Soužití s rodiči

8de8
8. čer 2015
Ahoj - dobrý den všem. Ráda bych se touto cestou trochu "vypsala" ze svého problému, třeba i dostala radu nebo nějaký "nákop".
Můj příběh začal rozchodem. S manželem jsme šli od sebe cca před rokem. Byla jsem na RD a on si prostě našel jinou paní. V podstatě mě zanechal bez prostředků, bez práce, bez bydlení...no klišé, takových je asi. Bohužel jsem myslela, že rozvodem se vše vyřeší. To co budu psát, není o mém manželovi, byť je to sebevětší egoista, který myslel jen na sebe a opustil ženu a své dítě v té nejméně příhodné situaci. To co chci napsat je o někom jiném, o člověku, který by měl být svému dítěti oporou, podporou a láskyplně ochranitelskou osobou - matkou. Po odloučení s manželem mě přemluvili - no moc nepřemlouvali, nebylo zbytí - abych se nastěhovala i s dcerkou k nim. Přijala jsem to s otevřenou náručí - neměla jsem práci, peníze, nebylo kam jít. Pojala jsem to sice jako nouzové, ale přeci řešení s výhledem tak na 2,3 měsíce. Už třetí den po nastěhování nastal konflikt. Nějak jsem si představovala, že budeme mít s dcerou trochu soukromí. Ale ouha!!! Do pokojíčku pořád někdo lezl, procházel - na nějaké ťuk ťuk se nehrálo. Vrátila jsem se do doby, kdy mi bylo tak 16 let a já chtěla prchnout. Teď je mi skoro 40 a prchat chci opět. Kdyby ale jen lezl, moje máma začala předhazovat, co vše dělám špatně, jak mám složené věci, jak jsou vyprané, hrabala mi do prádla, dirigovala kdy si mám vyprat, kdy mám žehlit, atd...tsss jen slabý odvar ze začátku. Nastartovala jsem se hned a udělala scénu, že to jako ne e. A bylo ne e, ale pro mě, že je STOJÍM peníze, že se doma válím (podotýkám že to bylo třetí den soužití), že nic nedělám. A tak šel den za dnem, konflikt za konfliktem - ťukání na koupelnu, že pouštím dlouho vodu, že moc peru, že moc neperu a tak a tak...pořád se to tak nějak týkalo mě, jen mě. Našla jsem si práci, docela dobře placenou, ale v jiném městě, začla jsem dojíždět. Ráno v šest z domova a večer v šest domů. Malinká nastoupila do školky a tam i zpět ji vodila babička - má matka. Jsem jí za to vděčná, samozřejmě. Začala se o ni starat jako o vlastní...dceru. Každý den mi předhazuje, jak jsem nemožná matka, nemožná žena, a byla nemožná manželka, a to jen proto, že není vše podle nějakého jejího harmonogramu - dcerka musí PRAVIDELNĚ (tzn. v 9:30 v 9:35 je nepřípustné) mít třeba svačinu, musí se ráno zacpat chlebem, jinak není syta, musí něco jíst, i když nemá chuť a je nemocná. Neustále ji napomíná - v podstatě mě odstrčí a jde si jí třeba převléknout. Stříhá jí vlásky, i když si to nepřeji. Dělá si naprosto co chce s mým dítětem a mě vůbec nerespektuje. Mám už úplný stihomam, když malinká neusne do devíti hodin, protože tam naběhne moje matka a začne dělat vyrvál. Milá děvčata, je toho daleko více, nechci vlastně psát úplně vše do detailů. Pořád jsem to ustávala, držela se, ale poslední 2 měsíce mi moje matka vyhrožuje tím, že na mě pošle sociálku a že mi sebere moje dítě!!! Je mi tak strašně, jak jen může být někomu, kdo takovéhle vyhrožování někdy zažil. O dítě se starám jak jen můžu, peníze nosím, jak mi může člověk, který mě porodil, tohle říci? Bylo to jen proto, že jsem jí řekla, že se brzy odstěhujeme, že bych ráda, aby dcerka vyrůstala někde na vesnici. No to bylo něco - že prý ji zatáhnu mezi krávy, vyroste z ní hnoják, nebudu se o ní starat, nechám jí někde ležet v nějaké díře. Prostě mě psychicky týrá (no někdy nemá k tomu daleko, aby mě týrala i fyzicky - nedávno mi hrozila a cenila na mě zuby, že mi nakope p...l). Je jí 70 let!!! Je to možné??? Pořád čtu o tom, jak seniory týrají jejich děti, ale co když je to někdy naopak? Co když se dospělé dítě bojí svých rodičů? Zažila některá něco podobného? Jak jste toto řešily? Vím, měla bych se odstěhovat už jenom kvůli malé, protože vše slyší, to jak mě matka shazuje, nadává mi před dcerou a když jí něco vytknu, její odpověď je "aby ses nepos...." - matka hřeší i na to, že nemám finanční prostředky, myslí, že byt sama s dítětem neutáhnu...ale mám čím dál tím větší pocit, že i kdybych se měla zadlužit do konce svého života, že to musím změnit a jít pryč.
Děkuji Vám za Vaše příspěvky, popř. otázky, odpovědi, kritiku jakoukoliv.
anetka1701
8. čer 2015
Síla... Není máma nemocná?

Na tvém místě bych se odstěhovala - okamžitě. Našla bych si byt co nejblíž práci tak, aby jsi trávila co nejméně času na cestě a co nejvíce s dcerou... Tohle opravdu zavání průšvihem, dítě je vnímavé a myslím, že to musí snášet opravdu špatně... Podle mně by neměl být problém pokusit se najít si spolubydlení, aby jsi nemusela táhnout byt sama - znám několik matek s dítětem, co sdílí byt s jinou samoživitelkou a v rámci možností to funguje (občas si i vypomáhájí s hlídáním a tak) protože tohle... No dobře to nedopadne...

Držím palce a posílám hodně sil... Také mám mámu co vše ví nejlíp a remcá mi naprosto do všeho... Taky bych mohla psát eseje - ale té tvé nedosahuje ani po kotníky... Honem pryč...
teeerez
8. čer 2015
@8de8 Okamzite bych se sebrala a stehovala se pryc. Tohle neni dobre pro tebe ani pro dcerku. Uz mas praci, nejak das - stehuj se hned!
Reci o socialce jsou naprosty nesmysl, dite ti samozrejme neseberou
Je extremne smutne kdyz se takhle chova vlastni matka 😞 skoro bych si take rikala jestli neni nemocna, ale mozna je jen desna 😞
77moona
8. čer 2015
@8de8 Určitě sehnat vlastní bydlení a na odvádění a přivádění dcery ze školky sehnat nějakou hodnou, placenou babičku, která případně pohlídá hodinku do Vašeho návratu z práce. Sice to bude stát nějaké peníze, ale za zdravé nervy určitě stojí,
kacca11
8. čer 2015
Mam babicku, ktera se ke mne chovala fost podobne. Citova vyderacka a tyranka, manipulatorka, co ma rada jen sebe a musi jit vse podle ni, vynucuje to vydiranim a strachem. S takovym clovekem vyjit nelze, je tu jen jedine reseni - odstehovat se, klidne ze dne na den. Nerikej ji to dopredu, jen ji jednou rano rekni cau. Na jeji vydirani nereaguj a at ti rekne sebehorsi vec, tak si to neber k srdci. Musis ji jkazat, ze se ji nebojis, ze ji nebudes poslouchat, delej si veci dle sveho.

Odstehuj se i kvuli dceri, me takova babi casto hlidala a jsou to jedny z nejhorsich vzpominek, ktere v celem zivote mam.
evulina77
8. čer 2015
@8de8 zajdi si na radnici u vás i ve městě kde pracuješ a zjisti si, zda je možnost obecního bytu a dej si tam hned i žádost. Pokud teď nic nemají, najdi si podnájem a odstěhuj se. Tohle nemá řešení a bude hůř a to nemáš zapotřebí...
elvira
8. čer 2015
Okamžitě pryč!
Opravdu u matky tipuju na nějakou začínající psychickou nemoc - u sousedů to začalo podobně a po pár letech diagnostikovali paní alzheimra, momentálně už má těžkou demenci...
Spočítej si, jak jsi na tom - porozhlédni se po garsonce - kolik stojí, kolik budeš platit za energie, kolik ti zbude na ostatní věci.
Pak by sis možná mohla zažádat o příspěvek na bydlení ap.
Nevím, comáš za práci, ale možná by se dalo domluvit na pozdějších příchodech, abys zvládla malou odvádět do školky sama.
To, co předvádí tvoje matka není normální, ale stejně tak není normální, že si to necháš líbit.
Hlavu vzhůru a začni jednat! Když ne kvůli sobě, tak kvůli dceři. 😉
misimisi
8. čer 2015
Podívej, ceny bytů jsou v Ústí celkem dobré, lépe asi vyjde půjčka než pronájem. Nevyznám se teda v Ústí vůbec, tak neposoudím lokalitu, ale mají tam byty od 200 t za 2+1. Třeba půjčka na bydlení vyjde 300 tisíc kolem 3000 Kč měsíčně na 10 let. Otázkou je, zda na ni dosáhneš. Na internetu mají banky kalkulačky na půjčky, třeba s kým bydlíš, kolik máš roků, kolik plat, dětí atd., zkus ty kalkulačky, třeba si to budeš moci dovolit 😉 Doma se to snaž zatím udržet v poklidu, ať to ještě chvilku vydržíš, rodičům spíše poděkuj za dočasnou výpomoc, že jsi jim vděčná, nerozcházej se s nima ve zlém. Přece jen, když potom nebudete pod jednou střechou, tak se to snad urovná, i když je to síla, jsou to přeci jen rodiče. Hodně štěstí a dobrou cestu k vlastní svobodě.
ssandy
8. čer 2015
Šla bych pryč hned, i kdyby to mělo být na přechodnou dobu na ubytovnu nebo nějaký azylák (pokud by šlo o peníze), jinak samozřejmě nějaký rozumný pronájem. Máma to možná myslí dobře, ale neuvědomuje si, jaké má její chování následky a dost možná ani nemůže, pokud je to nějaká nemoc. Nezlobila bych se na ni, ale nezůstávala bych už dále.
kacca11
8. čer 2015
@misimisi Z mojí zkušenosti - neurovná. Bude to lepší, ale nic se neurovná.
hedusska
8. čer 2015
Ihned jdi pryč ,i kdyby jen někam do pronajaté ho pokoje . tohle je hruza
madulinka
8. čer 2015
Nedočetla jsem to do konce, ale shrnula bych to tím se odstěhovat. Ano, bude to náročné, především finančně. Já bych s našima taky nemohla bydlet, prostě se to vždy vrátí do kolejí rodiče - dítě, i když to jejich dítě je samo dospělé a má vlastní potomky.. Já si to zdůvodním tak, že v tlupě (třeba u lvů) je jen jeden samec - vůdce, a to samé u žen s dětmi - jen jedna vůdčí žena a ty ostatní to "zkousnou" a nebo to prostě nedělá dobrotu a každá tahle žena si musí bydlet sama... Já to třeba vidím jen při víkendové návštěvě, že se moje rozhodnutí - jako matky mé dcery - ignorují.. A jde se ve šlépějích toho, co rozhodne mamka, tak platí :-N takže mě víkend stačí a jsem ráda, že tam nemusím bydlet (teda řídit se podle jejich pravidel)..
misimisi
8. čer 2015
Tak jako mám na mysli v rámci možností... Hlavně rodiče máme jen jedny, potřebujeme je více, než si myslíme, jen to zkrátka někdy prostě nejde ani tam ani zpět. Odstup je řešení pro obě strany, a ano, né vždy to vyjde, a není to zase fain. Jen aby si ve spěchu nenadělala další nepříjemnosti, přijít o dva domovy v krátké době je velmi těžké, ještě o ty nejbližší - partner, rodiče... Trochu jistoty potřebuje, pár týdnů na vyřešení formalit ke stěhování vydržet je asi lepší, není sama, aby se vrtla kamkoliv. Já to tak prostě cítím, no. Samozřejmě čím dříve se odstěhuje, tím lépe, ale nezavařit si to ještě nějak více. Asi to neumím srozumitelně vysvětlit.
alexxx87
8. čer 2015
ja malinko odbocim...ja nebydlim s nasima ale s tchany...tchani by si strhli zada ahy mohli byt s vnukem-vychovali dva syny a rikaji jak je maly uzasny...za to nasi vidi maleho zridka/nevlastni otec kamionak-jezdi kednou za 3tydny na tyden a matka zdr.sestra tak podle smen...porad je mi vycitano jak malehi vidi mamka malo...a kdyz jezdim v jejim volnu k ni,porad me poucuje co a jak mam delat ,jak se chovat k malemu atd.kdyz se ohradim tak je zle...zacne me poucovat at ji laskave pred malym nic nevysvetluju appd.vadi ji ze bydlime s tchany ze ho muzou videt kdykoliv...ale ona kdyz muze tak nezavola treba jestli muze dojet...radsi hackuje nebo plete ...ale porad ma kecy jak maleho vidi malo a kdyz uz jsme tam tak je nervozni z toho jak je maly divoky a jak potrebuje porad pohyb nebo necim zabavovat-bude mit tri roky...taky je mi ouvej z toho ze muj manzel moje rodice nema moc v lasce...porad proti nim neco ma,a porad protivnim neco resi......preferuje svoji rodinu...kdyz ja se ohradim co ke tady vadi,je ohen na strese...jeho rodice jsou prece dokonali...nemaji dluhy,maji barak,bydlime u nich,tchyne je vecne vysmata jak leco...a moji rodice jsou proste jini...taky na palici :/
alexxx87
8. čer 2015
omlouvak se vam za prispevek.vas problem je opravdu zavazny...ja ken kdyz jsek cetla.toto tema,mela.jsem strasnou potrebu si ulevit :/kamaradky maji sve zivoty a nikdo mi ted neni tak blizky abych se mohla.sverit..n
lu777
8. čer 2015
@8de8 okamžitě bych se odstěhovala |-| myslím, že maminka má nějaký závažný problém a vybíjí si ho na Tobě (nenudí se? jaké je její manželství? vztahy se sourozenci apod.?)

jako tohle už není žádná legrace, hledala bych nouzové řešení...
máš stálou práci? nemáš možnost získat nějakou práci kde by byl i byt? (vím, že většinou to tak není ale nezavrhuj to úplně)...
rozhoď sítě a hledej, možnosti jsou, jen někdy člověk musí fakt pátrat... |-|

není u vás nějaké mateř. centrum, nemají tam krizovou linku? (třeba tady u nás jsou dvě, jednou mi to moc pomohlo)... bezplatná právní poradna?? ...

snažila bych se odstěhovat v průběhu např. měsíce.. samozřejmě nejlépe tak, aby máma nevěděla kde budu... myslím, že potřebuje pomoc psychologa...
fakt bych to moc neprotahovala, jde o malé dítě, tohle ji může hodně formovat do života 😞
kacca11
8. čer 2015
@misimisi asi takhle - moje mamka se od babi odstěhovala, ale nikdy se nevymanila z jejího vlivu. Kdykoli ji jde navštívit, je všechno ve starých kolejí, kolem tyranky se naslapuje po špičkách, aby neměla důvod nic provést. Co je tohle za život? My s manželem jsme si před Babi dupli a ona najednou ví, že s námi zametat nemůže. Není to ideální, ale považuje si nás úplně jinak než maminy, která se snaží.
8de8
autor
8. čer 2015
Milé dívky a ženy, velmi Vám děkuji za všechny příspěvky - to je přesně to, co jsem potřebovala, pořádně nakopnout a něco řešit.
Abych byla přesnější, mámu mám ráda a doufám, že i ona mě, ale to naše soužití prostě neprospívá nikomu a ve výsledku to odnáší moje dítě. Já jsem dospělá, nějak si s tím budu muset poradit. Dcerka je malinká a jako každé dítě přijímá všechno - to dobré i špatné, bohužel s tím špatným si neumí poradit. Je to i má vina, že nejsem schopnější a ráznější mamina a řešit už konečně tenhle dlouhotáhlý problém. Moc moc děkuji Vám všem 🙂
Mám najednou pocit, že to prostě půjde, chvilku to "podře", ale půjde to.
lu777
8. čer 2015
@8de8 určitě to půjde!! mám sama zkušenost, že jakmile si člověk v hlavě otevře to okénko "jo, tohle jde", tak se to fakt pak tak uspořádá v životě, že to jde 😉
držím Ti palce!!
misimisi
9. čer 2015
Drž se! Ať se Ti daří! V Brně máme byty 2+1 cca za 1 700 000 - 2 500 000 kč, nájmy šílené, tak si myslím, že když máš slušnou práci, tak to dáš, třeba si vezmeš ještě někoho šikovného do podnájnu. Jen buď opatrná, ať nenaletíš 😉
japona
9. čer 2015
@8de8 Koho chleba jíš, toho piseň zpívej🙂 Pokud se ti to nelíbí, jediné řešení je postavit se na vlastní nohy a odstěhovat se.
nov777
9. čer 2015
@8de8 Ja bych ani netvrdila, ze je to u tvoji mamky nemoc. Je to moc. Ona ma dojem, ze jsi na ni zavisla a zneuziva toho. Opaji se tim, ze ti nic jineho nezbyva. Moje tchyne na me zkusila neco podobneho, kdyz se narodil prvni syn. Hlidala ho, kdyz jsem pracovala a chtela si hrat na maminku misto babicky. A to s jsme s nima nikdy nebydleli. V nekterych tech tvych ppznamkach se uplne vidim - to prevlikani, peru moc, peru malo, bez zehlit, poves to pradlo jinak a ted jdi uvarit atd. Podobne jako ty jsem celou dobu videla, ze je to spatne a snazila se najit nejake klidne rozumne reseni. Po x pokusech zabralo jenom najit placenou chuvu a babicce zarazit navstevy na nekolik mesicu. Ted jsme ve fazi, kdy jedna ze tri navstev je katastrofa, kdy se zase snazi vysvetlit nam, kdo je u nas panem.
@madulinka ma pravdu v tom primeru se lvem. Urcity zensky neumi respektovat druhe a o tom to je. Mmch i ten vek odpovida, tchyne ma 71. Spolihaji na to, ze babicky na hlidani potrebujem, ze v nich vidime starsi pani, ktera chce travit cas s vnouckem atd. Jedine reseni je odejit a na nejaky cas utnout kontakt. U nas to zabralo vyborne. Ted jezdime jednou za cas na vylet a berem je s sebou a tak. Dokonce zvazujem pristi rok spolecnou dovolenou (tchan ma po zavazne nemoci a more by byla dobra rekonvalescence).
8de8
autor
9. čer 2015
@nov777 Přesně tak - myslím též, že spíš než nemoc je to moc. Velmi pěkně jsi to vystihla a já, ač to nemyslím špatně, jsem ráda, že i někdo má obdobnou zkušenost. Chvílema jsem si opravdu nebyla jistá sama sebou, pořád jsem myslela, že si to nějak vymýšlím a to jak máma to dělá, je právě to správné. Jenže to je právě ta manipulace z její strany, utvořit v někom pochyby o sobě samém a ve výsledku udělat ze sebe oběť, jak já jsem nevděčná.
nov777
10. čer 2015
@8de8 Presne, taky jsem si rikala, jestli si to nenamlouvam, ze vidim travu rust, jsem ve stresu z narocnyho ditete a chci na nekoho shodit vinu. Houbeles, to ona se ve me snazila ukotvit myslenku, ze bez ni to nezvladnu a tak. Hned na prvni navsteve po navratu z porodnice malymu vykladala, jak jsem zla maminka, ze pro nej neudelam to a to (presne to, co mi naridila, abych udelala). Dneska mi to prijde usmevne, ze si myslela, ze me zmanipuje a bude si hrat na maminku, me odsune na druhou kolej a vsem nam bude velet. Bohuzel ona nezvlada normalni komunikaci, ona jen rozdava ukoly a prikazy. Jezdime na navstevy, ale ja s ni mluvim v jednoslovnych reakcich. Jakakoli rozvlacnejsi reakce v ni budi dojem, ze je vhodna chvile k rozkazum.

Sem začni psát odpověď...

Odešli