Spokojenost ve vztahu vs. sociální jistoty. Poraďte
Zdravím dámy,
potřebovala bych znát Váš názor a případně radu, co dělat... Už jsem tak nějak bezradná.
S přítelem jsme spolu cca 4měsíce. Na začátku bylo vše jako v pohádce - zamilovali jsme se do sebe hned a všechno bylo báječné, chtěli jsme spolu být pořád, tak jsem ho už po 14ti dnech představila synovi (10let), se kterým od té doby skvěle vychází a do dalšího týdne s námi začal bydlet. Vím, že to byla strašná rychlovka, ale nešlo to jinak...
Co se týče věcí mezi námi dvěma, jako mezi partnery a milenci, tam fungujeme skvěle. Vždy se na všem domluvíme, nemáme problém udělat kompromis, vyjít si vstříc. Navzájem si pomáháme, skvěle vaří (a rád), když ho požádám, že nestíhám, pomůže mi s úklidem, se synem, prostě s čímkoliv. Fyzicky, sexuálně, tam je to úžasné, nikdy jsem neměla lepšího milence. Prostě samá pozitiva...
Jenže, jak se říká, žádné sociální jistoty... Přítel podnikal, ale nedařilo se mu a zkrachoval. Všechno co měl proinvestoval do firmy + mu zbyly dluhy, má na krku i nějaké exekuce... Sám sebe živí manuální prací, na ruku peníze a hotové. Co vydělá mi více méně dá, aby mi pomohl. Vím, že sám za sebe takto fungovat může, jenže já ne... Chtěla bych s ním dítě a svatbu (on to chce taky), ale já s pocitem toho, kolik toho má na krku, nemůžu žít... Nemůžu se přenést přes to, že je zatížený tolika dluhy a že se k práci staví tak nějak všlijak. Jednou mluví o tom, že by vzal cokoliv, ale když se něco objeví, tak ohrnuje nos, že se mu to nelíbí... Říká, že když mi to tak vadí, že se do roka všech dluhů zbaví, že začne znovu podnikat, abychom se měli dobře, že ví jak na to, že jen doteď neměl důvod to řešit, až teď se mnou.
Jenže já jsem z toho na nervy, nejde mi si užívat jeho přítomnost, ikdyž teď "nic nehrozí", ikdyž je to v klidu. Pořád na tím přemýšlím, co bude a nebude, jak z toho ven. Což samozřejmě vede k nempříjemným výměnám názorů a debatám, protože mám potřebu to s ním řešit a ventilovat to co cítím, kdy jsem od něj stále přesvědčována, že se to spraví, že to bude dobrý, ale já si nejsem jistá, jestli mu můžu věřit (už jsem se párkrát spálila, proto jsem v tomhle ohledu hodně opatrná...) A nevím, jestli vůbec do doby, než to bude dobrý vydržím. Co byste radily? Už uvažuji o variantě, že se s ním rozejdu, že mu řeknu, že ho budu dál milovat (což budu, to vím jistě), ale že s ním v tomhle stavu nemůžu být, že až si všechno vyřeší, že to můžem zkusit znovu. Jenže z druhé strany bych mu chtěla být oporou v tomhle marastu, než se z toho vyhrabe... Prostě nevím co mám dělat...
@nita1984 Krásný, přeju Ti, ať to tak je, protože to je na tomhle světě nejvíc. Najít někoho, na koho se můžeš spolehnout, koho miluješ takového jaký je a on tebe.
Já jsem na druhé straně, kdy čelím útokům mojí rodiny, že mu jde jen o peníze a o nic jiného. Ale z něho cítím, že to tak není. Vím, že jsme na začátku cesty a říkám si, co se má stát, to se stane. Nikdy nedostaneme těžší zkoušku, než jsme schopni zvládnout.
Sama jsem si vybojovala to co mám, takže vím, kde mám hranice a za co jít nemůžu. To jsem mu taky řekla, že při náznaku průseru mu balím kufr a jde, že by to pro mě bylo hodně těžký, ale nemůžu nechat potopit sebe a potažmo i syna.
Nemyslím si o sobě, že bych byla naivní pipka, kterou chlap opije rohlíkem. Na to toho mám už dost za sebou.
Zatím fungujeme, nic velkýho po mě nechce, jen abych mu věřila, že to zvládne a já mu věřím, tak snad mě nezklame.
@yamdena Nemyslím si, že bych měla samaritánské sklony. Když můžu, tak svým lidem ráda pomůžu, ale mám jasně dané hranice, za které nejdu.
Když jsem se všechno dozvěděla, jak to je, zabalila jsem mu všechny věci s tím, že tohle vážně ne. Ale na druhý den jsem si řekla, že mu chci dát tu šanci to všechno dát do pořádku, že mě to momentálně nijak neohrožuje, že tomu ten čas chci dát.
@petul2006
bylo to peklo, je to peklo a ještě bude....
neumím si představit, jaké to musí být krásné, probudit se a vědět že náš jediný dluh je hypotéka, případně leasing na auto.... že nemusíme absolvovat xy pohovorů s exekutory a jinými úředníky... protože to je to pravé peklo.
Ale věřím, že to má konec a pro nás bude śťastný.... stejně tak i pro vás.. vždycky je snazší když jsou na to dva
@petul2006 já ti doporučuji udělat soupis tvého majetku včetně fotek, udělej to se svědky a nech si to ověřit u notáře. To pro případ, že by vám do bytu vrthli exekutoři, ať máš aspoň něco v ruce. Jinak pokud si šanci zaslouží, dej mu ji. Ale musí s těmi dluhy něco dělat, né že je bude před sebou jen tkačit a sunout, aby jste měli najakou budoucnost...
(Jen bych zcela mimo téma podotkla, že samotné stažení filmu/jiného autorského díla pro vlastní potřebu bez dalšího šíření NENÍ trestným činem, takže trošku klídek s těmi emocemi 😉 )
@petul2006 exekutoři si dělají šetření a pokud přítel u tebe bydlí, můžou přijít i k tobě a na tobě pak bude, aby jsi dokázala, že ty věci jsou tvoje. K tomu oficiální bydliště nepotřebují. Navíc nevím, kde bydlíš, ale jestli je to byt, měla by jsi nahlásit počet osob v bytě, kvůli zvýšení nájmu a navýšení záloh a sousedí jsou extrémně výkonní někdy 😀
@petul2006 Jak píše @evulina77 - je pak na každém, aby dokázal, že ten majetek je jeho a ne dlužníka. Jinak exekutor může zabavit i peníze, které jsou v hotovosti v té domácnosti (vše, co je nad dvojnásobek životního minima), prstýnky (vyjma snubního), řetízky...atd. Je to tvoje věc, ale dokazování pak není zrovna jednoduché. Každopádně hodně štěstí, ať to máte s přítelem ke vzájemné spokojenosti a jsi šťastná.
@jamia tady jde o to, zda je to správné či není. Podstatou trestného činu je jiné jednání. Tady jde o narušení práv dle autorského zákona, což je v současné době předmětem velké diskuse. Faktem je, že část zúčastněných osob se kloní k závěru, že když se nad tím přimhouří oči, tak se to ekonomicky stále vyplatí a že bojovat proti tomu je kontraproduktivní. Záleží také na tom, z jakého zdroje je film/písnička stažena. Je pravdou, že to patrně nelegální není (u nás, jinde třeba ano).
@petul2006 Nečetla jsem všechny názory. Ale za mě - buď opatrná. Zaráží mě přístup tvého partnera k dluhům. Do maléru se může dostat každý, ale měl by ho řešit. Práce na černo je jasná snaha se tomu řešení vyhnout. Můj ex se také dostal do problémů a svou hloupostí se zadlužil. Byli jsme rozvedení a do dnes mi dluží na alimentech. Nejde to z něj vymoci už několik let, a to právě proto, že dělá zásadně na černo. Neplatí si zdravotní pojištění, není ani na ÚP. A zřejmě mu nezbyde nic jiného, než takhle pracovat až do důchodu, který on ovšem pobírat určitě nebude. Je to za dlouho, ale vymstí se mu to a tím pádem i jeho blízkým. Se založením rodinky s timhle člověkem bych rozhodně nepospíchala. A se svou prožitou zkušeností hodně rychle zdrhala.
@nazka děkuji, ale jak stále opakuji, bez manžela bych to nezvládla. Tenkrát si taky všichni mysleli o mě jen to nejhorší a dnes už snad alespoň někteří pochpili že s ním nejsem "pro peníze" ale proto, že se upřímně milujeme a díky tomu se nám postupně daří zvládat i hrůzy, které jsem si přitáhla s sebou.
Vždycky budu manželovi neskutečně vděčná, že mě nehodil přes palubu, když mu to v\śichni radili. A věřím, že i když to ještě pár let bude trvat, budu mít zbytek života na to, abych mu to vynahradila.