Společné bydlení s tchyní a miminkem
Ahojte holky. Potřebovala bych od vás nestranný a objektivní názor, děkuji za něj...
Abych začala, je mi 26 let, jsem teď v 8. měsíci těhotenství. Předtím jsem studovala a VŠ teď v červnu dokončila. Tehdy ještě přítelem jsme se kolem Vánoc začali bavit o miminku, ani jeden jsme se mu nebránili a začali plánovat další životní kroky. Opravdu jsem pak hned za měsíc otěhotněla a následovala svatba. Rodiče od partnera i ode mne byli rádi a na maličkou se moc těší. 🙂 Dalším naším krokem je, že vyřizujeme stavební povolení a chtěli bychom si postavit malý domeček vedle manželových rodičů na pozemku, který mu věnovali. Manžel pracuje, tak snad s hypotékou nebude moc velký problém, něco má i našetřené. Teď se dostávám k jádru věci.
Prozatím bydlíme v pronajatém bytě 1+1. Není úplně malý, ale velký rozhodně není. Jsem takový člověk, který si rád dělá věci po svém a je v domácnosti svým pánem. S manželem jsem tu opravdu šťastná a malý prostor mi vůbec nevadí. Jen teď slyším hlavně z manželovi strany, že s malým miminkem to v 1+1 nezvládneme. Já od začátku měla rozmyšlené, kam dám postýlku, koupili jsme i skříň na věci pro miminko, jen kočárek bude stát napůl v kuchyni, neboť jeden pokoj je předsíň a kuchyň dohromady. V druhém pokoji máme s manželem postel a v rohu bude mít postýlku Baruška a zbude tu i místo na ohrádku, až bude větší, jen to prostě bude všechno natěsno.
Včera jsem se bavila s manželem opět na téma bydlení, až tu miminko bude s námi. Tchýně mi několikrát nabízela, ať se přestěhujeme k nim domů. Měli bychom tam s manželem dva pokoje, jen ten jeden by se musel zrekonstruovat - špatné stěny, nenatřená podlaha. Kromě těchto dvou pokojů bychom měli vše společné. Záchod, malou koupelnu se sprchovým koutem, malou kuchyň a velkou jídelní místnost, nahoře vedle ložnice mají obývák, ale tam si nedokázu představit být, jelikož mají do ložnice šoupací dveře...Kromě tchýně a tchána v domě nahoře bydlí i manželova mladší sestra, která studuje. Jejich dům je 10 km od města, kde bydlíme teď v bytě.
Otázka je, jestli dokážu mít na věc objektivní názor. Nedokážu si představit bydlet s tchyní, byť ji mám sebevíc ráda. Ona i já jsme hodně tvrdohlavé a "víme všechno nejlépe", hodně jsme si podobné, silné osobnosti... Proto si nedokážu představit mít s ní společnou domácnost. Mít jednu lednici, jednu koupelnu...pořád bych se tam cítila jak na návštěvě. Vím, že ona by se snažila mi do věcí moc nemluvit, ale nevím, jak dlouho by ji to vydrželo, ještě když budeme mít miminko, u kterého by chtěla pořád být...Prostě si nedokážu představit, jak bych tam v malé kuchyni vařila, jak bych prala... jestli bychom se střídaly, každá to má jiný systém apod... prostě se tomu vnitřně hodně moc bráním a vím, že bych tam nebyla šťastná. ☹
Ale včera mě hodně zlomil manželův pohled na věc. Vím, že on by raději chtěl tam než být v malém bytě a to proto, že pracuje na směny. Každý mu říká, že si nedokáže představit, jak bude třeba před noční nebo po noční spát, když tam bude miminko. Já mu říkám, že klidně půjdu ven (ale zas bude zima) nebo budu mít miminko v druhé místnosti v kočárku a on si může dát špunty do uší. Další, co mi říká, že by pořád dojížděl na stavbu 10 km a že by mě a miminko skoro neviděl, kdežto u jeho mámy by to měl hned na vedlejší zahradě. Další věc, co když se stavba protáhne a miminko vyroste a začne po našem malém bytečku běhat, to ji asi neudržím jen v kuchyni. Ale říká mi, že bude respektovat můj názor a nechce být mezi dvěma mlýnskými koly (mnou a jeho maminkou)
Já už nevím, jsem zoufalá, když nad tím přemýšlím...nechci riskovat roztržku s manželovými rodiči či sestrou, když teď spolu vycházíme, chci mít vlastní domácnost a svůj systém, ale také nechci, aby manžel byl úplně vyřízený ze směn v práci, se stavbou, malým miminkem a dojížděním na stavbu...
Prosím poraďte mi... ☹ ☹ ☹
Raději bych byla v garsonce než kdekoliv s tchýní...
Napíšu to co ostatní - jen zůstaňte tam kde jste, když to nepůjde, vždycky se můžete přesunout k tchánovcům. My máme oboje naše rodiče moc rádi a často za nimi o víkendech jezdíme, aby si užili vnouče. Ale jak jsme rádi, když se pak vrátíme do vlastního miniaturního 2+kk 😉
Nečetla jsem celou diskusi, ale viděla bych to takto - pokud se nastěhujete, musíš počítat s velkým sebezapřením, jestli jseš ochotná to zvládnout, tak proč ne, konec konců bylo by to jen do té doby, než byste postavili. Já osobně bych radši zůstala tam kde jste, sama mám špatné vzpomínky a radši v době stavby občas dojížděla s malou k tchýni, aby jste se viděli s manželem. Ono jde taky o to, že chlap většinou tvé problémy, co se týká maminky, nevidí, přijde mu normální, že nerespektuje soukromí - byl na to zvyklý do té doby, než se odstěhoval, že měl maminku pořád za zadkem, nenechá tě nic dělat - máš být ráda, že ti chce ulehčit, do všeho mluví - vždyt ona chce jen poradit...atd. Ano jsou to maličkosti, ale člověk se kvůli takovým maličkostem má kolikrát chut sebrat a utéct. Ale pokud jsi optimistka a nevadí ti ztráta soukromí, tak třeba zrovna u vás to fungovat bude. 😉
@sisoidka
Děkuji vám všem za názory, moc jste mi pomohly, hlavně v tom, že jsem si nebyla jistá, jestli nepřemýšlím moc sobecky a chci jen vlastní pohodlí. Vím, že dobré vztahy s tchánovci bude ještě potřebovat, až například budeme mít druhé dítě a budeme bydlet na sousedním pozemku, proto nechci riskovat roztržku třeba už na celý život teď. Pokud to se stavbou vše zvládneme, tak bydlení vedle na pozemku si představit dokážu, při dobře nastavených pravidlech je to podle mě reálné. Ale společnou domácnost to prostě ne, ať nad tím přemýšlím a snažím se sebevíc. Moc si vážím i názorů, že společné bydlení by se při určitých pravidlech dalo zvládnout.
Základovou desku možná stihneme již letos, nejpozději brzy na jaře. Domeček chce stavět manžel částečně svépomocí a částečně dodavatelsky, tudíž netuším, jak dlouho bude reálně stavba trvat. On tvrdí rok, než se například v holodomě bude dát přespat, já mám odhad spíše rok a půl od postavení základovky.
Co se týče jít bydlet do většího, teď máme pronájem kompletně vybaveného bytu. Jít do většího by znamenalo buď pořídit všechno vybavení nové, na což nejsou v současné situaci žádné finance a nebo jít do většího vybaveného bytu, ale jak již tak čtvrt roku pozoruji, tak 2+kk nebo 2+1 vybavený by nájem zvýšil od 2-3 tisíce a to si bohužel nemůžeme dovolit.
Samy jste mi odpověděli a přikloním se k vašemu názoru...jít bydlet k tchýni můžeme vždy, ale jít bydlet od tchýně to již nepůjde, když bychom pustili tento pronájem. Teď mi jen zbývá, jak rozumně jí to sdělit, zda mě pochopí nebo si bude myslet své. Jen doufám, že se pak na mě nebude dívat zle a že uzná mé důvody.
Manžel večer říkal, že věc je vyřízená, že budeme bydlet tu, že nemá cenu nad tím diskutovat, když k tchánovcům nechci. Jen doufám, že mi to někdy v záchvatu nevyspání a unavenosti nebude vyčítat...
Raději ve svém a za své - tj. ke tchýni bych nešla bydlet ani dočasně.
Však vám nikdo nebrání, abyste se všichni sebrali a jeli k nim - manžel bude třeba pracovat na stavbě a ty můžeš s malou obšťastňovat babičku, třeba i příležitostně přespat, ale v okamžiku, kdy jich budeš mít plné zuby, zavřeš dveře a odcházíš domů, kde je všechno podle tvých pravidel...
Několik známých má miminko v malém bytě a muž chodí na směny a dávají to - chce se to jen domluvit.
@sisoidka Bydlím v domku s manželem a jeho rodiči. Takže tchýně je nahoře... i když s ní mám v rámci možností dobrý vztah, tak s příchodem miminka mi začíná lézt na nervy. Nemyslí nic zle, ale ty rady, dohled, kontrola... Takže za mě NE. Počkejte si na svůj domeček, máš pravdu v tom, že než se pohádat a zkazit si vztahy a pak vedle sebe až do konce života bydlet, to raději ne.
Druhá věc je 1+1. Bydlíme sice v domku, ale máme jen kuchyň a pokoj. Na jaře budeme přistavovat. A jde to. Sice je fakt, že se manžel nevyspí úplně ideálně a taky nechodí na směny, ale jsme pořád v jednom pokoji a já zde v noci krmím, přebaluju, uspávám. Manžel má špunty do uší, nainstaloval tlumené světlo. Když chci, aby se přes den vyspal, tak jdu s malou do kuchyně, nebo jedu ven. A i když má malá cca 6 týdnů, už jsme byly u mých rodičů - já si udělala výlet, díky péči ostatních si trochu odpočinula od malé a manžel se hezky vyspal🙂 Když je trochu napjatá atmosféra, tak mu prostě řeknu, že je to i jeho dítě a nemůže za to, že v noci ho budí. Argument s tím, že by Ti manžel řekl, že jste mohli jít k tchýni, by mohl přijít, ale pokud s tím nyní souhlasil, tak by to byla podpásovka. Je možné, že by to ani tak nemyslel, prostě když dítě řve, tak kolikrát rupnou nervy i mně🙂 Takže tak, snad Ti to trochu ulehčilo rozhodování. Držím pěsti.
@sisoidka Rekni zkratka manzelovi i tchyni, ze je mas rada, a prave proto si myslis, ze bude lepsi, abyste meli svoje bydlenicko, ale ze si jeji nabidky moc vazis, jsi za ne moc rada a budes k nimi jezdit velice casto. Vsak pokud by byl manzel moc nevyspany, vzdycky muzes zajet ke tchyni s malou prespat, nebo tam muze obcas v klidu prespavat manzel, kdyby se fakt potreboval vyspat. Proste se neboj..i kdyby to nevzala dobre, tak ty proste zustan mila a uplne stejna jako vzdycky, a ona se s tou myslenkou, ze tam bydlet nepujdete, taky szjie 🙂.
@linee tak nevím na kolik jsou naši moderní, ale fakt si myslím, že je to tím, že nebydlíme u nich. navíc oni stále pracují a i pak mají svůj program, koníčky a povinnosti, nemají čas nám tu zevlovat celé dny a okukovat co, proč a jak děláme. občas se vzájemně pozveme na jídlo nebo nějaké to posezení, ale že bychom si denně křížily cesty, to fakt ne. jinak bydlet v domě tchánovců jsem také s díky odmítla i po nabídce, že na nás dům napíšou. takto prostě já žít nechci a vím, že by to nedělalo dobrotu! ale bydlet přes zahradu, v tom už takový problém nevidím. já si své obhájit umím a ten ostnatý neprůhledný plot se tam dá dodělat vždycky 😀 chtít spolu vycházet a vzájemně se respektovat samozřejmě musí obě strany. mě je jasné už teď, kde budou problémy a co si budu muset obhajovat nebo hlídat. ale jak jsem psala, bydlet musíme a na jiné bydlení prostě nedosáhneme