je baví. Takže důvěřuj, ale prověřuj...to je taky moje nynejsi motto. Nikdy člověk nemůže druhému věřit na 100%

@martinka_33 Myslím, že ty finance máte vyřešené docela dobře, ale já osobně bych tam udělala malou úpravu. Po sečtení obou příjmů bych dala pevnou část na úspory (spořící účet, investice, cokoliv, aby se tvořila rezerva a spořilo se, na to se nesahá, pokud se na tom oba nedomluvíte) a teprve potom bych se zbytkem udělala to, co píšeš. Máš asi celkem odhad, kolik jsi schopna průměrně měsíčně naspořit tak, aby vás to nebolelo, takže cca 5 tis měsíčně dát hned z vašeho celkového příjmu pryč? Ono je to lepší, ty peníze vlastně nevidíš, odejdou hned, se zbytkem vždy nějak vyjdeš a tvůj muž taky.

@zuzkasim o to se snazim uz pul roku 😀 predtim memu muzi nezbyvalo nic, naopak mu nekdy chybelo z te jeho pulky tak jsem mu musela pridat ze sve (platil svuj průšvih). Jeho příjem kolísá i o dvacet tisic. Kdyz je to ta nejnizsi castka, tak si treba ani nic nedelime, ale kdyz ta nejvyssi, tak mam snahu zakladat spolecne uspory, ale nejak to nefunguje 😃 vzdycky je potreba je na neco pouzit, treba na výlet do Říma 😅 Ted jsme se stehovali, tak zatim jdou vsechny penize do zabydlovani, ale uz pozdeji uz bych trochu spořila. Já osobne se cítim komfortne kdyz mi na zábavu pro me a deti zbyde 5 tisic, zbytek muzu klidne spořit, šetřit na dovolenou. Muž 3 tisice necha jen na cigarety (i kdyz ted kouřeni omezil 👍).

@martinka_33 Chápu tě. Holt finance jsou na tobě a ty musíš najít cestu, která bude pro vaši rodinu schůdná.

@zuzkasim se jen desim chvile kdy bude muz trvat na tom aby mel pristup k tomu provoznimu účtu. Bohate mi staci kdyz jde jednou za uhersky rok do obchodu a prinese tasku nakupu za cenu za kterou prinesu dve 😃 Ja totiz nakupuju jen to co je v akci nebo to co nutne potrebuju. Se mi smeje ze jsem jak duchodci, ale ja odmitam prožrat výplatu 😂

@martinka_33 mate to super. Ja ty finance nejak neumim vyresit, protoze muz jako osvc nema staly prijem. Ma prijmy po par tisicich na faktury a pak ma naklady a vydaje, taky ruzne prubezne podle potreby a podle toho, zda na to zrovna ma/mame. A proste to nejak kazdy mesic protoci. Kolik presne asi tusi, ale ja teda ne.

@martinka_33 s tim nakupem, to je presne jak u nas 😅

Muj chlap je podobny, on ma chut na leco, a je mu jedno ze mimo sezonu stoji paprika i rajcata pres stovku za kilo. Proste to koupi🙄😅

@sorboni30 dekuji za sdileni tveho pribehu ♥️

@sorboni30 s temi dvema ucty… taky mam jeden tajny. Ale to proto, ze tam tajne sporim pro nas, pro rodinu a pro deti. Jinak bychom nemeli s jeho pristupem lautr nic. Zalozila jsem stavebni sporeni pro nas (na me jmeno) a stavebko na deti. Aby meli v dospelosti neco do zacatku. A taky mam penzijko. Na kazdy ucet posilam po 500 Kc. Neni to moc, ale 1. vic si momementalne nemuzu dovolit a 2. Pravidelne sporeni, byt po malych castkach, ma taky neco do sebe. A pak jsem si zalozila ucet u jine banky, kam tvorim rezervu pro aktualni potrebu, kdyby neco. Nenavidim ten pocit, kdy je tejden pred vejplatou a ja mam na ucte treba 100 Kc 😖
Takze ano, take zatajuju manzelovi tajne ucty a sporeni, a to bohuzel z duvodu pudu sebezachovy. Penize jsou samozrejme nase spolecne a deti teda (co maji na stavebku). On sporeni neuznava, chce zit tady a ted. Na jeho hlasku “Prachy budou, my nebudem.” zacinam byt alergicka 🙄
Ja si umim uzit zivota, umim utratit penize. Nejsem zadnej strycek Skrblik, abych sedela na penezich a nepustila korunu. Ale proste chci miot jistotu, ze mam kam sahnout, kdyby neco. Kolikrat se nam stalo, ze decka onemocnely a za vsechny ty sirupy a leky jsme vyplacli v lekarne 1500 jen to brinkne 😒 a kdyz mas pred vejplatou na ucte par stovek, tak ta rezerva se sakra hodi.
Nejhorsi je, ze porad je potreba do te rezervy sahat. Zalozila jsem ji mimochodem teprve nedavno, kdyz jsem zacala chodit do prace a mohla neco malo usetrit. Mam tam najaje usmolene 3000 Kc, ale i za to jsem vdecna, aspon neco.
Ja vim, jsou horsi veci na svete… treba zdravi, jak pises. To jsem vubec netusila, cim sis prosla…
Myslim si, ze nas vztah urcite perspektivu ma, ale ted se pohybujeme v jakemsi nesouladnu. Obcas mi vycita, ze kdyz jsme se poznali, byla jsem vice free a nebyla jsem tak upjata jako ted. Prijde mi to smesne. Samozrejme ze jako bezdetna dvacitka, ktera mela na starost jen sama sebe jsem byla vice free nez jako zaslouzila matka ve ctyriceti! Samozrejme ze mam uz jine priority! A stve me, ze on se vubec nezmenil, je vlastne porad stejny a porad free.
Vim, ze spousta zen, co maji doma nudne paprdy by dala nevimco, ze volnomyslenkarskeho bohema. Ale verte mi, ze mnohdy je to vazne desne 😑

@martinka_33 jinak ja taky nakupuju zasadne v akci. Kdybych to nedelala, tak vubec nevyjdu. Ted jsem nemocna a nemuzu nikam chodit. Pohrala jsem si s myslenkou, ze bych poslala muze na nakup - dala bych mu presny seznam, co ma koupit, ale pak jsem to radeji zavrhla 😆 pochybuju, ze by si stahnul aplikaci Penny kartu a pochybuju, ze by umel pouzit ten aktualni kupon na cerstve ovoce a zeleninu 🤦‍♀️😅

Jsem s manzelem 16 let, krizi jsme meli velkou a ustali. Jsem velky introvert a mam rada samotu, klid, jsem presvedcena, ze kolem sebe lidi nepotrebuju. Kdyz jsme na dovolene, miluju okamzik, kdy si muzu zalezt sama s knizkou. A presto stejne tak miluju okamzik, kdy knizku odlozim, mam za kym jit a muzeme si spolu popovidat o "velkych filozofickych zaverech" ke kterym jsem pri cteni dosla.
Kdyz me nekdo v praci namichne, jsem rada, ze to muzu vecer rict svemu muzi a ten mi rekne, at se na tu xxx vykaslu a obejme me.
Jsem vdecna, ze kdyz se mi do neceho nechce, mam vedle sebe oporu
Jsem vdecna, ze kdyz mam silenou chripku a chci umrit, tak je v dome nekdo, kdo hlida, ze jeste dycham a s trochou stesti se mi u postele objevi caj..
Ty rozdily zivota ve 2 nejsou na prvni pohled tak napadne, dokud to clovek ma, malo si je uvedomuje.. Zcela cilene jsem vyjmenovala jen pocity, ktere se netykaji spolecne vychovy deti, ale to, co bude fungovat i az nam vyleti z hnizda. Je ale treba se to naucit a to tak, at jsou oba spokojeni. Ne jen kompromis, ale i ustupek ve veci pro me mene dulezite, ktera povede k plne spokojenosti partnera a zase od nej cekam to same

@tereza0111 vidíš.. a to je přesně ono.. když jsi nemocná, má ti kdo uvařit čaj. Můj nynější partner je jako tvůj muž. Pomáhá mi, stará se o mě. Můj exmanzel mi ani ten čaj neudělal když jsem měla 40 horečky a říkal mi ať nefnukam, že stejně simuluju.. Nebo když jsme usnula náhodou večer u tv, tak můj nynější partner mě krásné vzbudí pohlazením.. můj ex mě budil tak, že do mě bouchnul a zařval "lez chrápat do postele".. kolikrát jsem se z toho i rozbrečela jak jsem se lekla když mě tak vzbudil... a tohle nejde tolerovat do nekonecna. To jsou detaily na kterých záleží, které se nabalí na sebe a už s tím nejde nic dělat..