Společné bydlení s tchyní a miminkem
Ahojte holky. Potřebovala bych od vás nestranný a objektivní názor, děkuji za něj...
Abych začala, je mi 26 let, jsem teď v 8. měsíci těhotenství. Předtím jsem studovala a VŠ teď v červnu dokončila. Tehdy ještě přítelem jsme se kolem Vánoc začali bavit o miminku, ani jeden jsme se mu nebránili a začali plánovat další životní kroky. Opravdu jsem pak hned za měsíc otěhotněla a následovala svatba. Rodiče od partnera i ode mne byli rádi a na maličkou se moc těší. 🙂 Dalším naším krokem je, že vyřizujeme stavební povolení a chtěli bychom si postavit malý domeček vedle manželových rodičů na pozemku, který mu věnovali. Manžel pracuje, tak snad s hypotékou nebude moc velký problém, něco má i našetřené. Teď se dostávám k jádru věci.
Prozatím bydlíme v pronajatém bytě 1+1. Není úplně malý, ale velký rozhodně není. Jsem takový člověk, který si rád dělá věci po svém a je v domácnosti svým pánem. S manželem jsem tu opravdu šťastná a malý prostor mi vůbec nevadí. Jen teď slyším hlavně z manželovi strany, že s malým miminkem to v 1+1 nezvládneme. Já od začátku měla rozmyšlené, kam dám postýlku, koupili jsme i skříň na věci pro miminko, jen kočárek bude stát napůl v kuchyni, neboť jeden pokoj je předsíň a kuchyň dohromady. V druhém pokoji máme s manželem postel a v rohu bude mít postýlku Baruška a zbude tu i místo na ohrádku, až bude větší, jen to prostě bude všechno natěsno.
Včera jsem se bavila s manželem opět na téma bydlení, až tu miminko bude s námi. Tchýně mi několikrát nabízela, ať se přestěhujeme k nim domů. Měli bychom tam s manželem dva pokoje, jen ten jeden by se musel zrekonstruovat - špatné stěny, nenatřená podlaha. Kromě těchto dvou pokojů bychom měli vše společné. Záchod, malou koupelnu se sprchovým koutem, malou kuchyň a velkou jídelní místnost, nahoře vedle ložnice mají obývák, ale tam si nedokázu představit být, jelikož mají do ložnice šoupací dveře...Kromě tchýně a tchána v domě nahoře bydlí i manželova mladší sestra, která studuje. Jejich dům je 10 km od města, kde bydlíme teď v bytě.
Otázka je, jestli dokážu mít na věc objektivní názor. Nedokážu si představit bydlet s tchyní, byť ji mám sebevíc ráda. Ona i já jsme hodně tvrdohlavé a "víme všechno nejlépe", hodně jsme si podobné, silné osobnosti... Proto si nedokážu představit mít s ní společnou domácnost. Mít jednu lednici, jednu koupelnu...pořád bych se tam cítila jak na návštěvě. Vím, že ona by se snažila mi do věcí moc nemluvit, ale nevím, jak dlouho by ji to vydrželo, ještě když budeme mít miminko, u kterého by chtěla pořád být...Prostě si nedokážu představit, jak bych tam v malé kuchyni vařila, jak bych prala... jestli bychom se střídaly, každá to má jiný systém apod... prostě se tomu vnitřně hodně moc bráním a vím, že bych tam nebyla šťastná. ☹
Ale včera mě hodně zlomil manželův pohled na věc. Vím, že on by raději chtěl tam než být v malém bytě a to proto, že pracuje na směny. Každý mu říká, že si nedokáže představit, jak bude třeba před noční nebo po noční spát, když tam bude miminko. Já mu říkám, že klidně půjdu ven (ale zas bude zima) nebo budu mít miminko v druhé místnosti v kočárku a on si může dát špunty do uší. Další, co mi říká, že by pořád dojížděl na stavbu 10 km a že by mě a miminko skoro neviděl, kdežto u jeho mámy by to měl hned na vedlejší zahradě. Další věc, co když se stavba protáhne a miminko vyroste a začne po našem malém bytečku běhat, to ji asi neudržím jen v kuchyni. Ale říká mi, že bude respektovat můj názor a nechce být mezi dvěma mlýnskými koly (mnou a jeho maminkou)
Já už nevím, jsem zoufalá, když nad tím přemýšlím...nechci riskovat roztržku s manželovými rodiči či sestrou, když teď spolu vycházíme, chci mít vlastní domácnost a svůj systém, ale také nechci, aby manžel byl úplně vyřízený ze směn v práci, se stavbou, malým miminkem a dojížděním na stavbu...
Prosím poraďte mi... ☹ ☹ ☹
Tak my bydleli s miminem v malém 1 plus jedna skoro rok a zvládli jsme to...
Sama píšeš, že s tchýní jste obě dominantní, to ti přesně řeknu, jak by to po krátkém soužití dopadlo...blbě..
Je jasné, že on by šel raději k rodičům, ale podle mě je to cesta do pekla, něco jiného je vztah syn a matka a vztah snachy a tchýně a nejvíc budete obě chytré po narození mimina- ona bude mít názory ohledně spaní, krmení, koupání...a nebude to myslet třeba vůbec ve zlém, ale když ti do toho furt někdo mele, a že mlít bude...
Promin, ale 10km na dojíždění...co to je....
Jinak domek bych na vedlejsim pozemku postavila klidne
@sisoidka nešla bych do toho. Bydlení ve svém 1+1 mi připadá 100x lepší než společná kuchyň, záchod a koupelna s kýmkoliv, byť by to byl ten nejmilejší člověk na světě. Nedovedu si to vůbec představit. Kdybyste měli garsonku, tak bych asi manžela chápala, že chce radši k rodičům, ale vy máte místnosti dvě a jedna může být obytná a druhá na spaní a vždy se podělíte, podle toho, kdo co zrovna potřebuje.
A jak dlouho předpokládáte, že bude trvat stavba (než se budete moci nastěhovat)? Na tvém místě bych asi zůstala v bytě s tím, že manžel by jezdil po noční spát k rodičům. Event si ten jeden pokoj můžete zařídit na přespání a občas u rodičů přespat všichni a pokud někdo pohlídá mimino, můžeš pomoc i ty při stavbě. Pokud časem uvidíš, že je to logisticky náročné, přestěhovat se můžete. Odcházet od rodičů zpátky do bytu by bylo už těžší. Tchyni bych zdůraznila, jak jsi ráda, že ji máš, že je ochotná se o dům podělit atd, atd. aby se necítila odstrčená.
v podstatě to nebudeš mít lehké nikde 🙂 malý byt ☹ a u s rodiči i když je máš ráda konflikt určitě vznikne 🙂 klidně kvůli blbosti, ono taky po porodu máš prostě kolikrát i tak rozhozené hormony že tě rozhodí kdejaká blbost 🙂 ale já bych asi raději zůstala v malém bytě a nastěhovat k nim se můžete později až bude třeba malá větší až stavba třeba pokročí 🙂
já bych do společného bydlení nešla ani náhodou!.. s vlastními rodiči, dejme tomu, ale i tak.. narodí se ti malá, a všichni ti do toho budou kecat i když budete bydlet deset kilometrů od nich. jedna jedna je akorát, zvládnete to, do roka věku dítě určitě(my bydleli do devíti měsíců syna v 1+1, a naprostá pohoda (fakt nenastala jediná situace, kdy by nám to nevyhovovalo, byli jsme ve svém)., pak se to dá v jednom pokoji taky (do skoro tří let věku syna jsme bydleli u tchánovejch (než jsme předělali baráček) - oni tam byli jen jednou do měsíce přesnoc, a pokaždý sem myslela že se pobijem nebo že já odejdu s malým nadobro).. malé bude zvyklé na to že jste hezky pohromadě, na jedné hromádce. a neboj - tatínka po týdnu, dvou, co vás bude mít doma - nic budit nebude 🙂) tatínci se rychle aklimatizují na dětský pláč.. když vědí že k miminku vstane maminka. a na baráček můžete jezdit všichni. a babička s dědou určitě rádi pohlídají. 😉 hodně štěstí!
Nesla bych do toho!! Rekni manzelovi, ze to v tom 1+1 zkusite a pokud zjistite, ze to nejde, tak moznost se prestehovat k tchyni tam je kdykoliv.. Ale fakt bych se tam nestehovala, pokud to neni nezbytne nutne... taky mam svoji tchyni rada ale v zivote bych k ni bydlet nesla..to uz bych radeji bydlela v garsonce. Proste to nedela dobrotu.
Takze souhlasim s predchozima nazorama.. zustante zatim v 1+1 🙂 Bude to dlouhodobe mnohem lepsi pro vas vztah i pro vztah s manzelovymi rodici.
Moje tchýně je fajn a myslím, že se máme upřímně rády...ale bydlet bych k ní nešla nikdy. Jedna známá vždycky říkala "mám naše/tchánovce moc ráda na to, abych si s nimi společným bydlením pokazila vztahy". Pod to bych se podepsala. Stavba může trvat tak rok a alespoň budete mít motivaci ji dokončit rychle - u rodičů byste taky mohli zůstat mnohem déle...Z pohledu Pražáka se potom obavám z 10km vzdálenosti jen usmívám 🙂
Zatim bych zustala tam kde jste....alespon se i vase stavba rychleji pohne,manzel bude vic spechat..a mezi nama az budete bydlet v nove postavenem a tchyne u vas bude pecena varena a ty nebudes moct ani na zahradu aniz by te nevidela....jeste si vzpomenes a budes rada ze jsi nesla bytlet k nim a s nimi....ono ty dobre vztahy mate taky i proto ze mate kazda svoji domacnost....
nepopisuješ ty náhodou naši situaci? 😀 to je jako přes kopírák. máme v 2+1 2-4 děti (mám i dvě nevlastní) a platíme tu nemálo peněz. letos teprve vypadá situace tak, že bychom mohli dostat hypotéku. přesně jako u vás dostal přítel pozemek vedle rodičů a chceme si tam postavit malý domeček. smlouvu v nájmu máme ještě cca na rok. za tu dobu asi těžko bude dům hotov, když ještě nemáme ani ty papírovací formality ☹ stěhovat se hned rozhodně nehodlám! taky trvám na svém prostoru, své domácnosti, svých pravidlech...také bychom byli bez kuchyně, měli dva pokojíky a na patře ještě přebývá přítelům mladší bratr často s přítelkyní. uspořit ty peníze, co dáváme za nájem by bylo sice hezké, ale myslím, že by to nedělalo dobrotu ani v našem vztahu, ani s tchánovci, já bych tak žít delší dobu prostě nedokázala. navíc by už přítele nic nehnalo k tomu, aby šla stavba rychle 😅 takže jsem rozhodnuta se stěhovat příští léto. aby synek nastoupil v září do školky tam a nepřecházel v průběhu roku. abychom ušetřili aspoň za pár nájmů a trochu se viděli, když budeme přes zahradu od stavby a ne, aby přítel byl pořád v práci nebo na stavbě a my sami. jsem schopná tam přežít v provizorních podmínkách max. půl roku. víc odmítám. zatím máme dobré vztahy a chci, aby to tak zůstalo. ale už mi není 15, abych skousla žít u někoho a podle někoho a o všechno se dělila s xy lidmi. takže se tam nehodlám vůbec zabydlovat. vybalím jen pár krabic s aktuálním oblečením a jinak bude vše po stranách pokojů nachystané na přesun do domečku. nebudu tam nic řešit, nic zvelebovat...prostě delší návštěva, pomoc s přežitím na nutnou dobu, nic víc. s tchánovci se domluvíme na nějakých základních pravidlech kolem věcí, které budeme jedna nebo druhá strana považovat za důležité nebo třecí plochy a hotovo.
jak vidíš, máme toho hodně společného 😉 u vás záleží dost na tom o jaké době toho společného bydlení je vlastně řeč. na jak dlouho to vidíte? jako být to na rok a více, tak do toho fakt nejdu. raději se nastěhuju do provizorního holodomku, ale budu prostě doma 🙂 ale fakt si myslím, že za ten rok to přítel nestihne, když na to nebude firma, ale on sám a nebude to ještě obyvatelné.
Hlavne tohle - Instinkt ti neco rika. Poslouchej ho. Jinak toho budes litovat 🙂 Moje maminka doted lituje nekterych rozhodnuti, ktery udelala zamlada pod natlakem okoli presto, ze ji instinkt rikal ''udelej neco jineho''.
Ty citis, ze pro vas je 1+1 nejlepsi reseni a dost lidi tu s tebou souhlasi. Tak se toho drz 🙂 Manzel by se nevyspal ani doma s rodici.. my jsme meli s nasima barak a kdyz muj malej bratr v noci rval, bylo to slyset na celej barak. Ja slysim v noci miminko s protejsiho panelaku, kdyz se probudi.. To uz mate fakt jedno, jestli je to 1+1 nebo 5+1 barak.
My to měli podobné akorát jsem ještě nečekala mimi. Nastěhovala jsem se k tchánovcům protože jsme stavěli kousek od nich. Ale s tím, že tam budeme jen rok a půjdeme do vlastního. I když mám tchýni ráda, za chvíli mi lezla na nervy její neustálá přehnaná péče o vše. I když jasně řekneš co ti vadí nevadí, tak si nemůžou pomoct 😠 Např. jsem ji vysvětlila, že máme svůj koš na špinavé prádlo a budu se o naše věci starat sama protože je mi nepříjemná jen myšlenka jak se mi hrabe v mých špinavých věcech. Přesto se párkrát stalo, že příjdu z práce a naše věci jsou vyžehlené na kupkách u nás v pokoji 🙄 Což mě dokáže fakt vytočit 😀 A podobných situací se stopro objeví víc..Ale rok se to dalo vydržet. Nechci být nevděčná, pomohlo nám to, že jsme měli stavbu po ruce. Ale kdyby to mělo být na dýl, tak bych do toho nešla. Ale barák hned vedle, to máš skoro jako byste spolu bydleli 😀 A taky bych teda raději bydlela kus od nich a měla více soukromí..
Osobně bych nešla bydlet ani vedle do baráčku na společný pozemek,natož do bytu ke tchánům.Nic ve zlém 😉 .
@sisoidka myslim, ze když si prectes ruzne fora o bydleni s tchanovci, tak na to ma většina lidi i z vlastní zkusenosti stejny názor, byt spolu dobře skvele vychazi. I když bydlite v 1+1, porad bydlite sami. Ja osobne bych nesla bydlet ani vedle, ale pokud, tak je potřeba si uvědomit, ze jak podnajem, tak vlastní bydleni ma jednu vyhodu - říká vam to pan a pani. Pokud budete bydlet u tchyne, ok, ale porad to nebude vase a budes tam s tim vedomim (a podvedomim), ze to patri nekomu jinému. A dve hospodyňky v jednom dome opravdu nejde. Bud se maximalne podřídíš (co je pak otázka, jak bude manzel motivovany co nejrychleji postavit něco vlastního, protože jemu to bude vyhovovat - bude mit rodice i svou rodinu pod jednou strechou).
Pokud nechce byt mezi mlynskymi koly, tak vlastní rada- at se nikam nestehuje pracuje na vlastním. Ver, ze 10km není vůbec nic, ani na dojizdeni a urcite to zvladne. Není to o nic narocnejsi, nez jit na stavbu hned vedle. A uprimne, hledala bych něco 10km i od tchanovcu...
já kdybych byla na tvém místě,držela bych se zuby nehty tam kde jsi teď. Já totiž osobně žiju v téhle situaci,kdy tchýně je s námy v jednom patře,máme společnou kuchyň koupalnu,jídelnu,záchod. Dole bydlí tchýniny tchánovci. A víš co ti řeknu? JE TO DĚS!!!! Zatím s manželem nemáme děti,ale už pár let se snažíme,jen se zatím nedaří....Ze začátku jsem s tchýní vycházela za dobře,ale jsou věci,který budeš chtít dělat podle sebe a přes to nejede vlak. Může být tchýně sebezlatější ale stejně se po čase roztržkám nevyhnete. Bude ti podsouvat svoje názory,protože je samože rozumnější atd atd...Věř,že do výchovy malé ti bude kecat od začátku,protože ona děti už přece vychovala,takže ví co je pro ně nejlepší ( tím samozřejmě nechci vyvolat dojem,že nechci poslouchat jiné názory a rady - jsem za to naopak ráda)....a je toho mraka a mraka dalších věcí...Když budete vedle,budou o vás sice taky vědět skoro všechno,ale je to o dost lepší varianta,než být u nich.
Z vlastní zkušenosti píšu ne dvě generace v jednom domě je to otázka času než dorazí první konflikt
bydleli jsme v 1+1 38m2 se dvěma dětmi - 2,5 a 4,5 roku celou dobu, ted nas ceká v říjnu stěhování do vlastního domečku, který jsme stavěli 4 roky z vlastních peněz a s dětmi, měli jsme tak moznost jít ke tchyni apod a nesli jsme do toho, neni to dobre, casem se konflikt vzdy najde. Radeji zustat tam kde jste a staveni se zvladne,taky jsme to zvladli 🙂
@sisoidka Láska k příbuzným roste se čtvercem vzdálenosti🙂 Nikdy se nestehujte dohromady, abyste sdíleli víc, než společnou chodbu. Až bude tchyně/manžel argumentovat malym bytem, tak navrhněte, ať si můžete sezónní věci nechávat u ní v baráku. Argument, že bude manžel dojíždět 10km na stavbu? To je otázka pár minut i kdyby jezdil na kole🙂
Za mě nikdy se nestehovat k jiné generaci. I když jsou třeba hodni a pokrokovi, budou vznikat konflikty. Kdo vytře podlahu, kdy ji vytře, zda je to dobře, .. atd atd. a to v podstatě o všem. Až přijde na svět dítě, budete dělat blbě úplně všechno🙂 Jo a pokud si tchyni naučíte, že vám bude radit, nezachrání vás ani sousední pozemek.. vždy trvejte na své domácnosti, ať to s vámi myslí tchyně/manžel sebelip.
Co se týká spaní mimina a smenujiciho manžela. Nikdy nebudete vědět, jak to bude, dokud to nevyzkoušíte. Jsou děti, co spí od narození dobře a jiné řvou, že se nevyspi nikdo v ulici🙂
nestačím se divit, jak málo mezi lidmi existuje tolerance a pochopení, snahy o budování vztahů...souhlasím s tím, že není dobré bydlet u někoho, ale jak to čtu zde i jinde, tak by lidé nejraději stavěly kolem svých pozemků babylonské ploty 😅 nejsou vztahy i komunikaci, úctě ...já vím, je třeba, aby to bylo z obou stran, ale my třeba bydlíme nad mými rodiči a takové zásadní problémy, aby nám to rozvracelo rodinu nebo jsme se denně hádali s nimi to rozhodně nepřináší! kolikrát se spolu nevidíme tak dlouho, dokud neseberu děti a nesejdu k nim 🙂 ten zásadní vliv na to má právě majetek. dům není ani náš ani jejich, nikdo nemusí být nikomu za nic vděčný a držet hubu a krok, jak se říká 😅 prostě jen máme dva byty nad sebou, každý vše své, svou nájemní smlouvu. jen společná chodba, jako mají lidi v paneláku. až postavíme domeček, tak to bude ještě oddělenější. budeme od rodičů přes zahradu. do oken si prakticky neuvidíme, nebudeme si dupat nad hlavou, nebude tolik slyšet každé slovo či křik...když jsme zvládli teď toto bydlení s jedněmi rodiči, nechápu, proč by mělo být horší nové bydlení s druhými rodiči. opravdu nechápu, proč by se tu každý nejlépe stěhoval na jinou planetu, hlavně co nejdál od všech ☹ pak si zase stěžují, že jsou všichni daleko a že nemají hlídání 😀 vše má svá pro i proti. u nás to třeba byla volba toho zda budeme mít vlastní bydlení nebo budeme stále jen sypat hříšné peníze jiným lidem do kapes a každou chvíli se stěhovat. volba byla jasná. nebýt rodičů, tak nikdy nebydlíme. maximum naší hypo nám nedovolí koupit pozemek i stavět.
@blahova_andrea většina diskutujících zde píše, že by se nestěhovaly k tchánovcům přímo do bytu, kde je společná sociálka a kuchyň. To je něco naprosto jiného než bydlet v patře nad tchánovci ve stejném domě, ale odděleném bytě jako to máte vy. Takže s tou netolerancí a nepochopením jsi trošku mimo mísu.
@papalinka není to mimo mísu. reaguju na tuto diskusi i na spoustu jiných na toto téma. sama jsem psala, že souhlasím s tím, že dělit se vyloženě o jeden neoddělený prostor je hrůza! většina lidí by nejraději ale nebydlela ani v jednom městě natož pak vedlejším pozemku nebo přímo v domě. reagovala jsem k věci
Taky z vlastní zkušenosti bych nikomu nedoporučila jít do společného bydlení s tchýní. Okolo nám všichni radili ať do toho nejdeme byť "jen" na půl roku, jak bylo plánováno, z půl roku je rok a půl - a těch nervů co bychom si ušetřili, kdyby jsme šli do podnájmu, i jen do 1+1. Taky jsme měli dobré vztahy, až společným bydlením se ukázalo, jací opravdu jsou. Hlavně je vůbec nezajímalo, že na patře je miminko, a že by se měli chovat alespoň trochu tiše, především večer. Takže držím palce a ať se rozhodnete správně.
@blahova_andrea tak to jsi asi jedna z mala a rodici a modernimi nazory.Takove "stesti",jak ctes od lidi take s vlastni zkusenosti nema...
My meli take tu moznost bydlet o patro nize.Stacilo mi par dni na navsteve.Zadne soukromi,protoze i kdyz mas vlastni dva pokoje,porad jsou v jejich dome na jejich pozemku...a u spolecnych prostor se tento pocit jenom zesiluje.Ano,je potreba pochopeni a tolerance,ale z obou stran...i kdyz sinzo vse stanovis predem,stat se muze cokoliv...
@sisoidka Bydlíme v 2kk a za dva měsíce má přijít druhé miminko a zvládnout se rozhodně dá 😉 nestěhovala bych se k tchánovcům ani teď, kdy mám klidový režim a musím ležet a o staršího syna se nemůžu úplně starat...
@sisoidka Ahojky.. úplně tě chápu.Bydlela jsem s manželovou rodinou asi prvních 8 měsíců našeho vztahu. Byli jsme dva, měli jsme svůj prostorný pokoj, ušetřili jsme, bylo nám fajn. NA CHVÍLI:. Tchyně asi byla ráda, že je v rodině chlapů další ženská ruka co jí pomůže, ale začalo mi vadit to, na co narážíš ty. Jsem puntičkář a rozčiloval mě její systém v kuchyni, neměla ráda když někdo manipuloval s její pračkou, a jedna koupelna pro nás dvě a tři chlapy nebyla výhra. Nemluvě o tom soukromí. Nemyslela to zle, ale když si přicházela popovídat do pokoje, neměla sem tu odvahu jí poslat pryč. Byl to JEJÍ byt. Člověk tam byl tak nějak pořád na návštěvě.
Nedokážu si představit bydlet tam s dítětem. Už jenom co se týče výchovy. Mám supr tchyni, ale má sklon hodně radit a tak nějak se urazit, když ji člověk odmítne. A ačkoliv ani teď nebydlíme ve velkém bytě (máme 2+kk) jsem ráda, že ji mám dostatečně daleko a vidím ji jen když chci.
Vím že v tom tvůj přítel vidí výhody, ale já bych do tohonešla. Dvě generace pohromadě nedělají dobrotu. Kor v jedné kuchyni. 😉
Bydlím s tchýní plus její mamkou ... barák velkej, ale stejně jsme na jednom fleku ... vřele NEdoporučuji, a to teprve čekáme.
NE! Nikdy!! 😀
jestli vás netlačí nic teď hned, tak proč se hned stěhovat? Uvidíte jak to bude a když by to byl nějaký velký problém tak se můžete pak odstěhovat. Když bude po noční můžeš jezdit na návštěvu k babičkám, můžeš jít na procházku atd. Ale já bych tedy asi nevydržela takto v jedné domácnosti, pak ještě rozhádat se s rodinou... mít nervy na mluvení do výchovy, atd...
nechceš riskovat roztržku s tchánovci nebo sestrou, ale pokud se k nim nastěhujete, je jen otázkou času, kdy k nějaké roztržce dojde, tomu se prostě nevyhnete při společném bydlení - při společné kuchyni, koupelně atd. byť byste se měli sebevíc rádi...já tak bydlela přes rok i s miminem a už bych to neudělala a být tebou si dobře rozmyslím i stavbu domku vedle tchánovců, budeš je mít v domě pečené vařené a stejně nebudete mít soukromí